Samotář, pozdě vstává, má vyhraněné logické myšlení, workoholik, strmá profesionální kariéra, silný kuřák dýmky, hraje na housle, sbírá střelné zbraně. Nosí károvaný plášť a jakýsi druh tropického "klobouku". Na veřejnosti nebyl spatřen bez vycházkové hole. Nepoznali jste? Přidám. Jeho nejlepším přítelem je doktor Watson. Samozřejmě takový zatykač se nemůže hodit na nikoho jiného než na Sherlocka Holmese z londýnské Baker Street 221 b.

Nebyla klientela

Ani více než po sto letech neztratil slavný detektiv nic ze své fascinace. Kardinální otázkou však zůstává, zda anglický detektiv skutečně žil, nebo byl jen dobře vymyšleným mýtem? Po jeho prohlášení za mrtvého truchlily nejen v Anglii, ale po celém světě miliony jeho obdivovatelů i obdivovatelek. Jeho přítel doktor Watson se objevil už v prvním detektivním případu, který vyšel v roce 1887 pod názvem "Studie v šarlatovém" .

Při této příležitosti jako perličku musím uvést, že na jeho jméno si vzpomněli, a to téměř po sto letech na internetu. E-mail v roce 1970 (ano internetu je už 40 let) prostřednictvím ARPAnet ze Stanford Research Institut skupině vědců v University of California obsahoval text: "Doktore Watsone, přijď sem, potřebuji Tvoji pomoc."

Překvapivá skutečnost

Proč se Sherlock Holmes objevil právě v roce 1887? Krátce předtím si jeho duchovní otec sir Arthur Conan Doyle jako mladý lékař otevřel v jihoanglickém městečku Southsee lékařskou praxi. Měl smůlu, že dlouho čekal na klientelu. Zato štěstí měly miliony následných čtenářů, protože Doyle si krátil čekáním svojí vášní, vymýšlením, ale hlavně psaním detektivních případů. Hlavní postavou všech jeho případů byl privátní detektiv Sherlock Holmes. Detektivní zápletky s originálním řešením si prostřednictvím měsíčníku "Strand magazine" našly cestu k milionovému publiku, které jen těžko, po pravdě vůbec nechtělo rozlišovat mezi realitou a fikcí. K tomu přispěla i skutečnost, že autor zasadil svého hrdinu do čtenářům blízké viktoriánské doby.

Jak story obvykle začíná?

Na Baker Street 221 b hraje Holmes na housle. Vedle na stole leží dýmka a doktor Watson se ho marně snaží vtáhnout do konverzace. Paní domácí připravuje pro oba jídlo.

Na dveře někdo zaklepe. Holmes nenechá přicházejícího ani promluvit a sděluje: "Jste námořník a přijel jste na koni, který ztratil podkovu. Máte dospělou dceru. Ta se před nedávnem ztratila a mne žádáte, abych vám ji našel." Příchozí je jako zařezaný. Nechápe, odkud může Sherlock Holmes, se kterým se vidí poprvé v životě, znát takové podrobnosti. Všechno se vysvětluje v průběhu pátrání. Podobně to probíhá i v dalších případech.

Sherlock Holmes není literární náhoda. Byl projevem mladého lékaře, jeho spisovatelských vloh, na které vlastně doba netrpělivě čekala. Čekala na autora, který svými příběhy vnese rozruch do klidné odcházející viktoriánské doby.

Sherlock Holmes byl produkt nutnosti

Sir Conan Doyle se o kriminalistické příběhy skutečně velmi zajímal. To je historicky dokázáno. Studoval důkazní materiály, materiály obhajoby i obžaloby v soudních spisech a zjišťoval, zda se při některém soudním procesu nejednalo o justiční omyl. K mnohým kauzám naštěstí pro čtenáře vypracovával svoje verze.

Zato o samotném protagonistovi toho víme velmi málo. Podle popisu doktora Watsona měl pevný charakter, ostré rysy, byl vždy pečlivě oholen, měl hnědé hluboko položené oči, výrazné čelo, živý pronikavý pohled a špičatý nos. Byl uzavřený a měřil asi 1,8 metru. Skoro málo i na fantom obraz.

Revoluce vědeckých metod

Sherlock Holmes je v podstatě smutná melancholická postava, která se zajímá jen o zločiny. Jakmile dostane zakázku, projeví okamžitě zájem, do které vloží celý svůj kriminalistický um. Pátrá, kombinuje, identifikuje se s vrahem i obětí. Jeho investigativní metody tkví v maličkostech.

Je překvapivé, že imaginární detektiv působil v době, kdy moravský rodák Sigmund Freud objevuje psychoanalýzu. Pro Sherlocka Holmese byly průkazním materiálem vlasy, nehty, střelný prach, textil nebo krev. Pro Sigmunda Freuda duševní maličkosti, mezery v paměti, o které se nikdo nezajímal, sny, kterým nikdo nerozuměl.

Oba vycházeli z "podstatných" maličkostí. Oba shromažďovali fakta. Každý svým způsobem. Jeden technická, druhý duševní. Sherlock Holmes se zajímal o detaily, kterým policie nepřikládala důležitost. Stejně tomu bylo ze strany psychiatrů a neurologů u Sigmunda Freuda. Oba přispěli ve své době k revoluci vědeckých metod. Rozdíl byl jen v tom, že Sigmund Freud byl reálná postava.

Pátrání činilo Sherlocku Holmesovi potěšení. Vyšetřování jej vzrušovalo. Chtěl nechat promluvit stopy. Nehodlal však změnit společenský řád. On jen měřil své duševní a technické síly a měl radost z nacházených řešení. Dovedl se vžít do role pachatele, což nelze říci obráceně, že pachatel by se vžil do role kriminalisty. Jeho kriminalistické metody jsou mýtům Evropanů bližší než mýtus amerického kovboje s cigaretou, pistolí a whisky.

Sherlock Holmes ve 21. století

Měl zemřít 4. května 1891 u Reichenbachských vodopádů ve Švýcarsku po zápasu s jeho úhlavním nepřítelem Jamesem Moryatim. Po investigativním pátrání sira Conana Doyla , ale především na přání čtenářů se "zjistilo," že Sherlock Holmes se zachránil na skalnatém výběžku a mohl pokračovat ve své slávě i na začátku 20. století.

Jak by to vypadalo, kdyby se dnes na Baker Street 221 b otevřely dveře a vešla slečna. Holmes by ji zřejmě nechal pozdravit a pak by se už ujal slova sám: "Milý doktore Watsone, o té dámě se nechá prozradit mnohé. Její oděv prozrazuje, že je dobře situovaná a může si mnohé dovolit. Perfektní makeup a účes prozrazují, že je pečlivá. Podle šperků patří k zámožným lidem. Watsone, pozorujete, že mne nepřerušuje? Je chytrá.

Na rukou nemá stopy po nikotinu, nekouří. Podle otlačeného pravého ukazováku používá mobilní telefon. Na malíčku na levé ruce jí chybí dlouhý nehet. Zlomila si jej na klávesnici počítače, používá tedy internet, čili je komunikativní. Myslím si, doktore Watsone, že by to pro vás byla dobrá partie." A Watson by Sherlocka Holmese pobídl, aby pokračoval. A ten by se nenechal dlouho pobízet.

"Má kabelku jen asi na kreditní kartu. Uzávěr kabelky je ošoupaný. Často tedy kreditní kartu používá. Z toho se dá usoudit, že neudrží hotovost. Kdybychom šli do detailu, její bankovní konto je zřejmě v mínusu a je možné, že má i dluhy. Naslouchá mně, to sice ukazuje na její slušnost, ale podle mne je to prohnanost. Ví, že její chvíle přijde. Má vrásku kolem očí, kterou se snažila zakrýt make-upem. Není tedy upřímná, ba co víc, vše ukazuje na její tvrdé rysy. Je panovačná. Nepřijela autem a nemá ani na taxi. Na botách má prach ze začátku Baker Street. Dnes ráno, jak jsem si všimnul, dělníci začali opravovat ulici. Doktore Watsone, všechno je to jenom póza. Ne, to není partie pro vás."

"Slečno, chcete se vyjádřit?"

"Nemám ani vindru. Na tuhle blamáž jsem si půjčila. Hledám prachatého ženicha. Doktore Watsone, máte štěstí, že byl přítomen Sherlock Holmes, jinak jsem si jista, že jsem vás dostala na radnici. Po svatbě během dvou dnů bych vypucovala vaše konto, že byste neměl ani floka. Těšilo mě pánové. Time is money.

Pospíchám, jdu vstříc svému štěstí. Věřím, že po druhé už nebudu mít takovou smůlu, protože Sherlock Holmes je jenom jeden."

Holmes by jen silně popotáhl z dýmky a slečna by zavřela dveře.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 09/2009.