Muzeum glóbusů Rakouské národní knihovny je jediné muzeum na světě, kde jsou zkoumány a prezentovány veřejnosti glóbusy a jim příbuzné instrumenty. Hlavní pozornost je v něm věnována objektům před rokem 1850. Sbírka sestává z více než 500 glóbusů, a to glóbusů oblohy, planety země, Měsíce a dalších planet.

Nejstaršímu je téměř půl tisíciletí

První glóbusy existovaly údajně už v Řecku nebo římské antice. Mimo informací se o nich nic nedochovalo. Vzácné a cenné glóbusy ve Vídni dokládají přehled o vývoji znalostí kartografického a kosmografického vědění. Jsou to svědkové uměleckého designu a zručnosti své doby. Expanzí Evropanů na jiné kontinenty získávaly na významu i vědecké instrumenty, modely a reprezentativní objekty. Do poloviny 19. století byly glóbusy vyhotovovány vždy ve dvojicích, a sice jako glóbus Země a glóbus hvězdné oblohy, a to ve stejné velikosti. Nejstarší glóbus Země vystavovaný ve Vídni pochází z roku 1536. Jeho konstruktérem byl Gemma Frisius, belgický lékař a kosmograf. Pozornost si zasluhují dvojice glóbusů vypracované Gerardem Mercatorem, významným kartografem 16. století. Významné místo v holandské produkci glóbusů ze 17. století si zaslouží jeden z glóbusů famílie Blaeue. Muzeum vlastní rovněž glóbusy Vincenza Coronelliho – Benátčana, který produkoval glóbusy v době časného baroka. Čtyři z Coronelliho glóbusů jsou v muzeu k vidění. Muzeum rovněž obsahuje nejrozšířenější kolekci glóbusů Měsíce a planet.

Benátský fenomén

Vincenzo Coronelli platí za významného konstruktéra glóbusů a jejich výrobce. Je uznávaným pokračovatelem holandské výroby glóbusů. Byl synem krejčího z italských Benátek. Studoval teologii a dosáhl doktorského titulu. Vstřebával vědění své doby a zajímal se o encyklopedické knihy, především o technické vědění a jeho aplikaci. Využíval všechny možnosti, které mu nabízelo jeho postavení v katolickém řádu, včetně meziregionálních vztahů. Jeho organizační schopnosti, nadání, vědění v oblasti map a glóbusů mu umožnily založit první geografickou společnost světa, kterou podporovali členové z celé Evropy. Ze skromných poměrů, ale cílevědomou aktivitou se stal v roce 1685 kosmografem Benátské republiky. Zemřel v Benátkách v roce 1718 a je pohřben v kostele Santa Maria dei Frari.

Materiál pro výrobu

Glóbus Země je model potvrzující kulatost Země. Ukazuje její pevninu i oceány podle znalostí tehdejšího světa. Glóbusy vždy inforomovaly o povrchu Země, případně Měsíce té doby, ve které vznikaly. Glóbusy byly z různého materiálu, od kamene přes sklo až po umělou hmotu. Od první poloviny 16. století se v Evropě vyráběly vždy ve dvojicích, a to glóbus Země a glóbus hvězdné oblohy. Nejprve se z "papundeklu" tlustého pár milimetrů vyrobily dvě polokoule. Jejich spojením se vytvořila koule. Ta se pak "obalila" sádrou nebo sádře podobnou hmotou. Po vyhlazení sádry se na ni lepil papír, na němž bylo zakresleno geografické vědění doby a také kontinenty a moře.

Při sériové výrobě glóbusů byl už papír potištěný a na glóbus se lepil v segmentech. Ve vlhkém stavu je papír elastický, nedělá tedy "faldy", ale přizpůsobuje se tvaru povrchu. Nalakováním v konečné fázi se text a obrázky chránily před poškozením. Teprve od roku 1950 nahradily dřívější materiály na výrobu glóbusů termoplasty.

Exotická zvířata i rybolov

Coronelliho glóbusy jsou vyobrazením nejen astronomických, ale i geografických oblastí. Byly provedeny ve stylu baroka včetně detailních figurálních obrazů souhvězdí.

Po obeplutí Afriky, objevení Ameriky a expanze Evropanů do Asie začal existovat informační hlad po neznámých regionech. Ne všechny prezentované informace na glóbusech odpovídaly skutečnosti. Zhotovovatelé brali ohled na očekávání svých zákazníků. Tak se na glóbusech objevovaly evropské a zámořské lodi, exotická zvířata a rostliny, a ke slovu přišlo i zakreslení oblastí rybolovu a nezřídka válečné bitvy a tváře domorodců.

Téměř čtyřmetrové koule

Kdy se Coronelli začal po prvé zajímat o výrobu glóbusů, není známo. Co se ví, je skutečnost, že už v roce 1678 vyrobil pro Ranuccia Farnese, knížete italské Parmy první glóbus hvězdné oblohy a Země. Každý z nich měl v průměru 175 centimetrů. Vzbudily pozornost francouzského velvyslance v Římě. Kardinál César d' Estrées nechal u Coronelliho zhotovit pro francouzského krále Ludvíka IV. bohatě zdobený glóbusový pár. Za tímto účelem se Coronelli přestěhoval do Paříže. Dostalo se mu královské podpory a přístupu k aktuálním geografickým datům. Glóbusy měly v průměru 385 centimetrů a nebyly co do velikosti nikdy překonány. Po pobytu v Paříži se Coronelli vrátil do Benátek a začal navrhovat i menší glóbusy s průměry i kolem 15 centimetrů.

Reliéfní glóbusy

Gerard Mercator je pokládán za skvělého kartografa. Vytvořil četné zeměpisné mapy a plány měst. Se zhotovováním glóbusů pomáhal už svému učiteli na univerzitě v Lovani. Jeho glóbusy reprezentují zeměpisné znalosti první poloviny 16. století. Reliéf glóbusu prezentuje profil zemského povrchu. Už v roce 1810 byl reliéfní glóbus použit při vyučování slepců.

Později se glóbusy z velmi nákladné výroby jednotlivých kusů prosazovaly do sériové výroby. Skutečná sériová strojová výroba začala teprve ve 20. století. Reliéfní glóbusy neodrážely a ani nemohly přesně odrážet zemské formace. Na glóbusu s průměrem 32 centimetrů, tedy v měřítku 1 : 40 milionům, by nejvyšší hora světa Mount Everest měla výšku jen 0,22 milimetru, tedy jednu pětinu milimetru a podle praktických zkušeností by byla prakticky nezřetelná. Tak se hory začaly zvyšovat asi 40násobně. Snad jen pro úplnost. Od roku 1990 se na reliéfních glóbusech zobrazují i hloubky moří.

Měsíční glóbusy se začaly objevovat v Evropě začátkem 17. století po objevení dalekohledu. Pozorování byla dokumentována astronomy. Objev dalekohledu umožnil "produkovat" glóbusy povrchu Měsíce. Nejstarší glóbus Měsíce pochází od Johna Russela z Londýna z konce 18. století. Sériová výroba glóbusů Měsíce začala v 50. letech minulého století.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 02/2009.