Úsilí císaře Karla IV. o realizaci gnostického pojetí křesťanství v Evropě
-
Vytvořenočtvrtek 28. listopad 2024 16:04
-
AutorJosef Staněk
-
Oblíbené2704 Úsilí císaře Karla IV. o realizaci gnostického pojetí křesťanství v Evropě /setkani-2012-lipno/230-ostatni/2704-usili-cisare-karla-iv-o-realizaci-gnostickeho-pojeti-krestanstvi-v-evrope.htmlKlikněte pro přidání
-
Témata
Abychom vnikli do konání osobnosti Karla IV., je žádoucí prostudovat si jeho životní pohyb a přečíst jím napsaný životopis Vita Caroli. Jen tak se vcítíme do jeho způsobu myšlení a lépe pochopíme jím směrované dávné procesy.
Pochopit osobnost Karla IV. nám umožní propracování se skrze psychické důsledky jeho únosu otcem králem Janem Lucemburským (od matky Elišky Přemyslovny). Pozornosti historiků, neznalých duchovních zasvěcovacích procesů, zákonitě unikla skutečnost, že chlapcův únos byl proveden se současným tříměsíčním ukrýváním ve sklepě bez oken (na hradu Loket, aby jej nemohli unést Eliščini stoupenci). Takový dlouhý stav pobytu v podzemí bez světla je, jak víme z Indie a Tibetu, známým iniciačním stimulem k probuzení činnosti třetího oka (vnitřního vidění, šestého smyslu). Následkem je to, že iniciovanému se rozvine obrazotvornost a s její pomocí začne vnímat to, co jiní nevnímají. Takto iniciovaný malý chlapec byl pak odvezen na výchovu do prostředí předních evropských dvorů, včetně papežského. tehdy nepochybně viděl i to, co jiní nevidí.
Dovedu si jeho pozici "jednookého mezi slepými" představit, protože jsem zažil něco obdobného. Když mi bylo třicet let (tehdy jsem zastával "vědecký" světový názor), několikrát jsem se spontánně, bez vlastního přičinění, dostal do stavů změněného vědomí. Šokovaný těmito obrazy jsem najednou objevil, jak nepatrnou část toho, co považujeme za svět, vnímáme smysly a rozumem. Pochopil jsem, že veškerá realita světa je dalekosáhle "jinak", než jak nám ji ukazuje rozum a smysly. Následně jsem se musel pohybovat mezi lidmi, kteří na jedné straně takzvaně nevěří na nic neboli ateisty, a na druhé straně mezi ortodoxními katolíky, kteří naopak věří všemu, co je jim na základě bible předloženo k věření ? neboli ví o světě a jeho dalších rozměrech "všechno". Dostávat se s oběma skupinami do střetu nemělo smysl. Na základě vlastní zkušenosti si tedy myslím, že se velmi dobře dovedu vcítit do Karlova následného chování. Na tuto okolnost upozorňuji proto, že oficiální "dialektičtí" historici bez jakékoliv "ezoterické" zkušenosti si tento aspekt při výkladu císařových celoživotních kroků nedovedou ani představit. Katoličtí strážci dějin a jeho odkazu jej zase přecházejí mlčením. A z těchto dvou postojů vzniká deformace dějin kolem Karla IV., kterou se snažím níže poodhalit.
"Sny" kralevice Karla
V důsledku občas zažívaných vhledů, které, aby nenarazil, nazývá v životopise "sny", mohl kralevic Karel nahlédnout do zákulisních dějů světa. Tím se stal hluboce zbožným, na rozdíl od převážného okolí. Následkem toho musel vnímat i zevnost, povrchnost a nedostatečnou kvalitu víry vládců světských i církevních. Pochopil, že pomalu probíhá rozklad gotické formy zbožnosti v Evropě. Ta za těžiště křesťanské duchovnosti považovala potírání tělesných žádostí neboli askezi. Byla to doba, kdy sebe mrskající flagelanti táhli Evropou v domnění, že tím vejdou do nebe. I mnohé královské dcery se uzavíraly do klášterů, postily se a modlily (nejen svatá Anežka). Jenže následný vývoj dějin a křesťanství samého ukázal, že potírání tělesnosti s pasivním modlením není tou správnou cestou ani k započetí království božího na zemi, ani "do nebe". To, co se jeho působením konstituovalo v Evropě, bylo všechno jiné než ráj na zemi. Z této reality se pomalu rodila deziluze v mase křesťanů, která následně odsunula gotickou formu zbožnosti. Nezachránila ji ani tehdy módní legenda o svatém Grálu, symbolické naznačení cesty ke zdroji zdraví a života. Deziluze ze selhání gotické formy zbožnosti pozvolna připravila podmínky pro příchod renesance, a pak reformace a náboženských válek.
Pád duchovnosti křesťanství
Kralevic Karel si tedy již v předstihu všimnul vnitřního pádu světského i papežského Říma i Paříže. Zaregistroval nastupující úpadek jejich rolí jako vrcholů duchovnosti a kultury křesťanské civilizace. Ztrátou opravdovosti a sebeobětováním církevních představitelů křesťanství nenápadně degradovalo na velkolepé a za samospasitelné vydávané obřady, spojené s povrchním výkladem biblických příběhů. Tato praxe v pojetí duchovnosti má ale vždy, ve společnosti i církvi, za následek "pragmatický" výkon spravedlnosti (práva), což znamená - ne spravedlnost ve smyslu vyšších principů, ale ve formální a momentální účelovosti. (To, co teď zažíváme v konzumní společnosti již otevřeně a naplno.) Jen na základě právě uvedeného pochopíme, proč autoritativní císař Karel IV. snášel ohnivě kritická kázání Husova předchůdce Jana Milíče z Kroměříže, který ho nepřímo nazýval antikristem! Karel věděl, že má v mnohém pravdu.
Po odsouzení a vojenském zničení katarů, gnostických křesťanů v jižní Francii, se musel Karel IV. vyjadřovat a jednat nenápadně a k Římu konsensuálně. Z celé gnose byla vedením církve v té době mezi šlechtou trpěna jako proroctví jen legenda o svatém Grálu. A aby mohl Karel nenápadně uskutečnit svůj cíl - dosáhnout síly vyzařování Grálu, seznámil a obklopil se obdobně gnosticky disponovanými hodnostáři, umělci a vizionáři, tedy těmi, kteří viděli o trochu víc než ostatní. (Poznají se.) Z obavy nad možným nastupujícím úpadkem kvality víry a tím evropské civilizace, vznikl jeho nápad postavit pozemskou obdobu hradu Grálu a "přestěhovat" Řím a Paříž do nového místa, jehož magickou sílu cítil - do Prahy (jako ji později cítili Rudolf II. i Ferdinand V.). V Čechách měl navíc nevídanou autoritu pro své osobní vyzařování a byl jimi doslova milován. Proto, ač "světoobčan", doma se cítil v "zaostalé" Praze. Pro tyto předpoklady se české země začaly Karlovi jevit jako možný budoucí duchovní a vědecký střed Evropy. A aby Praze přidal další magický rozměr, nechal budovat novou Prahu podle obrysu hradeb původního Jeruzaléma. Karlštejn zase vybavoval příslušnostmi bájného hradu Grálu. K vytvoření největšího centra učenosti v Evropě založil v Praze univerzitu evropského rozměru. Její nelokální rozměr podtrhl tím, že domácí učenci na ní měli jen jeden hlas a "špičkoví cizinci" tři!
Česká královská koruna
V souladu se záměrem vytvoření obnoveného středu křesťanství, byly do Čech hromadně stěhovány magické předměty a ostatky svatých. Karel přistoupil i k takovému magického úkonu, že nechal původní královskou korunu zhotovit u italského zlatníka s magickým vnímáním. Ten na ní tvarově uspořádal drahé kameny tak, aby se stala zářičem. A navíc na její vrchol instaloval "trn z Kristovy koruny" (koruna byla zhotovena podle vzoru francouzské královské koruny, kterou však jakobíni za revoluce zničili). Pro její nenápadný, ale silný magický účinek ji Karel, ani následující králové, nesměli podle jím ustanoveného korunovačního řádu nosit déle než jeden den. Po korunovaci musela být ukládána zpět na lebku patrona a věčného vládce země české, svatého Václava. Tímto ustanoveným rituálem je vlastně formou obřadu vyjevována prosba českého krále k Bohu o spojení a o pomoc při řízení státu. A možná spíše k vedoucímu duchu (patronu) českého národa. Tedy o pomoc při nacházení vůle boží při vládnutí. Neboť Karel dávno prohlédl, že "Pravda boží (objektivní) vítězí!" Rituál korunovace a ojedinělý způsob umístění královské koruny byl a je v Evropě ojedinělý. Je to rituálem vykonávaná prosba o moudrost i o intuici. Je daleko do budoucnosti předbíhající vizí řízení českých vládců duchovními vůdci. Tito duchovní vůdcové byli později lidem poněkud vojensky pojati coby "Blaničtí rytíři".
Kletba koruny české
Magické působení koruny má stále trvající i "vedlejší" účinek. Nasadí-li si kdo tento magický "zářič" na hlavu a je toho nehodný, do roka zemře. Poškodí si totiž (jako špatným "vodičem" duchovních energií) přirozenost vlastního myšlení a tím instinkt sebezáchovy. Toto narušení astrálních (snových) drah je podstatou účinku tzv. kletby.
Poškození se zřejmě dostalo již Karlovu rozmazlenému a nezralému synovi Václavovi IV., který neunesl energie předčasné korunovace a následně utápěl vnitřní rozvrat myšlení v alkoholu a byl neplodný. Také u Reinharda Heydricha se porušení pudu sebezáchovy projevilo v průběhu atentátu: Choval se iracionálně, neboť místo zrychlení auta jej nechal zastavit. Tím umožnil Kubišovi trefit jeho auto bombou.
Jinak na připravené korunované působí česká královská koruna víc než kladně. Např. původně nepříliš důvtipný, ale dobrosrdečný a silně věřící Ferdinand V. Dobrotivý se po korunovaci českým králem značně inteligenčně zlepšil. Svědčí o tom i jeho vynalézavá činorodost po abdikaci v pražském "důchodu".
Magie Karlova mostu
Jak je možné očekávat, ani "Karlův most" není ledajakou stavbou. Při jeho stavbě byly zohledněny dnes již zřejmě neznámé astrologické parametry. Proto je směrován jinak, než původní most Juditin, který byl stržen povodní. Směrování Karlova mostu má být podle náznaků astrologů nastaveno tak, aby ukazovalo na obloze na souhvězdí, kdy vstoupí na zem království (opět je zde vložena symbolika přechodu lidstva do vyšší civilizace). Numerologickou metodou byl dokonce přesně na minutu vybrán čas zahájení stavby. K těmto známějším aspektům přistupuje ale i utajovaný fakt, že do jistého místa mostu byl uložen i tzv. "Bruncvíkům meč", o kterém se mluví ve Starých pověstech českých. Místo uložení, aby nemohl být zcizen, znali jen členové "Bratrstva obruče". Tedy ti, kteří po Karlově smrti používali znaku Ledňáčka a scházeli se v kapli Božího těla na Karlově náměstí. Přítomnost Bruncvíkova meče a jeho vyzařování má iniciovat duchovní sílu zasvěceného k potření odpůrců Pravdy. Přítomnost meče má každému vládci země Lva propůjčovat magicky silné argumentační schopnosti. České kotlině je totiž astrologicky přiděleno souhvězdí Lva, odtud pochází její státní znak. Záhadou ale je, kde a od jakých šarlatánů s ostatky, jej jen Karel IV. koupil? Že by to mělo další souvislost s Karlovým uctíváním svaté Kateřiny? (I na Karlštejně je kaple sv. Kateřiny). Tato světice proslula totiž tím, že jako neučená křesťanka byla tak "nakmitána" Duchem svatým, že argumentačně potřela sbor pohanských mudrců.(Ostatně pro tuto vlastnost je patronkou pařížské Sorbonny!) Navíc v den jejího svátku byl kralevic Karel zázračně zachráněn v italských válkách.
Vliv vyzařování magických předmětů na Prahu
Rozhodující však pro účinnost jakýchkoliv ostatků je síla symbolu neboli legendy, k nim vázaných. Je-li symbolika ostatku nebo artefaktu alespoň z části opřena o zákony stvoření neboli o Pravdu, nabírá tím rozumem nepochopitelnou záhadnou sílu, kterou nazýváme "magickou". Proto např. ikony i některé falsifikáty mají až léčebnou sílu působící na podvědomí. (Viz vyzařující léčící ikony, prameny, ostatky.) A tak v důsledku nadčasových myšlenek a pozitivních pohnutek vložených do Karlova mostu, je možné dodnes pozorovat jeho "atmosféru" a zářící vliv. Již pouhé přejití přes něj, neboť je směrován na příchod nové doby a myšlení a lemován svatými a obsahuje zakopaný Bruncvíkův meč, zvyšuje dispozice osobního myšlení a je duchovním zážitkem pro podvědomí. (V legendě o Bruncvíkovi, získané ostatně astrálním prožitkem autora legendy, je tato posilující energie poněkud přízemně a dobově zúžena na účinek typu "všem nepřátelům boží země české /správněji Pravdy/ hlavy dolů"!).
Mimo mnoha jiných Karel IV. koupil také Longinovo "kopí osudu", svatovítský Veroikon a rozsáhlou řadu jiných ostatků. Tyto a jiné magické předměty a stavby měly být oněmi zdroji, které dělaly a dělají z Prahy místo iniciování intuice duchovně otevřených - jinak řečeno "magické" město.
Magický Karlštejn a kaple Sv. Kříže
Jako odkaz a další magickou pomoc následným duchovním správcům země a evropské civilizace zanechal Karel IV. i další nevídané stavby. Mimořádné postavení má mezi všemi kaple Svatého Kříže na Karlštejně. Protože je povědomí o jejím významu, dle názorů ateistů "nevědeckém", v učebnicích dějin a médiích záměrně potlačováno, neměl jsem o účinku pobytu v kapli ponětí. Až nečekaný náhlý a osamocený meditativní pobyt v kapli ve mně probudil naprosto nečekaný duchovní proces. V úžasu jsem zjistil, že je postavena tak, aby vyvolávala stav rozšířeného vědomí. Iniciuje jej! To byl ten důvod, proč do ní nesměl vstoupit nikdo jiný než císař a arcibiskup.
Při osamělém pobytu v kapli jsem najednou začal pozorovat, že skla a polodrahokamy ve stropě, ve svitu věčného světla z oltáře, začínají v mé mysli indukovat dojem hvězd a celé bezoblačné oblohy. Obrazy s ostatky 120 světců jako by oživly. Začalo to na mě dělat dojem, že jsem se ocitl ve shromáždění těch na obrazech. Poté se mi polodrahokamy imitovaná obloha rozestoupila a nad ní jsem ke svému úžasu zahlédl zářící prostor nevídaného jasu v němž "někdo" byl, ale já jsem jej bohužel neviděl. Ale jen vnímání tohoto jasu u mne nastolilo takový slastný stav duše, jaký jsem do té doby nepoznal.
V důsledku objevení tohoto účinku soudím, že znakem obratu a nástupu vlády ducha místo peněz v Českém království bude, až každý nově zvolený prezident a předseda vlády po uvedení do úřadu bude vyznamenán tím, že bude moci vstoupit do kaple Svatého kříže a strávit tam hodinu o samotě, jako to činil Karel IV., císař z boží milosti. Tím bude u disponovaných iniciována intuice do nevídaného rozsahu. Pro jiné významné a zasloužilé lidi by možnost meditace a modlitby v kapli Svatého Kříže měla být vnímána jako nejvyšší státní vyznamenání (místo barevných plíšků na stuze).
Další místa s magickým vyzařováním
Druhým takovým podvědomí měnícím místem je kaple Svatého Václava v katedrále sv. Víta. To ale nedovedu přesněji popsat. Právě kvůli vnímání tohoto vyzařování stavitelé katedrály původní kapli nezbořili, ale nechali ji jako součást katedrály. Třetím mnou zatím poznaným magickým účinkem, je účinek pohledu do očí postavy na svatovítském "Veroikonu". Ten má pocházet (nebo je kopií) z Edessy a má být prvním obrazem Krista pro krále Abgara, namalovaným jeho přímým pamětníkem. Účinek pohledu do očí postavy obrazu je takový, že do vnitřně připraveného vstoupí z Kristových očí něco, co naplňuje neotřesitelným vnitřním klidem. Na zemi i v záhrobí (astrálu neboli snové rovině). Dalším artefaktem, který svým nesprávným výkladem fascinoval i Adolfa Hitlera, je Longinovo "Kopí osudu". Jeho správnou symboliku nechci zveřejňovat, abych nevaroval jeho současné majitele.
Karel předběhl svou dobu i v aspektech správy státu. První na světě svou vizí konstituční monarchie skrze Majestas Carolina naznačil další směr vývoje způsobu vlády ve státě. Našel však kolem sebe nechápající hlavy, na vyšší Spravedlnost nezvyklé. Panstvo, tehdy jako dnes, bylo zvyklé na vládu svévole, dříve vydávané za vůli boží, dnes za demokracii. A tak Karel, uvědomiv si předbíhání doby, jej k věčné škodě spálil.
Jsme připraveni poučit se z historie?
Z výše uvedeného je jasné, že se zatím dokončení záměru Otce vlasti a ohlašovatele nástupu nové doby, císaře Karla IV., nezdařilo. Jako poučující se z dějin si musíme říci i proč. Karel IV. byl ve své snaze ovlivněn mystickým gotickým křesťanstvím, které přeceňovalo transcendentní děje mysli a oddělovalo hmotné a duchovní rozměry stvoření. Tím často vedlo k blouznění, odtrženému od dějů v hmotné realitě. Od té doby však uběhlo již sedm století a duchovně usilující se z dějin mohli a měli poučit. Nový Jeruzalém neboli obnovení ráje na zemi neboli vyšší civilizace se dostaví tehdy, až lidstvo pozná a v dobrém využije zákony boží ve hmotnosti (vědeckým poznáním) a duchovní dimenzi (náboženským zdokonalením) a obojí spojí a prováže, neboť nejsou v rozporu. Prací v intencích vědy a etiky (ducha) bude pak postupně vybudována obdoba duchovního ráje ve hmotnosti. K tomu nám dal ve svém usilování a odkazu pobídku a povzbuzení Otec vlasti císař Karel IV. Staňme se tedy jeho následovníky (mystickou terminologií rytíři ducha, putujícími za získáním energie Grálu) naplňováním jeho cílů novými prostředky. Na zemi žijící duchovně osvícení sice vědí jak v duchovní rovině, ale neznají zatím v dostatečné míře řešení v rovině poznání rozumového neboli vědeckého. Až se tedy spojí rozvoj poznání (vědy) ve hmotnosti i duchovní dimenzi (náboženské), pak se uskuteční druhý příchod Krista na zem a tím ráj. Neboli až elita lidstva spojí duchovní pravdy s rozumovými, až se náboženství spojí s vědou, stane se vědou v Duchu, začneme být jako lidé hodni žít duchovní ráj na zemi. Tím ve stupnici kvality vesmírných civilizací vystoupíme ze stupňů současných "sto let za opicemi" do úrovní civilizací duchovních. Doufám, že my Češi jako Karlovi dědici budeme u toho hrát významnou roli a vyjádříme tím Otci vlasti poděkování za jeho nevídaný podnět.
Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 11/2014.