Prosvítání času (3)
-
Vytvořenopátek 15. prosinec 2023 13:58
-
AutorMartin Petiška
-
Oblíbené2332 Prosvítání času (3) /setkani-2012-lipno/220-nadprirozeno/2332-prosvitani-casu-3.htmlKlikněte pro přidání
-
Témata
Jasnovidné propojení láskou
U lidí, kteří se mají rádi nebo je mezi nimi aspoň velká sympatie, dochází někdy k zajímavému jevu: jako by mezi nimi byl napnutý neviditelný spoj. Pomocí tohoto spoje jsou spolu propojeni, i když žijí daleko od sebe. Zdá se, jako by láska pomáhala tomuto stavu, kdy dvě duše našly sdílení života na stejné, společné vlnové délce.
Otec vzpomínal, jak byl s několika spisovateli besedovat v Polsku. Jednou bydleli na severu země, u mořského pobřeží. Jeden spisovatel se druhý den někam vytratil... Zmizel? Bylo třeba, aby se dostavil, mělo se odjíždět a vypadalo to, že odjedou bez něj. A pak se objevil. Na dotazy, kde byl, neodpovídal. Konečně řekl: "Umřela mi matka."
VĚDĚL to, i když mu to nikdo nezatelefonoval, žádná zpráva mu nebyla doručena. Zjistil to, byl si tím jistý, za úsvitu vstal, procházel se po břehu...
Jeden německý nakladatel mi vyprávěl o své matce. Měla nadpřirozené schopnosti a udržovala duševní spojení s těmi, které měla ráda. Jednou jela v autobuse a během cesty omdlela. Řidič zastavil, cestující se snažili matku přivést k sobě, za okamžik procitla a vykřikla, ať ji nechají vystoupit. Vyběhla z autobusu, vyhledala zpáteční spoj. Co nejrychleji se vrátila domů. Její matka ležela na schodech do sklepa. Uklouzla? Ve chvíli, kdy dcera omdlela. Pokud by se matka k babičce nevypravila, stará paní by na schodech zemřela.
Pouto nejsilnější
Propojení s matkami bývá základní. Jako by mezi dítětem a matkou bylo napjato neviditelné vlákno a jím proudily ve chvílích potřeby rychlé, bleskurychlé informace. S. O. S... Vzpomínám, jak můj otec kdysi přijel z Prahy domů, vystoupil z vozu?a náhle opět nastoupil a rozjel se ke své matce do Čelákovic. Našel mou babičku v bezvědomí, ležela v kůlně od chvíle, kdy "vyslala informaci", kdy ji srazila mrtvice. Žila potom ? a ve svěžesti- ještě léta. Ale primář tatínkovi oznámil, že nebýt rychlého převozu do nemocnice, nepodařilo by se babičku zachránit. Duše umí vysílat signál. Vysílat S. O. S...
Když jsem si potřeboval vydechnout, jezdíval jsem na pár dní ke známým, skoro devadesátiletému hraběti a jeho paní. Žili ve velkém zámku na malé vesničce, na které nebylo příliš zábavy, a tak jsme si často vyprávívali u velkého krbu. Hraběnka vzpomínala, jak kdysi, na prahu dospělosti, navštívila se svým otcem jasnovidce v Budapešti a ten jí pověděl celý její život až do té doby, co se nyní ve stáří opět vrátila na restituovaný zámek. Ten jasnovidec nevěděl, jak oné komtese pomohl. V padesátých letech, když panství bylo zkonfiskováno, komtesa ochrnula. Ležela v nemocnici a nemohla se pohnout, ani aby se nakrmila.
"Krmili mě lžičkou, jako bych byla miminko."
Lékaři si s ní nevěděli rady, stará komorná ji navštěvovala a nosila jí jídlo. Lidé z vesnice, v oněch dobách přídělového hospodaření padesátých let, jí po komorné posílali jídlo ze svých hospodářství. A komtesa neměla dobrou lékařskou prognózu, ani věhlasný profesor Vondráček, který za ní do nemocnice jezdil, jí nemohl pomoci.
"Ale já věděla, že nemohu zemřít, protože mám mít tolik dětí, kolik mi řekl jasnovidec," vzpomínala hraběnka.
Nezemřela, uzdravila se a narodily se jí děti. Přesně podle předpovědi jasnovidkyně. Byla to láska k nenarozeným dětem, předpověděným jasnovidcem, která zadržela mladou komtesu, aby se propadla do propasti beznaděje.
Etický kodex jasnovidců
Existuje cosi jako etický kodex jasnovidců. Jeden z nich mi vyprávěl, že v tu chvíli, kdy se propojí do něčí budoucnosti, nemůže se zbavit pocitu odpovědnosti za jeho osud. Když je třeba, zatelefonuje mu, varuje ho. I kdyby se nic nedalo změnit, i kdyby budoucnost byla určena a nezměnitelná, neměl by čisté svědomí, pokud by neudělal vše, co je v jeho "marných silách"... I v tom, že jasnovidci cítí zábrany a neměli by předpověďmi "strašit", je naděje...
Někdo kodex dodržuje, někdo ne. Moji dávnou kamarádku vyděsila věštkyně, která obcházela kupé ve vlaku z Brna do Prahy. Brala ty, kdo si chtěli nechat předpovídat, za ruku a říkala jim, podle čar na dlani, CO BUDE? Moje kamarádka, studentka, jí podala ruku. Věštkyně se jí na ruku podívala a vykřikla hrůzou, vycouvala z kupé... Kamarádka se za ní rozeběhla a nabízela jí peníze? Věštkyně nechtěla. Prohlásila, že takové čáry na ruce ještě nikdy neviděla. Prý jí čáry najednou končí. Končí? "Umřu?" zeptala se kamarádka. Věštkyně jí řekla, že ne. "Co se mnou bude?" zeptala se kamarádka. "Víš, že mi řekla že? zmizím?"
Tohle jí řekla a utekla. Zasmáli jsme se tomu. Ale...
Ta dívka odešla do ciziny. Párkrát jsem ji navštívil, když jsem byl v Paříži. Vzpomínali jsme na věštkyni. Smáli se? Jenže pak se přestěhovala do Londýna. ZMIZELA. Už jsem ji nikdy neviděl. Nikdo o ní neví? Taky jak by mohl o ní někdo vědět, když ZMIZELA... V poslední době na ni často myslívám, možná se mi připomíná... Volá o pomoc?... S. O. S.? Třeba bude číst tenhle článek, ozve se. Jasnovidci vědí, že všichni žijeme v obrovské síti ze zdánlivých "náhod"...
Kdo pozná podvodníka působícího v nějakém oboru, mívá sklon považovat všechny, kdo v onom oboru působí, také za podvodníky. Ale kdo pozná někoho, kdo ho svými schopnostmi ohromí, nemůže než žasnout.
Nedávno mi jedna známá vyprávěla, že pojede k jasnovidcům v... neuvedu místo, takovíto lidé nestojí o publicitu. Jsou dva a pomáhají lidem spolu. Když se vrátila, vyzpovídal jsem ji.
"Řekla jsem jim, že bych chtěla vědět, co bude s mými dětmi. Představ si, vůbec mě neznali, nevěděli, že přijedu a přece mi jeden řekl: "Chcete vědět o starší dceři nebo o mladší?" Jak mohl vědět, že mám dcery? Že je mám moc ráda, bojím se o ně?... A pak mi o holkách povídal věci, jaké mi nikdy nesvěřily, ...a když jsem se dcer potom ptala, jestli je to pravda, tak strnuly a ptaly se, jak jsem se to o nich mohla dozvědět. A to, co mi řekli ti jasnovidci o budoucnosti, zatím neuvěřitelně klape..."
Tahle paní je velice materialistická, tedy... byla velice materialistická. Stačil dotyk tajemství, jen se dotkla přesahu a její světový názor jako by se převrátil vzhůru nohama.
Je třeba smířit se s tím, co věděl už William Shakespeare: jsou věci mezi nebem a zemí.
Naštěstí stále jsou. Jak by byl náš život bez nich nudný? Ale určit budoucnost se dá i z minulosti? Minulost je zprávou o tom, co bude...
Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 12/2013.