Papír je znám lidstvu, když budu přesný, teprve necelých pár tisíciletí. V historii člověka a jeho předků je to teprve nedávno. Předtím se psalo na hliněné destičky, papyrus nebo pergamen, což nebylo nic jiného než vyčiněná zvířecí kůže. Poprvé se v našem slova smyslu o papíru mluvilo ve druhém století našeho letopočtu daleko od nás, v Číně.

Za tajemstvím papíru

Na Registanu, na slavném náměstí uzbeckého města Samarkandu, kde se vyhlašovaly zákony a konaly popravy, vedli arabští bojovníci v roce 751 několik čínských zajatců. Nebyli to ledajací zajatci. Měli zvláštní vědomosti, nikoliv vojenské, ale průmyslové. Znali tajemství výroby papíru, které si Číňané chránili více než půltisíciletí. Stali se tak nedobrovolnými zakladateli papírenského průmyslu v arabských i v evropských zemích. Samarkand platil už staletí za významné město na "Hedvábné cestě" z Asie do Evropy. Do Číny se po cestě dopravovalo koření a zpět hedvábí. V zavazadlech neměli cestující jen koření, ale i filozofické myšlenky včetně objevitelských cest. V Samarkandu se setkávali evropští a asijští obchodníci, bojovníci, učenci i státníci. Za tajemstvím papíru se musíme vrátit do historie, celá dvě tisíciletí zpět, asi do roku 100 našeho letopočtu, do doby vlády Ho-Ti císaře, kdy byl jeho ministrem zemědělství pozoruhodný vynálezce Tsai Lun. Někdy historie uvádí dobu "objevu" papíru ještě o 200 let dříve. Papír se měl vyrábět z hadrů, rybářských sítí a bambusu. Tsai Lun vyráběl papír z konopných odpadků lýka moruše. Přimíchával zbytky různých tkanin, rybářských sítí a lan. Směs namáčel ve vodě, kde se čistila a prala a vařila, až se vytvořila kašovitá hmota. Tu vyléval na podložku z juty a později na síta z bambusu. Jednotlivé listy se pak sušily. Od konce 7. století uměli Číňané papírové listy i klížit. Později se "papírovina" nalévala na síto. Jednotlivé listy se vkládaly mezi plsť. Když byl z papíru a plsti pořádný stůček, zaneslo se vše na půdu papírny a jednotlivé listy se vyňaly a usušily. Výroba se neměnila téměř celá dvě tisíciletí. Číňané jsou vynálezci papírových peněz, toaletního papíru i papírových draků a deštníků.

Tajemství výroby papíru držela Čína pod pokličkou do roku 610, kdy se ho zmocnili Japonci.

Japonci dělali z papíru kouzelné věci. Od hraček pro děti přes lampiony až po vějíře. Trvalo dalších 200 let, než se jeho výroba díky Arabům dostala blíže k Evropě. Arabům tajemství výroby údajně nebylo ukradeno, ale Arabové, aby předešli ukradení tajemství výroby papíru, je Evropanům údajně prodali. Detaily nejsou známy. První papírna na evropském kontinentu byla na začátku 11. století nedaleko španělské Valencie. V roce 1189 se začal vyrábět papír ve Francii, o více než 50 let později v Itálii a za dalších sto let v Holandsku. V německém Norimberku byla postavena první papírna v roce 1389.

První česká papírna

Po 700 letech od bitvy u Samarkandu se papír dostal i do Čech. První česká papírna byla postavena v roce 1499 na Zbraslavi. Teprve o téměř celých 100 let později v roce 1596 se papír začal vyrábět ve Velkých Losinách. Zato se tam ruční papír vyrábí dodnes, nepřetržitě už více než 400 let. Nejdříve se vyráběl ze starého rozstříhaného a rozsekaného textilu, který byl předtím zbaven hrubých nečistot, silných švů a knoflíků. Zpočátku losinská papírna bojovala o přežití. Vzestupy a pády se trvale střídaly. Obrat k lepšímu nastal až když se v roce 1855 do vedení dostal Antonín Schmidt. Začal bojovat na dvou frontách. Zdokonaloval kvalitu papíru a hledal odbytiště. V obojím byl úspěšný. Papír z Velkých Losin se znakem žerotínského lva se stává obalovým papírem Schmidtovy a později i šumperských textilek. Jeho výroba stoupá. Dokonce se stává uznávaným výrobkem a dostává se mu ocenění na mezinárodních výstavách. Svět objevil jeho vynikající filtrační vlastnosti, a to mu otevřelo cestu do lékáren, chemických laboratoří a průmyslových podniků. Losinský akvarelový papír si oblíbili i malíři. Oblíbil si jej i mistr Max Švabinský.

Nejstarší v Evropě

Dnes patří losinská papírna k nejstarším papírenským manufakturám v Evropě pracujícím na komerční bázi. Papír se v ní vyrábí podle staré tradice. Bavlna a len se v holandru rozemele ve vodě ostrými noži. Dnešní ruční papír se vyrábí výhradně ze lnu, bavlny a vody. Výroba ze starého textilu je dnes vyloučena, protože dnešní textil obsahuje umělá vlákna. V litinové vaně holandru se ve vodě rozvlákní a rozemele surová bavlna, tzv. linters, případně ve směsi se lněnými vlákny. Do vzniklého roztoku, tzv. papíroviny se nepřidává, mimo nepatrného množství vápence, žádná další chemikálie. Vápenec zvyšuje trvanlivost papíru, jeho odolnost vůči kyselému prostředí. Příprava papíroviny v holandru trvá 5 hodin. Vše se děje za stálé kontroly kvality.

Tajemná operace

Směs s vodou se shromáždí v zásobní kádi a nastává nejsložitější a pro mne nejtajemnější operace výroby papíru. V kádi se směs nabírá na síto upevněné v dřevěném rámu. Přebytečná voda proteče a na sítu se objeví list papíru. Vypadá to docela jednoduše. Sám jsem si to pod dohledem pana mistra zkusil. Voda protekla, objevil se papír. Ovšem pan mistr se zkušenostmi a fortelem nabral vždy tolik směsi, aby papír měl potřebné vlastnosti – předepsanou sílu, váhu (gramáž) a průhled. Já jsem měl listy papíru silné podle pravidla, jak se to povedlo. Bez zkušenosti je to jenom hra pro zvědavé. Tento proces byl pro mě malý zázrak. Kdo neviděl, neuvěří. Něco zcela fascinujícího. Z tekutiny se stane pevná hmota.

Nezapomeňte si sáhnout

Když se papíru prokládaného plstí nashromáždí asi kolem jednoho metru výšky, celý balík se dá pod lis. Lisováním přebytečná voda odteče. Jednotlivé listy putují do sušárny na celé tři dny. Pak se papír klíží, to je namáčí do roztoku s klihem a tím se zajistí, že se písmo na papíru nerozpouští, resp. inkoust a barvy se nerozpíjejí. A jednotlivé listy se suší po druhé. Pak stačí už jen listy ručně rozlistovat a odstranit přitom hrubé nečistoty. Každý papír putuje do hladícího stroje, který hladí každou stranu zvlášť. Nezapomeňte si sáhnout na list papíru před a po hlazení. Neuvěřitelné, co udělá s papírem 120 let starý stroj. Atraktivní částí exkurze je jistě výroba. V žádném případě nevynechejte muzeum. Odborný výklad je nezbytný. Důležité jsou právě nuance průvodce a jeho perličky ve výkladu, které vám nevymizí z paměti.

Reprezentační papír

Kde se ruční papír používá? Nejjednodušeji řečeno na reprezentaci, konkrétněji na mezinárodní smlouvy a dohody, vysokoškolské diplomy a vyznamenání. V objektu je reprezentační prodejna se širokým sortimentem, od dárkových kazet, obálek, až po jednotlivé listy papíru pro výtvarníky a upomínkové předměty za příznivé ceny. Na jeden okruh použivatelů jsem zapomněl. Potom, co papírnu navštívíte i vy, čas od času se objeví i u vás, protože kráse ručního papíru neodoláte. Otevřeno je po celý rok a v červenci a srpnu jsou dokonce i večerní prohlídky. Prohlídka trvá kolem jedné hodiny.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 03/2009.