O člověku, ideologii či organizaci nejvíce vypoví reakce na otázky, na které příslušná ideologická soustava nemá odpověď. Jsou to právě ony, které tuto soustavu myšlení oddělují od Pravdy, od vibrace Stvořitelovy. Pro ateisty je to otázka po smyslu existence lidského života a života vůbec. Pro katolíka otázka, proč Bůh nemluví se svým zástupcem na Zemi, pro islámce džihádistu je to dotaz, zda jemu osobně anděl přikázal činit atentáty. Pro uctívače trhu otázka, kdo je vlastně oním věřitelem, kterému všichni dluží, a jak k těmto penězům přišel, že je může půjčovat. Pro uctívače demokracie, neboli vlády lidu otázka, kdo zákony umožňující a podporující rozmach parazitních vrstev společnosti odhlasoval v parlamentech a zda ti, kteří je do parlamentu volbami vyslali, nehlasovali podle pseudoafér, kýmsi organizovaných v tisku. U těchto posledních otázek zůstaneme.

Můžeme si všimnout, že podle tisku všichni žijeme ve světě dlužníků. Jejich tváře zná každý, stačí se rozhlédnout. Kohokoliv, koho uvidíte, dluží přinejmenším sto tisíc korun prostřednictvím státního rozpočtu, nehledě na osobní půjčky na bydlení a "život". Máme prý svobodný tisk, ale nikde se nedovíte, které tváři to ti lidé a ten stát vlastně ten bilion korun dluží (v Americe několik bilionů dolarů). Pouze vám "bankovní mluvčí" prostřednictvím krotkých sdělovacích prostředků sdělí nějakou značku věřitele ve stylu "FED, MED, PET nebo ČNB". Jenže každá značka má vedení řízené vlastníky! Ti jsou však podle zákona tajní. Jako majitel vily, ve které tráví dovolenou předseda vlády. Tak to lid prostřednictvím svých volených zástupců "ošetřil" zákony. Nedivte se proč. Představte si, že na ulici potkáte člověka, nebo skupinu lidí, kterým republika dluží onen bilion korun! Ihned by každého napadlo, jak vlastně k nim dotyční přišli. A také by je mohla napadnout myšlenka francouzského krále Filipa Sličného, který objevil, že dluhy se dají splatit buď penězi, anebo uříznutím hlavy věřiteli (následně odhalil u svých věřitelů templářů, že "plivali na kříž").

"Svoboda" podnikání

Občana, který není v tržní hypnóze, musí nutně napadnout, jak velké odvody a daně to vlastně zaplatili ti velcí věřitelé u nás i v zahraničí, než se k těmto půjčovaným penězům dostali. Každý osobně na vlastní kůži přece zažil, jak je těžké jen trochu "větší peníze" vydělat i regulérně "vypodnikat". Není proto záměrně skrze "zástupce lidu v parlamentech" v celé západní civilizaci "ošetřeno zákony", že obskurní společnosti s utajenými vlastníky mohou sídlit, kde chtějí, ne kde podnikají? Jiné uspořádání by prý podle "svobodymilovných" parlamentních řečníků bylo omezováním svobody podnikání a svobody jednotlivce vůbec. Kvůli takovému typu "svobody" pak akciové společnosti mohou sídlit v Lichtenštejnsku nebo ostrovních daňových rájích. Tam "platí daně" formou menšího bakšiše místnímu vládci. Má takovou možnost placení mini daní v rámci rovnosti podnikání také malý podnikatel nebo obyčejný řemeslník? A že tuto nerovnost žádný zástupce "lidu" v parlamentech nepřipomněl?

A další nepříjemné otázky. Kdo vlastně tiskne a půjčuje ty peníze, které všichni musí z rozhodnutí zástupců lidu v parlamentě přijímat a jejichž hodnota není ničím podložena? Kdeže jsou doby částečného podložení bankou vydávaných bankovek zlatem a ostatními aktivy! Současné bankovky včetně dolaru jsou podloženy jen "produkty", vylučované jejich vedeními a zaměstnanci. Takže jsou to vlastně státovky, potištěné směnné papírky z nařízení státu! Jejich emitenti a správci jsou na svých postech placení nikoliv normativními platy jako ostatní státní úředníci, třeba učitelé. Navíc nemohou být vůbec kontrolovaní tajnými službami z hlediska s jinými dohodnutých nekalých machinací, finančních "her" a spekulací. Za "něco" ale mají platy jako mimořádně schopní soukromí bankéři.

V zajetí finančních her

Asi takto. Vezmeme-li jako jednotku schopnosti člověka jeden "einstein" (Alberta Einstena měsíční plat), pak členové vedení bank a obskurních společností jsou placeni stem až tisícem "einsteinů" měsíčně! Za co? Když zkrachuje soukromá banka, přijde management o práci a majitel o majetek. Státní banka zkrachovat nemůže a upadne-li do potíží, zaplatí to občané. Bývalému vedení však jejich předchozí obří platy zůstanou. Pro takové "supervýkonné" pracanty byla nutně potřebná "reforma" ODS, která progresivitu daně ze mzdy odstranila. Tito a takoví v minulých a současných volbách do volebních kampaní za snížení daní "pro všechny" investovali a investují!

Došlo však k nehodě navozující starou pravdu o božích mlýnech. Schopnosti těchto manažerů a kapitánů kapitálu vyjevila současná krize. Ta vynesla na povrch starou pravdu, mocenskou elitou pečlivě maskovanou, že podnikatelé jsou dvojí. Podnikatelé skutečně tvořící a produkující hodnoty. Třeba ve formě vytvoření výrobní organizace, která optimálně koordinuje schopnosti lidí v ekonomický celek. Takoví "Baťové". A pak parazitní "podnikatelé", kteří mezi tvořícími jen spekulují. Ke svým finančním hrám si kupují zákonodárce. Mají na nákupy a intriky čas, protože se nemusí živit tvořením. Hovorově o tom říkají, že "dělají" peníze. Těmito machinacemi okrádají nejen skutečné podnikatele, zejména prvovýrobce (viz zemědělství), ale i obyčejné lidi. A těchto pseudopodnikatelůhráčů, burzovních makléřů, u nás se vynořivších v době privatizace, v době minulé konjunktury ještě přibylo a jejich světový vliv se stal rozhodujícím. Na Západě jim po pádu komunizmu notně otrnulo také proto, neboť zmizel jejich mocenský protihráč – bolševici.

Meze ateizmu

Volné pole jejich působnosti to bylo, co vytvořilo v prostředí nedokonalých a nejednotných zákonů o podnikání současnou finanční krizi. Prostřednictvím uměle vyvolané krize tito makléři v rámci zákonů, vytvořených jimi zaplacenými "zástupci lidu", okrádají nejen produktivní podnikatele, ale i obyčejné lidi. O práci, úspory, o drobný zadlužený majetek. Řízeni ateistickou ideou "kdo se odváží ptát miliardáře s houfem advokátů" rozvracejí i ten poslední zbytek mravnosti právního řádu západní civilizace. Proto v tomto duchu naše "soudy", soudy země, kde se v privatizaci ztratilo nejméně 400 miliard hodnot, nebyl nikdo za "pseudopodnikatelské" machinace shledán vinným. Kromě ojedinělých právních arcidiletantů, kteří se mezi privatizátory připletli.

Jenže plýtvavou nadspotřebou surovinových zdrojů zeměkoule v době pseudokonjunktury dostali tito bezzábranoví pseudopodnikatelé celou západní civilizaci do stavu krize, ze které východisko nevidět. Kdyby vyučovaná ekonomika a finančnictví byly vědou, ekonomický vývoj jí řízeného celku by byl nepřetržitě více či méně vzestupný a řízený. U všech věd nezakotvených v Podstatě světa je to stejné. Také pedagogika nenese pedagogům nejvychovanější děti, teologie teologům největší znalosti Boha a věčnosti a lékařům znalosti medicíny nepřináší stálé zdraví a nejdelší život! Také dnešní společenská a ekonomická situace není řešitelná v rámci současného ateistického způsobu myšlení a z něj odvozeného "zákonodárství" daňových rájů a výjimek.

Nutnost reformy

Současná civilizace se dostala do obdobného stavu, v jakém byla katolická církev a komunizmus v šedesátých letech. Do stavu, kdy k záchraně překonaného systému byla nutná okamžitá konstituční reforma. U katolické církve to tehdy byla např. nutnost změny postoje kněží k věřícím. Mělo se zcela ustoupit od "sdělování pravdy" typické pro postoj kněží k původně negramotným ovečkám středověku. Kněží se měli stát jen organizátory dialogu o žití Ježíšových principů ve společnosti prakticky stejně vzdělaných členů církve.

V komunistické říši měl po pádu zvrhlého stalinizmu nastat z vůle osvícené mocenské špičky vývoj od kruté a slabomyslné diktatury ke skutečné spoluúčasti všech elit na vládě, měl být obnoven trh zboží a práce. (Organizací výroby a svobodou myšlení se měl Východ přiblížit Západu. Jako se zatím děje v Číně.) U katolické církve žádoucí obrat k jejímu pravému poslání, k šíření etického rozměru křesťanského poselství, skončil neúspěšným koncilovým nakročením. U slabomyslných komunistů ještě hůře vysláním tanků na nesmělý pokus o takovou reformu v Československu. Podle "kvalifikovanosti" této reakce na výzvu doby jsou teď tyto celky tam, kde jsou. Nyní je v obdobné krizové křižovatce celá západní civilizace. Jestliže Západ nebude kvůli duchovní (etické) degeneraci svých elit zásadní reformy schopen, nezmění-li celý způsob přístupu k životu, ke světu, k zemi, ne za dvacet, ale za deset let bude celý tento systém zničen. Rozmnožené masy materiálně zbídačelých a duchovně zvrhlých jej zničí.

Nové fundamenty

Reforma přístupu k životu a světu musí podle mne nastolit tyto nové fundamenty společenského života. Za prvé pomocí nové duchovní kultury, nového ducha společnosti, přestavit pořadí hodnot lidského života od materialistické spotřeby k duchovnímu životu a zdravým mezilidským vztahům. Na místo štěstí z materiální nadspotřeby postavit štěstí z harmonických mezilidských vztahů – v rodině, práci, společnosti. Chce člověk opravdu hlavně hodně vydělávat a mít velkou spotřebu a mnoho majetku, místo aby byl v pohodě v práci, v rodině, ve společnosti? Aby měl existenční a právní jistotu?

Za druhé minimalizovat parazitní způsoby života. Nemravným a odpudivým se musí stát burzy, všechny hry o peníze, dohazovačské pseudopodnikání, sázky, pseudosporty, rentiérství, ale právě tak i bezdomovectví a flákačství nekvalifikovaných a poraněných duší, které si sami nedovedou pomoci. Těm bude nutné pomoci k práci. Také nejsou tolerovatelné žádné podpory bez práce.

Za třetí je naprosto nutné vyloučit války mezi státy a národy prostřednictvím autority kooperujících států světa. Tuto autoritu ovšem mohou získat rozhodující velké státy nikoliv pod vojenskou a finanční kuratelou jedné supervelmoci, ale jen kooperací na bázi duchovní jednoty, konstituující všeobecně stanovená pravidla lidského soužití. Jsou to ona obecná pravidla, která hlavní světová náboženská vyznání nazývají zákony Stvořitele, nekonfesijní agnostici Kantovým kategorickým imperativem. Toto a toto se prostě nesmí a tečka! Nová "OSN" může být jen taková, do níž budou mít přístup pouze státy plně uplatňující minimum jasně deklarovaných práv jednotlivců, lidských spolků a zvířat a respektující životní prostředí. Státy nesplňující povinná minimální kriteria budou jednoduše mimo a nebudou mít přístup k informacím, školám, k dělbě práce a rozhodování. Vývoj je samovolně vynese skrze všestranné zaostávání na periférii světa a budou v opovržení všech.

Pomáhejme světu i sobě samým

Vzniká otázka, zda k provedení výše uvedených změn jsou skuteční "držitelé moci" Západu ochotni a schopni. Podle mého vnímání nikoliv. V takovém případě se celé lidstvo posunuje k celkové biologické katastrofě, která postaví otázku jeho existence vůbec. Jako věřící a vidoucí jsem přesto optimistou. Z vlastního života vím, že když je nouze nejvyšší, pomoc sil jiné dimenze nejbližší. V rozporu se "zdravým" rozumem dochází v takových situacích k nepředvídatelným dějům, které přežití pro budoucnost potřebných zajistí. Proto by člověk nejen měl pomáhat silám usilujícím o produchovnění, neboli zlidštění společnosti, aby se tato její proměna obešla bez vyššího zásahu, ale současně by se v životě on sám osobně měl řídit známými božskými doporučeními. A také osvědčenými zvyky, které jsou jeho civilizačním dědictvím po předcích. Krize nekrize, slušný zůstává slušným, mizera mizerou. V nové úrovni lidstva nebudou moci existovat a "kalit vodu" ani agresivní jedinci, ani bezzábranoví ničitelé prostředí, ani parazitní jedinci, protože by novou vyšší atmosféru rozvrátili. Proto budou nějakým způsobem vyloučeni biologickou cestou.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise PHOENIX v čísle  "10/2009".