Historie Würzburku, města na severu Bavorska, sahá až do doby Keltů. V roce 742 bylo ve městě založeno biskupství, v roce 1030 obdržel Würzburk městská práva a později císař Friedrich Barbarossa povýšil zdejší biskupy na vévody a město se v následujících staletí stalo kulturním centrem Evropy a významných kulturních památek.

Rezidence

Rezidence ve Würzburku vznikla v hrubé stavbě v letech 1719 - 1744. Byla dokončena v roce 1780 a patří k nejvýznamnějším zámeckým stavbám barokního umění v Evropě. Od roku 1981 je zapsána na listině UNESCO jako kulturní dědictví lidstva. Mohutná budova z pískovce s velkým nádvořím a téměř čtyřmi stovkami místností je uspořádána do tvaru podkovy. Stráně kolem města jsou plné hroznů, a proto ve sklepích rezidence je místo pro 1,5 milionu litrů vína.

Sama rakouská císařovna, všem Čechům známá Marie Terezie, navštívila v polovině 18. století ve Würzburku biskupa Friedricha Carla von Schönborna a označila jeho rezidenci za "zámek snů".

Würzburská rezidence je zdařilá barokní stavba. Jejím stavitelem je významný barokní stavitel Balthasar Neumann, rodák z Chebu. Začínal jako slévač, ve vojsku řídil stavební technické projekty a nakonec se stal inženýrem. Měl obdivuhodnou odvahu. Stavba rezidence byla jeho jednou z prvních staveb. Stavbu řídil po celých 25 let.

Příjezdová hala je tak prostorná, že se v ní údajně mohl otočit kočár se šestispřežením. Stál jsem v hale a představoval jsem si tento "dopravní" manévr. Musel to být pořádně "rejdný" kočár, který se zde kočí dokázal otočit. Zato jsem uvěřil jiným technických detailům. Schody jsou vysoké jen 11 centimetrů. To prý bylo proto, aby dámy v toaletách a pánové s dlouhým rouchem neměli potíže při chůzi po schodišti. Klenba sama je Neumannovým dílem.

Pod největší freskou světa

Vídeňský stavitel Johann Lucas von Hildebrandt se vyjádřil, že jestli klenba vydrží, nechá se na vlastní náklady pod ní pověsit. Za klenbu se Neumann nemusel stydět. Nabídl, že pod klenbou nechá vystřelit z kanónu, aby dokázal, že je pevná a bezpečná. Nakonec to neudělal. Za něho to udělali o 200 let později. Britští piloti "bombarďáka" Harise, jinak generála odpovědného za 2. světové války za nálety na Německo. Klenba přestála i nálet z 16. března 1945, kdy bylo ve Würzburku smeteno z povrchu země podle statistiky asi 90 % domů.

Světově známou fresku vytvořil nad vstupním schodištěm v letech 1753 - 1755 Benátčan Giovanni Battista Tiepolo a představuje čtyři tehdy známé světadíly. Má úctyhodné rozměry téměř 18 x 32 metrů. Je to největší celistvá freska světa a paní průvodkyně kladla důraz na celistvost. Právě v rozměru a celistvosti je její světovost.

Tiepolo odmítl nabídku švédského krále na malbu fresek ve stockholmském zámku. Dostatečná indicie, že Tiepolova sláva sahala po celé kulturní Evropě. Proč Tiepolo odmítl švédskou nabídku, možná napoví odměna. Nabídku fresky zprostředkoval würzburský obchodník Mehling za úctyhodný honorář 10 tisíc rýnských guldenů. To byla i pro benátské poměry závratná suma. Na druhé straně freska pokrývá celou klenbu a rozpíná se bez jediné opory nad prosvětleným schodištěm.

Johann Zick se musel za vymalování zahradního sálu würzburské rezidence spokojit s 1600 rýnskými guldeny. I když Tiepolo měl pro malbu komplikované tvary stropu, rozdíl byl značný. Pro představu týdenní mzda pomocného dělníka byla jeden zlatý a Schönbornové vynaložili na stavbu 1,5 milionu zlatých. Tiepolova odměna byla nejen lukrativní, ale měla také dokumentovat, jaká důležitost je přikládána nástropní fresce.

Po náletu

Při náletu na město byly mnohé části budovního komplexu zničeny. Zrcadla v zrcadlovém sále se podařilo opravit až po 40 letech. Vlastně pomohla náhoda. Našel se střípek z originálu a podle něho se vyrobily zrcadlové repliky.

K opravě zrcadlového sálu pomohla i četná dobová vyobrazení. Na stěnách, jak se vyjádřil průvodce, je celkem 550 velkých a malých zrcadel. Audienční pokoje a předpokoje jsou zdobeny starými nástěnnými gobelíny pocházejícími z konce 17. a začátku 18. století.

Gobelíny neutrpěly během náletu žádné větší poškození. Z 340 místností rezidence je ke zhlédnutí jen 42. V jednom z audienčních pokojů, zařízeném bílým sedacím nábytkem, měl přespat i Napoleon Bonaparte.

Vrchol baroka

Würzburská rezidence je vrchol německého pozdního baroka, odstranila hranice mezi architekturou, sochařstvím a malířstvím. Je to jedním slovem komplexní dílo doplněné přehlednou zámeckou zahradou. Tak se vyjádřila paní průvodkyně a mně slovo přehlednou nepasovalo do výkladu, tak jsem se zeptal, co znamená "přehledná" konkrétně.

"Konkrétně to znamená, že všechno je tam, kde má být." Musím se přiznat, že jsem potlačil svoji další zvědavost. V zámecké zahradě jsou četné zahradní plastiky a zajímavá je i rokoková forma brány.

V jižním křídle rezidence se nachází jeden z vrcholů barokního umění, zámecký kostel, zdobený mramorem a freskami od Bysse a postranní oltáře od Tiepola. Zámecký kostel byl Balthasarem Neumannem začleněn do architektury rezidence a není prakticky zvenku jako kostel k rozeznání. Pojme až 70 návštěvníků a konají se v něm koncerty, bohoslužby i svatby.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 06/2009.