Zdá se, že dějiny prehistorie lidstva i starověku stojí před významnými korekcemi. Dnes již existuje takové množství tzv. "anomálních" archeologických i paleontologických nálezů, které specialisté nejrůznějších vědních oborů nedokázali časově zařadit do tradičních vývojových schemat dějin lidstva. Profesor James Scherz z Wisconsinské univerzity svého času prohlásil: "Občas mi chování učenců připomíná chmurnou dobu středověku. Pokud je nějaký nový materiál v souladu s tradičními představami společnosti, je akceptován. Stojí-li vůči nim v protikladu, je odmítnut." Tzv. "anomální nálezy" však zároveň často bývají předmětem utajování, takže se o nich raději vůbec nemluví…

Utajované nálezy

Tak například El Enladrillado, pozoruhodná lokalita, nacházející se poblíž chilských hranic při úpatí sopky Descabezado Grance. Zde už byly v roce 1968 objeveny archeology dvě obrovité umělé plošiny (700 metrů čtverečních), jejichž povrch byl pokrytý několika stovkami kamenných bloků, vytesaných z lávy, z nichž každý vážil nejméně 10 tun.

Kdo ale tyto plošiny ve výšce přes 3 000 metrů nad mořem vybudoval a proč? Přitom kamenné bloky do sebe tak přesně zapadají, jako by je někdo kdysi dávno z lávy vyřízl obrovitým laserem. Podle legend místních indiánů prý tyto plošiny pod sebou skrývají obrovité podzemní prostory, do nichž dosud nepronikla lidská noha. Jenomže proč potom nebyla tato lokalita dosud řádně zkoumána? Že bychom se báli nečekaných překvapení, jež by na nás mohla v hlubokém podzemí Jižní Ameriky čekat?

V okolí Velikých jezer v americkém státě Michigan byly nalezeny pozůstatky měděných dolů starých nejméně 6 000 let. Zajímavé je, že v okolí nebyly zjištěny téměř žádné stopy po lidské činnosti a dodnes přetrvává názor, že severoameričtí indiáni zpracování kovů neznali. Kdo tedy před více než 6 000 lety zahájil v této oblasti těžbu mědi ve více než 5 000 dolech, kde se podle odhadu odborníků postupně vytěžilo kolem 200 000 tun tohoto kovu? Věda na tuto otázku odpověď nedala, stejně jako se neví, kým bylo toto obrovité množství mědi zpracováno a proč. Civilizace Mayů, Aztéků a Inků totiž existovala o mnoho tisíciletí později… Existují i pozoruhodné středověké mapy s kartografickými záznamy, které středověcí mořeplavci podle názoru historiků nemohli znát. Jednou z nich je i mapa Portugalce Jorgeho Reinela z roku 1510, která zobrazuje Indický oceán s obrysy Austrálie. V té době však o existenci tohoto jižního kontinentu neměl nikdo ani ponětí! Je tedy jasné, že Reinel (a nejen on) musel vycházet z nějakých velice starých předloh, jež se už nedochovaly.

Zajímavá je i mapa židovsko-arabského učence Jehudy ibn ben Zary z roku 1487.

Je na ní například přesně zakreslen tvar Egejského moře. Ale zcela nepochopitelně jsou na ní také zakresleny ostrovy a ostrůvky, z nichž mnohé dnes již neexistují, neboť je dávno zalilo moře. Podle odborníků táním ledovců s ustupující dobou ledovou před 12 – 10 000 lety hladina Středozemního moře stoupla a tyto ostrovy nenávratně zmizely. Stalo se to minimálně před deseti tisíciletími. Jehuda ibn ben Zara proto musel mít k dispozici předlohy (snad již poněkolikáté v minulosti překreslené) z této dávné doby. A historikové? O těchto mapách se raději nikde příliš nehovoří…

Píše se rok 1992. Ruští geologové na Urale při rýžování zlata narazili v sítích na miniaturní kovové předměty, jež jsou prý nalézány podle místních obyvatel v okolí dost často. Některá tato tělíska měřila méně než půl milimetru, ale pod zvětšovacím sklem na nálezce čekalo veliké překvapení. Šlo o miniaturní kovové spirály z různých kovových prvků! Některé byly měděné, ale jiné z wolframu a molybdenu, což jsou kovy opravdu velmi vzácné. Tyto miniaturní předměty pocházely z různých nalezišť, podle geologů starých od 20 000 - 300 000 let! Podivné nálezy těchto kovových miniatur byly zkoumány Ruskou akademií věd s překvapivým závěrem. Prý se jedná o krystalické novotvary přirozeného původu, jež jsou pozůstatkem sedimentárního vymývání vodou. To by možná přicházelo do úvahy, kdyby nálezy pocházely z vrstev starých několik miliónů let, ale v případě, že se jednalo o vrstvy staré jen několik desítek tisíciletí, je to závěr zřejmě záměrně zcela zavádějící. Nikdo se touto záhadou prostě nehodlal dále zabývat.

Původ těchto miniaturních kovových spirálek zůstává proto nadále neobjasněn, a pokud jsou umělého původu, pak se nabízí stará, známá otázka – kým, kdy a proč byly vyrobeny? Ruští vědci se k tomuto nálezu postavili po svém. Stalo se, zapomeňte. Dobrozdání bylo učiněno, i když se o něm dodnes pochybuje…

Tajenka na pokračování?

O "anomálních" archeologických nálezech by se dala napsat objemná kniha. V letech 1972 - 1974 byla v jedné z královských čínských hrobek dynastie Chan ve zvláštním sarkofágu objevena mumie ženy, uložené v osmdesáti litrech žlutavé tekutiny. Tato tekutina konzervovala její mrtvé tělo tak dokonale, že kůže nebožky byla tak pružná, jako by zemřela před pár dny. Buňky i celé vnitřní orgány byly nepoškozené.

Proč se ale dodnes utajuje složení této konzervační tekutiny? Jde snad o další důkaz toho, že dávné civilizace disponovaly mnohem úžasnějšími technologiemi, než se dosud domníváme? Nebo že zde působila nějaká jiná, vyspělejší inteligence? Traduje se, že se vědcům nepodařilo složení této tekutiny určit, ale tomu se dá jen těžko věřit. Pokud by to však byla pravda, pak je jasné, že ani dnešní moderní věk nedospěl k tak úžasnému objevu dokonalé mumifikace, jako ti, kdo před dvěma tisíciletími žili, či působili v Číně… Toto století přinese v oblasti archeologie docela určitě mnoho překvapivých nálezů, nad kterými si moderní věda bude opět marně lámat hlavu. Měli bychom si dát pozor na to, aby se neztratily, jako se to stalo s nálezem mumií z podzemních chodeb a komor objevených roku 1909 ve Velkém kaňonu. Našly se tu zlaté a měděné předměty nedozírné ceny, socha božstva, připomínajícího vzdáleně sedícího Buddhu i krypta s mužskými mumiemi.

Jak předměty, tak i mumie měly jasně ukazovat na jejich neamerický původ. Ale koho tyto dnes již téměř zapomenuté prostory ve skutečnosti ukrývaly, se kvůli ztrátě mumií již nepodaří zjistit. Ani hieroglyfické písmo nalezené na stěnách i některých předmětech se nepodařilo dodnes nikomu rozluštit. Jenomže o této záhadě se v odborné vědecké literatuře sotva něco dočtete. Stejně tak se nedočtete ani o jiných zvláštních nálezech. Jako třeba o tom, že v Egyptě už počátkem 60. let minulého století došlo za spoluúčasti sovětských vojenských specialistů k objevení hrobky, která měla údajně skrývat podivného staroegyptského hodnostáře. Hrobka byla velmi stará a archeologové v ní našli zvláštní hieroglyfický znak, který byl přeložen jako "hvězdný host". Lebka dvoumetrového mumifikovaného těla byla velice zvláštně protažená s neobvykle úzkou spodní čelistní částí a radiouhlíková analýza posléze její stáří určila asi na 10 000 let, což by znamenalo, že se jednalo o dosud nejstarší hrob, který byl v Egyptě objeven.

Podivné na tom bylo to, že celá tato archeologická akce zůstala utajená a artefakty, nalezené v této hrobce, byly podle všeho dopraveny do Sovětského svazu k dalšímu zkoumání. Dnes se hovoří o tom, že výsledky tohoto výzkumu vedly v SSSR k nastartování přísně tajného výzkumného projektu pod krycím názvem "Isis", jenž byl zaměřen na zkoumání neobvyklých archeologických artefaktů, včetně mimozemských technologií. Což bylo na tak ortodoxně materialistickou zemi, propagující ideu kulturního evolucionizmu lidstva, jistě neobvyklé.

Kolik takových záhad oficiální věda dosud skrývá, nebo kolik jich je dosud podceňováno, nevíme. Dnes už jde určitě o stovky různých anomálních nálezů. Skrývají se v depozitářích muzeí i velkých knihoven a padá na ně prach. Nikdo si jich nevšímá, jsou zde zapomenuté. A důvod? Většinou se nikomu nechce ztrácet drahocenný čas i kariéru nad archeologickými anomáliemi, s nimiž si nikdo ze zasvěcených odborníků neví rady. Je to přístup nesporně zarážející, ale horší je utajování výsledků badatelské činnosti, které nezapadají do uzavřeného schématu vývoje naší civilizace. A s tím by se veřejnost neměla smiřovat…

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 08/2009.