Inteligence, intelekt, svědomí, rozlišování dobra a zla
-
Vytvořenopondělí 22. červenec 2024 17:36
-
AutorMiroslav Zelenka
-
Oblíbené2561 Inteligence, intelekt, svědomí, rozlišování dobra a zla /setkani-2016-tuchlovice/230-ostatni/2561-inteligence-intelekt-svedomi-rozlisovani-dobra-a-zla.htmlKlikněte pro přidání
-
Témata
Inteligence a intelekt jsou opět pojmy, které jsou velmi běžně používány, aniž je vždy uvedena jejich definice, protože se předpokládá jejich běžná znalost. Tím často dochází k tomu, že jsou oba používány ve stejném smyslu, nebo jsou zaměňovány, či používány velmi nepřesně.
Jeden z mnoha pokusů o vymezení těchto dvou pojmů při zjednodušení používá "intelekt" ve významu souhrnu znalostí a zkušeností získaných během života. Pojem "inteligence" pak definuje jako schopnost reakce na novou situaci nebo schopnost řešit nové situace.
Toto jejich vzájemné vymezení se blíží i mému cítění, ale z mého pohledu považuji za nutné je zpřesnit.
"Intelekt" bych definoval jako souhrn znalostí a zkušeností a schopnost těchto znalostí využít zejména pomocí logického myšlení. Výše intelektu (IKQ - intelektuální kvocient) je tedy dána na jedné straně množstvím a kvalitou informací získaných během života a mírou schopnosti si je zapamatovat či spíše ve vhodný okamžik vybavit. Na straně druhé je dána stupněm schopnosti logického myšlení ve smyslu aplikace vybavené informace na konkrétní případ.
Obě složky jsou nutné. K čemu je platné jakékoliv množství informací bez schopností je aplikovat? K čemu je schopnost logického myšlení, když nemá s čím pracovat? Jako příklad bych zde uvedl opět počítač. Na jedné straně počítač s velkokapacitní pevnou pamětí - harddiskem, ale malou operační pamětí a procesorem s malým výkonem, a na druhé straně výkonný procesor s minimálním harddiskem.
Pokud je první složka ve výrazné převaze k druhé složce, dostáváme obraz "intelektuála" tak, jak je často používán v pejorativním smyslu slova. Také jsem někde pro takovéhoto člověka četl vtipnou definici: "Intelektuál je člověk, který více slovy než je třeba řekne více než ví".
Zatímco získávání informací záleží víceméně hlavně na touze člověka po poznání a množství získaných informací se dá vůlí snadno ovlivnit, schopnost logického myšlení je podmíněna geneticky, případně úrovní inkarnované duše, ale nepochybně i v tomto případě cvičení napomáhá jeho rozvoji.
Inteligenci definuji jako schopnost logického myšlení a intuice. Řekl bych, že je to přesnější vyjádření myšlenky, že inteligence je schopnost řešit nové situace. Výše inteligence (IQ - inteligenční kvocient) je dána stupněm schopnosti logického myšlení (LGQ - logický kvocient) a úrovní intuice (IUQ - intuiční kvocient).
Obohacení logického myšlení o prvek intuice je zde dle mého názoru velmi významné. V případě počítače je to prvek, který zcela chybí. Proto považuji za přesnější mluvit u počítačů o umělém intelektu a ne o umělé inteligenci.
Všechny velké (ve smyslu zcela nové, převratné) objevy, vynálezy a umělecká díla byly učiněny za pomoci intuice. Inteligence je především vrozená, i když jak schopnost logického myšlení, tak i schopnost intuice se dá cílevědomě rozvíjet.
Intelekt dítěte a dospělého většinou nebývá souměřitelný, zatímco inteligence ano. Děti jsou úspěšně používány při brain stormingu (spontánní diskuse za účelem hledání nových nápadů). U dětí většinou intuice funguje lépe, protože kanál, kterým informace přitékají, ještě není zanesen jako u většiny dospělých. Navíc nejsou ovlivňovány a omezovány znalostí již známých řešení.
Příklady ze života
Jak inteligence, tak i intelekt jsou nutnými činiteli. Bez inteligence nelze vytvořit něco nového, bez intelektu nelze nové sdělit druhým, formulovat, aplikovat. Pro mnohé myslitele bylo největším problémem, jak nově objevené sdělit srozumitelně druhým nebo formulovat dosud používanými pojmy.
Jak intelekt, tak i inteligence obsahují prvek logického myšlení. Jemný rozdíl spočívá v tom, že u intelektu je logické myšlení používáno k aplikaci znalostí, u inteligence je používáno k vytvoření pro daný subjekt nových znalostí z jemu již známých faktů.
Jako příklad může posloužit běžný jev, jako je západ slunce. V určitém časovém úseku je pozorováno slunce, které je již nízko nad obzorem. Na začátku období je výše a na konci období níže.
Intelekt funguje následovně: vyhodnotí dvě po sobě jdoucí polohy slunce tak, že slunce klesá za obzor a na základě dosavadních zkušeností, které s tímto jevem má, udělá závěr, že bude tma, protože tomu tak vždy bylo.
Inteligence bez zkušenosti s tímto jevem pracuje trochu jinak. Stejně jako intelekt vyhodnotí dvě po sobě jdoucí polohy slunce tak, že slunce klesá za obzor. Dále však již musí vyhodnotit, že slunce je zdroj světla, a když zdroj světla klesne za obzor, přestane světlo ozařovat krajinu a nastane tma. Navíc inteligence může dojít k závěru, že slunce obíhá kolem země, a při zapojení intuice, i že slunce stojí na místě a otáčí se Země.
Zajímavý případ "střetu" vyššího intelektuálního kvocientu s vyšším inteligenčním kvocientem mohu uvést přímo jako zkušenost, kterou jsem zažil. Dva muži spolu hráli více šachových partií. Jeden z nich měl nižší inteligenční kvocient, ale naopak vyšší šachový intelektuální kvocient (byl členem šachového oddílu, měl za sebou mnoho šachových partií a znal dobře šachovou teorii - znal zahájení šachových partii až někam k deseti tahům). Druhý měl zjevně vyšší inteligenční kvocient, ale nízký šachový intelektuální kvocient (dalo by se říct, že šachovou teorii v podstatě neznal, i když šachy hrál relativně dobře). Průběh skoro všech partií byl víceméně stejný. Při zahájení měl první většinou výraznou převahu, protože mohl uplatnit své znalosti. Ve střední části se hra vyrovnala a v závěru, kdy již nastávaly situace, které nemůže šachová teorie předvídat, a nedají se naučit, získal převahu druhý - a nakonec zvítězil.
Kdo používá pouze logické myšlení a nepoužívá intuici, omezuje příjem informací z jiných myslí (telepatie) a vyššího zdroje (channeling, informační pole).
K dosažení nejvyššího poznání je nutno používat jak intelekt, tak inteligenci. Bez intuice není možno proniknout do oblasti transcendentálna. Logické myšlení však je nezbytný prvek sloužící ke kritickému prověřování informací získaných intuicí. Není správné zcela zavrhnout logické myšlení jako překážku intuitivního poznání. Pouze je nutné pro intuitivní poznání jakékoliv myšlení na čas utišit, zastavit.
Měření inteligence
Jedním z problémů současné vědy je, že často považuje za jedinou vědeckou metodu používání intelektu, přestože je známo, že na mnoha velkých vědeckých objevech se intuice podílela velkou měrou.
V současné době se pro zjišťování výše inteligence - inteligenčního kvocientu (IQ) používají různé testy, které však mají společné slabiny. Za prvé: jsou většinou zaměřeny na určité druhy inteligence, zejména tak zvanou geometrickou. Za druhé: není u nich dostatečně odfiltrována znalost a zkušenost - intelektuální kvocient (po provedení mnoha obdobných testů dochází k řešení jednotlivých otázek testu na základě zkušenosti). A za třetí: téměř vůbec nezjišťují úroveň intuice. Vzhledem k tomu jsou dosahované výsledky dosti nepřesným obrazem skutečných schopností daného člověka. Z toho důvodu také velmi často takto zjištěné IQ neodpovídají výsledkům jednotlivých osob dosahovaných v praxi.
Pro přesnější posouzení osobnosti člověka by bylo vhodné zavést tři testy. Test na zjištění intelektuálního kvocientu (IKQ), test na zjištění logického kvocientu (LGQ) a test na zjištění intuičního kvocientu (IUQ). Výsledná výše IQ by se pak dala popsat zjednodušenou rovnicí IQ = LGQ + IUQ - IKQ. Pro posouzení jeho schopnosti prosazení se v životě je však neméně důležitá tak zvaná emoční inteligence. Podle výzkumu provedeného některými badateli je pro prosazení se v životě a ve společnosti dokonce emoční inteligence důležitější než výška IQ. Emoční inteligence bývá definována jako schopnost zvládání vlastních emocí a vcítění se do emocí druhých bytostí.
Problémem zdaleka nejen současného a našeho školství je to, že je zaměřeno hlavně na zvyšování intelektuálního kvocientu, v těch lepších případech částečně i na zvyšování logického kvocientu, ale na zvyšování intuice a emoční inteligence v podstatě není zaměřeno vůbec, pokud není zaměřeno přímo na jejich potlačování. To je velký nedostatek, ale jsou i teorie, že se jedná o vědomý záměr, protože není zájmem vládnoucích elit, aby lidé měli vyvinutou intuici. Intuici lze z určitého úhlu pohledu chápat jako schopnost získávat informace z informačního pole Universa bez intelektuálního (logického) uvažování.
V této souvislosti je také vhodné si uvědomovat rozdíl mezi vzděláním a poznáním. Vzdělávání je cílevědomá činnost směřující k získávání a zapamatování si informací, zatímco poznání zahrnuje všechny formy získávání informací včetně informací získaných mimosmyslově. Dalo by se říct, že vzdělání je podmnožinou množiny poznání. Každý okamžik námi prožívaného života se všemi jeho detaily je poznáním.
Lidé, kteří mají schopnost intuice, mají velkou výhodu, protože informace získané intuicí nevyžadují složitý proces získávání velkého množství informací a jejich logického hodnocení, takže velmi šetří čas a často jsou dokonce i přesnější. Při klasickém neintuičním postupu hrozí dvojí nebezpečí. Za prvé je to nesprávnost či neúplnost informací, a za druhé to může být chyba v logickém uvažování. Nedají se rovněž vyloučit ani nedostatky v intuičním procesu, protože v souladu s úslovím, že přání je otcem myšlenky, naše "intuice" může vyjadřovat naše přání či naše předpoklady. Schopnost intuice je dána schopností bytosti se ptát a mít tak zvaně otevřenou čistou mysl, což zahrnuje i schopnost přijímání tzv. nemožných a nepravděpodobných odpovědí.
Schopnost intuice se rovněž dá rozvíjet, i když jsme do tohoto života přišli každý s jinými predispozicemi k intuici, což je dáno z velké míry rozvojem této schopnosti v předchozích životech.
Svědomí je vědomý vztah k našemu vlastnímu jednání v nejširším slova smyslu, což znamená včetně našeho zdržení se jednání i našich myšlenek. Není výjimkou, že lidé mají výčitky svědomí i za své "hříšné"myšlenky. Jedná se o vědomý vztah z pohledu naší hodnotové stupnice dobra a zla. Hodnotovou stupnicí je míněno to, že našim skutkům připisujeme nejen znaménko plus v případě jejich ohodnocení jakožto dobra, nebo znaménko minus v případě jejich ohodnocení jakožto zla, ale dáváme tomuto hodnocení i určitou hodnotu (velikost) dobra či zla.
Pro náš vývoj je velmi důležité, abychom i my sami sebe a naše činy v nejširším slova smyslu posuzovali v souladu s naší hodnotovou stupnicí dobra a zla. Zařazení našeho činu na hodnotové stupnici dobra a zla nám umožňuje regulovat naše jednání a činy v budoucnosti tak, abychom se chovali v souladu s naší představou o dobru. Jestliže naše měřítka dobra a zla uplatňujeme pouze vůči druhým subjektům, či je uplatňujeme jinak než vůči sobě, je zřejmé, že nebezpečí egoismu tímto postupem vzrůstá.
Jsou lidé a bohužel jich není tak málo (stačí se podívat na některé či většinu našich vrcholových politiků), u kterých se dobro kryje s jejich prospěchem. Upozorňuji, že tito lidé to tak opravdu cítí a neuvědomují si problematičnost takového pojetí dobra. Tito lidé také mají svědomí, jenomže jejich vztah k vlastním činům je určován jejich hodnotovou stupnicí dobra a zla. Takže se může stát, že mají výčitky svědomí (svůj čin vyhodnotili jako nedobrý či zlý) v případě, že konali tak, že to pro ně nepřineslo užitek. Stále se však jedná o svědomí takovéto bytosti, i když většina lidí by to takto nechápala. Tito lidé jsou častokrát opravdu přesvědčeni, že se jedná o dobro, pokud je to pro ně prospěšné, a rovněž obráceně. Dokonce bývají přesvědčeni, že to co je pro ně dobré, je legální a v souladu se zákonem, či že zákon je evidentně špatný.
Černý, nebo bílý? Špatná otázka!
Rozlišování dobra a zla je vždy otázka hodnocení konkrétním subjektem, konkrétní bytostí. Pokud se jedná o z našeho pohledu jasné či jednoznačné dobro či zlo, otázka rozlišování dobra a zla vlastně vůbec nevzniká. V ostatních případech však toto rozlišování bývá často poměrně složité. Když na nás někdo míří pistolí, nemusí se jednat jednoznačně o zlo a rovněž tak, když nám někdo dává sto tisíc, nemusí se jednat jednoznačně o dobro. Často se stává, že posouzení toho, zda určitý čin či událost pro nás byly dobrem, či zlem, lze posoudit až s odstupem někdy i delšího času. Dokonce někdy až s odstupem dalšího života či životů.
Otázka rozlišení dobra a zla tak většinou přichází v případě, kdy máme z našeho pohledu nedostatečné informace. Pokud máme dostatek informací, toto rozlišování nám problémy nečiní. Když si pokládáme otázku, zda se v konkrétním případě jedná o dobro, či zlo, tak se téměř vždy jedná o situaci, kdy zřejmý výsledek neboli z našeho pohledu dostatek informací nastane v budoucnosti.
Pokud se jedná o čin nám známého subjektu, je většinou naše posuzování jednodušší, protože již přibližně víme, co se dá od něj očekávat. Samozřejmě i tak se vyskytují příjemná, či nepříjemná překvapení.
Nelze zapomínat, že vždy se jedná o naše posuzování, což znamená, že se jedná o náš pohled, který je determinován naší hodnotovou stupnicí dobra a zla.
Pokud nemáme k dispozici dostatek informací, tak máme vždy možnost posuzovat konkrétní situaci intuicí (také se říkává srdcem). Často je to i možnost jediná. Protože se většinou (ne li vždy) jedná o čin či jednání jiného subjektu (bytosti), je naše schopnost intuičního vnímání kvalit tohoto subjektu z pohledu dobra a zla velmi důležitá. Kromě intuice zde hraje roli i to, čemu se říká emoční inteligence. Intuice v případě, kdy řešíme otázku dobra a zla (pro jistotu opakovaně připomínám, že se jedná o subjektivní dobro a zlo), by se často dala rovněž označit jako prekognice (předvídání budoucnosti), protože výsledek (dostatek informací) nastane v budoucnosti.
Umíme sami rozlišit dobro od zla?
V současné době je možno pozorovat velmi rozličná hodnocení toho, co je dobro, či zlo ze strany různých subjektů. Pokud pomineme účelové manipulace, kterých je ovšem bohužel většina, tak se jedná o protichůdné informace, které mají hodnotící subjekty k dispozici, což je ovšem rovněž velmi často dáno manipulativními technikami médií. Tyto techniky jsou v dnešní době používány na vysoké úrovni. Cílem je přesvědčit příjemce informací o tom, že některá ze stran konfliktu je dobro a druhá zlo, a pak už je situace jednoduchá, protože cokoliv jedna ze stran učiní, vždy je v souladu s jednou již danou nálepkou posuzováno jako dobro, či zlo. Naprosto evidentní je to v dnešní době při pozorování toho, co se děje na Ukrajině, a jak s tím pracují různá média u nás i ve světě. Protože běžná výchova a výuka směřuje spíše k potlačování intuice než k jejímu rozvíjení, jsme předkládanými informacemi manipulováni k vnímání dobra a zla v souladu s našimi informátory. Vzhledem k tomu, že všechna hlavní média se snaží námi manipulovat, je intuice velmi důležitou schopností a je důležité se na její rozvoj zaměřit.
Při posuzováni dobra a zla je dnešní doba zajímavá z toho pohledu, že se čím dál tím více lidí začíná veřejně projevovat v souladu se svou přirozeností a přestává používat mimikry. Dá se tak snáze než dříve poznat, kam kdo patří, včetně těch, kteří to dělají pouze pro peníze a otázka dobra a zla je nezajímá. Pokud někdo za peníze a jen kvůli penězům hlásá cizí názory, je těžké to chápat jako dobro.
Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 07/2014.