Není pochyb o tom, že prožíváme mimořádnou dobu. Výskyt zvláštních úkazů kolem nás graduje a my si nutně musíme položit neodbytnou otázku: Co to všechno vlastně znamená?

Nový typ mraků a sluneční aktivita

Meteorologům přibude do jejich katalogu mraků pravděpodobně zcela nový typ oblačnosti připomínající rozbouřenou zvlněnou hladinu, pozorovanou ale jakoby zespodu. Tato fascinující mračna dostala název Asperatus a zatím byla zaznamenána v přímořských státech USA, Skotsku a nad Novým Zélandem, a to především v souvislosti s výskytem bouřek. Mnoho lidí, kteří tento nový typ mraků na obloze spatřili, shodně vypovědělo, že to vypadalo, jako by přišel konec světa. Vznik oblačnosti a bouřek nesouvisí pouze s odparem vody nad oceány, ale také aktivitou Slunce, které se již nějaký čas chová velmi nestandardně. Ačkoliv by mělo nyní být v aktivní fázi, je Slunce nebývale klidné. Připomíná to nápadně situaci z let 1645 až 1715, kdy sluneční skvrny byly mimořádně vzácné a sluneční cyklus byl velmi potlačen. Toto období odpovídá takzvané Malé době ledové, kdy se prokazatelně ochladila severní polokoule Země. Podle posledních vědeckých výzkumů se Slunce v té době zřejmě zvětšilo a zpomalila se jeho rotace. Slunce má svůj přibližně jedenáctiletý základní životní cyklus, během kterého se periodicky mění počet slunečních skvrn i samotný sluneční výkon. Poslední vrchol sluneční aktivity byl zaznamenán v roce 2001 a počet skvrn byl tehdy neobyčejně vysoký. Bouřlivé projevy Slunce byly dávány do souvislosti mj. s masivními výpadky elektrického proudu po celém světě. Je třeba si uvědomit, že pouhá dvoumiliontina promile slunečního zářivého výkonu stačí k tomu, aby na Zemi fungoval život. Jakákoliv větší změna tohoto výkonu by pro nás měla zcela fatální důsledky.

Změny klimatu v naší minulosti

Nepatrná změna zářivého výkonu Slunce se může projevit výraznými změnami klimatu Země. Přestože vznik dob ledových není stále zcela objasněn, podle některých hypotéz by jednou z možných příčin mohla být právě snížená sluneční aktivita. Na přelomu 1. a 2. tisíciletí našeho letopočtu vyrážejí Vikingové na své objevné plavby do Grónska a až na východní pobřeží dnešní Kanady. Skutečnost, že dnešní ledový ostrov Grónsko pojmenovali Zelená země, je přinejmenším velmi zvláštní. Podle historických a archeologických nálezů se ještě několik dalších století na pobřeží Grónska skutečně pásl dobytek a v Anglii se pěstovala vinná réva. Dnes toto období nazýváme odborně Středověkým klimatickým maximem. Ve 14. století se začalo ochlazovat. Kolonie v Grónsku začaly vymírat, zimy v Evropě se staly tvrdšími. Malá doba ledová, jak bylo toto období pojmenováno, trvala až do poloviny 19. století. Připisují se jí i častá zamrzání holandských kanálů a zvětšování alpských ledovců. Obě tyto klimatické epochy, oteplení i ochlazení, lze pozorovat např. na letokruzích stromů rostoucích v té době. Posledních 150 let pozorujeme postupné oteplování, které je připisováno lidské činnosti, zejména tzv. skleníkovému efektu – vyššímu obsahu oxidu uhličitému v atmosféře. Teorie skleníkového efektu má však svá slabá místa a stále více odborníků se přiklání k názoru, že za oteplováním stojí spíše zvýšení sluneční aktivity. Podle rekonstrukce počtu slunečních skvrn v posledním tisíciletí pomocí měření koncentrací radionuklidu berylia v polárních ledovcích bylo zjištěno, že současné oteplování je vůbec největší v celé novodobé historii lidstva.

Slunce na nových piktogramech

Současný záhadný útlum sluneční aktivity by mohl být dle vědců jakýmsi klidem před bouří. Podle odborníků z NASA lze očekávat velmi silnou vlnu slunečních erupcí na konci probíhajícího jedenáctiletého cyklu, tedy kolem slunovratu 2012. Dle některých scénářů by mohlo dojít k masivní geomagnetické bouři, která by dokázala zničit všechny satelity obíhající kolem Země. Přímo na Zemi bychom kromě úchvatné polární záře zřejmě zaznamenali hromadné výpadky elektřiny, nedostupnost mobilních telefonních sítí, internetu a televize. Vrátili bychom se o 100 let zpátky, což by nemuselo být až tak špatné. Lidé se dříve bez těchto vymožeností také obešli a myslím, že byli i šťastnější než dnešní generace. V této souvislosti jsou mimořádně zajímavé některé letošní piktogramy z Anglie, znázorňující s velkou pravděpodobností právě naši nejbližší hvězdu – Slunce. Dne 23. 4. se nedaleko Avebury objevil v řepkovém poli piktogram hvězdy s výraznými paprsky. Ještě zajímavější piktogram Slunce se čtyřmi protuberancemi (výrony sluneční hmoty) se však objevil 10. 5. u Roundway Hill. I naprostému laikovi musí být jasné, že se jedná o upozornění na zvýšenou sluneční aktivitu. Kdo nebo co a proč vlastně nás na dění kolem Slunce upozorňuje, není jasné. Jistotu máme pouze v tom, že ať už nás v nejbližší době čeká cokoliv, nemůžeme to ovlivnit. Není od věci si uvědomit, že Slunce bylo od dávných věků spojováno s představou Boha, v posledním dvoutisíciletí přímo s Kristovou energií. Není proto na místě přijímání žádných pochmurných, či dokonce apokalyptických obrazů naší budoucnosti. Naopak bychom měli být neskonale vděční za to, že můžeme být osobně přítomni těmto zcela mimořádným událostem kosmického rozsahu i významu. Rozjímejme proto tiše v pokoji své duše a přijměme pokorně Boží vůli, vše je tak, jak má být.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise PHOENIX v čísle  "10/2009".