Tak rádi bychom získali kontrolu nad svým životem. Zbavili se úzkosti a strachu a všech dalších nepříjemných pocitů, ze kterých jsme učinili své každodenní průvodce a jež vytrvale paralyzují všechny naše snahy o to znovu vstát a jít, postavit se čelem problémům a s vírou a lehkostí začít konat věci ve svůj vlastní prospěch.

Nyní již víme, co je Emocionální naváděcí systém a jak funguje. Je důležité, abychom věděli, že nám poskytuje mocnou a přesnou navigaci týkající se vibračního vztahu mezi tím, kde nyní jsme a kde být chceme. Jestliže naše životní zkušenost způsobila, že jsme se dostali do bodu, ve kterém opravdu něco chceme, a v jakémkoli jiném okamžiku se zaměříme na opak této touhy, budeme vnímat silný negativní pocit. To je jasný signál toho, že jsme se vydali nežádoucím směrem a že je třeba zaměřit pozornost znovu do těch správných míst. Ale pozor! Ve svých volbách jsme zcela svobodní, náš vnitřní Zdroj za nás nemyslí. Nejsme loutkou, která sází na své širší Já. Naopak, jsme plně vědomými tvořiteli a svobodně si vybíráme směr svých vlastních myšlenek.

Duchovní učitelé skupiny Abraham zmiňují celou řadu příkladů vibračních vztahů mezi běžnými touhami a vírami, které se týkají různých věcí – domova, práce, vztahů, zdraví, blahobytu, manželství. Současně zde uvádějí několik užitečných postupů, které nám pomohou naladit se na svůj vnitřní Zdroj – přirozeně a nenásilně. Seznamme se nyní blíže alespoň s některými z nich.

Zamýšlení v segmentech

Tento proces nám pomůže především v tom, že se budeme méně zaměřovat na to, jak právě teď pociťujeme věci, a více na to, jak je chceme pociťovat. Staneme se tak více uvážliví v zaměřování a výběru našich myšlenek. Do nového segmentu vstupujeme vždy, když se změní naše záměry. Umýváme-li právě nádobí a zazvoní telefon, vstoupíme do nového segmentu. Když nasedneme do auta…, vejdeme do kanceláře…, do pokoje přijde někdo další… vstoupíme do nového segmentu.

Následující situaci mnozí z nás (zejména zaměstnané ženy) dobře znají. Máme před sebou náročný pracovní den. Jsme nevyspalí, rozladění a vůbec se nám nechce do práce. Když si představíme všechny úkoly, co nás čekají, včetně schůzek s lidmi, které zrovna nemusíme, či nepříjemných jednání s nadřízeným, a pak ještě další "směnu" doma s dětmi a domácností, není divu, že jsme již ráno zcela bez energie. Odsud je už jenom kousek k pesimizmu, frustraci a pocitu totálního zdrcení. Pokud si však celý den rozdělíme segment po segmentu – ranní vstávání – hygiena – snídaně – cesta do práce – pracovní schůze – vyřizování osobních úkolů – oběd s kolegy – odpolední nákup – cesta domů – úkoly s dětmi atd., situace bude rázem vypadat jinak. Zvláště vyčleníme-li si čas (dvě, tři minuty) na krátké zamyšlení předtím, než vstoupíme do dalšího segmentu. Např.: na schůzi se cítím být v pohodě, mám čistou hlavu, těší mě společnost mých kolegů, naše setkání je produktivní. Tak budeme schopni zaměřit svou pozornost tím správným směrem, než kdybychom jen vstoupili do děje a začali pozorovat, co se stalo. Tento proces se soustředí na naši emocionální, nikoli akční cestu. Zvyšuje naše pozitivní očekávání a zlepšuje vztah mezi naší současnou vibrací víry a vibrací touhy. Trocha cviku v této velmi jednouché, ale účinné technice nám dodá pocit, že jsme tvůrci, kteří diktují všechny výsledky a záměrně vytvářejí podrobnosti své vlastní životní zkušenosti. A to je vskutku báječné!

Nebylo by hezké, kdyby?

Většina z nás byla vychovávána k tzv. objektivitě – abychom se vždy dívali na plusy i minusy zároveň. Nahlíželi také odvrácenou stranu mince a zvažovali jak pozitivní, tak i negativní aspekty. Známe to všichni. Ten model je stále stejný: "Ano, ale…". Tento způsob uvažování má však jednu velkou nevýhodu – současně s pozitivními vibracemi (ano) aktivuje také vibrace negativní (ale), tj. absenci toho, po čem toužíme. Není divu, že se potom nic nezmění. A to nemusíme svou obavu ani vyslovit. Schválně si to zkusme. Řekněme si: "Chci, aby se stalo tohle (každý dosadí podle svého zvážení)". Téměř okamžitě nám v mysli naskočí obava typu "ale co když to nevyjde". To samo o sobě zcela postačí k tomu, aby to skutečně nedopadlo. Vibrace "ale…" nás totiž zdržuje ve stavu, který neumožňuje naši touhu. Tristní zjištění, že ano? Uvážíme-li, kolik takových "ale" za den vyslovíme (nebo si je pomyslíme)…

Skupina učitelů Abrahám však přichází s velmi jednoduchým řešením. Stačí trochu pozměnit formulaci svého přání a místo "Chci, aby…" říci prostě "Nebylo by hezké, kdyby…?" I když to vypadá jako nepodstatná maličkost, dosáhneme tím zcela odlišného druhu očekávání, které je ve své přirozenosti mnohem méně odepírající. Vibrační vztah mezi naší touhou a naší vírou je nyní více naladěn stejným směrem. Jde o to, že jsme kdykoli schopni zaměřit svou pozornost tam, kde se budeme cítit lépe.

Tuto hru můžeme hrát, kdykoli nás napadne. Při jízdě autem, ve frontě, v čekárně na nádraží, zkrátka pokaždé, když se naše pozornost nepotřebuje soustředit na něco jiného. Vibrační vztah mezi naší touhou a naší vírou se zlepší v milionech různých předmětů a přání, která byla zadržována, se začnou projevovat v našem životě.

Proces peněženka

To, co prožíváme, není zdaleka tak důležité jako to, jak se přitom cítíme. Mnozí budou možná okamžitě oponovat, neboť věří, že se věci nezmění – alespoň pro ně ne. Máme-li stejný pocit, je to z tohoto důvodu: většinu své pozornosti věnujeme tomu, co je, co prožíváme, a málo pozornosti tomu, co bychom prožívat chtěli.

Podstatnou částí naší životní zkušenosti jsou peníze. Nepatrná změna v našem vibračním vztahu mezi naší touhou a tím, co obvykle kolem daného předmětu aktivujeme, může znamenat velký rozdíl v naší zkušenosti. Jestliže je naší touhou mít víc peněz, ale kdykoli na to pomyslíme, cítíme se frustrovaní a dělá nám to starosti, náš Emocionální naváděcí systém signalizuje, že se pohybujeme špatným směrem. Musíme zlepšit vibrační vztah mezi naší touhou a myšlenkami, o kterých v souvislosti s penězi nejčastěji uvažujeme. Teprve pak se věci začnou měnit. Vibraci, jež je slučitelná s tím, že budeme přijímat, místo abychom neustále jenom vydávali, nám poskytne právě proces Peněženka. Ačkoli se na první pohled může jevit spíše jako hra, sami poznáme, že časem se vytratí veškeré znepokojení a s ním i odepírání. A jak tedy na to?

Vezměme jednu tisícikorunovou bankovku (je-li možná i vyšší částka, tím lépe) a vložme ji do peněženky, nebo do kabelky. Nechme ji tam pořád a kdykoli vezmeme do ruky peněženku, pamatujme, že ji tam stále máme. Těšme se z toho a připomínejme si často ten přidaný pocit bezpečí, který nám to přináší. Nyní, jak náš den pozvolna ubíhá, všímejme si mnoha různých věcí, které bychom si za tyto peníze mohli koupit. Tím, že bankovku stále máme a hned ji neutrácíme, přijímáme vibrační výhodu, kdykoli na to dokonce jen pomyslíme. Jinými slovy, kdybychom si chtěli vzpomenout na své peníze a utratit je za první věc, která nás napadne, přijali bychom výhodu skutečného pocitu finančního blahobytu pouze jednou. Ale pokud těch tisíc korun mentálně utratíme 20krát či 30krát za den, obdržíme vibrační pocit výhody toho, že jsme utratili dvacet nebo třicet tisíc. Pokaždé, když si uvědomíme, že přímo ve své peněžence máme moc koupit si tohle nebo tamto, přispíváme k našemu smyslu finančního blahobytu zas a znovu a náš bod přitažlivosti se začíná posunovat. A protože skutečně máme prostředky k tomu si danou věc opatřit – tisícovka v naší peněžence opravdu existuje a my nic nepředstíráme – není zde žádná bránící pochybnost či nevíra kalící vody našeho finančního toku.

Předejte to manažerovi

Představme si, že vlastníme velkou společnost a že pro nás pracují tisíce lidí. My sami nepřijdeme do kontaktu s žádným z nich, ale máme manažera, který s nimi pracuje. Rozumí jim, radí, usměrňuje je. Kdykoli dostaneme nějaký nápad, oznámíme ho svému manažerovi, který se o vše okamžitě postará. Nebylo by špatné mít takového manažera, že? Ale vždyť my ho máme! Je stále s námi a pracuje pro nás – do puntíku plní naše přání a požadavky. Je to vesmírný Zákon přitažlivosti, o kterém jsme již dříve mluvili.

Klíčem k úspěchu tohoto procesu je dělat věci s očekáváním, že budou splněny. Že je to těžké? Ale kdepak! Představme si, že žádáme někoho, komu bezmezně věříme, komu na nás záleží a na koho se můžeme vždy spolehnout. Kdo by nás zkrátka nenechal nikdy na holičkách. Stejně přistupujme i ke svému vesmírnému manažerovi. Čiňme své žádosti s postojem očekávání výsledků. Pokud budeme cíleně pokračovat v hraní této hry a budeme mít duševní sílu žádat svého manažera, veškeré pochybnosti se vytratí, naše očekávání se zvýší a my uvidíme důkazy, které potvrdí moc naší vlastní mysli.

Malým věcem snáze uvěříme

Dobré je například začít s věcmi, které pro nás nejsou až tak důležité, zde totiž hrozí minimální míra pochybností. Vzpomínám si na svou první zkušenost s aplikací tohoto procesu. Přišla jsem ráno do práce. Vedle u stolu seděla kolegyně a urputně o něčem přemýšlela. Když jsem se jí zeptala, řekla mi, že už týden shání vhodný dárek pro svou sestru k svátku, který je už za pár dní. Zatím ale nesehnala nic, co by se jí líbilo. Chtěla koupit něco malého, nepříliš drahého, ale zároveň originálního a vkusného, třeba nějaký zajímavý doplněk do kuchyně. Nejlépe v modré barvě a motivem kočky, ty totiž její sestra velmi miluje…

Ideální úkol pro mého manažera, pomyslela jsem si. A abych mu to ještě ztížila, dala jsem mu pouze pět minut času. Ne, nevěřila jsem, že mě do té doby něco napadne, ale zároveň mě to nijak zvlášť netrápilo. Zapnula jsem internet a do googlu zadala "dekorace a doplňky". Vyjelo asi tisíc odkazů a já klikla – zcela bezmyšlenkovitě – na jeden z nich. A pak už jsem jen ohromeně zírala na překrásné aromalampy všech možných barev. Jedna byla velmi atypická, modro-béžová se zajímavě zakomponovanou kočičí siluetou. Na dobírku do dvou dnů za sympatickou cenu 149 Kč. Ukázala jsem ji kolegyni. Doslova ji nadchla a okamžitě si ji objednala. Její sestra z ní měla velkou radost a dodnes prý u ní stojí v kuchyni na stole.

Nerozhodují slova, ale pocity

Podobných procesů se v knize uvádí ještě celá spousta, ale všechny si kladou stejný cíl – uvést energii toho, kdo je používá, do správného naladění na skutečný Zdroj. Pokaždé, když cítíme negaci, znamená to, že touze, jež pulzuje uvnitř nás samých, odepíráme možnost uskutečnění. Tyto a další procesy nám pomohou tyto protichůdné vibrace eliminovat.

Nepodceňujme sílu svého energetického naladění. Je velký rozdíl ve slovech "věřte svým snům" a skutečně být ve vibračním naladění se svými sny. Naše slova nejsou bodem naší přitažlivosti – ale naše vibrace ano.

Dobré i špatné věci – chtěné i nechtěné – stále přicházejí. Ale náš život je nyní. Naše pocity jsou nyní a tak, jak se cítíme, je nyní. Nasměrujme své myšlenky ke zlepšení své nynější chvíle – a projevení se o sebe postará samo. Bez ohledu na to, kam právě jdeme a co děláme, není nic důležitějšího, než abychom se cítili dobře. Je zde pro nás ohromná láska, radost a svoboda. Přemýšlejme o tom, co nám přináší ten nejlepší pocit… a život se brzy změní. A pak to udělejme znovu a ještě jednou.

S použitím knihy Moc a síla přesného záměru, Ester a Jerry Hicks; PRAGMA

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 11/2010.