Jaké vlastně bude 21. století a co lidstvu přinese? To jsou otázky, které zatím obsahují hodně neznámých s dosud nejasným vyústěním. Avšak některé zcela nové celospolečenské procesy jsou již nastartovány a zdá se, že budou dále rozvíjeny i přes to, že o jejich pozitivních přínosech naší civilizaci existují značné pochybnosti…

Kontroverzní globalizace?

Jedním z takových procesů je i takzvaná "globalizace", evokující lidstvu představu ovládání trhů nadnárodními korporacemi, postupné omezování i rušení stávajících sociálních standardů, ale i vzrůst politického elitářství, síly a moci peněz v "neviditelné ruce trhu". Ale i tyto "neviditelné ruce" musejí být někým řízeny, aby nevznikl chaos. A to vše má být spojeno s postupným snižováním regulačních mechanizmů ze strany státu díky kontroverzním efektům privatizace, která ne vždy bývá společensky a ekonomicky přínosná.

V pozadí globalizace však zůstává především snaha hospodářsky i technologicky nejvyspělejších mocností západního světa o nové ekonomické přerozdělení sfér vlivu ve světě, a to pokud možno bez vážnějších sociálních a politických otřesů, tedy plíživou, "mírovou" cestou.

Globalizaci tak lze označit za nový stupeň vývoje kapitalizmu s vyšší, centralizovanou strategií plánování ze strany nejbohatších a nejmocnějších finančních a průmyslových společností. Privatizace je v tomto procesu cestou, jak přebudovat národní hospodářství na nadnárodní celky, řízené pak z jednoho, nebo několika finančních center, což podle kritiků globalizace nutně musí znamenat ekonomický diktát, včetně tlaků politických. Nemluvě o tom, že již dnes existují obavy z postupného omezování demokracie a individuální svobody, těchto tradičních hodnot společností s liberální tržní ekonomikou. Zdá se však, že globalizační trend bude v tomto století dále sílit a stane se zřejmě rozhodujícím mocenským a hospodářským činitelem nové vlny technokratizace naší civilizace, podmiňované i rostoucí manipulací s veřejným míněním, tedy mas konzumentů.

Krize energetiky?

S plánovanou rostoucí výrobou a spotřebou v předem určených komoditách i vidinou trvalého hospodářského růstu, která však může být časem spíše iluzorní, poroste zákonitě i spotřeba energie. Přitom světová energetická krize se zdá být nevyhnutelná, protože zásoby fosilních paliv se neustále ztenčují. V současnosti stojí proto v popředí zájmu hlavně jaderná energetika, která však má vážné ekologické dopady kvůli ukládání vyhořelých jaderných paliv, nemluvě o dalších způsobech globálního znečišťování naší planety v rámci strategie "trvalého hospodářského růstu" za každou cenu. Kam tato strategie může v dlouhodobějším časovém horizontu vést, o tom svědčí i nynější světová finanční krize. Otázka hledání a uplatňování alternativních zdrojů ekologicky "čisté" energie se proto stává pořád aktuálnější. V posledních desetiletích však pronikly na veřejnost některé informace, že cesty k alternativním energetickým zdrojům již byly nalezeny, ale vlivem velkých těžařských společností, OPECu a dalších mocných institucí na poli světové ekonomiky, jsou tyto objevy drženy v tajnosti, neboť při jejich praktickém uplatnění by zákonitě došlo ke snížení zisků mnohamiliardových odvětví světového průmyslu (těžařství, chemického průmyslu, automobilek aj.).

Jedním z takových převratných a utajených objevů má být vynález nízkotepelného, mezifázového generátoru elektrické energie, kdy dochází k využití látek, které přecházejí z kapalného do plynného skupenství a takto vzniklý plyn pak pohání turbíny. Přitom je využíváno tepla, například slunečního záření, kterým se mění skupenství použitých látek. O významu praktického využití tohoto vynálezu není třeba pochybovat. Žádné toxické odpady, znečišťování atmosféry a hlavně – jednalo by se o levnou energii. Vzápětí však došlo k perzekučním zásahům vůči autorovi tohoto projektu Dennisu Leeovi a k jeho uvěznění pod záminkou obžaloby z podvodů, jež mu vynesly přes tři roky vězení. Celý projekt zkrachoval a otázka, zda byl, či nebyl tento muž podvodníkem, je dodnes otevřená.

V roce 1993 pak došlo k další bezprecedentní situaci, když fyzikové Pons a Fleischmann přišli s objevem "studené jaderné syntézy", která však vyšuměla do ztracena poté, co se údajně již nikomu dalšímu nepodařilo jejich experimenty úspěšně zopakovat. Oba vědci byli obviněni z porušování vědecké etiky, podvodu i korupce, ačkoli shodně tvrdili, že jde jen o účelovou pomlouvačnou kampaň, která je má zdiskreditovat. A svět o jejich objev ztratil zájem.

Ale kdo ví, možná je "levná energie" již dávno objevena, ale zároveň jde o přísně utajované informace. Pokud tomu tak je, 21. století se zřejmě dočká nečekaného technologického převratu. Dá se totiž předpokládat, že některé utajované experimenty v oblasti hledání zdrojů levné energie pokračují a budou pokračovat i nadále, dnes již nikoli s cílem jejich technologického provozu, ale především kvůli tomu, jak zavést v případě energetické krize co nejrychleji tyto nové zdroje do komerčního využití.

Boj s terorizmem

Snad dosud nejkontroverznějším fenoménem tohoto století se stal terorizmus a vyhlášení války západních mocností a jejich spojenců proti němu. Má to ale i skryté motivy, neboť válka s terorizmem směřuje k nové militarizaci západních demokracií a v rámci tzv. preventivních opatření i k možnému oklešťování demokratických práv a svobod jejích občanů.

Kritikové doktríny "boje s terorizmem" upozorňují na to, že se za ní ukrývají velmocenské plány USA a Západu vůči zemím tzv. třetího světa. Mluví se o tom, že například válka proti Iráku byla ve skutečnosti plánem na ovládnutí jejich ropných a nerostných zdrojů pod falešnou záminkou, že totalitní Irák ohrožuje svými zásobami zbraní hromadného ničení světový mír. Ty však nebyly na jeho území dodnes zjištěny a šlo jen o falešnou záminku k válečnému útoku.

Doktrína "boje s terorizmem" v sobě skrývá další hrozbu. Může se totiž stát snadnou záminkou pro boj s vnitřní politickou opozicí, kdy stačí obvinění, že někdo svými názory nahrává terorizmu. Již se stalo, že například některé aktivity ekologických organizací byly prohlašovány za "ekoterorizmus", nemluvě o snahách některých států získat co největší kontrolu nad vlastními občany, k čemuž se mohou využívat nejmodernější technologie (například satelitní zařízení) pod pláštíkem zájmů "národní bezpečnosti". Zcela aktuální je kupříkladu zpráva, že USA hodlají na oběžnou dráhu Země vynést satelit, jenž bude schopen registrovat osoby i uvnitř domů, a dokonce odposlouchávat jejich hovor. Dá se proto předpokládat, že 21. století přinese ještě jednu zásadní změnu – od skutečné demokracie a lidské svobody k demokracii autoritativní a ke svobodě "kontrolovatelné".

Svět 21. století se zároveň změní v nové velmocenské bloky, kde se hlavními ohnisky politického napětí stanou chudé rozvojové země a dojde ke globálnímu přerozdělování světového bohatství i boji o suroviny, jež budou stále vzácnější i k masovým manipulacím s informacemi s cílem manipulovat veřejným míněním v souladu s plány mocenských elit. Kupříkladu válka o vodu a energetické zdroje, jakými je ropa, či plyn už nemusí být v některých oblastech světa pouze vizí science fiction… Lidstvo stále žije z podstaty toho, co mu nabízí příroda. Nešetrně i bezohledně. Což se jednoho dne může změnit v boj o holé přežití. To sice není vize 21. století, ale pokud se trendy našeho dravého spotřebního chování v honbě za zisky a mocí nezmění, může se brzy ukázat, že globalizace, energetické a ekologické krize spolu s válkou proti terorizmu navodí sebedestrukční syndrom, z něhož už lidstvo nebude mít úniku.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 06/2009.