Pouštíme se do problému, jehož význam dosáhl tak enormních rozměrů, že by měl přimět ministra zdravotnictví, aby o něm začal jednat. Součástí potřebného řešení je odstranění chyb, které snižují kvalitu práce zdravotnictví jako celku. Všechny chyby, o kterých je třeba jednat, jsou soustředěné v segmentu civilizačních chorob.

Hlavní chybou z pohledu pacientů je, že po léčení vnímají pouze zeslabení některých příznaků, ale nemoc jako taková nemizí. U pacientů pak převládají pocity, že se sice léčí, ale nevyléčí, a proto si myslí, že mají špatného lékaře a pokoušejí se hledat lepšího. Na tom je vidět, že si neuvědomují, že vada není v jednotlivých lékařích, ale v systému zdravotnictví. Je to chyba ministerstva zdravotnictví, které se má starat o to, aby metody práce ve zdravotnictví odpovídaly dosažené úrovni vědeckého poznání. Tuto povinnost MZ neplní a v důsledku toho zaostává kvalita práce zdravotnictví v jeho nejdůležitějším segmentu, daleko za možnostmi, tedy za úrovní, kterou lékařská věda stanovila ve výsledcích dokončených výzkumů. Podle počtu nemocných, podle počtu ošetřených, podle počtů hospitalizovaných i podle nákladů pojišťoven při hrazení poskytnuté péče představují civilizační choroby největší segment a těžiště činnosti zdravotnictví. Kvalita práce v tomto segmentu také rozhoduje o zdravotním stavu obyvatelstva. I proto je určující pro konečné hodnocení kvality činnosti celého zdravotnictví.

Viditelný stav kvality práce českého zdravotnictví

Zdravotní stav populace je bez diskusí nejvýznamnějším kritériem při hodnocení kvality práce zdravotnictví. Odráží totiž naprosto přesně, jaká činnost ve zdravotnictví převládá. Pokud by byl v naší zemi zdravotnický systém nastaven tak, aby v něm převládala účinná, to znamená vědeckými poznatky podložená prevence, měli bychom dobrý zdravotní stav obyvatelstva ve všech ukazatelích, včetně vyšší střední délky života. O takové úrovni zdraví zatím můžeme jen snít. Podle ukazatelů četnosti výskytu nejzávažnějších onemocnění patříme mezi země s nejhorším zdravotním stavem. To zcela odpovídá tomu, že u nás není možnost primární prevence uvedena ani v zákoně. Tím zaostává ministerská koncepce péče o zdraví daleko za současnou potřebou. V potřebě lidí se začíná prosazovat pojem "biochemické zdraví", o němž se nikdo z MZ zatím ani nezmínil. Podstatou biochemického zdraví je řádně fungující sestava základních buněčných biochemických procesů, o nichž se ví, že na jejich bezchybném chodu závisí zdraví i život člověka. Lékařský výzkum ukázal, že podmínkou bezchybného chodu těchto procesů je dostatečná pravidelná dodávka několika vitaminů a minerálů. Jejich přítomnost podmiňuje správné fungování enzymů, které je nezbytné pro udržení řádného chodu celé buněčné biochemie. A zde je jádro problému špatného zdravotního stavu populace. Zdrojem vitamínů a minerálů pro potřebu buněk má být naše strava. Ta ale přestala plnit tento úkol tím, jak v průběhu let postupně klesal obsah vitaminů a minerálů v zelenině, která je spolu s dalšími plodinami jejich hlavním zdrojem. Snížení obsahu těchto důležitých mikronutrientů v obvyklých přírodních zdrojích za posledních padesát let bylo vyčísleno jako alarmující úbytek – 80 %.

Co je to biochemické zdraví?

Biochemické zdraví je nový jednoduchý pojem, v němž je vyřčeno vše: zahrnuje nepoměr mezi potřebou vitaminů a minerálů v buňkách a jejím dlouhodobě chabým uspokojováním následkem deficitním obsahu vitamínů a minerálů ve stravě. Nahlédneme-li na chybu jako na nerespektování přírodních zákonů, musíme hledat odvetu přírody. Tu již dávno pociťujeme v podobě vysokého výskytu civilizačních chorob.

Porušené biochemické zdraví je odvetou přírody za naše více než špatné chování k ní – díky tomu dostáváme z přírody nedostatečný přísun životně důležitých vitaminů: kyselinu listovou, B6 a B12. Děj se začíná v poruše metabolizace aminokyseliny homocysteinu (Hcy) v buňkách. Jestliže vázne přeměňování Hcy v buňkách v neškodné látky, propouštějí jej buňky do krve, kde se hromadí a začne se projevovat jako toxická látka. Projevem jeho toxicity je například zvyšování cholesterolu, krevního tlaku, vznik cukrovky, rychlý rozvoj tepenné aterosklerózy, zvyšování krevní srážlivosti a také narušení krvetvorby. U většiny lidí narušuje zvýšený Hcy i funkce imunitního systému. Oslabení, nebo i selhávání, se týká všech funkcí imunitního systému: oslabení odolnosti proti infekcím při pobytu mezi lidmi, nebo ve styku se zvířaty. Projevem narušeného fungování imunitního systému jsou alergie, autoimunitní onemocnění a také atopický ekzém.Dobrá zpráva pro pacienty trpící těmito chorobami je, že je lze úplně vyléčit.

Základ zdraví je silný imunitní systém

V této souvislosti zmiňme "hubení parazitů" a dalších živých původců nákaz, jejichž přítomnost v těle se diagnostikuje elektronicky "podle specifických frekvencí", a které se pak hubí stejnými frekvencemi, pouštěnými do těla o vyšší intenzitě. Bez vyjadřování se k účinnosti těchto metod považuji za nutné pacientům s takovými nálezy sdělit informace, které vycházejí z poznatků o příčině vzniku CCH: Žijeme ve světě plném mikrobů, virů a parazitů a je normální, že je máme v nějakých počtech i v sobě. Někteří z nich jsou podmíněně patogenní. To, zda se jejich možná patogenita může projevit, závisí na poměru sil mezi potenciálně nebezpečným původcem a odolností člověka. Jinými slovy: záleží na výkonnosti imunitního systému, zda dokáže v těle přítomné původce "udržet na uzdě" a nedovolí jim, aby se pomnožili do množství, které by mohlo člověka ohrozit. V této souvislosti je dobré si představit, že každé umělé potlačení počtu mikroorganismů a parazitů je jen dočasné. Trvalý výsledek přináší pouze podstatné zvýšení imunity jako součást toho, čemu se dnes začíná říkat biochemické zdraví.

K těmto otázkám patří ještě jedno téma hodné diskuse: "Vymýšlí si na nás příroda skutečně nové infekce, aby nás udržela v bázni Boží?", nebo jde o zjištění dříve nepoznaných původců, kteří dostali příležitost se uplatnit až v době všeobecného oslabení imunitních systémů lidí? Ve prospěch teorie, že většinou nejde o nové infekce, mluví výsledky účinně provedené primární prevence CCH.

Za mnoha nemocemi, včetně nádorů, osteoporózy a nadváhy, stojí homocystein

Po snížení hladiny Hcy do pásma fyziologických hodnot se daří zbavit tělo chronických projevů boreliosy, žaludečních poruch dávaných do souvislosti s přítomností Helicobacter pylori, nebo symptomů "chlamydiózy". U symptomů chlamydiózy je důvodem k zamyšlení skutečnost, že jde o příznaky, které jsou bezezbytku totožné s příznaky, které pociťují pacienti s poruchou metabolizace Hcy a zvýšením jeho hladiny v krvi. Tyto příznaky zanikají po snížení hladiny Hcy v krvi bez jakéhokoli zákroku proti chlamydiím.

Také je třeba si uvědomit, že Hcy je organická kyselina. Tato skutečnost může za to, že při dlouhodobém hromadění Hcy v organismu se posouvá pH krve na kyselou stranu. To vytváří příznivé podmínky pro vznik a rozvoj nádorů, osteoporózy a nadváhy.

Mechanismus vzniku osteoporózy je jednoduchý: Tělo potřebuje udržet neměnné podmínky svého vnitřního prostředí, především krve. Tuto stálost narušuje samotná přítomnost vyšší hladiny Hcy a podruhé ji narušuje posun pH krve ke kyselé reakci. Tělo se tomu pokouší bránit a za cenu dalšího sebepoškození: sahá po dostupné alkálii, kterou je vápník z kostí. A jsme u příčiny vzniku osteoporózy.

Vznik nadváhy a obezity a řešení těchto poruch je samostatný problém z kategorie civilizačních chorob, kterému bude věnována příští a zároveň závěrečná část našeho seriálu o Hcy a CCH.

Za pomstu přírody, za nerespektování přírodního zákona, kterým určila, že buňky své vitaminy musí mít, můžeme také považovat Alzheimerovu chorobu, Parkinsonismus, roztroušenou sklerózu, epilepsii, Crohnovu chorobu, ulcerózní kolitidu a všechny druhy revmatismu a poruch svalstva, únavový syndrom, deprese a riziková těhotenství a také sklon k zánětům kdekoli na těle. Seznam není úplný, protože naši poradnu vyhledávají stále častěji i pacienti s neurčitými, nebo s dosud nepojmenovanými poruchami zdraví. Že tyto stavy patří k CCH se potvrzuje tím, že mizí po léčení snižováním hladiny Hcy v krvi, o kterém dnes již můžeme říkat, že je "klasický".

Poradna pro civilizační choroby

Rozdíl mezi metodou práce naší poradny a systémem práce lékařů v ostatním zdravotnictví lze popsat takto: zdravotnictví diagnostikuje až rozvinuté poruchy jako např. vysoký krevní tlak, zvýšený cholesterol a cukr v krvi, zvýšenou krevní srážlivost a ty pak léčí. Naše poradna se soustřeďuje na odstranění příčin vzniku těchto poruch. Tento rozdíl zakládá diametrální odlišnost výsledků dosažených prvním, nebo druhým léčebným postupem. Na tomto místě je třeba upozornit, že v terminologii nelze ztotožňovat medicínu a zdravotnictví. Podívejme se, proč:

Medicína, jako lékařská věda, dospěla k poznání příčiny vzniku civilizačních chorob. Naše poradna je využívá, ale zdravotnictví jako systém se o tyto poznatky nezajímá. Proto, bohužel, platí, že lékaři neumějí u civilizačních chorob určovat příčinu jejich vzniku, a proto ani neumějí tato onemocnění léčit postihováním samotné podstaty nemoci.

Mezi úrovní poznání, na kterou se dostala medicína objevením příčiny vzniku civilizačních chorob a úrovní, resp. kvalitou práce zdravotnictví, zeje hluboká propast. Její vznik je dán skutečností, že celý objev příčiny vzniku CCH, se všemi poznatky o Hcy, je jako hromada střípků, které je potřeba sebrat, roztřídit a pak uspořádat do mozaiky, která utvoří obraz konečného poznání. To představuje obrovskou práci, časově velmi náročnou. Při částečném bilancování vychází, že do formulování "Obecné teorie vzniku civilizačních chorob" spotřebovala hodně přes 2 000 pracovních hodin. Ty nemá k dispozici žádný lékař, pokud nemá mimořádné pracovní podmínky.

Jednotlivé střípky dílčích poznatků z jednotlivých vědeckých prací neznamenají, bez podstoupení mravenčí práce se skládáním mozaiky, pro lékaře vůbec nic. Přestože každý střípek znamená vědecký důkaz sám o sobě, nepřináší lékařům nic ve směru, který nejvíce potřebují: jak lépe a ekonomicky výhodněji léčit jednotlivá onemocnění. Proto je třeba hledat způsob postavení mostu, který vzniklou propast překlene. Pro pacienty, postihované vzniklým systémem péče o zdraví, není důležitá analýza a detailní vysvětlení, jak a proč propast vznikla. Pro ně je ale mimořádně důležité, aby ve zdravotnictví, tedy mezi lékaři a jejich ministerstvem, vznikla o těchto problémech diskuse, která by věcně směřovala k jejich překonání.

K nastolení změny si lékaři i pacienti potřebují uvědomit, že každé diagnostikované onemocnění se segmentu civilizačních chorob je zevním projevem porušeného biochemického zdraví. Medicína jako lékařská věda ví, jak biochemické zdraví obnovit. Zdravotnictví se to teprve musí naučit. Podrobnější informace k pronikání do těchto tajů jsou na www.karelerben. cz.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 12/2012.