Jedním z nejpůvabnějších a nejromantičtějších míst Středočeského kraje je rozsáhlý Průhonický park, kde se lze na 250 hektarech nejen nadýchat svěžího vzduchu, ale zároveň poznat vzácně udržovanou krajinnou lokalitu, historické objekty a mnohá lesní i luční společenství. Park je přitažlivý a osvěžující svou krásou a vůní v každou roční dobu. Leží v nadmořské výšce 280 - 340 metrů nad mořem a síť cest je dlouhá čtyřicet kilometrů. Vhodné podmínky parku umožňují uchování velkého genofondu rostlin a živočichů i pro příští generace.

Portugalský šlechtic to dokázal

Průhonický park založil hrabě Arnošt Emanuel SilvaTarouca roku 1885 a budoval jej až do své smrti v roce 1936. S mimořádným uměleckým a estetickým cílem přetvořil monotónní středočeskou zemědělskou krajinu na park představující dodnes vrcholné dílo přírodně krajinářského slohu evropského významu. Využil členité údolí říčky Botiče, jeho rybníky i původní porosty s domácími stromy a keři. Park doplnil průhledy, vyhlídkami i volnými loukami. Na skalnatých partiích nad Botičem vybudoval rozlehlé alpinum. Na Botiči a částečně i na jeho přítoku – Dobřejovickém potoku – vznikly splavy, malé hráze, přepady, tůňky a umělá jezírka. Hrabě také neváhal využít cizokrajné rostliny a dřeviny. Původně tu rostly u nás běžné stromy – smrky, borovice, javory, duby, jilmy a habry. Ty byly doplněny o vzácné cizokrajné dřeviny, které do té doby u nás nebyly vídány.

Kromě významu umělecko-historického je park cenný i dendrologicky (dendrologie je nauka o dřevinách, tj. stromech, keřích a polokeřích). Vytváří sbírku domácích a introdukovaných (dovezených a již zdomácnělých) rostlin. Ta obsahuje přibližně 1200 listnatých a 300 jehličnatých dřevin, a to jak taxonů (tj. vzájemně příbuzných rostlin), tak kultivarů (tj. rostlin uměle vypěstovaných). Kromě toho zde roste i 600 taxonů a kultivarů trvalek. Nejznámějším rodem pěstovaným v Průhonickém parku je pěnišník – rododendron (zhruba 800 kusů ve 100 taxonech a kultivarech), původně pocházející z Číny. Za krásou těchto květů jezdí celé výpravy obdivovatelů především v pozdním jaru – koncem května a začátkem června.

Připomeňme také, že v Průhonicích byla za spolupráce Silva-Taroucy a předního evropského dendrologa Camilla Schneidera založena roku 1909 dendrologická společnost a byly vybudovány introdukční a experimentální zahrady s množstvím rostlinného materiálu z celého světa. Dendrologická zahrada je nyní součástí Výzkumného ústavu okrasného zahradnictví v Průhonicích.

Dnes lze s obdivem uznat, že Silva-Tarouca přistoupil ke svému životnímu dílu s krajní odpovědností a také díky svému talentu a jasnozřivému duchu. Vynaložil mnoho úsilí a trvalo drahnou dobu, než dokázal park vytvořit v členitém terénu z původně malé zahrady, ze zanedbaných lesíků, křovinatých strání, ovčích pastvin a několika luk. Výsledek však byl ohromující – vznikl unikátní, kompozičně ucelený a umělecky přetvořený obraz volné krajiny. Hrabě také neváhal vykoupit ještě některé okolní pozemky, které scelil a využil nejen k tvorbě vlastního parku, ale i vnějšího ochranného pásma.

Sylva-Tarouca byl sice zámožný člověk, ale udržovat celý areál na potřebné úrovni bylo nakonec nad jeho finanční možnosti. Proto v roce 1927 vykoupil zámecký areál i výjimečný průhonický park československý stát, hrabě ovšem o něj i nadále pečoval. Správa byla svěřena tehdy zřízenému Ústavu státních pokusných objektů zemědělských. Po druhé světové válce byl park prohlášen za národní a jeho správa se řídila zvláštním statutem.

Nechybějí ani historicky cenné objekty

Nejstarší památkou průhonického areálu je románský kostelík Narození Panny Marie. Vysvěcen byl roku 1187 pražským biskupem Jindřichem Břetislavem. Uvnitř jsou gotické nástěnné malby z první poloviny 14. století. Znázorňují život Krista, podoby svatých a rytířské výjevy. Pražský deník 22. července 1890 uveřejnil článek s titulkem Starožitné freskové malby: "V kostele v Průhonicích byly odkryty staré fresky představující výjevy z biblických dějin. Patron tohoto kostela, pan hrabě Tarouca, dá fresky tyto ještě letos od akademického malíře pana Heřmana obnoviti."

Zámek tvoří dominantu nejen v Průhonicích, ale i v okolní krajině. Místo se poprvé připomíná až v predikátu Zdislava a Oldřicha z Průhonic roku 1270, jasným důkazem starší existence Průhonic je však nápis v kostelíku Narození Panny Marie z roku 1187. O výstavbu nové středověké tvrze, ochraňující významnou dálkovou cestu, se zasloužili páni z Říčan, kteří průhonický statek vlastnili do konce 14. století. Tehdy se Průhonice dostaly do rukou pražských měšťanů. V 16. století byla z rozhodnutí Sigmunda, majitele panství, provedena přestavba tohoto hrádku či tvrze v uzavřený renezanční zámek. Tehdy vznikla čtyřkřídlá zámecká budova s uzavřeným nádvořím; nově byly postaveny hospodářské budovy a pivovar. Zámek byl však za třicetileté války zpustošen a v 18. století sloužil převážně k hospodářským účelům. Roku 1802 koupil průhonické sídlo hrabě Jan Nostic-Rhieneck, který nechal zchátralý zámek zrekonstruovat a klasicistně upravit.

Současná podoba sídla pochází z let 1892 - 1898 a proběhla ve stylu tzv. české renezance za majitele zámku hraběte Silva-Taroucy (1858 - 1936). Pocházel z portugalské šlechtické rodiny, sídlící od 18. století v Rakousku, a do Průhonic se dostal sňatkem s Nosticovou vnučkou Marií Antonií Nostitz-Rhineckovou v roce 1885. Zámek, který si velmi oblíbil, se stal jeho rodovým sídlem. Svou slibně se vyvíjející politickou kariéru kvůli tomu (a také na přání své sličné manželky) opustil. O přestavbu se zasloužil také vynikající architekt, profesor Uměleckoprůmyslové školy v Praze Jiří Stibral (1859 - 1939), malířskou výzdobu včetně rozměrné fresky Jiřího Drakobijce provedl Hanuš Schweiger (1854 - 1912), sochařská díla (např. svatý Hubert s jelenem) zhotovil Celda Klouček, známý jako rytíř Železné koruny umění (1895 - 1935).

Průhonický zámek se stal trojkřídlou pseudorenezanční patrovou budovou s hranolovou věží a nádvorními arkádami. K hlavní budově přiléhá tzv. Malý zámek vzniklý přestavbou pivovaru. Před vstupem stojí socha od Josefa Jiříkovského (1892 - 1950). V areálu zámku je možné vidět romantické stavby (Rybárna, Česká chalupa, romantická zřícenina Gloriet). V roce 1954 vznikla v zámku geobotanická laboratoř. V srpnu 2002 byl park poškozen povodní z rozvodněného Botiče, která strhla mosty a poškodila komunikace, a krátce poté i silnou vichřicí. Interiéry zámku slouží účelům Botanického ústavu Akademie věd České republiky a botanickému oddělení Přírodovědeckého muzea při Národním muzeu v Praze. Veřejnosti nejsou přístupné, výjimkou jsou však prostory, kde je instalována stálá expozice – pamětní síň zakladatele parku hraběte Silva-Taroucy.

Na procházku i na celodenní výlet

Ne vždy byl park každodenně přístupný, jako je tomu dnes. V Právu lidu, které vyšlo 11. května 1932, se dočteme: "Průhonický park je počínaje dnem 15. května t. r. vždy v neděli a ve svátek přístupen obecenstvu mezi 10. - 12. hodinou dopoledne a 2. a 6. hodinou odpoledne." Vydejme se na procházku. Většina návštěvníků začíná prohlídku parku u hlavního vchodu. Podle čísel v mapce, která je k dostání u pokladny, se lze snadno orientovat. Od zámku klesá pohodlná cesta a vede podél Podzámeckého rybníka, kde žije množství kachen a ozdobných ryb, směrem k alpinu. Potom lze vystoupit k hlavní vyhlídce. Nedaleko odtud, v lokalitě zvané Chotobuz, je botanická zahrada, kde je opravdu co prohlížet. V areálu jsou soustředěny sbírky taxonů a kultivarů pěnišníků – 230 rododendronů, 1700 kosatců, 230 pivoněk, 800 růží, 250 denivek a 130 leknínů. Pozoruhodná je i stará sbírka ovocných dřevin. Stojí za zmínku, že Botanický ústav Akademie věd České republiky dnes spravuje i rozsáhlou sbírku (třetí největší na světě) šišek a semen jehličnatých dřevin, semen a plodů listnatých dřevin, vzorků dřeva a borky.

Komu nevadí delší špacír, dojde až ke konci první části parku, na niž navazuje část druhá, oddělená silnicí vedoucí z Průhonic do Dobřejovic. Tato část – je to vlastně obora – se poněkud liší od té předchozí: je zadumaná, uklidňující, k odpočinku zve desítkami laviček a ve své vyšší části skýtá krásné vyhlídky na rybníky Bořín a Labeška. Poznat celý Průhonický park by asi vyžadovalo celodenní návštěvu.

Dostupnost parku je bezproblémová. Autem lze jet z Prahy po dálnici D 1, odbočit na exitu Průhonice a dojet až k parkovišti před zámkem. Ze stanice metra C Opatov jedou čtyři linky autobusů pražské integrované dopravy každou půlhodinu ve všední den i o víkendech – cesta trvá pouhých 15 minut.

Tento článek byl zveřejněn v časopise Phoenix 10/2010.