Každá generace se rodí s určitými dispozicemi neboli charakterovými rysy (energetickými vzorci), jež jsou v souladu s právě probíhajícím časovým cyklem. V předchozí kapitole jsme hovořili o jednom z těchto znaků, jímž je mimořádný hněv, který si s sebou přináší generace nového milénia. Aby byla schopna nabrat dostatek sil a provedla nás mayskou bránou, je nutné, abychom ji pochopili: její toleranci, ale i netrpělivost a frustraci. Její zloba se může jevit jako kontraproduktivní, ve skutečnosti může být požehnáním, neboť z ní lze čerpat sílu iniciující mnoho nutných změn…

Vynalézavost nebo dysfunkce?

Dnes se na děti nedíváme jako na bystré, živé a aktivní, nepovažujeme je za denní snílky nebo za vynalézavé a tvořivé, ale diagnostikujeme jim rozličné poruchy: ADD (porucha pozornosti), ADHD (porucha pozornosti s hyperaktivitou), ODD (opoziční chování), PDD (pervazivní vývojová porucha, podobná autizmu), AS (Aspergerův syndrom), SID (porucha vyhodnocování smyslových vjemů) nebo ADS (poruchy autistického spektra). Současné statistiky vykazují, že dvě z pěti dětí v USA trpí některou z poruch učení, jedno z deseti je mentálně postižené, více než sedm milionů trpí poruchami pozornosti a počet případů ADHD vzrostl od roku 1990 o šest set procent. Autizmus začíná být mezi dětmi tak rozšířený, že to lze považovat za epidemii. Máme věřit přetíženým učitelům, že příčinou špatné kázně je nedostatečná výchova? Možná, avšak následující zjištění naznačuje, že kromě na první pohled zjevných příčin existují i mnohé další: u dětí trpících ADD a ADHD lze na snímcích mozku nalézt zřetelné strukturní anomálie.

"Naděje" farmaceutického průmyslu

A jak se ke svéráznému chování a podivínství dnešních dětí přistupuje? Dostávají na ně léky. Silné léky. Děti, jako nejrychleji rostoucí kategorie na trhu s léky, už překonaly v počtu předepisovaných medikamentů všechny věkové skupiny, dokonce i důchodce (tyto informace se týkají současné situace v USA, pozn. red.). Nejčastěji jim je předepisován Ritalin, Prozac a Risperdal nebo nejmodernější Concerta. Přitom zatím neexistují žádné klinické studie dokumentující vliv těchto léků při dlouhodobém užívání. Jediné, co lékaři zjistili, je, že Ritalin může u dětí způsobit zpomalení růstu a úbytek hmotnosti, a dokonce vyvolat trvalé změny v mozku. Prozac vyvolává násilné a nevyzpytatelné chování. Děti užívající tyto léky trpí ve zvýšené míře depresemi se sebevražednými sklony. Jedna z nejúčinnějších alternativ s nejmírnějšími vedlejšími účinky – marihuana, je prozatím ilegální. Nikdo ve skutečnosti neví, který lék je nejvhodnější, nebo jestli existuje jiná vhodná alternativa.

Zvýšená citlivost k chemikáliím

Mnoho studií hovoří o společných znacích pozorovaných u "nových" dětí a dětí, které prošly zážitkem blízkým smrti. Dalším důležitým zjištěním je, že jak děti, tak i dospělí, kteří prodělali klinickou smrt, jsou mnohem vnímavější vůči jakýmkoli chemickým lékům. To je jen jeden z častých následků. Dalším je zvýšená smyslová citlivost, nebo dokonce přecitlivělost (chuťová, čichová, sluchová či hmatová) a dále zvýšená citlivost na tlak, pulzy, rytmus a další vjemy. To se může projevit i snížením či ztrátou tolerance k chemickým látkám v životním prostředí – například k potravinovým aditivům nebo lékům. Častým následkem bývají alergie. U dětí jsou následky zážitků blízkých smrti více diskutované než u dospělých a právě tyto děti se nejvíce podobají příslušníkům nastupující páté rasy. Většina dětí narozených po roce 1982 je stejně citlivá a existují důkazy, že u nich lze nalézt stejné změny na mozku, nervovém a trávicím systému a na pokožce.

Memento veřejnému zdraví

Děti po zážitcích blízkých smrti reagují také citlivě na různé nealkoholické nápoje, jídlo rychlého občerstvení, alkohol, tabák, těžké kovy, potravinové doplňky. Zvýšená pozornost by měla být věnována také době strávené před televizí a počítačem (kvůli elektrickému poli) a v blízkosti vysokonapěťových zdrojů záření. Zkusme uhodnout, co dnes zjišťují vědci, lékaři a zainteresovaní rodiče poslední generace dětí. Již od jejich narození lze osmdesát procent všech nemocí, potíží a poruch přímo, nebo nepřímo spojovat s potravinovými alergiemi, nedostatečnou výživou a poruchami trávení. Často trpí nemocemi štítné žlázy, nedostatkem aminokyselin a nenasycených mastných kyselin, záněty střev, zahlcením pesticidy, růstovými hormony, radioaktivními potravinami a těžkými kovy, poruchami imunitního systému a neustálým vystavováním supermoderním technologiím. Vše, co bylo zjištěno u dětí po zážitku blízkém smrti, jen odráží to, co bylo zjištěno o "nových" dětech. Ty se musejí obtížně vyrovnávat s výstřelky společnosti a jejich boj začíná již v děloze matky.

Léčba přirozeností

Stále sílící hnutí za alternativní terapie se o to snaží. "Svérázné" děti se lepší a u některých potíže již zcela vymizely. Jen několik příkladů: chelátová terapie pomáhá odstranit toxické kovy z těla autistických dětí, u dětí s ADD a ADHD se ukázala být nápomocná kraniosakrální terapie (technika harmonizující napětí mozkových membrán). Mnoho dětí se svých nemocí, zvláště autizmu, překvapivě a velmi rychle zbavilo pomocí speciálních diet (počet dětí alergických na pšenici, oves, ječmen, žito a vejce je šokující). Omezením vysedávání u televize a u počítače již od nejnižšího věku se zasloužíme o výrazné zlepšení jejich schopnosti udržet pozornost a soustředit se a podpoříme jejich představivost a tvořivost. Děti budou klidnější a ohleduplnější. Čím více budeme žít podle přírodních zákonů, tím budeme spokojenější a zdravější. I když, odpovězme si poctivě, dokázali bychom ještě vůbec přežít bez televize? Tento vynález na jednu stranu obohatil naše životy o řadu zajímavých informací, druhou, stinnou stránkou je však doba strávená sledováním televize a příliš vysoká frekvence vzruchů.

Droga s dálkovým ovládáním

Co se týče rozsahu sledování televize, narážíme zde na výmluvnou statistiku. U dětí, které se začnou dívat na televizi už od čtyř let, je o dvacet procent vyšší pravděpodobnost, že ve věku sedmi let začnou trpět poruchami pozornosti, než u dětí, které se na televizi nedívají. Pro všechny děti také platí, že tráví-li sledováním televizních programů více než tři hodiny denně, hrozí zde dvojnásobné riziko, že se začnou chovat násilnicky. Dlouhodobé působení násilí zobrazovaného v médiích může způsobit, že se děti stanou necitlivými vůči násilí v reálném životě. Ze studie zaměřené na divácké návyky chicagských dětí a jejich následný vývin do věku dvaceti let jasně vyplynulo, že mezi sledováním násilí v televizi a násilným chováním existuje přímá spojitost. Lidé z ostatních zemí poukazují na americké filmy, hudbu i televizní show s tím, že je v nich příliš mnoho násilí a drog. Mediální mágové vůbec neberou u diváků v potaz růst schopnosti cítit a myslet. Televizní producenti dokonce přiznávají, že jejich cílem je nacpat do půlhodinové show patnáct minut reklam. Toho se snaží dosáhnout tím, že nutí herce mluvit co nejrychleji. Přitom se vůbec nestarají o to, zda starší lidé budou schopni dialog sledovat. Jsou zaměřeni na mladé, jejichž mysl je bystrá a rychlá a navíc udrží pozornost jen krátkou dobu – což jen ještě více podporuje nežádoucí vývoj mozku a přispívá ke vzniku poruch pozornosti.

Nikdy nekončící stres

Neustálý sled nečekaných vjemů je do televizních pořadů vkládán záměrně za účelem udržení pozornosti a bdělosti. Rychlé změny úhlů záběru, nečekané, hlasité zvuky, rychlý střih – to vše uvádí do vybuzeného stavu nejen mozek, ale celé tělo, jež je tak pod vlivem neustálého stresu a díky nepřetržitému, pomalému přísunu kortizolu do krve trvale připraveno k obranné reakci. Než se kortizol z krevního oběhu zcela odbourá, uběhne osm až dvacet čtyři hodin. Inzerenti přitom často trvají na tom, aby se určitý počet "vzruchů" objevil v každé části pořadu. Neurologický vliv, jaký to má na dětský nervový systém, lze přirovnat ke znásilnění nebo týrání. Dochází k narušení fyziologického vývoje mozku, ke snížení inteligence, k nadměrnému dráždění nervového systému a k porušování přirozených emočních reakcí. Vliv sledování televize na nenarozené děti je ještě větší, neboť krevní oběh matky je přímo propojen s krevním oběhem embrya, které je tak znovu a znovu zaplavováno matčiným kortizolem, což může vést až k poškození plodu.

Porucha, nebo dar?

Jako lidské bytosti se učíme nejlépe skrze mezilidské vztahy a praktické zkušenosti, ne prostřednictvím televize. Naše těla jsou přizpůsobivá. Nemusíme zůstat navždy uvězněni v genetických vzorcích, s nimiž jsme se narodili, a zrovna tak naše děti nemusí dožít s tím, co po nás zdědily. Genetické informace se průběžně mění, zvláště pak pod tlakem okolního prostředí. Některé z potíží, jimiž dnešní děti trpí, zejména ADHD, jsou způsobeny nadměrným stresem, napětím a tlakem, který naše slepá společnost na děti vyvíjí, aniž by si uvědomila, jak moc se vzdálila přirozenému řádu věcí. Před čtyřiceti tisíci lety se příroda pokusila zachránit lidské pokolení a nyní se o to pokouší znovu – opět přichází ke slovu "gen hledače". Vědci tvrdí, že masivní sopečné erupce na třech kontinentech, během nichž se do vzduchu uvolnilo velké množství jedovatých plynů a popílku, který pohltil většinu slunečního svitu, měly za následek vyhynutí téměř veškerého života.

Zachrání nás geny?

Thom Hartmann, uznávaný odborník na dětské poruchy, brilantně zmapoval, jak porucha nazývaná ADHD zachránila lidstvo. Hledání nového a originálního, rozptýlená pozornost, neustálé "skenování" okolí, zvědavost, inteligence, netrpělivost a schopnost rychlého přizpůsobení jsou hlavní charakterové rysy, které lidem umožňují přežít. Ačkoli "gen hledače" zůstává součástí lidského genomu již od doby, kdy se velmi dávno náhle objevil, jeho výskyt se zvětšuje a zmenšuje podle potřeb společnosti. Jeho výjimečné a nevídané rozšíření, jež začalo v osmdesátých letech, může být signálem, že jsme na pokraji evolučního zvratu… nebo další katastrofy. Jak tedy lze pohlížet na dětské poruchy, nejnovější technologické výstřelky nebo "skákající" geny? Jsou to pozitivní, nebo negativní jevy?

Nejen indigové děti. Nová generace dětí a vzestup pátého světa, P. H. M. Atwater, PRAGMA

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 9/2010.