Zpověď Hanky Křížkové, zpěvačky s otevřeným srdcem
-
Vytvořenosobota 28. září 2024 14:10
-
AutorMiloš Matula
-
Oblíbené2620 Zpověď Hanky Křížkové, zpěvačky s otevřeným srdcem /setkani-2012-lipno/226-rozhovory/2620-zpoved-hanky-krizkove-zpevacky-s-otevrenym-srdcem.htmlKlikněte pro přidání
-
Témata
"Láska k muzice, to je u mě dominantní láska. A ráda bych ji dokázala předávat, protože si myslím, že je to takové moje poslání tady na Zemi."
Nymfa v Draculovi, rybářka v Krysaři, Marfuša v Mrazíkovi, učitelka novicek - černá sestra Mary Huberta v Jeptiškách, paní hospodská Danglarsová v Monte Christovi, chůva v Romeovi a Julii - to jsou některé muzikálové role, které ztvárnila úspěšná šansonová, swingová a bluesová zpěvačka, "lvice" HANKA KŘÍŽKOVÁ, jež má na kontě čtyři sólová alba (Jazz, blues, swing, vánoční Co se tak zpívá v Betlémě, Zpověď a zatím poslední s názvem Jak asi voní štěstí).
Hanko, jaký máš vztah k alternativní medicíně?
Můj vztah k ní je už poměrně známý. Já alternativní medicínu propaguji a mám ji ráda v symbióze s klasickou medicínou, protože si myslím, že je nejlepší, když se dva lékaři, alternativní a klasický, spojí a svými silami léčí lidi. Také ještě hodně propaguji relaxační masáže. Ne klasické, protože, jak mě poučila moje skvělá terapeutka paní Macinauerová, klasická masáž neléčí, ale jenom uvolňuje. Takže už chodím léta k ní. Dělá například akupresuru, Bowenovu masáž, baňky, různé masáže, které ani nedokážu pojmenovat... Je mi po nich velmi dobře a cítím se skvěle.
Musím říct, že jsem byla před dvěma lety na operaci a všechna předoperační vyšetření jsem měla natolik perfektní, že se na mě lékaři chodili dívat. Zkrátka jsem tam působila jak takový exot. A myslím si, že je to právě díky masážím a energii, kterou mi paní Macinauerová dodává. Nedávno jsem našla nového léčitele a bylinkáře pana Kříže. Je to taková léčitelská rodina. Tatínek léčí pomocí čajíčků a já chodím k juniorovi. Tím jsem na sebe prozradila, že mám doma plný šuplík bylinek. Na jaře si dělám různé očistné kúry - třeba koupené v nějakém bylinkářství, kde mi řeknou: tohle je kúra, tu pijte na jaře, tuhle zase na podzim. Nebo jsem taky na doporučení své kamarádky, operní pěvkyně Evy Děpoltové, prodělávala detoxikační kúru, tzv. Breussovu dietu: to jsem pila vlastně jen zeleninové šťávy přímo k tomu uzpůsobené. Protože jsem ale líná dělat si je sama, a navíc je tam základem červená řepa (kdo si někdy dělal šťávu z červené řepy, tak ví, jak potom vypadá kuchyně), tak dnes už si ji kupuji, 100% přírodní. Je dochucena mrkví, zelím, bramborou a nevím čím ještě... A jen tyhle šťávy jsem pila celých 21 dní a bylo mi moc dobře! Opravdu jsem nic nejedla, pouze jsem pila tyto šťávy. To byla očistná kúra! Až se divím, že jsem to vydržela! Měla jsem hodně práce, což bylo dobře, ani jsem se necítila unavená. Omyl je, když si někdo říká, že pokud se nejí, je člověk unavený, a tím pádem nemá moc sil na práci. Opak je pravdou! Možná to bylo těmi vitamíny, možná tím, že jsem se dobře vyčistila a vyprázdnila, a že jsem tělu dala energii jiným způsobem.
Je pravda, že prvotním impulsem tvého zájmu o alternativní medicínu byl úraz kolena?
Začalo to vlastně už s tím kolenem. Po operaci jsem nesměla dva roky došlápnout na nohu, a tím pádem přišla osteoporóza. Tak jsme hledali různé způsoby léčby, naslouchala jsem, kdo mi co řekl... Jedla jsem i rozdrcené skořápky, vyhledala jsem a navštívila různé léčitele, a tím jsem se pomalu seznamovala s alternativní medicínou. A jelikož pocházím z jižních Čech, tak jsem tehdy navštívila i pátera Ferdu. I tady v Praze jsem měla léčitelku - Broňu, která mi, myslím, hodně pomohla. A musím říci, že koleno sice pořád cítím, ale nemám žádné velké problémy. Až se můj operatér, úžasný pan doktor Stehlík, docela diví...
Více jsem dveře alternativní medicíny pootevřela až tehdy, když jsem měla onkologické problémy, a když jsem začala navštěvovat Naturcentrum, což je soukromá klinika MUDr. Miroslava Pekárka, který byl onkologem v Motolské nemocnici a vlastně léčil i jinými metodami.
Jak probíhala léčba u Dr. Pekárka?
Předně musím zdůraznit, že mám celoživotně štěstí na lidi, a tím pádem jsem vždy měla štěstí i na lékaře. A tak i léčení u MUDr. Pekárka bylo na takové "kamarádské bázi". Vždy mi vše dobře vysvětlili a podali tak, že jsem všemu rozuměla. A když nastaly problémy, tak mi zkrátka přikázali, že na ně nemám myslet, že to je jejich problém, že oni mě léčí... Místo chemoterapie jsem používala Iscador, je jich několik řad - slabé jsou preventivní, silnější jsou na doléčení a na použití jednou za čas, a potom jsou nejsilnější, které se nasazují, když přijde problém. Jinak jsem brala různé preparáty obsahující glukany (důležité pro imunitu), ať už to byl med obsahující tyto látky, který se dával do čaje, nebo se jednalo o černé zlato - melasu. Také jsem dočerpávala energii přes hudbu, pouštěli mi do sluchátek určité tóny - přímo na mě "navibrovanou" hudbu, pokládali na mě různé destičky. Nejvíc se mi líbilo, že mě zkoušeli diagnostikovat takovým krásným přístrojem, který tenkrát měli jako úplně první u nás v republice. Jedná se vlastně o takový váleček, jeden držíte v ruce a druhým vám pan doktor zkoumá dráhy v těle podél nehtů, čímž vlastně zjistí hodnoty v různých orgánech. A tyto hodnoty mají mít určitou "výšku". Já tam i teď někdy zajdu preventivně a pochopitelně jsem ráda, když mám ty své hodnoty v "dobré výšce". Také jsem to tam doporučila i některým svým kolegům, dokonce i Zuzance Navarové. Sice ta její nemoc byla nevyléčitelná, nicméně jí Dr. Pekárek prodloužil život asi o 8 let. A zaplaťpánbůh za to.
Existují ještě další metody, které tě zaujaly?
Velice mě zaujala meditace. Dokonce jsem byla na pár přednáškách, když tu byli indičtí mnichové. Syn mé kamarádky Helenky Štáchové často jezdí do Indie a teď o nich točil dokument. Ten je teď v mé DVD filmotéce na předním místě, je to úžasný film, který mi trošičku otevírá dveře zase někam jinam... Musím se přiznat, že prozatím tomu moc nerozumím, ale je tam "něco", co mě vzrušuje... Přitahuje mě to. Je to čisté a samozřejmé. Oni nemají "tak", nebo "tak", "anebo"... Oni to prostě mají jenom "tak"! Protože tak to je. A to je na tom právě úžasné a fascinující! Ti mniši to prezentují tak samozřejmě, že mě to úplně odzbrojuje...
Já sama moc meditovat ještě neumím, nedokážu se ještě úplně soustředit. Zkouším to s pomocí svíček, dívám se do plamene, abych se oprostila od všech myšlenek... Ale mně ty myšlenky různě přicházejí a lítají v hlavě, zkrátka takové myšlenky týkající se té naší pozemské existence. Zatím se od toho nedokážu oprostit, ale umět dobře meditovat, to by mě moc lákalo.
Vím, že pro tebe nebylo jednoduché, když ti nedávno umřela maminka...
Když mi umřela maminka, tak jsem se pochopitelně jako každý, komu umře někdo blízký, trápila tak moc, že jsem si myslela, že mi pukne srdce žalem. A v tu chvíli mi moc pomohla Dáda Patrasová, která měla tu samou zkušenost, ale s tatínkem a o rok dříve. Pomohl jí úžasný pan Bruček. Dokáže se spojit s energií, s duší toho zemřelého. A tím, že já věřím v energii, věřím i v nesmrtelnost duše, takže jsem ho vyhledala. On mě okamžitě velmi mile přijal a díky fotce mé maminky se na ni napojil. Škoda že jsem neměla s sebou diktafon, protože říkal, že jeho ústy půjde vzkaz od maminky ke mně, že se mi možná bude zdát trochu nesouvislý, protože věty prý tak skládat nelze. Já jsem si vše zapisovala a opravdu jsem od něj odcházela s pocitem, že maminka je šťastná, že ji už nic nebolí. A když odcházela, že se tak rozhodla sama, že už cítila na sobě takovou tíhu, která se nedala unést. Dala mi spoustu rad, například abych nikdy nejezdila ve žlutém autě, abych dávala vždycky bílou růži na Štědrý den pro ni, pro sebe a pro tatínka, protože jak jim, tak i mně to přinese štěstí. A to jsou věci, které já zkrátka dodržuji. Posílám jim světlo svíček, kdykoliv jsem doma. Jsem ráda, že jsou šťastní a že se spolu zase setkali, protože duše se setkávají. Je to velmi zajímavé a hlavně to člověka uklidní...
Od té doby jsem se začala mnohem více věnovat otázce, co se děje s duší, s energií, kterou máme v té naší lidské schránce. I proto jsem teď přečetla spousty knih o duši a díky nim mi spadla velká tíha ze srdíčka. I když mi pochopitelně maminka chybí a bude chybět vždycky, už vím, že je šťastná, protože vím, kde je ta její energie, její dušička, a to poznání je úžasné. Teď už chápu přírodní národy někde v Africe, Americe či Austrálii, protože oslavují odchod lidí na "onen svět". Jsou přesvědčeni nebo prostě "vědí", že jdou za lepším, zkrátka jdou si zase na chvíli oddechnout na to lepší místo.
Je pravda, že když ses stěhovala do svého nového bytu, nechala sis udělat i feng-šui poradu?
Ano, bylo to velice zajímavé. A víš proč? Já jsem si intuitivně víceméně přesně odhadla, kam co v bytě umístit. Přesně tam, kde se ráda učím, tam je pozitivní místo pro učení. Tam, kde se ráda scházím s lidmi na pracovních schůzkách, tam je dobrá zóna na pracovní schůzky. Jen jsem musela zlikvidovat sušené květiny, které jsem předtím měla ráda. Mrtvá kytka totiž bere energii! Dostala jsem dokonce vyhubováno, protože jsem ji měla přímo na pianu! Piano je vlastně symbolika mého povolání, takže mi to prý bralo energii pro práci, a tak šly všechny sušené kytky šmahem do popelnice! Akorát v kuchyni jsem si nechala suché makovice, ty jsem si prosadila jako dekoraci. A potom jsem ještě přesídlila některé špičaté květiny, protože v tom určitém místě neměly být, tak jsem je dala jinam, kde nevadily.
Máš nějaké motto, ať už je to z duchovní filosofie, či jen něco takříkajíc od srdce?
Mým životním mottem je, aby člověk dokázal vždy pohledět druhému zpříma do očí, aby se usmíval, aby se díval na věci pozitivně, aby se trápil co nejméně, protože trápí jen sám sebe. Když se bude trápit blbostí někoho jiného, tak jemu nepomůže, a sobě navíc ubližuje! Spíš by to měl zkoušet nějak řešit. Hlavně celá filosofie duchovní cesty na mě působí hladivým, uklidňujícím pocitem, čistotou a přináší víru. Nedávno jsem četla hezké španělské přísloví, které se mi moc líbilo: Je li osel velký osel, myslí si, že je kůň.
Celý nezkrácený rozhovor najdete v knize Miloše Matuly Hvězdy ezoterického nebe 1 - niha plná energie
Text a foto: Miloš Matula
Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 09/2014.