Příběhy z grafologie (13)
-
Vytvořenopondělí 18. listopad 2024 14:38
-
AutorJosef Burgr
-
Oblíbené2709 Příběhy z grafologie (13) /setkani-2012-lipno/221-psychologie-a-vztahy/2709-pribehy-z-grafologie-13.htmlKlikněte pro přidání
Žít v daném rámci
Anně K., úřednici z Prahy, je 44 roků, má devítiletého syna, s nímž žije sama. Jejím problémem jsou partnerské vztahy. Stále o ně usiluje, ale zpravidla po půl roce vždy skončí a ona hledá dál. Partner je tím vždy překvapen, ale ona si nemůže pomoci. Není to dobré ani pro syna, a tak se ptá, čím to může být způsobeno.
V tomto případě by byl určitě vhodnější sexuolog, ale paní K. má jistě důvod, proč tak neučinila. Pokusím se o odpověď a uvidíme, jestli nám to její rukopis umožní. Avšak hned v úvodu musím litovat toho, že nelze otisknout alespoň jednu celou stránku jejích písemností, aby byla zřejmá expanzivnost písemného projevu. Písmo je široké stejně jako řádky, kterých je na stránce jen několik, a v samotném řádku jsou tři až čtyři slova. Spontánní projev na ukázce II/ je krajně neukázněný, rozevlátý až k nečitelnosti, s ještě větším stupněm "plýtvavosti" s psacím prostorem. Přihlédneme li k výrazně směrově nestálým dolním délkám (1), které obrážejí libido pisatelky, vychází nám její velká životní expanze s důrazem na sex.
Autorka takového písma nemá schopnost žít klidně a spokojeně v malých poměrech. Silně ji přitahuje společnost, v níž by byla středem pozornosti svým zjevem a výstředním chováním. Sexuální tužby pak naplňuje i za cenu mnohých ztrát. Dokáže obětovat nejen své postavení, ale i budoucnost své neúplné rodiny. Prožívá i období, kdy si všechno uvědomuje, ale to nemá dlouhé trvání., Myslím, že právě v takovém okamžiku "prozření" mi napsala tento dopis a dost možná toho už lituje.
Vztah k životu
Další význam nadměrných mezer mezi řádky spočívá v omezených možnostech zjednat si k životu nosný a obsažný vztah. Mysl tím není dotčena, ale rozháranost písma II/ dokládá nerozhodnost, neschopnost rozdělit si síly a odhadnout své možnosti, oddělit důležité od nepodstatného a realitu od iluzí.
Úzká písmena v dlouhých slovech (2) prozrazují, že pisatelka není ve skutečnosti bezstarostný extrovert, a cítí se lépe, když je uzavřena do sebe. Jen nerada se svěřuje se svými pocity.
U některých oválných písmen (3) přechází tahy až do krycích forem, jež signalizují tajnosti, které mohou mít vztah k nějaké její bytostné výjimečnosti, s níž se moc nechlubí. Uvolněné nitkové spojování písmových prvků (4) představuje člověka, jemuž se nedostává životní zcelenosti, a není nikam zaměřen. Jeho pudy a city jsou vratké, a tak se stále marně snaží uniknout svému náročnému a "rozkladnému" Já.
Paní K. nezbývá, než aby se se svým "obrazem" smířila a naučila se s ním žít tak, aby nikomu příliš neubližovala a snažila se být se svým synem a sama se sebou spokojená. Snad ji na konec utěší a podpoří pár slov naší herečky a spisovatelky Olgy Scheinpflugové z její knihy "Byla jsem na světě": Člověk se narodí dvojici lidí, kteří se sešli náhodou lásky. Jejich vlastnosti zděděné po předcích mu dávají odvahu a osud. Je vysazen na svět jako výsadkář do džungle a nikdo se ho nezeptá, chce li prožít dobrodružství, kterému se říká život. Nikdo nezměří jeho síly, jsou li k tomu dostatečné, je odsouzen platit za všechno, co mu odkázali jiní."
Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 11/2014.