Ve starém příběhu se popisuje lidský život jako pták, který vlétá do rozsvíceného pokoje, vletí do něj oknem ze tmy, prolétne pokojem a na druhé straně z něj zase oknem vylétá, vylétá do tmy. Jsme v rozsvícené chvíli mezi dvěma tajemstvími.

Ze všech setkání s lidmi nadanými mimořádnými schopnostmi mne nejvíce lákali jasnovidci. I přesto, že z nich na mne vydechoval a dosud vydechuje strach.

A přitom jasnovidci, které znám, jsou velice milí lidé a nijak svých mimořádných schopností nevyužívají k tomu, aby se snažili strašit.

Když se člověk dívá do budoucnosti, cítívá znepokojení. Jako by v lidech stále žila nebezpečná doba, kdo ví kolik tisíciletí dlouhá, kdy život člověka byl jako tenká nit, kterou mohla kdekterá nástraha tak snadno přetrhnout, a budoucnost měla zlověstné jméno – nebezpečí. Staří šamani a kouzelníci měli rozhrnovat oponu strachu a dát svému kmeni naději, že všechno dobře dopadne. A tuto jistotu touží mít lidská duše od nepaměti – pídí se po ní.

Jasnovidka

V Praze žije úžasná jasnovidka, která umí nahlížet za oponu skvěle, a podle mne, který ji znám asi patnáct let, i neomylně. Je tak skvělá, že nestojí o reklamu, zřejmě se bojí zástupů, jaké by se tísnily u jejích dveří, chce, aby se o ní psalo ne pod jejím jménem, nechává se označovat jako X, madame X. Tato moudrá paní napsala i několik pozoruhodných knih. Má mnoho svědků na svoji slavnou věštbu v srpnu 1968, kdy pod oknem rachotily tanky a ona prohlásila, že bude třeba si počkat do listopadu roku 1989. Já sám jsem ji požádal o předpověď jenom třikrát v životě a odpověděla pokaždé stoprocentně. Ale poznal jsem celou řadu jiných jejích věšteb a mohu dosvědčit, že to, co předpovídala mně, zdaleka nebyla jenom náhodná trefa do středu terče.

Jasnovidci mohou zaplašit přízraky

Mohou zbavovat strachu. Budoucnost bývá plná strašidel. A pokud se je podaří zaplašit, duše pookřeje. Když šel na operaci věhlasný advokát, můj přítel, zeptal jsem se madame X, jak operace dopadne. Vzala planšetu a po chvíli mi váhavě řekla, že špatne. "Zemře?” "Ano.” Řekl jsem, že to mu nemohu říct a madame X mi poradila, abych mu řekl, že se probere z narkózy. Probral se a zemřel. Ale od jeho známých jsem se dozvěděl, jak byl racionální a střízlivý člověk, rád se utěšoval myšlenkou, že se z narkózy probere.

Tajemství může nejenom vzbuzovat strach

Tajemství může i strachu zbavovat. Může vytěsňovat přízraky.

Hraběnka Schliková mi jednou po večeři na zámku v Jičíněvsi vyprávěla, jak jí v mládí, před druhou světovou válkou, věštila jasnovidka v Budapešti. Všechno se splnilo, jedno po druhém. A pak přišel únor 1948, konfiskace a hraběnka se těžce rozstonala. Vypadalo to, že už možná nikdy neopustí lůžko. Ale byla tu přece věštba. Bylo tu oznámení od jasnovidkyně, že hraběnka bude dlouho žít a že bude mít tolik a tolik dětí. Ta věštba vlévala do budoucnosti naději a naděje z budoucnosti svítila.

Hraběnka se uzdravila a všechno se jí podle budapešťské věštby naplnilo.

Člověk může používat neznámé dvojím způsobem. Buď se jím nechá ovládat, propadá jeho nástrahám a potom na něj z tajemna vystupují přízraky, úzkost, strach.

Anebo osloví světlo, které za tmou tajemství prosvítá, osloví je s pokorou a důvěrou.

Tam, kde je pokora, nevcházejí přízraky. Čím více je v duši pokory, tím méně v ní bývá znepokojení a strachu. Přicházíme ze tmy a vcházíme do tmy a mezitím jsme jenom krátce v tomto rozsvíceném světě. Život je příliš krátký na to, aby si ho člověk ještě zkracoval strachem. Někdy je dobré nahlédnout za přízračnou oponu.

Protože onen pohled může člověka zbavit obav. Konečně, pokud jasnovidec zavěští něco ošklivě přízračného, je zde vždy skvělá možnost : říct si, že je to podvodník.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 9/2010.