Amerika byla vždy známá jako země hojnosti a země, která se o tuto hojnost dělí. Před pár lety však Kongres umožnil vznik dokonalého lihařského monopolu tvořeného velkými zemědělskými společnostmi, které okamžitě rozjely svůj projekt přeměny obilí na alkohol – projekt, jenž se může snadno dostat do čela největších ekonomických zločinů všech dob. Lihařský monopol je motorem celosvětového plánovaného zbídačení. Spalování obilí je primární a nejvýznamnější příčinou rostoucích cen potravin, pociťovaných již nyní, a představuje přímou existenční hrozbu pro výživu lidí v rozvojovém světě. Etanolové dotace jsou klíčem k totální kontrole potravinového řetězce. Dokud budou dotace, nebude pro toto chování existovat žádný limit.

Kdo smí žít a kdo zemře

Celkové dotace na etanolové obilí dosáhly v roce 2006 sedmi miliard dolarů. Jakkoli odporným je toto číslo, nejhorším a nevyhnutelným důsledkem spalování potravin je umělý nedostatek poživatelných kalorií a krmiv na trhu. Tytéž agrofirmy, které ničí obilí, pak to, co nezničí, prodávají jako potraviny! Mají další obrovský prospěch z nedostatku, za jehož vytváření jsou odměňovány dotacemi. Vskutku nádherný monopol… Americké přebytky obilí držely po léta ceny obilovin dole a byly pro lidstvo opravdovým požehnáním. Největší přebytky na světě byly právě u obilí, a to díky neuvěřitelné efektivitě amerických zemědělců. Dokud budou obří agrofirmy moci likvidovat americké přebytky a určovat ceny, které platíme za obilí a vše, co v potravním řetězci zastupuje, budou moci, a také to udělají, přidělovat potraviny v celosvětovém měřítku a určovat, kdo smí žít a kdo zemře.

Lidé platí natřikrát

Proces, při němž destilace alkoholu z obilí spotřebovává více energie z fosilních paliv, než kolik jí vytváří, jsme už popsali v předcházejícím díle. Do logiky věci zapadá i zjištění, že od doby, kdy je etanol povinnou součástí pohonných hmot, ceny ropy stále stoupají. Pokud etanol skutečně zmírňuje nedostatek energie, proč nevidíme pokles poptávky a tím i nižší ceny ropy? Každý Američan za toto dotované ničení obilí platí ne jednou, ale hned třikrát. Lidé nejprve zaplatí miliardy v dotacích výrobcům etanolu za vytváření neekonomického produktu, který jsou nuceni používat; pak přeplatí u benzínové pumpy, protože alkohol je špatné palivo; a nakonec to ještě zaplatí v potravinách, jejichž ceny jsou vyšší v důsledku masivní likvidace obilí a ostatních potravinových přebytků. Toto, což představuje zdaleka ty nejhorší náklady, platí opakovaně s každým soustem, litrem mléka nebo krabicí cereálií.

Nejhůře to odnášejí chudí

Obilniny nejsou jedinou potravinou spalovanou velkými americkými agrofirmami, jsou ale jedinou, kterou ve snaze kontrolovat ceny všech potravin spálit potřebují. Obilniny řídí ceny všeho ostatního. Chudí Mexičané si stěžovali jako první. Pocítili úder 30% nárůstu cen bílé potravinářské kukuřice poté, když masová alkoholizace veškerých pěstovaných plodin zapříčinila skok cen na 4 dolary za bušl v roce 2006, kdy se etanolu nakonec podařilo absorbovat celý přebytek obilovin. Trh s obilovinami je mezinárodní a chudí lidé v Mexico City pocítili kopanec okamžitě, ačkoliv se živí jídlem z bílé potravinářské a ne žluté kukuřice. Kukuřice, původní americká plodina, je pro lidstvo požehnáním – je to skutečně levná potravina bohatá na kalorie. Průměrné velkoobchodní ceny kukuřice se v roce 2000 pohybovaly pod 0,04 dolaru za kilogram; ale v roce 2007 se její cena zásluhou nových lihovarů na Středozápadě vyšplhala až na 0,12 dolaru. Ale i po tomto znásobení ceny je stále nejlevnější potravinou – kde je tedy problém? Nejspíš v tom, že když cenový rozdíl mezi komoditami překročí rozdíl v nutriční hodnotě některé potraviny, jdou nahoru i ceny ostatních obilovin. Farmáři přejdou z pěstování méně výnosné plodiny na takovou, po které je velká poptávka. Dnes tedy hromadně přešli na pěstování kukuřice. Pšenice je nyní k dostání za trojnásobek a cena sojových bobů se více než zdvojnásobila. Z řetězu utržené ceny kukuřice totiž v roce 2007 nakonec probublaly na trh sojových bobů a pšenice.

Ceny prudce stoupají

Průměrná cena pšenice činila v roce 2001 asi 2,50 dolaru za 60 liber, čili 0,08 dolaru za kilogram; nyní je cena 9,25 dolaru za 60 liber, čili 0,30 za kg. Od doby, kdy se začalo spalovat obilí, vzrostla tedy o více než 350%. Ceny pšenice se v roce 2007 více než zdvojnásobily. Vše, co se z ní vyrábí, zákonitě musí podražit. Všimněme si dopadu prudkého růstu ceny pšenice na jeden z experimentů s vyhladověním, uskutečňovaný na 1, 3 milionech obyvatel pásma Gaza. Gaza je dnes území obehnané ploty a zdí, postrádající jakékoli významnější prostředky pro směnu s výjimkou darů. Obyvatelé jsou proto téměř výhradně závislí na pšenici přehozené přes zeď a složené na zem poblíž severní hranice s Izraelem. Izrael sice do humanitárních snah evropských zemí a soukromých agentur nezasahuje, ale dokážete si představit, jaký dopad by mělo ztrojnásobení cen pšenice? Předpokládejme, že Evropská unie, která za většinu této pšenice platí, určuje výši svých příspěvků v eurech. Při ztrojnásobení cen pšenice se množství chleba dostupného za zdí sníží ze tří bochníků na jeden. Za předpokladu výrazného omezení budou nyní 2/3 populace uvnitř Gazy hladovět, dokud někdo nepřijde s trojnásobnou sumou v euro.

Steak bude brzy luxus

Je jasné, že se současně musíme ptát, co se při dvojnásobných cenách vstupů stane s cenami masa a jaká bude cena drůbeže, vajec a mléka? Pokud by se cena mléka dvakrát zdvojnásobila tak, jak tomu bylo u obilí, stálo by 8 dolarů za galon! Produkce kila živého hovězího se rovná určité spotřebě obilovin; jde o přímý poměr, takže ceny obilí se promítnou do nákladů na produkci hovězího, vepřového i drůbežího masa. Na masném trhu, ještě než to začne být vidět na talíři, existuje určitý faktor zpoždění kvůli tržnímu efektu ekonomického cyklu. K explozi cen obilí již došlo, exploze cen masa zatím doutná v pozadí, ale jsou připraveny explodovat. A zákonitě k tomu musí dojít. Bezprostředně se to dotkne už beztak hladovějících po celém světě, kteří živoří jen na obilovinách a spousta lidí vyhladoví, obzvlášť v subsaharské Africe, kde je obilí základní potravinou.

Byznys bez hranic

Světový potravinový trh byl postaven na hlavu soukromě provozovaným, vládou vytvořeným a mocně podporovaným monopolem, který může libovolně měnit objem dostupných zásob potravin likvidací domácích přebytků obilovin. Vzestupná cenová spirála a s ní související nedostatek a hladomor se teprve roztáčí. Americkému monopolu měnícímu obilí na alkohol dominují velké agrofirmy, jimž se během několika málo let podařilo zlikvidovat přebytky kukuřice, což má za následek i trvalý nedostatek ostatních obilovin. Ceny obilovin na světových trzích explodují, a následovat budou i ceny masa. Na rozdíl od minulých "zdivočení trhů" s komoditami nemůže "ruka trhu" samotná korigovat daný stav prostým navýšením úrody ve světě, jelikož alkoholový monopol disponující bezednými dotacemi může skoupit a zničit tolik obilí, kolik shledá za nutné, aby zabránil přebytkům. Kdyby přitom náhodou vyčerpal svou kasu, Kongres se včas postará o její doplnění, protože dokud veřejnost nebude protestovat, nebude existovat žádný limit.

Od svobody k tyranii

Přebytky byly požehnáním svobody; nedostatek vždy nahrává do karet tyranům. Přebytky jsou boží dar i podle bible (moudrý faraon měl v sýpkách pšenici na sedm let).

Etanolový monopol by nemohl existovat bez masivních dotací velkým agrofirmám, které si na oplátku mohou dovolit platit obrovskou lobby kontrolující kongresmany. Stávající systém zaručuje nedostatek pro každého, vyjma dotovaných lihovarů podél dálnic. Dokud bude Kongres poskytovat dotace, bude kapacita monopolu na spalování obilí neomezená. Žádný jiný argument, žádné výmluvy nesmí být akceptovány. Jediné, co na to platí, je zrušení dotací. Jednoznačnou zodpovědnost za vytvoření alkoholového monopolu nese Kongres, ale nikdy tento stav nezvrátí, nebude-li k tomu jednoznačně donucen, protože většina jeho členů je nějakým způsobem uplacena.

Je to morální otázka. 80 % Američanů, kteří se hlásí ke křesťanství, má zodpovědnost před Bohem nepřipustit, aby na nás zločinné korporátní a politické elementy uvalily plánovaný celoplanetární hladomor. Vůdci křesťanských církví, kteří se poslední dobou stali politicky aktivnějšími, nyní musí pomoci při nápravě neúnosného stavu, před jehož vznikem selhali, když naivně poskytli podporu a volnou ruku těm, kteří jsou za něj politicky zodpovědní.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 10/2008.