Se studiem Astrologie (to velké písmeno je tam opravdu schválně) je to zajímavé. Horlivý nováček se většinou velice rychle naučí pár základních pravidel, které mu nade vší pochybnost dokážou, že to funguje.

S nadšením začátečníka se vrhne do jejich neustálého ověřování na všech, kteří jsou mu ochotni dobrovolně, nebo jen pod mírným nátlakem dát svá data (na to, aby dostal ty, které mu dotyční opravdu dát nechtějí, musí použít veškerý důvtip, jež má, ale protože ho jako astrolog bude ještě nejednou potřebovat, je v naprostém pořádku, že si ho tak cvičí).

Když pak pochopí, že v astrologii sice základní pravidla platí, ale je potřeba více než několika let studia, aby dotyčný pochopil, proč platí zrovna toto a ne ono a proč se klidně může stát, že narazí na Blížence, který je na jazyky tupý jako nebroušená šavle a neumí spočítat, kolik je dvě a tři, zatímco Ryba, která by se měla zajímat leda tak o ezoteriku nebo alkohol, po pití ani nesáhne, jazyků umí pět a počítá tak, že vybírá všem příbuzným nejvhodnější hypotéku bez jakéhokoliv školení jen tak u kafe.

Jsou to takříkajíc úkoly vyššího řádu, jejichž rozluštění si vyžaduje hodně času i vědomostí, ale to je už nováček obvykle pevně chycen, času nelituje, klidně nastaví pár neprospaných hodin a jedině si přeje, aby mu rozum i oči dostatečně dlouho sloužily – rozum proto, aby to, co se jeden den naučí, do druhého dne zase nezapomněl, a oči proto, aby mohl v bezesných nocích (pro astrology vyšších věkových stupňů je stařecká nespavost opravdu požehnáním) buď koukat do počítače, sedět u internetu, nebo číst, prohlížet horoskopy a v neposlední řadě si vyměňovat nesčetné postřehy se svými kolegy z různých konců světa.

Pokud se chcete věnovat astrologii, naučte se kromě jiného i psát na počítači všemi deseti. Naučit se to dá i ve zralém věku (já jsem to třeba zvládla v roce 1999, takže si spočítejte, kolik mi bylo) a ulehčí vám to život. Fakt! Nekecám! Jedním z toho, co se hned na začátku v astrologii naučíte, je pravidlo, které má platnost zákona, proti němuž není odvolání a jehož důsledky musíte respektovat, i když se vám nechce a i když vám to připadá vysoce nespravedlivé. Jde o pravidlo, které říká, že v životě se může posléze stát jen to, co je naznačeno v základním horoskopu. O tom, že to funguje, jsem nijak nepochybovala, ale taky jsem nad tím moc nepřemýšlela. Brala jsem to jako fakt.

Mocná síla astrálního zákona mi docvakla ve čtvrtek 8. října. Z práce, která mi – přiznám se – nijak zvlášť nešla od ruky, mi manžel ještě s nákupem přinesl Dnes i s přílohou. Kromě jiného tam byl velký a neobyčejně zajímavý (skoro by se dalo říct, že bilanční) rozhovor s Lucií Bílou. Psala tam o mužích svého života, o vztahu k synovi, o pracovních plánech a podobně. Mimo jiné tam napsala, že je jí nejlépe, když má teplotu kolem 39 stupňů, kdy "je mi příjemně a hlava se mi zklidní, najednou cítím krásné teplo a mysl mám čistou." Přečetla jsem, magazín odložila, a opět jsem si sedla k práci, která mi šla od ruky ještě mizerněji než předtím. Navíc se mi začaly plést prsty na klaviatuře, což je nepochybný příznak toho, že mi tělo odmítá fungovat.

Nohy, ruce, a dokonce i špičku nosu jsem měla jako kus ledu, chuť k jídlu absolutně nulovou (no – to bylo snad jediné pozitivní) a jedinou touhu: zalézt přímo do žhavého sopouchu sopky a tam zůstat. Když se k tomu ještě přidaly žaludeční potíže, jejichž povahu nebudu popisovat, pochopila jsem, že je zle. Teploměr sice zpočátku neukazoval nic moc, ale za pár hodin se umravnil a teplota letěla nahoru. Na rozdíl od hvězdy jsem však cítila jenom příšernou zimu, která nemizela ani pod dvěma dekami. Bolela mě hlava i všechny klouby, takže jsem si mohla i o vyrovnaných myšlenkách nechat leda tak zdát. O čisté mysli se taky nedalo mluvit, protože jsem snad ani žádné myšlenky neměla. Má inteligence se pohybovala někde na úrovni trepky nebo měňavky a já jsem chtěla jediné: přežít.

Když jsem se druhý den ráno probrala a podívala jsem se do zrcadla, nebyl to v žádném směru povzbudivý pohled. A při tomto pohledu do zrcadla jsem definitivně pochopila, že se ze mě nikdy žádná hvězda nestane. Zaprvé mám Jupitera v Panně, což status hvězdy z astrologického hlediska naprosto vylučuje. A zadruhé proto, že se při horečce nad 39 stupňů cítím neobyčejně mizerně a místo, abych se radovala z čisté mysli, řeším leda tak bolavé klouby.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise PHOENIX v čísle  "11/2009".