Nikdy jsem nepoznala kočku, jako byl Žralok, kocour mé sestry Susan. Potrhlý devítikilový kocour, šedý dravec. Během návštěvy u Susan jsem obvykle spala na pohovce. Ráno mě probudil Žralok, který mi vyběhl po hrudi a vrazil mi jednu do zubů. U snídaně jsem si postěžovala: "Susan, ten kocour mě asi nesnáší, před chvílí mi dal pěstí do brady". Susan se rozesmála. "A jéje, zapomněla jsem ti říct, že tak oznamuje, že má hlad. Tohle ale dělá jen v případě, že se v noci sám neobsloužil z lednice. Roky jsem z toho obviňovala manžela", povzdechla si Susan kajícně. "Mizela i natvrdo uvařená vajíčka, skořápky a všechno jídlo se válelo po celé kuchyni."

Susan mi vyprávěla, že pravého zločince objevila, když jednou před Vánoci pekla hluboko do noci cukroví. Druhý den ráno našla dveře lednice dokořán a krabice s cukrovím měla rozžvýkaný roh a všude kolem se povalovalo cukroví. Žralok se nad ním hrbil jak hyena a jen se naštvaně ohlédl přes rameno. Žralok navíc zbožňoval sodovku. Stačilo nechat někde sklenici minerálky, nebo sodovky bez dozoru a už tam strkal packy a výsledkem byla chlupatá minerálka. Další milovanou hračkou byl toaleťák. Když se dostal k roličce, uměl s ní vyzdobit celý dům a pruh papíru přitom ani jednou nepřetrhnul.

Ale zpátky k bublinkám. Jednou večer jsem si chtěla dopřát koupel v nádherně napěněné vodě. Vešla jsem do koupelny a zavřela za sebou dveře. Velká chyba. Zavřené dveře znamenaly pro Žraloka totéž, co hozená rukavice. Prostrčil packy pod jejich spodní hranu a lomcoval jimi tak dlouho, až jsem ho pustila dovnitř. Strčil obě přední packy do vany a míchal bublinky a plácal po nich a snažil se je všechny zavraždit. Přiznám se, že jsem si koupel neužila.

Druhý den jsem se rozhodla dát přednost sprše. Slibovala jsem si, že Žralok nebude mít šanci. Další chyba. Jakmile jsem si napěnila šampon na mokrých vlasech, náhle se ozvala spláchnutí ze sousední toalety. Vzápětí mi ze sprchy vytryskla horká voda, protože ta studená vedle vtékala do nádržky. "Copak lidi v tomhle domě neslyší sprchu"? zuřila jsem a honem uskočila ze sprchy. Čekala jsem, kdy opět začne téct příjemně teplá voda, ale nedočkala jsem se. "Splách, splách!" Zabalila jsem se do osušky a nakoukla do sousedních dveří, kde byl záchod. Na míse seděl Žralok a packou pravidelně mačkal páku splachovadla. Blaženě sledoval proud vody, vířící mísou do odpadu.

Navzdory všemu jsem se rozesmála. Žralok neměl chybu; no uznejte, copak se můžete hněvat na tak mazanou kočku?

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 11/2010.