Podstatou existence stran je vůdčí idea, jež byla podnětem k jejich spontánnímu vzniku. V evropském kulturním okruhu existují již sto let tři konsensuální politické proudy, křesťanský, sociální a liberální. Vedle nich tři extrémistické, nesnášenlivé. Nacionalistický proud jednotlivých národů, extrémně kolektivistický neboli komunistický a nadřazující ochranu přírody všemu ostatnímu neboli "zelený". Z postavení a síly politických proudů v jednotlivých státech je možné odečíst obecné "demokratické" zdraví jejich národů – zdraví onoho, jak Komenský říkal "vanutí ve společnosti". V poslední době této "atmosféře" říkáme původním antickým "duch společnosti".

Dojde-li v některé evropské zemi k výraznému porušení přirozených principů spravedlnosti, jak ji většina lidí cítí, neboli zvýší-li se odchylka od vyciťovaného Řádu stvoření, nastoupí následně vzrůst preferencí některé ze stran vedených nevyváženým (extremistickým) způsobem myšlení. Je-li porušována rovnost práv národů, objevuje se nacionalizmus. Je-li utlačován řadový pracující člověk, narůstá četnost komunistů. Je-li vládnoucí elitou nadměrně ničena příroda, objevují se jako významnější síla "zelení". Zvyšování společenského vlivu a preferencí extremistických stran vždy vyjevuje dlouhodobou předchozí neschopnost vládnoucích elit udržet přirozenou hru tří základních konsensuálních sil. Schopnost udržet toto přirozené balancování je odvozeno od osobních duchovních kvalit mocenské elity. Bez ohledu na to, zda tuto vládnoucí duchaprázdnost "svobodný" tisk zastírá či nezastírá. Výše uvedené obecné způsoby evropského myšlení jsou v evropském kulturním okruhu bez ohledu na konkrétní stát prakticky jednotné. Pouze síla jednotlivých proudů a názvy stran, které uvedené proudy v konkrétních zemích formují, byly odvozeny buď od místní tradice, nebo od okolností svého historického vzniku. Často se tyto konsensuální proudy myšlení z historických a preferenčních důvodů různě kombinují do typů křesťansko sociálních nebo liberálně konzervativních stran.

Křesťansko-demokratický proud

Původně hlavním evropským myšlenkovým proudem je do veřejného života přenesený křesťanský způsob myšlení, který se v podmínkách demokratické formy státu zformoval v konzervativní křesťansko-demokratické strany. Jejich hlavním duchovním impulzem, a tím ideologickou silou, byl a je důraz na etický a nadčasový rozměr člověka, který se snaží promítnout do zákonů a chování společnosti. Od tohoto přístupu se vždy odvíjelo úsilí křesťansko-demokratických stran (KD) o legitimitu společenského dění. Doprovodnými znaky těchto stran se nutně stal konzervatizmus a tradicionalizmus. V poslední době upadající vliv KD stran je důsledkem nejen obecného zesvětštění, ale zejména "ateizace" společnosti pod vlivem pseudovědeckého skepticizmu. Právě "skepticizmus" (ateizmus) je vědecky nedoložitelný, je to zhoubná pseudovíra v neexistenci smyslu života a světa. Nadčasový a etický rozměr člověka se jeho vlivem stal "zpátečnickým", úspěch a peníze za jakoukoliv cenu "moderními". Tento společenský zlom myšlení byl ovšem zaviněn předchozím vyprázdněním a ustrnutím křesťanských církví a nemůže bez civilizační katastrofy trvat dlouho (pouze ateisti si myslí, že ano). Organizace pečující o rozvoj duchovního rozměru člověka nebyly dosud schopny prostřednictvím pokroku poznání reagovat na překotný vývoj poznání všeho typu v moderní době. V důsledku chybějícího vnitřního napojení na duchovní rozměr reality představitelé církví a tím i KD politici stále více jen "reprezentovali" rozpor mezi slovy a činy a ztrnulost v myšlení. Vliv KD stran slábne přesto, že v Evropě existuje jasná historická zkušenost, že země řízené v minulosti těmito stranami dosáhly v té době největších a nejvšestrannějších úspěchů. Viz NSR a Rakousko. U nás je zástupcem tohoto politického proudu strana lidová (KDU), ale již od vzniku republiky je nectnostmi KD stran silně zatížena. Proto – ke škodě národa – stále slábne. Její slabost vznikla nejprve historicky jako důsledek nadměrné vazby katolické církve na habsburské pojetí formy vlády v 19. století. Nyní slábne pro neschopnost organizovaného křesťanství důsledně hájit sociální a právní rozměr státu a tvořivě reagovat na záplavu nových společenských a psychologických jevů. Zatím se zdá, že vzhledem k vývoji a stavu křesťanského myšlení nelze obnovení bývalého vlivu KD stran očekávat ani v Evropě, ani u nás.

Sociálně demokratický proud

Druhým hlavním evropským hybným ideovým proudem je sociálně demokratický proud. Jeho vůdčím duchovním impulzem je lidská solidarita mezi jednotlivci při čelení zdravotním a společenským katastrofám, které vždy život přináší. Snahu o vzájemnou výpomoc lidí v těžkých životních situacích se tento myšlenkový směr snaží přenést do zákonodárství, snaží se rozšířit funkce státu o zabezpečovací rozměr a dát mu tak humanistický charakter. Slabinou sociálně demokratického způsobu myšlení je absence vnímání "vyšší moci", nadčasového rozměru člověka. To má za následek šíření potřeb kde koho, aniž se dotyční sebe ptají po svém odevzdávání. Početně se rozmnožují parazitní vrstvy s "fasovacími" náladami. Sociální demokraté se tomuto vývoji neúspěšně snaží zabránit zákony, které ovšem jen komplikují a "zaplevelují" správu státu. Počty úředníků s razítky rostou aritmeticky, korupce ve stavu obecného znemravnění vzrůstá geometricky. Sociálně demokratické vlády v Evropě vždy sice zlidštily stát, ale také přivodily obecný pokles úsilí o výkon a rozmnožování parazitních vrstev nízké úrovně. V Česku, v zemi s tradičně silným plebejským, sociálním a kolektivistickým smýšlením, je tento ideový proud nejsilnější a jeho principy sdílí dvě třetiny národa. Jen pro absenci kvalitních osobností ve vedení ČSSD (duchaprázdnost) se prosazuje ve volbách jen svými 30 - 40 procenty. Pro svou duchovní jednostrannost však sociálně demokratický způsob myšlení nastupující civilizační krizi ani v Evropě, ani u nás není schopen podchytit a už vůbec ne řešit.

Liberální proud

Třetím hlavním evropským myšlenkovým proudem je liberalizmus. Jeho hybným duchovním podnětem je důraz na svobodu a odpovědnost jednotlivce. Zhoubným doprovodným aspektem je posilování egoizmu a egocentrizmu jednotlivce. Přitom egoizmus člověka se právě v poslední době stal tak negativně působícím fenoménem, že bezzábranové chování zbohatlíků bez duchovního rozměru ohrožuje samotné bytí celé civilizace. Neguje nadčasový (etický) rozměr člověka, ponižuje zaměstnance a nemajetné do rolí živých robotů, ochromuje nutnost koordinovaného úsilí všech k ochraně životního prostředí. V Evropě je liberalizmus hlásnou troubou podnikatelů a intelektuálů a dále ateistů a extrémních individualistů. V Česku je silný jen jako reakce na předchozí extrémní komunistickou kolektivizaci všeho a je reprezentovaný zejména občanskou demokratickou stranou. Ta, mocně dotovaná privatizátory, sílila v důsledku diletantské reprezentace předchozích dvou směrů a také díky tomu, že nevystupovala antisociálně a přibírala nacionalistické voliče. Jenže toto období zřejmě skončilo. Reforma, která měla přinést odbyrokratizování, větší míru svobody pro podnikání i obecně, se změnila v odstranění zdanění jednotlivců s vyššími příjmy. Policie a soudy ještě více "mají přísnost" jen na civilizované chudé. Bohatí unikají postihům pomocí advokátů, "nepřizpůsobiví" jsou nadále pod hranicí záchytnosti policie a práva. Strašení Čechů komunisty přestává fungovat v kontextu rušení toho mála, co komunisti zavedli dobře: průběžné financování důchodů, všeobecně dostupné zdravotnictví a levná a hustá veřejná doprava a bydlení. Také dálnice přece nikdo neodmítá jen proto, že je začal stavět zloduch Hitler. Rovněž zevní ohrožení začal národ vnímat tak, že ruské tanky jsou daleko a není jich tolik. Někdejší nebezpečí od německých hranic přestalo být aktuální. Češi si již stačili všimnout, že rozhodující mase Němců konečně došlo, že to bylo jejich vlastní násilnické chování a války, co způsobilo pád významu Německa, neboť to by se pro svou početnost, polohu a pracovitý lid stalo středem Evropy národů "samospádem". Němci začínají být vnímáni jako nejspolehlivější obchodní partner, proto ani strašení jimi nemůže politicky zabrat. Jakýkoliv typ "mobilizace" vůči nebezpečím bude v budoucích volbách pro ODS neúspěšný. Pokud tedy ještě ve zbytku vládnoucího období ODS opravdu výrazně nezjednoduší občanovi stát, viditelně nezkvalitní fungování policie a soudů a neponechá zbývající pozůstatky komunizmu, které lidé vnímají jako dobré, v dalších volbách se procentním ziskem přiblíží velikosti svého přirozeného jádra. Tím jsou jen podnikatelé a živnostníci (tj. 10 % preferencí).

Hrozba anarchie

Aktuálně se ve světě provalil dlouho vyciťovaný nástup všeobecné hospodářské krize. Mohlo by se zdát, že obtíže, které přinese, budou příležitostí pro vzrůst preferencí a tím moci extremistických stran. Tedy těch se "zelenými ideami" typu "pryč s elektřinou a dálnicemi, hlavní je klidný život žab a syslů"! Nebo nacionalistů s "idejemi" typu "národ nade vše"! V době, kdy genetika zkoumáním DNA "národů" prokazuje, že geneticky jednotlivé evropské národy vlastně neexistují. Že národ je vlastně směs lidí různého genetického původu vedený duchovní silou, projevující se tradicemi. Jen ty z genetické směsi dělají vyšší celek! Také komunistické přesvědčení neboli víra v extrémní kolektivizmus, ještě k tomu založený na ateizmu, nemá šanci. Zcela nedávno byl vyvrácen 70letou praxí. Prokázalo se, že "fasování podle potřeb", které každý cítí vždy jako velké, a "práce podle vlastních možností", které každý cítí jako malé, je neproveditelnou chimérou. Odtud nebezpečí pro civilizaci nehrozí. Nebezpečí hrozí ze stavu všeobecného rozkladu, z neschopnosti vládnoucích materialistických elit řešit problémy, protože ty jsou duchovního původu! Hrozí vznik všeobecné situace bezvládí, o které se v bibli říká, že v důsledku ztráty duchovního rozměru budou lidé bez Boha (ateisti) pořádat jednu mezinárodní poradu za druhou (bibličtinou: "rada radu stíhat bude, ale soudu nedojdou!") Ale řešení nebude nalezeno, protože leží v rovině duchovnosti. Společenský život se ještě více změní ve vzájemné vytírání zraku pózami a "imidžem", hledání východisek na odborných setkáních ve žvanírnu a krasořečnění. Taková situace nutně vytvoří obecnou touhu po "silném muži", který vše vyřeší jednoduchým a hlavně neduchovním řešením. Pro ateisty to bude přitažlivé řešení, tvářící se jako vědecké. Vznikne touha po osvíceném diktátorovi, který do stále vzrůstajícího všeobecného rozkladu vnese alespoň elementární pořádek. Jenže prostředky, kterými se diktátoři dostávají k moci, nejsou rozhodně osvícené a podle nich na vrchol mocenské pyramidy vystoupá vždy bezzábranový sebestředný tupoň typu Hitlera. Takový typ autokrata je ovšem schopen rázně vyřešit problémy malé, ale současně uvede do kritického stavu problémy velké. Z jeho kasárenského "pořádku" by bylo následně všem hodně úzko a sami stoupenci autoritativního řešení by pak říkali: "zlatí komunisti!"

Problém v rovině vztahů

Problém civilizace leží totiž v rovině vztahů mezi lidmi a Stvořitelem. Také mezi jeho přírodou a mezi lidmi navzájem. Krize je duchovní povahy, neboť neobsahuje "ani molekulu účinné látky". Tímto argumentem materialisté (skeptici) zdůvodňují objektivní neexistenci jevů nehmotné povahy, které prý existují jen v myslích lidí. Pro nematerialisty, kteří však kromě oblasti islámu nemají žádnou moc, je zřejmé, že začít reformu je nutné od nápravy duchovních poměrů a ostatní se "samospádem" začne usazovat následně. Stále platí ona stará Ježíšova rada, aby bylo usilováno nejprve o království boží (Řád stvoření) a ostatní bude takovým přidáno! Kdy ale mocní davu konzumentů a školákům řeknou, že vyučovaný samovolný vznik živého z neživého v pramoři je blud? Že samovolný vznik stovek lidských genů v opičákovi samovolným vývojem je blud? Že tvrzení, že původcem zážitků v klinické smrti je důsledek nedostatku kyslíku, je blud? Že nikdo neunikne následkům svého myšlení a svých činů, a to ani smrtí těla? Ani ti, kteří se tím sami utěšují! A že nemají pravdu ti, kteří tvrdí, že nelze vyřešit kapsáře na Václavském náměstí a v tramvajích a "podnikatele" typu taxíkářů s turbotachometrem? Dejte to islámcům! Ti postaví před sochu sv. Václava špalek, useknou tam ruku každému chycenému kapsáři a nohu taxíkářům s turbem. Do roka a do dne uvidíte, jak všechno jde, když se chce. Chce to jen zabránit tomu, aby ateističtí "lidskoprávníci" nemohli upřednostňovat práva lumpů nad práva obyčejných lidí! Je třeba jasně říci, že lidská práva jsou, co svět světem stojí, až druhá! Za Stvořitelovými! "Lidskoprávníci" sloupy tohoto světa nepostavili! Což bude nutné čekat až na vládu islámců, aby bylo možno "zapomenout" na Václaváku naditou peněženku a ráno ji tam najít?

V příštích volbách tedy nejspíše spadne moc do rukou sociálních demokratů. Co s ní ale budou dělat? Mají na nalezení řešení lidi? Jsou odchovanci materializmu schopni najít a prosadit skutečné řešení, když toto je duchovní povahy? Rád bych se nechal překvapit, kdyby ano. Ale osobně si myslím, že řešení a celý civilizační obrat přijde až v největší krizi. Až tehdy, kdy první člověk a po něm nová duchovní elita společnosti objeví Stvořitelem vloženou schopnost vědomě a řízeně využívat energii lidského ducha a informace z dalších rozměrů stvoření. Energii a informace dosud nepředstavitelného rozsahu. Tato nová elita definitivně duchovně učiní směšnými ateisty a materialisty, kteří nyní mají státní moc a vládnou i ve vědě. Od poznání probuzených duchů se začne odvíjet nové lidstvo, smyslem jehož bytí nebude velikost a nepřetržité stoupání materiální spotřeby, ale štěstí jednotlivce, spočívající v rozmachu jeho duchovních schopností. Ty mu vyjeví i jeho následnou a ověřitelnou existence ve vyšší dimenzi po smrti těla nebo-li život věčný.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 01/2009.