V mládí, když jsem začínal brát rozum, vyšla kniha Irvinga Stona "Žízeň po životě". Život malíře Vincenta van Gogha mě upoutal. Později, při jedné z cest do Holandska, jsem nemohl odolat a nenavštívit jeho rodné městečko. Cesta do holandského Zundertu není právě zajímavá. Klasická dálnice, perfektní, jedním slovem dobře udržovaná. Větrné mlýny patří ke koloritu krajiny. Stále si opakuji: "Nesmím minout sjezd." Neminul jsem jej.

Ještě jeden Vincent van Gogh

V městečku vládne holandská klasika, okna bez záclon. Asi uprostřed městečka je kostelík, vedle něho hřbitov. Hledám příbuzné slavného malíře. Na místním hřbitově jsem našel jméno Vincent van Gogh. Nesouhlasí však den narození, ani den úmrtí. Tento Vincent van Gogh žil asi rok předtím, než se narodil pozdější slavný malíř. Odborníci na psychiatrii se domnívají, že když se pozdější Vincent van Gogh narodil, musel zjistit, že je druhým Vincentem v pořadí, jakýmsi náhradníkem. Na základě toho dospěli někteří lékaři k závěru, že to mohla být jedna z příčin jeho pozdějších psychických traumat. Vincent Willem van Gogh spatřil světlo světa 3. března 1853 na jihu Holandska nedaleko města Bredy. Platí za jednoho ze zakladatelů moderního malířství. Zanechal po sobě 864 obrazů a přes tisíc nákresů, které vytvořil převážně za posledních deset let svého života. V době, kdy tvořil, prodal jen málo obrazů.

Vídeňská Albertina

Vídeňská výstavní síň Albertina prezentuje Vincenta van Gogha ze zcela nových perspektiv. Přináší více než 150 děl slavného malíře z obrazáren z celého světa od Metropolitního muzea v New Yorku přes Puškinovo muzeum v Moskvě a nesmím vynechat ani pařížské Musée d‘Orasay nebo holandská muzea a soukromé sbírky. Výstava je pojištěna na tři miliardy euro. To je dobrých asi 75 miliard korun. Je to dosud nejvyšší pojištění, jakého kdy výstava pro veřejnost v Rakousku dosáhla. Jen pro ilustraci. Doprava dvou obrazů, konkrétně "Léčebného ústavu v Saint-Rémy" a "Portrétu Josepha Roulina", z USA do Albertiny stála převedeno na finanční prostředky jeden milion dolarů

Propagátor moderny

Holandský umělec, propagátor moderny byl překvapivě za časů svého života téměř neznámý. Jeho pozdější nejslavnější malířská díla vznikala po roce 1880, tedy v době, kdy už začínal propadat psychické nemoci. Ve svých malířských začátcích nejdříve reprodukoval tehdejší současný malířský styl, ale později si našel vlastní cestu, cestu od impresionizmu k expresionizmu.Vyrůstal až do roku 1869 v rodném městečku, kde navštěvoval školu. Na střední škole v Tilburgu se věnoval cizím řečem. Mluvil a četl bez problémů anglicky a francouzsky. Jeho strýc měl v Den Haagu obchod s uměleckým zaměřením. U něho mladý Vincent získával umělecké zkušenosti. V roce 1873 odcestoval do Londýna, kde měl pokračovat v umělecké dráze. Zamiloval se do dcery své bytné a jeho slibná kariéra v Londýně skončila. Přestěhoval se do chudinské čtvrti. Nějaký čas tam vydržel, ale bída byla silnější a vyhnala jej domů. Po návratu se rozhodl studovat teologii. Měl však jiné představy o Bohu a brzy se studiem končí a odchází jako "pocestný" kazatel do Belgie, do Borinage.

Malířské začátky

Van Gogh neabsolvoval žádné malířské studium, co by stálo za řeč. Znalosti a schopnosti si vypracoval jako samouk, studiem obrazů starších mistrů, které obdivoval a některé kopíroval. V době malířských začátků v Holandsku na něho především zapůsobili krajané Rembrandt a Frans Hals. Od nich převzal paletu hnědo-černých tónů a tmavých kreseb s viditelnými tahy štětce a techniku vyznačující se zanedbáváním detailů v obraze ve prospěch jeho celkového působení. Jedním slovem, obdivoval staré mistry a nesnažil se ve svých dílech jít do detailu.

V Borinage maloval jednoduchá témata. Sedláky, chudá obydlí, řemeslníky a velmi často byly jeho námětem obrazu bramborové variace. Nejambicióznějším obrazem z tohoto období jsou "Jedlíci brambor" z roku 1885. Ukazuje selskou rodinu při jednoduchém jídle. Nebylo jednoduché dát dohromady skupinu pro tuto kompozici. Po Jedlících brambor už nikdy nedal dohromady vícefigurální kompozici. Nikdy už nevěnoval tolik času a úsilí jednomu obrazu.

Poznává impresionizmus

V Belgii se protloukal, jak se dalo. Byla to doba jeho malířských začátků. Během svého tříměsíčního pobytu v Antverpách byl van Gogh vystaven mnoha uměleckým směrům. Začal experimentovat, a to vedlo k základní změně jeho malby. Začíná se zajímat o impresionizmus. Z počátku měl k tomuto uměleckému směru osobní výhrady. Přesto převzal elementy tohoto směru do své malby. Používal ve svých dílech světlé barvy, čáry i body. Dovídá se o moderní pařížské malířské scéně, která jej začala přitahovat. Neodolá a odjíždí do Paříže. V Paříži poznává svět impresionizmu na vlastní kůži. Na Monetových a Gauguinových obrazech viděl, jak staromódně působí jeho tmavé barvy. Během svého pobytu ve městě se seznamuje s Paulem Gauguinem. Pod jeho dojmem se jeho paleta prosvětlila a začal experimentovat s různými malířskými technikami. Druhou stranou pobytu van Gogha v umělecké Paříži je, že jeho obrazy se vůbec neprodávají. Žije z podpory svého bratra Thea. Má velké plány. Zpočátku maluje velmi intenzivně. Pak se cítí unaven. Důsledkem je stále hlubší propadání alkoholu. Hledá změnu.

Cesta na jih Francie

Vincent van Gogh se rozhodl odcestovat do jižní Francie. Jedním z důvodů bylo, že se chtěl vyhnout zimě v Paříži. Druhým podle něho samotného, bylo hledání nových, především modrých barevných tónů a teplých barev na jihu země. Původně to bylo městečko Arles, kde se zastavil, myšleno jako přestupní stanice při dalším pokračování dále na jih. Konečnou stanicí měla být Marseille, město, kde byl umělecky činný jeho bratr. Z uměleckého pohledu byl pobyt v Arles zvláště produktivní. V průběhu 16 měsíců vyprodukoval 187 obrazů. Nejdříve se věnoval krajině. Odtud pochází obraz "Rybářské čluny na pláži v Les Sainets Maries". Po čase se van Gogh začal přátelit s malíři, kteří v regionu žili. Měl dobrý vztah k občanům z Arles, které často portrétoval. Je to období velmi jasných slunečnic, modré oblohy. Z původního kresliče černobílých obrazů z Borinage se stal malíř. Především jeho syté barvy udělaly Vincenta později velmi populárním.

Spor končí konfliktem

Vincent velmi usiloval o to, aby za ním do Arles přijel Paul Gauguin. Ten se nakonec rozhodl, že splní van Goghovo přání. O čem se málo mluví, je, že se tak stalo jen proto, že van Goghův bratr zaplatil Gauguinovi veškeré cestovní výlohy a ještě mu slíbil, že mu bude vyplácet měsíční finanční podporu. Aby na přijíždějícího Gauguina van Gogh udělal dojem, vyzdobil jeho pokoj obrazem "Slunečnice". Po příjezdu začal van Gogh malovat s nadšením a hodlal penězi získanými za obrazy splatit dluh, který měl u bratra Thea. Maloval tak usilovně, že si začal stěžovat na vyčerpání. Vztahy mezi van Goghem a Gauguinem se během dvou měsíců rapidně zhoršily. Místo úspěchů se dostává do sporu s Gauguinem. Začaly neřešitelné konflikty. Jejich spor se nikdy nepodařilo vysvětlit. Van Gogh si po jednom sporu uřízl část ucha, někdy se uvádí celé ucho. Byl nalezen příštího rána v bezvědomí a zesláblý ztrátou krve. Gauguin neštěstí oznámil jeho bratru Theovi a odjel do Paříže. Přátelé se rozešli. V důsledku ztráty krve byl asi 2 týdny hospitalizován v nemocnici v Arles. Sotva byl z nemocnice propuštěn, postarali se místní obyvatelé, aby byl vzat do nemocnice zpět. Báli se jeho nevypočitatelného chování. Nakonec byla nucená internace v nemocnici zrušena. Sám van Gogh si netroufal žít sám a nechtěl být na obtíž bratrovi. Proto se rozhodl odejít do Saint-Rémy, dnes bychom řekli do nervového sanatoria. Byl to původně klášter ze 12. století. Trpěl halucinacemi a měl strach, že přijde o rozum. Prakticky se nepodroboval žádným lékařským úkonům. Stěžoval si na lékařskou nečinnost. Jako terapie mu bylo dovoleno malovat. Začal v ústavu malováním z okna a pak si troufl do okolí. Z tohoto období pochází "Hvězdné noci". Neopouštěl dům a začal malovat autoportréty.

Nesprávná lékařská diagnóza

Van Goghovo počínání se ukázalo jako manifest onemocnění, které nebylo správně diagnostikováno. Diagnóza totiž zněla epilepsie. Později na základě obrazů, korespondence lékaři dospěli k závěru, že se jednalo o silné deprese, které mu bránily v malování. Mezi depresemi byl schopen nebývalých malířských výkonů. Maloval čáry vedle sebe. Aby udělal obrazy živější, maloval tahy štětcem do vln, kruhů a spirál. Je to třeba v obraze "Hvězdná noc". V Arles jako by začal malovat v novém stylu. Začal malovat v sytých barvách, které dával do kontrastu a tím posiloval jejich působení. Část obrazů dokonce barevně přeháněl. Pro van Gogha nebylo ničím neobvyklým tmavomodré nebe, růžová oblaka tyrkysové cesty. Sám k tomu říkal: "Přebírám jen určitou představu, jakou nabízí příroda." Pracoval v barevném harmonickém souladu, i když se v barvách někdy objevovaly mezitóny, ale nikdy ne mezitóny rušivé. Theo pro bratra udělal tři výstavy avantgardního umění, které už tehdy vzbudily částečnou pozornost především odborné veřejnosti. Gogh se v Arles cítil jako ve vězení a odjel za bratrem do Paříže. V té době už byl Theo ženatý. Theo si pohrával s myšlenkou umělecky se osamostatnit a založit si vlastní galerii. Musel se starat už o ženu a dítě. Vincent mu nechtěl být na obtíž a vydává se tentokrát na sever od Paříže do Auverssur-Oise. Bylo to v roce 1890 na pozvání malířského přítele Camilla Pissarra. To byla nejproduktivnější jeho malířská perioda.

Obrazy končí u dr. Gacheta

Tam měl ordinaci jeho umělecký přítel dr. Paul Gachet, sběratel moderního umění. V literatuře se setkáváme s jednoznačným posunem van Gogha po přestěhování do Auvers. Vincent prý nemohl najít lepšího terapeuta, než byl dr. Gachet. Jedním dechem se však dodává, že i dr. Gachet nestanovil správně diagnózu a za svoje léčení si údajně objednával "obrazové dary". Dr. Gachet byl vdovec a znal se s umělci z moderního uměleckého světa. Mezi jinými s Paulem Cézannem a Claudem Monetem a shromažďoval jejich obrazy. Jednou týdně chodil van Gogh k dr. Gachetovi na terapii a na oběd.

Nepřekročil abstraktnost

Barvy měly pro van Gogha funkci vyjadřování nálady. Jedná se třeba o obraz "Noční kavárna", kde kombinoval červenou a zelenou barvu. Van Gogh maloval rychle a spontánně a neprováděl prakticky žádné korektury obrazů. Byl neobyčejně tvůrčí a dbal na živost obrazu, intenzitu barev, bezprostřednost a zjednodušoval motivy ve prospěch celkového působení. I když maloval rychle, nebyl impulzivní a svoje obrazy si připravoval velmi pečlivě. Maloval "před motivem", málokdy zpaměti. I když obraz "předělával" k obrazu svému, nikdy nepřekročil hranice abstraktnosti. Pobyt v Auvers byl časem úspěšné tvůrčí exploze. Za 70 dní namaloval 80 obrazů a 60 kreseb. Bylo to městečko Auvers, které mu nabízelo mnoho malířských motivů. Maloval domy, kostel, portréty obyvatel, včetně portrétu dcery dr. Gacheta. Pak dostal další záchvat. Pokusil se pozřít jedovaté barvy, podle lékařů začátky pomyšlení na sebevraždu. V červnu jej navštívil bratr a našel jej v depresivním stavu. Pohádali se a van Gogh odešel malovat žitná pole v okolí městečka. Pár dní nato si střelí kulku údajně do prsou.

O čem se spekuluje

Na to, proč se střelil, existují dvě možné odpovědi. Svou smrtí chtěl splatit dluh, který u bratra měl. Mohl se totiž domnívat, že po jeho smrti stoupne cena jeho obrazů. Bratr vlastnil mnoho jeho obrazů. Do této spekulace je třeba zahrnout i variantu, že se zamiloval do dcery dr. Gacheta a pan doktor o jejich případném sňatku nechtěl ani slyšet, a dceři jakékoliv vztahy s van Goghem zakázal. Dokonce je možné, že výstřel byl jakýmsi pokusem o "výkřik pomoci" a malíř neměl vůbec v úmyslu se zastřelit. Lékaři rozhodli nevyndávat kulku z těla. Důvod je spekulativní. Hrozila při jejím vytažení ztráta krve, nebo otrava krve? K otravě krve nakonec u něho stejně došlo. Vincent van Gogh zemřel 29. července a je pochován na hřbitově v Auvers. Za padesát let vedle něho spočinul jeho brat Theo. Když v roce 1890 van Gogh zemřel, měl už v malířských avantgardních kruzích svoje jméno.

Ceny za obrazy stoupají

Za van Goghova života byly jeho obrazy vystavovány na třech výstavách. Později se jeho dílo objevilo až v roce 1901 na výstavě v německých Brémách, v roce 1905 v Mekce malířského umění v Paříži. Trvalo dalších 7 let, než se obrazy van Gogha objevily v roce 1912 v německém Kolíně nad Rýnem. Takoví malíři, jako byli později Pablo Picasso, Edvard Munch, se přiznali, že byli oslněni van Goghovou tvorbou. Kolik obrazů za svoji éru van Gogh prodal, se jen spekuluje. Ty pesimistické odpovědi jsou, že asi jeden, a ty nejoptimističtější se shodují na deseti obrazech. Dokumentován je prodej obrazu "Červené vinice" belgické malířce Anně Bosch za 400 franků. V roce 1911 koupila Kunsthalle v německých Brémách jeho obraz " Makové pole" za 30 tisíc marek. V roce 1929 zaplatila berlínská Národní galerie za jiný obraz 240 tisíc říšských marek.

Došlo i na krádeže

Po roce 1980 nastala cenová exploze vyplácena za van Goghovy obrazy. Jeho "Slunečnice" se v roce 1987 prodala za 72 milionů marek, v tom roce to byl nejdražší obraz světa. V roce 1990 byl obraz "Portrét dr. Gacheta" prodán za 82,5 milionu dolarů. Netekla žádná krev, nestřílelo se a obraz "Madame Ginoux", kterou nakreslil van Gogh v roce 1890 jen pár měsíců před sebevraždou, byl z římského muzea pryč. Obraz byl vlastně nakreslen třikrát. I když byly všechny téměř identické, ten římský byl nejdražší. Paní Ginoux se starala o Gogha v Arles potom, co si uřízl v rozrušení ucho. Obraz má rozměr 60 x 50 centimetrů a nebyl podepsaný. Sám Gogh tento obraz považoval za nejlepší. Manželé Ginouxovi, kteří vlastnili kavárnu v Arles, patřili k těm málo Goghovým přátelům. Ukraden byl další Goghův obraz "Zahradník", který Gogh namalovat v témže roce v Saint Rémy. Byly to jediné dva Goghovy obrazy v Itálii.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 03/2009.