Do uveřejnění Darwinovy knihy "O původu druhů" se v duchu bible přijímané strnulým myšlením soudilo, že živá příroda a člověk vznikl působením tvůrčí síly najednou a v poměrně nedávné době před 6 tisíci lety. Že jsou formy života stálé a neměnné a člověk je bytost přírodě se vymykající. Do těchto stojatých vod myšlení zasahuje pečlivě dokumentované sdělení anglického přírodovědce Charlese Darwina, který na základě přesných pozorování zdokumentoval, že rostlinné a živočišné druhy zemské biosféry jsou na Zemi mnohem déle než biblických 6 tisíc let a navíc se v důsledku proměňujících životních podmínek mění.

Hybnou silou této adaptace na životní podmínky je boj o přežití, který probíhá formou přírodního výběru silnějšího a plodnějšího. Výhodou v tomto boji o přežití mohou být nahodile vznikající dědičné změny, které se mohou ukázat ve změněných životních podmínkách výhodou. Původní nepřizpůsobivý druh pak může i vyhynout. Darwin dále doložil, že tělesně není člověk v přírodě nějakou anomálií, ale že z logiky vývoje a větvení primátů je logickým zakončením jejího větvení. Vnesením logiky a systémového pohledu do soustavy přírodních druhů živočichů a rostlin učinil nelogickým tehdejší strnule pojaté pojetí přírody přejaté z bible. To vykládalo vznik života a člověka na Zemi jako dílo vyšší síly, Boha, učiněné relativně nedávno, tj. před 6 tisíci léty, a považovalo jej za hotové, dokončené a nehybné. Autorita náboženských scholastiků, kteří za zkoumání Boha považovali zkoumání bible, byla těžce otřesena.

Darwin nikdy netvrdil, že život vznikl náhodným seskupením atomů

Darwin však nikdy netvrdil, že první život vznikl z neživé hmoty sám od sebe náhodným seskupením atomů a že člověk je svým chováním jen nejvýše vyvinutá opice. Tyto závěry k jeho pozorování později připojili ateističtí následovníci metodou neoprávněné a nepodložené generalizace.

To oni, předchůdci dnešních redukcionistů, začali tvrdit a tvrdí, že život na Zemi vznikl sám od sebe, že vše živé má schopnost samo se stávat složitějším a že člověk není nic jiného než druh opice. Neoprávněnou generalizací Darwinových pozorování o principu samooživování hmoty vzniklo popírání existence jakýchkoliv nehmotných sil, z neoprávněného zařazování člověka mezi druhy opic byl odvozen sociální darwinizmus. Precizně logicky uvažujícího Darwina by líhnutí žab z bahna, blech ze špíny a prvních živých buněk z bahna pramoře ani nenapadlo. Lidsky, tj. jinak než podle zákona silnějšího, by Darwina ani nenapadlo, že by se člověk měl, v intencích "boje o život a práva silnějšího" sociálních darwinistů, chovat jen podle zákonů zvířecí říše, zákonů džungle. Darwin svými exaktními pozorováními pouze otevřel postup poznání toho, jak dlouho a jakým způsobem působí ona tvořivá oživující síla pojmenovávaná jako Bůh Stvořitel. V evangeliích také jako Otec a Dárce života. Pouze upozornil na skutečnost, že v bytosti člověka je také prostřednictvím těla obsaženo zvíře. Tím vlastně duchovní lidi upozornil, že skrze tělo ovlivňují bytost člověka také zákony živočišné říše, tj. zákony džungle. Duchovní lidé by mu měli poděkovat, protože varoval jejich ducha, neboli vědomí před reálným ovlivňováním zvířeckosti z těla. Darwin nikdy netvrdil, že vědomí člověka je jen vědomím zvířete! To bibličtí scholastici, neřídící se poznatkem Tomáše Akvinského, z něj udělali "otce ateistů". Kdyby pochopili Tomáše Akvinského, který jej ve velké krizi křesťanství skloubil s rozumovým poznáním (vědou) axiomem, že co je objektivně existujícím faktem (vědeckým), nemůže být proti Bohu a odporovat bibli. Zdání, že by to tak mohlo být, pouze znamená, že jsme jako lidé bibli a Boha dosud špatně pochopili a vyložili.

Potvrzení existence živé síly, neboli duše

Je vinou vadné reakce náboženských scholastiků, že se z Darwinových pozorování a spisů vyvodilo něco, co v nich vůbec není. Propásla se příležitost objevení účinku stálého působení boží síly v přírodě ve formě hnací síly vývoje. Fakt, že život se přizpůsobuje, je přece potvrzením existence živé síly, nebo duše! Jak by se nahodile v živou hmotu seskupené atomy první buňky mohly najednou cítit jako celek, který začne vyvíjet úsilí o sebezachování a seberozmnožování? Kdyby v živých organizmech nebyla přítomna síla, jež podněcuje jejich seskupování? Neboli proč by měl shluk atomů bojovat o své přežití a přizpůsobení? Jaký smysl z hlediska trvání hmoty má vytvářet stále složitější a sofistikovanější soustavy, které fungují u vyšších živočichů? Copak atomy mrtvé hmoty něco vědí nebo o něco usilují? Vždyť Darwin tím dokázal živou sílu a duši živých organizmů, která ze shluku atomů činí živý celek! Prokazuje svou přítomnost tím, že se atomy hmoty najednou přestanou řídit fyzikálně chemickými zákony a začnou kmitat podle zákonů biologických. Právě ona živá síla to je, která usiluje o své přežití a rozmnožení! Ne atomy a hmota. Živá síla života je tou hnací silou adaptace a diferenciace druhů.

Opice versus člověk

Darwin dále tím, že srovnal opici a člověka, dokázal vlastně vědecky přítomnost ještě "něčeho jiného" v bytosti člověka, protože tento se jinak chová než všechna ostatní zvířata! Není kvalitativní změny chování bez příčiny. Tou příčinou opět nemůže být hmota. Copak hmota sama sebe vnímá a zdokonaluje? Odlišnost chování člověka od zvířat není vysvětlitelné jinak než přítomností ještě dalšího typu energie, než jaká je ve zvířatech. Není následku bez příčiny. Planety Neptun a Pluto také byly nejprve z odchylek oběhu jiných planet vypočítány a až poté fyzicky nalezeny. Našli snad ateisté nějaké zvíře, které aktivně a na základě aktivního myšlení mění své životní prostředí a pěstuje plodiny? Nebo snad neodarwinisté našli zvířata pěstující umění a vědy, uvažující o své existenci a konstitující otázky "o nesmrtelnosti chrousta"? Tyto aktivity jsou vyhrazeny pouze člověku. Jak se k "takovému způsobu existence bílkovin" jako je myšlení člověka, ty mrtvé atomy samy od sebe dopracovaly? Pohnutku k takovému nelogickému výkladu člověka lze však pochopit. Nejprve to byla vzpoura proti církevnímu diktátu, který bránil postupu poznání. Potud to byla vzpoura legitimní, neboť rozšiřovat poznání je ve vůli Stvořitele. Temní duchové ale do této legitimity vložili vzpouru vůči pocitu podřízenosti člověka čemukoliv, vlastně vůči Bohu. Vzpoura proti odpovědnosti člověka vůči jej tvořící síle a věčnosti je zcela jistě cestou do pekel. Jí si lidstvo odřezává větev pod svým přežitím. Zažili jsme sociální darwinizmus s "právem" silnějšího v praktickém provedení již dvakrát. Za nacizmu a komunizmu. Pokaždé vedla organizátory myšlenka: Kdo se bude ptát vítěze boje o život? Nyní se situace vrací v tržní obměně: Kdo se odváží zeptat peněz miliardáře na cokoliv za situace, kdy neexistuje nic než právo silnějšího? Právo nakoupit si zákonodárce, advokáty a soudce. Jak prý jako jedinou realitu vědecky dokázal Darwin… Dočkali se "otázky" "neexistujícího" nacisté i komunisté, dočkají se i tržní neodarwinisté.

Dokázal Darwin existenci duše?

V poslední době se u nás vyskytla zvlášť drzá varianta neodarwinistů tvrdící, že molekulární genetika "vyvrátila" existenci Stvořitele. Darwin neměl tušení o složitosti života a o dědičnosti skrze DNA. Také většina lidí v populaci nemá ještě dnes vůbec ponětí o složitosti biologických dějů a jejich dědičně podmíněných souvislostech. Na neschopnosti představit si gen staví "vykladači" ateistické genetiky "osvětu" pro lid. V populárně vědeckých statích nikdy nezobrazí gen, a tak vlastně zatajují složitost jeho prostorové struktury. Gen je nositelem kontinuity života a základem každé vlastnosti čehokoliv živého. Je složen z milionu atomů. Ateisté zatajují čtenářům populárně vědeckých statí, že nejjednodušší buňka má ve své DNA genů řádově tisíc. Kdyby zobrazili složitost genu s tím, že nejjednodušší živá buňka jich obsahuje řádově tisíc, a k tomu dodali, že tato "složitost" vznikla v pramoři náhodným poskládáním atomů, okamžitě by byli považováni za Einsteinovy otitulované fachidioty! Proto model struktury genu není s výkladem o jeho samovzniku ukazován. Tito stoupenci samovolného vývoje, neboli redukcionisté dále "tají", že se několik stovek takto složitých genů, odlišujících člověka od opice, muselo nějak a naráz do genofondu opice dostat. Jinak se tělo opice nemohlo proměnit v tělo člověka! Kde a podle jakého plánu se tyto části DNA složily, když v přírodě nikde nejsou? Kdo je do genofondu opice vložil? (V Platónově světě idejí je vše hotové a z něj to provádějí do hmoty Elohim.) Pravdou je pravý opak toho, že genetický výzkum prokazuje samovolnost proměny opice v člověka. Rozluštění DNA života prokazuje, že samovolná přeměna směrem k zdokonalování živých organizmů se nikdy nekonala bez jemné a superinteligentní hybné síly. Tak se nakonec dospěje k tomu, že Darwin vlastně prokázal nejen nutnost existence živé síly (duše) jako "motoru" adaptace živých bytostí, jako hybatele boje o přežití, ale i nutnost existence lidského ducha jako zdroje odlišnosti chování člověka a zvířat.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 04/2009.