Lymfatické uzliny jsou místy, kde probíhají imunitní střety s antigeny – tělu nepřátelskými částicemi, proti kterým se vytvářejí („vyškolují se“) specializované buňky imunitního systému (bílé krvinky, lymfocyty). Antigenem mohou být kupříkladu bakterie, viry nebo neživé látky – mikročástice pocházející z životního prostředí. Porozumět činnosti lymfatického systému a jeho rozložení v lidském organismu je proto pro pochopení detoxikace lidského těla zcela zásadní.
Mízní uzliny jsou tedy křižovatky, do kterých přitékají mízní cévy z různých částí lidského organismu. Tyto křižovatky nejsou kruhovými objezdy, ani to nejsou křižovatky řízené světelnými signály. Jsou to sběrná místa, do nichž lymfatické cévy ústí bez jakéhokoliv řízení: rozhoduje pouze tlak proudu lymfy, který může být podpořen mimo jiné pohybem kosterního svalstva příslušné oblasti. Jestliže je některá oblast těla nehybná, tedy „málo pohyblivá a lenivá“, nemůže tam lymfa ideálně protékat a logicky se pak v těchto místech usazují toxiny z životního prostředí a tvoří se mikrobiální ložiska.
Pochopení systému cest a křižovatek lymfatického systému zlepšuje naše možnosti při diagnostice problémů v lidském organismu. Zvětšená uzlina může signalizovat zánět nebo jiný problém vnitřního orgánu, a proto nám znalost souvislostí mezi příslušnými lymfatickými cestami a regionálními uzlinami dává lepší šanci porozumět varovnému signálu organismu.
Největší „dopravní tepnou“ lymfy v lidském těle je hrudní mízovod
Hrudní mízovod je velmi exponovaný, neboť jím protékají až tři čtvrtiny veškeré mízy z těla. Začíná spojením předcházejících mízních kmenů, které lymfatickými cestami propojují orgány břišní dutiny s tzv. mízojemem (cisterna chyli). Právě cisterna chyli představuje počátek hrudního mízovodu, a je to velmi nápadný útvar celého lymfatického systému břišní dutiny. Míza z hrudního mízovodu pak odtéká do levé podklíčkové žíly, kde je velmi exponované místo – odteče sem míza z břišní dutiny, z obou dolních končetin, z levé horní končetiny, z levé strany hlavy, obličeje a krku, z levého prsu, z levé poloviny hrudníku a z menší části levého plicního lymfatického systému.
Do pravé podklíčkové žíly pod pravou klíční kost odtéká jen zhruba čtvrtina mízy těla – z pravé oblasti hrudi, z pravé části hlavy, obličeje a krku, z pravého prsu.
Podle rozložení orgánů pentagramu patří lymfatický (mízní) systém a lymfatické uzliny do okruhu orgánů sleziny, slinivky břišní a žaludku. Je to okruh, který reprezentuje ženský prvek v člověku – jsou to tedy orgány spíše levostranné. Lymfatický systém je podobný ženě, která se pečlivě stará o domácnost, aby nikde neležel prach – zdroj infekcí…
Informace o nerovnováze v rozložení odtoku mízy mezi levou a pravou stranou v oblasti pod klíčními kostmi jsou užitečné: např. trpí li člověk otoky pravé ruky bez zjevných příčin a po tělesné námaze, na kterou byl dříve zvyklý, může to mimo jiné svědčit také o problému plic, neboť lymfatický systém plic je spojen s lymfatickým systémem pravé ruky prostřednictvím některých lymfatických uzlů ústících do pravé podklíčkové žíly.
Podobně je tomu u otoků nohou. V tomto případě může být samozřejmě problém i v samotném lymfatickém systému nohou, ale pokud budeme sledovat cestu lymfy z nohou, zjistíme, že odchází pravým a levým lumbálním mízovodem přes tříselné uzliny do mízojemu. Do tříselných uzlin zároveň ústí i lymfatický systém pánve, včetně ženských orgánů. Otok nohou tedy může mít také určitou míru souvislosti s problémem v gynekologické oblasti. Možná někdo z vás po vydatném a pěkně tučném jídle pociťoval mírné otékání nohou; je to proto, že cisterna chyli „kapacitně nestíhá“. Tuk se vstřebává tenkým střevem do lymfatických kapilár, dále odtéká s lymfou střevním lymfatickým kmenem do mízojemu, kde se potkává s mízou z nohou. Pohyb lymfy z nohou se kvůli „proudu“ lymfy s tukem ze střeva zbrzdí, a důsledkem může pak být, že nám jsou boty jaksi těsné. Po vydatném nedělním jídle je proto nejlepší zařadit lehkou půlhodinovou procházku – zlepšíme tím oběh celého lymfatického systému.
