K sedmi níže popsaným geologickým událostem, označovaným též jako sedm zázraků, došlo následkem erupce sopky Mount Adams, ležící v nejvýchodnější části Kaskádového pohoří, v roce 1980. Protože se udály náhle, geologicky vzato v jediném okamžiku, vzdorují evolučnímu myšlení, které připisuje těmto útvarům stáří milionů let.

Dne 18. května 1980 došlo na symetrickém kuželu sopky k nejlépe dokumentované erupci v lidské historii. Během jediné erupce ze sopky zmizelo 1 400 metrů. Po zhroucení horní části kužele zbyla kaldera podkovového tvaru. Následným výlevem magmatu, což se projevilo jako explozivní erupce, se vyklenul severní bok sopky, který se poté zřítil jako lavina drtě.

Zázrak první; Hory změněné k nepoznání za deset hodin

Hora St. Helens, nacházející se přibližně 55 km západně od sopky Mount Adams, byla podle mnoha názorů nejkrásnější horou Kaskádového pohoří. Její sněhem pokrytý kužel se tyčil nad hustě zalesněným údolím. Severně od ní se třpytila hladina křišťálově čistého jezera.

V květnu 1980 si magma začalo tvořit cestu ke kráteru. Mohutné zemětřesení způsobilo sesuv severní stěny do údolí. Tím se uvolnil obrovský vnitřní tlak a došlo k erupci. Počáteční výbuch zničil téměř 600 čtverečních kilometrů lesa, a to za pouhých 8 minut. Erupce pak pokračovala až do večera, přičemž uvolněná energie se vyrovnala 20 000 atomovým bombám svrženým na Hirošimu. V průběhu prvních devíti hodin jednoduše zmizela čtvrtina vrcholu, celý střed hory a vznikl obrovský kráter v podobě podkovy. Celá kouzelná horská oblast se během devíti hodin změnila v ohavnou mrtvou pustinu.

Zázrak druhý; Kaňony vytvořené za pět měsíců

V prvních pěti měsících po erupci se v bahně a magmatu vytvořily dva kaňony a vznikla tak odtoková ramena pro tříkilometrový kráter. Hlavní rameno – "Strmý Kaňon" – je místy hluboké více než 200 metrů. Na východ od něj leží kaňon "Loowit". Koryta obou kaňonů sahají do hloubky třiceti metrů v pevné skále. V každém kaňonu dnes teče jen potůček.

Typické evoluční vysvětlení zní, že potoky tvoří kaňony milióny let. V tomto případě víme, že kaňony vznikly velmi rychle, a až pak se v nich objevil pramen. Učebnice tvrdí, že největší kaňon na světě, Velký kaňon v Coloradu, vytvořily vodní toky erozí probíhající stovky milionů let. Někteří vědci však dnes věří, že Velký kaňon byl vytvořen rychle a ve velmi krátké době, podobně jako kaňony pod horou Svaté Heleny.

Zázrak třetí; Poušť zrozená v pěti dnech

Topografii tzv. badlands (badlands jsou pouště vytvořené erozí, například ve státě Utah) je možné najít v jihozápadní a jižní Dakotě. Vznikají tam, kde erodoval volný materiál v oblastech pokrytých skalami a zanechal po sobě hrbolatou krajinu. Typické vysvětlení původu takové krajiny je, že voda během staletí spláchla volný materiál a zanechala pouze volně stojící skalnaté formace. Masivní kamenná lavina odnesla z vrcholu hory St. Helens obrovské množství ledu a sněhu a pochovala je v hlubokém údolí na severu. Během jediného dne se zde pak nahromadila desetimetrová vrstva popela s teplotou 300 stupňů. Led se rychle rozpouštěl a pak se změnil v páru. To je stejný proces vzniku energie, který zapříčinil výbuchy na vrcholu hory během celého dne. Voda se rozpíná 1700krát rychleji, když se mění na páru. Když se to stane okamžitě, dojde k výbuchu. Když žhavý popel rozpustil sníh a led v údolí a přeměnil je na páru, následné parní exploze vytvořily krátery místy hluboké až 38 metrů. V době vzniku měly kolmé stěny, než se gravitací zřítily a vytvořily se dolíky a malá údolí, které jsou jedním z charakteristických rysů topografie badlands.

Zázrak čtvrtý; Geologické vrstvy vytvořené za tři hodiny

Třetí erupce, 12. června 1980, přinesla osm metrů silnou vrstvu nánosů. O uložených geologických vrstvách se tradičně tvrdí, že proces jejich usazování probíhal velmi dlouhou dobu. Přesto se v průběhu jedné noci, zejména mezi 21. a 24. hodinou, nahromadilo a ukázkově uložilo víc než 100 vrstev. Zatímco lehký materiál rychle vystoupal až do výšky 14 kilometrů, z kráteru začaly jedna za druhou vyletovat vlny těžších nánosů a padaly dolů severní stěnou do údolí pod horou. Vznikaly tak další a další vrstvy usazenin. Tyto vrstvy o síle od jednoho centimetru až po více než jeden metr se konstituovaly během několika vteřin až minut. Geolog Steven Austin popsal tyto laviny jako zemi halící tekutou turbulentní maltu, vytvořenou z jemných sopečných částeček. Řítila se dolů po stěně hory rychlostí hurikánu a zanechala za sebou nánosy, které dosahovaly teploty 500° Celsia. Člověk by si myslel, že tyto nánosy budou dokonale promíchané. Pozoruhodné ale je, že se tato směsice žhavého popela a sopečného prachu od sebe oddělily a vytvořily dokonale definované vrstvy hrubých a jemných částeček. Stejné výsledky byly demonstrovány i při laboratorních testech. Podobné tenké vrstvy se vyskytují jako tzv. "tapeats" ve Velkém kaňonu. Tapeats jsou nejspodnější vrstvy usazenin vytvořených z pískovce. Podle konvenčního vysvětlení se tyto vrstvy nahromadily pomalou sedimentací během mnoha let. Obě malty uvedené do pohybu buď výbuchem plynu anebo páry, které následně vytvořily usazeniny typu "tapeats", podléhají stejnému fyzikálnímu zákonu.

Zázrak pátý; Říční koryto vzniklo za devět hodin

Při erupci zavalil sesuv půdy řeku i s cestou k jezeru Spirit vrstvou vysokou v průměru 50 metrů a rovněž většinu dalších vodních toků v oblasti údolí Upper Toutle o rozloze 60 km2 a ucpal východ z údolí. Po dobu 22 měsíců zde neexistovala pro vodu žádná cesta k Pacifiku.

19. května 1982 rozpustil sopečný výbuch spousty sněhu, které se v zimě nahromadily v kráteru. Voda se smísila s volným matriálem na svahu sopky a došlo k obrovskému sesuvu bahna. Během devíti hodin si pak bahno nepozorovaně vyřízlo ucelený systém koryt ve většině údolí a otevřelo vodě novou cestu k Pacifiku. Přinejmenším tři z těchto koryt jsou hluboká přes 30 metrů. Jedno z nich nese přezdívku "Malý Grand kaňon z Toutle", protože vypadá jako Velký kaňon zmenšený v měřítku 1 : 40. Mnoho vody (nebo bahna) dokáže rychle vytvořit to, co by troše vody (nebo bahna) trvalo celou věčnost. Evoluční geologové přiřkli dlouhé časové období vzniku formace "scablands", pokrývající 42 000 km2 východní části státu Washington. Scablands jsou skalnaté pustiny bez nebo s minimem půdy, křižované vyschlými kanály. V 70. letech vědci konečně uznali, že rozlehlá geologická formace, zahrnující i "Grand Coulee" (vyschlé koryto podobné Velkému kaňonu), se zformovala přibližně za dva dny v důsledku nějaké katastrofické události.

Zázrak šestý; Z lesa pralesem za deset let

Při erupci byly do jezera Spirit splaveny miliony stromů. Během let se postupně dostatečně napily vodou, aby klesly ke dnu. 10% těchto stromů dodnes tvoří husté kořenové dřevo, takže stromy klesaly ke dnu kolmo a jejich kořeny rychle pokrývaly další nánosy, které neustále padaly do jezera. Dnes vypadají jako by vyrostly a zemřely tam, kde jsou, jako "les vyrůstající na lese" po celou věčnost. Geologové zde kdysi objevili zkamenělý prales "zakořeněný" ve 27 rozdílných vrstvách a došli k závěru, že jde o 27 po sobě následujících pralesů. Podle oficiálního tvrzení "je v sopečné skále, z níž se skládá tato hora, uloženo 27 vrstev zkamenělých pralesů starých 50 milionů let." Pravda je ovšem jiná. Vědci si uvědomili, že úkaz na jezeře Spirit dokonale vysvětluje, co se stalo v Specimen Ridge. Stromy plující po jezeře postupně nasákly vodou a klesaly ke dnu, což se jeví, jako by šlo o mnohonásobné pralesy rostoucí jeden na druhém.

Zázrak sedmý; Nový model rychlejší tvorby uhlí

Tématem dizertační práce Dr. Stevena Austina (z Univerzity Penn State) byl model tvorby uhlí, vycházející z jeho výzkumu uhelných vrstev ve státě Kentucky. Geologové odedávna užívají modelu močálů a v nich hnijící vegetace v procesu trvajícím více než 100 let. Steven to považuje za nesmysl. Důvodem je struktura uhlí, která je stejně hrubá tak jako kůra zuhelnatělých stromů, zatímco struktura vegetace hnijící v močálech je jemná. Hnijící vegetace v močálech také obsahuje kořenový materiál, zatímco uhlí ne. Dodnes se nenašla žádná vegetace z močálů, která by se alespoň částečně přeměnila na uhlí. Austin představil vlastní model – vodní katastrofou vytržené stromy z milionů hektarů lesa se propletly jako koberec. Tyto "koberce" pluly po oceánu nad dnešním Kentucky, narážely do sebe a odpadávala z nich vodou nasáklá kůra, která klesala na dno. Pozdější sopečná činnost pak dodala potřebné teplo a tlak, poslední přísady, jichž vědci použili při simulované výrobě uhlí v laboratoři. Výsledkem byly bohaté uhelné sloje a doktorát pro Austina. Pouhých 10 měsíců po erupci Svaté Heleny, která smetla do jezera Spirit obrovské množství vegetace, našel Dr. Austin plovoucí stromy zbavené kůry. Dno jezera místy pokrývala až metrová vrstva stromové kůry, promísená s ostatní vegetací a usazeninami. Dodnes tento materiál zůstává v podobě pomalu hnijící hmoty.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 02/2009.