V naší práci reflexních terapeutů neustále používáme informace, které pocházejí z velké části ze staré moudré Číny. Například takový geniální systém jako je čínský pentagram. Pro toho, kdo pronikne do souvislostí v něm ukrytých, je doslova návodem na pochopení a léčení člověka. Dále jsou tady doma reflexní terapie a akupunktura, ze které akupresurně využíváme některé ty nejlepší body. Proto není divu, že nás Čína lákala.

Když jsme pak dostali od našeho přítele Mgr. Romana Šimáčka, ředitele masérské školy v Brně, nabídku podívat se do Číny, nedalo se odmítnout.  A tak jsme koncem dubna 2014 odletěli přes Frankfurt nad Mohanem do Pekingu. Tam pro nás na letiště vyslala auto jedna z nejprestižnějších a největších univerzit tradiční čínské medicíny, aby nás zavezlo 150 km JV od Pekingu do 16milionového města Tianjinu, kde univerzita sídlí.

Měli jsme svůj soukromý program, ale využili jsme nabídku na exkurzi na univerzitě. Univerzita tradiční čínské medicíny v Tianjinu je z našeho pohledu obrovská. Byla založena v roce 1958 a má 16 kateder. Největší jsou tři: katedra bylinné léčby, na které studuje 3000 studentů, katedra akupunktury a katedra mezinárodního vzdělávání s 1000 studenty. Patří pod ní 6 poliklinik, 6 fakultních nemocnic a 30 malých nemocnic. Ta největší fakultní nemocnice, hned v sousedství, je vybavená i lůžkově a je schopna ošetřit až 7000 pacientů za den. Při exkurzi nám ukázali různá pracoviště, kde po vstupní prohlídce byli pacienti posíláni ke speciálnímu ošetření. Co nám hned padlo do očí byla skutečnost, že i když ordinace měly dveře, ty dveře nebyly nikde zavřené. Samozřejmě uvnitř bylo vidět plenty, které zřejmě sloužily pro ošetření intimnějších partií. Pacienty často doprovázela velká skupina rodinných příslušníků. Za ošetření si ale platí každý pacient sám. O léčbu je tak velký zájem, že příští rok otevřou zbrusu nový a ještě větší areál.

Když sem pacient zavítá, nejprve jej vyšetří vstupní lékaři, kteří používají kromě jiného dvě základní diagnostické metody, a to pomocí zkoumání jazyka a pulzní diagnostiky. Viděli jsme velké vzorkovnice jazyků, představujících různé nemoci. Aby člověku mohli  lékaři jazyk důkladně prozkoumat, a aby pacienta přitom dlouhém otevření úst nechytla do sanice křeč, tak používají speciálně upravené fotografické zařízení napojené na počítač, který stav jazyka vyhodnotí. Na základě těchto výsledků je pacient odeslán na příslušné odborné pracoviště.

Na výuku pulzní diagnostiky slouží studentům umělá ruka, na které si můžou prakticky nacvičit různé typy pulzů. Připadalo nám to velice šikovné, ale praxi se skutečným pacientem to určitě nenahradí.

Ve městě jsme potom viděli i jiné, klasické nemocnice, ale tam už takový nával pacientů nebyl patrný. Zřejmě je to tak, že rozumný člověk, pokud má tu příležitost, nebude vyhledávat pouze ulehčení a potlačování příznaků, ale má snahu být znovu úplně zdráv. Na druhé straně, když jde skutečně o život, tak postižený nebude hledat pomoc v akupunktuře. Tady je vidět, jak je dobře, že vedle sebe existují jak nabídka léčení jemnohmotního, kterého představiteli jsou psychosomatická léčba, akupunktura, bylinky i reflexní terapie, ale i hrubohmotního, což je chirurgie nebo používání léků. Ani jedna strana nemá strach o to, že jí ta druhá vezme klienty, protože si je vědomá své potřebnosti při poskytování služeb pacientům. Pravděpodobně existuje mezi nimi i konkurenční boj, ale to jsme z našeho pohledu nemohli vidět. V okolí nemocnic se vyskytovalo zvýšené množství lidí v pyžamech, což také poukazovalo na respektování vůle pacienta. Když chce jít na procházku, tak mu v tom nikdo nebrání.

Každý nese odpovědnost za své činy

Bohužel je u nás znovu vyvolávaná kampaň proti léčitelům. Prý aby měli trestně právní zodpovědnost. Hrotí to investigativní novináři, kteří využijí nějaký případ léčitele ? neléčitele, kterému zemřel pacient kvůli tomu, že mu vymlouval léčbu klasickou medicínou. Ale trestně právní zodpovědnost už tady u každého člena společnosti je. Když někdo se zlým úmyslem jinému způsobí jakoukoliv újmu, tak by za to měl nést zodpovědnost. Pokud tak ale učiní z nevědomosti nebo pomatenosti, což se může stát stejně tak lékaři, jako léčiteli, tak zodpovědnost nese ten, kdo se rozhodl jejich služeb využít. Proč ještě vymýšlet něco navíc. Velmi častá argumentace nepřátel léčitelů je, že jejich klienti něco promeškají, když se neléčí hned klasikou. Proč to nenechají na rozhodnutí jednotlivce? Každý sám má přece zodpovědnost za svoje zdraví, u dětí jejich rodiče. Ono by se dalo argumentovat i přesně opačně. Nezachránilo by spoustu lidských životů, kdyby lékaři poslali pacienta nejprve za léčitelem, a ne ho hned  nutili k nějaké riskantní operaci nebo zahltili prášky? Kdo tohle může správně rozhodnout? Jedině pacient sám, který by se ničím neměl strašit a do ničeho nutit. Pouze podle nejlepšího svědomí a vědomí a s poctivým úmyslem informovat o možnostech té které léčby. Naše společnost potřebuje jak lékaře, tak léčitele.

Čína je západem omámena jako zlatým teletem. Je to vidět na každém kroku. V oblékání, zejména mladých lidí, všude přítomné elektronice a na architektuře. Odraz západního stylu života je cítit hlavně ve městě. Co však zůstává a bude určitě jakýmsi majákem v dobách temného racionálního myšlení, jsou jídelní hůlky a písmo, kterému se u nás říká rozsypaný čaj. Tyto dvě věci totiž hodně rozvíjejí pravou, tvořivou hemisféru. Při ranním proběhnutí univerzitním parkem jsme potkávali skupinky cvičících Tai chi, ale byli to vesměs starší lidé. Je to však všechno v rovnováze. Západní lidé prahnou po duchovnu a vymaňují se z klece racionality, a naopak ti východní do ní z druhé strany lezou.

Mao Ce-tung

Velkým překvapením pro nás bylo, kolik lidí se chtělo podívat na někdejšího vůdce Maa (Mao Ce tung, velký kormidelník, jak mu kdysi říkali, vedl Čínu od 1. 10. 1949 až do své smrti 9. 9. 1976 ve věku 82 let) v mauzoleu na náměstí Nebeského klidu  (Tchien an men). Také se každý musel vyfotit před jeho fotografií, která je zavěšena na vstupu do Zakázaného města, navazujícího na toto obrovské betonové náměstí. Uvědomili jsme si, jak člověk rychle zapomíná na hrůzy, za které sice už Mao nemohl, ale komunistická strana Číny, která se hlásí k jeho odkazu, už ano. Vždyť to není tak dávno, co jsme prožívali revoluční časy. I v Číně r. 1989 toužili lidé po svobodě, a proto se shromažďovali na tomto náměstí. Ale právě tady komunisté za použití armády tyto protesty brutálně potlačili. Podle čínské vlády zde bylo zabito 200 až 300 civilistů a 7 až 10 tisíc jich mělo být zraněno. Avšak podle vyjádření studentské organizace a Čínského červeného kříže tady zemřelo 2 000 až 3 000 lidí.

Zajímavé je, že až do roku 1999 byly čínské bankovky (juany, jeden CNY=3,22 Kč) krásné, s charakteristickými čínskými motivy. Nahradily je peníze s jedním motivem, a tím je Mao. Další velkou zajímavostí je, že největší bankovka je 100 CNY, takže v každém papírnictví bylo možné koupit automatické sčítačky.

Mimochodem, na všech veřejných toaletách je systém tureckých záchodů. Pro staršího člověka, který se nedokáže udržet ve dřepu, tato okolnost může představovat velký problém. Navíc intimita byla mnohdy řešena pouze nízkými lítačkami a často nebylo jasné, pro které pohlaví je zařízení určeno. Toaletní papír a mýdlo většinou nebyly k dispozici vůbec. Proto je dobré s sebou nosit toaletní papír, mýdlo a dezinfekční ubrousky nebo emulzi.

Zakázané město

Prohlédli jsme si Zakázané město, což je tak fascinující podívaná na obrovské rozloze, že se z toho člověku málem začala točit hlava. 9999 místností a v jednom směru prohlídky je to přes 3 km pochodu. Když jsme si uvědomili, že vše má svoje přesně určené místo, všude vkusně doplněné uměleckými díly, jak se dnes říká ve stylu Feng šuej, tak jsme pocítili velkou úctu a obdiv k projektantům a stavitelům tohoto díla.

Peking (Beijing) je propojen s Tianjinem rychlovlakem. To byl další velký zážitek, jet vlakem rychlostí téměř 300 km/hod. Na radu našeho přítele jsme si už den předtím koupili i zpáteční jízdenku, což se ukázalo jako zlatá rada, protože v ten den už bychom jízdenku na cestu zpět nekoupili a museli bychom nocovat v Pekingu.

Zajímavá byla domluva s Číňany. Mladší uměli anglicky, ale starší se vůbec nechytali. Tak jsme využili radu našeho mladšího syna, který se jenom přednedávnem vrátil z cest po Východě. Radil nám: "Zaměřte se silně na to, co chcete sdělit a mluvte normálně česky". Na první pohled to vypadá nesmyslně, ale opravdu to fungovalo! Například když jsme čekali na vlak, tak jsme si "povídali" s Číňanem zhruba v našem věku. Normálně jsme rozuměli, že rád hraje badminton, neví, kde je Praha a že k jízdence, kterou jsme drželi v rukách, budeme ještě při vstupu na nástupiště potřebovat pas. Když jsme pasy vytáhli, tak byl moc potěšen, jak mu dobře rozumíme.

V Egyptě si nelze nesáhnout na pyramidu, v Číně se nelze neprojít po Velké čínské zdi. Zeď je dalším důkazem toho, že nic není nemožné. Spolu s odbočkami měří neuvěřitelných 8851 km. V místě, kde jsme ji navštívili my (asi 120 km severně od Tianjinu), byla krásně zrekonstruovaná a byla možnost si ji užít na několika desítkách kilometrů, což jsme z pochopitelných důvodů nemohli využít. Schody ve stoupáních jsou netradičně vysoké, nepravidelné, s neustále se měnícími parametry, takže stoupání, ale hlavně klesání bylo velmi náročné. Čínští turisté se velmi podivovali nad tím, že někteří Evropané tam chodili ve šlapkách a bosé reflexní terapeuty si fotili jako velkou atrakci.

Ještě cestou tam jsme si prohlédli městečko Wanfo Templ s mnoha krásnými chrámy a významnými památkami. Například jsme viděli příbytek mistra Le Pana, který jako první v Číně zavedl používání pilky, hoblíku a dláta, ale také Bílou Pagodu, kde byla neuvěřitelně příjemná energie.

Závěrem můžeme konstatovat, že z návštěvy Číny máme příjemný pocit. Lidé, pokud jste se na ně usmáli, byli velmi milí a přívětiví. Usmívali se a mávali na nás. Jak jich je tam všude strašně moc, oni musí být povinně velmi tolerantní a vstřícní, protože by jinak na každém kroku číhal konflikt. I tahle cesta nás posunula dál v poznání faktu, že všude žijí lidé po svém, a pokud k nim přistupujeme s otevřeným srdcem, můžeme se cítit dobře všude.

www.patakyovi.cz

 Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 07/2014.

Pozoruji, že se něco změnilo. Ptala jsem se sama sebe, co se děje... Zjišťuji, že mne nebaví brát sílu druhým, ani ji sama ztrácet. Baví mne, když se společně cítíme dobře, když se cítím dobře já.

Úvodem bych chtěla vzpomenout na své předky. Moje babičky a prababičky mě v přístupu k zahradě (i k životu vůbec) ovlivnily zcela zásadním způsobem. Jako malé dítě jsem zakoušela intenzivní pocit, že nevyrůstám v blízkosti obyčejných starých žen, ale že mi bylo přízní osudu dáno do vínku trávit své dětství v přítomnosti bohyní.

Od říjnového čísla vás seznamujeme s celosvětovým spiknutím, které už téměř dvě stě let usiluje o světovládu. Kořen vyrůstají z nejbohatších světových klanů Rotschildů, Rokefellerů, Lehmanů, Warburgů atd. Tyto klany mají na svědomí např. umělé vyvolání obou světových válek a v současnosti rozeštvávání občanů na Ukrajině.

Tento pád je důsledkem pádu přitažlivosti idejí občanství, demokracie a stranictví pro řadového člověka. Výše uvedený jev se v Česku dostavil, jako je to již v Evropě historicky obvyklé, o jednu generaci dřív, než se stejný úpadek "demokratických" stran objeví v celé západní civilizaci.