Osm let politizování a legislativa uzákoňující etanol jako biopalivo pevně ukotvilo celosvětovou kliku, jejíž činnost je vážnějším příslibem hladomoru a humanitárních katastrof než jakékoli tsunami, zemětřesení, záplavy nebo sucha. To není vize temné vzdálené budoucnosti. To je současnost.
Prostřednictvím řady zákonů schválených v tomto tisíciletí připustil Kongres vznik dokonalého monopolu v rukou kliky sestávající z velkých zemědělských společností, které i beztak měly enormní ekonomickou moc, ale poté se staly ještě mocnějšími. Pokud si dnes ještě běžný Američan může dovolit galon mléka za 6 dolarů, pecen chleba za 4 dolary a ještě mu zbude 50 dolarů na steak škvařící se doma na zahrádce, může být eventuálně připraven na další rok, ale co dál? I když si většina zdejších obyvatel myslí, že na jídlo bude vždy, bez ohledu na cenu, měli by se začít obávat o osud miliardy duší, které na to mít nebudou a jsou kvůli plánu přeměny obilí na paliva odsouzeny k vyhladovění.
Hranice mezi životem a smrtí
Samotné dotace z velkých zemědělských firem ještě nedělají zločince, jen oportunisty. Zločinná je ale jejich manipulace veřejným míněním, co se týče výroby palivového alkoholu z obilí. Skutečnými zločinci jsou kongresmani, kteří si to mohli uvědomit, pokud by ovšem chtěli. Jenže oni nechtějí, a tak se stávají spolupachateli obrovské krádeže a vraždění vyhladověním. V tolik proklamované "křesťanské společnosti" je povinností všech, kteří se tak rádi odvolávají na opakované výzvy Ježíše Krista nabádajícího k nasycení potřebných a ochraně bezbranných, aby přeměňování obilí na paliva zabránili. Nebuďme na omylu, tento problém je především morální. Mnoho Američanů si stále ještě myslí, že si pod ochrannou vrstvou finančního sádla mohou dovolit až ztrojnásobení cen potravin, aniž by hladověli. Ale tak tomu v rozvojovém světě (ani u části Američanů) není. Mnozí lidé tvrdí, že jíst maso beztak není zdravé, takže by jim nevadilo ho čas od času oželet. Ale v Darfuru nebo Ugandě většina lidí nemá ani maso, ani jiné luxusní potraviny, kterých by se mohli vzdát. Pokud cena rýže nebo kukuřice či bobů z ničeho nic vzroste o třetinu až polovinu, mnozí nebudou mít ani na to nejnutnější. V rozvojovém světě může cena obilí představovat hranici mezi životem a smrtí. Komoditní trhy jsou celosvětové, takže pokud cena rýže vzroste v Chicagu, pocítí dopad také v Indii a Rusku.
Systematické ničení potravin
Političtí vůdci z obou stran přidělili hlavním zemědělským korporacím miliardové dotace, určené doslova k ničení potravin; poslední z nich činila 14 miliard dolarů. Nazývají to "podporou produkce biopaliv" nebo etanolu, ale protože množství energie vložené do výroby je větší než množství energie, která se nakonec z takto získaného paliva vrátí, je jediným správným pojmenováním zvoleného postupu systematické ničení potravin, které v tomto koloběhu jednoduše zmizí. Velké zemědělské firmy jsou dotovány, aby spálily americké potravinové přebytky (většinou obilí), zatímco se souběžně věnují základní výrobě a prodeji zbývajících potravin, které se pak stávají vzácnějšími, dražšími a hlavně ziskovějšími.
Obilniny jsou nejhojnější snadno skladovatelnou a velmi levnou základní potravinou, jíž nesmyslně plýtváme, zatímco miliony lidí, kteří jsou na této potravině závislí, strádají hlady a nedostatkem životně důležitých kalorií. Plán přeměny obilí na alkohol se kvůli dopadu na lidstvo může celkem snadno dostat do čela největších ekonomických zločinů všech dob. Objem spotřebitelských nákladů na potraviny, o dotacích do zemědělství nemluvě, brzy přesáhne celkové náklady na takzvanou válku v Iráku, plus náklady z uměle navýšených cen ropy. Nemůže být nic závažnějšího než otázka ceny potravin.
Výnosný agrobyznys
Tento problém, který od základu vytvořili lidé pro zisk nemnohých, spočívá na absurdní, prokázané lži, že etanol je vhodným náhradním palivem pro auta. Kolovrátek donekonečna omílající etanolovou lež spustily Kongresem schválené zákony, upravující podmínky pro dotace na fermentaci obilí a jiných plodin za účelem výroby alkoholu jako paliva pro automobilové motory náhradou za fosilní paliva, aby se, jak říkají: pozastavilo "globální oteplování" a ušetřily neobnovitelné přírodní suroviny. Etanolu, obilnému alkoholu, se za dávných časů prohibice v naředěné a mnohdy nečisté formě říkalo "moonshine" (měsíční paprsek) – kvůli pokoutnímu pálení v lesích za svitu Měsíce, nebo mezi konzumenty slangově "white lighting" (bílý záblesk). Etanol má mnoho chemických využití a jisté medicínské vlastnosti, ale kvůli malé účinnosti, nákladné výrobě a složité přepravě zcela jistě není vhodným palivem pro auta, což vědecky zdokumentovali kvalifikovaní experti.
Sytí budou kontrolovat hladové
Jakkoli jsou dotace na destilaci obilného alkoholu obrovské, představují jen špičku ledovce; odpůrce tohoto projektu nejvíce znepokojuje skrytý dopad celé věci na celosvětovou dostupnost potravin, což je velice zřídka diskutovaný problém. Neospravedlnitelné enormní dotace zemědělským firmám možná samy o sobě k hladomoru nepovedou, ale hladomor a pomalé vyhladovění přinese spalování potravin pro zisk. Sytí budou kontrolovat hladové. Nedostatek potravin přinese zisk zemědělským firmám stejně tak, jako nedostatek ropy způsobený uzavřením iráckých polí přináší zisk velkým ropným společnostem.
Renewable Fuel Association (Sdružení pro obnovitelná paliva), což je obchodní organizace velkých agrofirem, prezentuje seznam 129 existujících lihovarů a více než 76 takových provozů ve výstavbě, a předjímá celkovou výrobní kapacitu v závratné výši 13,429 miliard galonů etanolu ročně. Většina z nich, vyjma několika experimentálních, spaluje obilniny.
Nejvyšší náklady s nejnižšími zisky
Údaje o dotacích a ziscích tohoto průmyslu je těžké získat, ale nemálo expertů říká, že celé toto odvětví existuje jen díky dotacím. Velmi důvěryhodnou zprávu vypracoval David Pimentel, profesor ekologie a zemědělství na Cornellské univerzitě, společně s Tadem W. Patzekem, profesorem civilního inženýrství a ekologie na Berkeley. Obsahuje detailní analýzu vstupních energií při výrobě etanolu z obilí a "bio-nafty" ze sojových bobů a slunečnic. Ocitujme alespoň několik závěrečných vět: "Výroba etanolu a bio-nafty z pšenice a ostatních zrnin nestojí za investovanou energii. Z hlediska obnovitelných paliv je etanol tím nejhorším řešením… představuje nejvyšší energetické náklady při nejnižší výtěžnosti… Výroba etanolu ve Spojených státech neprospívá národní energetické bezpečnosti, americkému zemědělství, ekonomice ani životnímu prostředí." Dr. Patzek na toto téma uveřejnil také padesátistránkový rozbor v žurnálu Critical Reviews in Plant Science. Shrnul zde bezpočet nezbytných energetických vstupů v průmyslovém zemědělství, počínaje množstvím ropy a plynu použitým k výrobě hnojiv a zpracování půdy pro osivo, až po náklady na dopravu a čištění odpadních vod. Po tom všem dospěl k přesvědčení, že celkové množství energie spotřebované pro vypěstování obilí a výrobu etanolu je šestkrát vyšší než energie, kterou tento koncový produkt poskytne ve formě hnací síly v automobilovém motoru.
Tragická bilance
Představte si, že dokonce i podle nejkonzervativnějších odhadů je třeba investovat 1,29 kalorie fosilních paliv, aby bylo možné vyprodukovat dostatek obilí a dostat zpět 1 kalorii etanolu. A to se jeví jako nejoptimističtější případ, může být ještě mnohem hůř. Zdá se, že jsme nuceni platit za alkoholové palivo třikrát; za prvé dotovat ty, kteří jej z obilí vyrábějí; následně pak u benzínové pumpy platíme vyšší ceny za ochuzená paliva, která nás nedovezou dále, než kdyby v nádržích nebyl žádný alkohol; a nakonec – a to je ze všeho nejhorší – se to projeví v ustavičně rostoucích cenách potravin, které jsou ničeny a nebudou nikdy získány zpět. Celkové dotace na etanolové obilí dosáhly v roce 2006 sedm miliard dolarů, přičemž bylo vyrobeno 4,9 miliard galonů etanolu. To znamená dotaci 1,45 dolaru na galon etanolu (a další zisk 2,21 dolaru za galon náhražky benzínu u pumpy), což podtrženo a sečteno reprezentovalo reálný příliv 5,4 miliard dolarů farmářům, velkým agrofirmám a výrobcům etanolu. Suma sumárum: Kongres udělil velkým agrofirmám licenci k likvidaci potravin přeměnou na bezcenný alkohol. Ano, bezcenný. To je jediný správný přívlastek. Když má něco negativní hodnotu, je to bezcenné, pokud ovšem nepatříte k těm, kteří jsou placeni za jeho výrobu a likvidaci drahocenných potravin. Dnešní plán přeměny obilí na alkohol produkuje téměř dva galony "slepeckého moku" na hlavu celosvětové populace, čili každého muže, ženy či dítěte na povrchu planety Země! To znamená, že celá světová populace by po většinu existence mohla být držena při životě pouze obilným alkoholem, který vyrábějí američtí agro-kšeftaři.
Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 9/2008.
