Sebepoznání – písmeno I - Intuice
-
Vytvořenočtvrtek 10. září 2020 10:05
-
AutorIng. Jiřina Slámová
-
Oblíbené938 Sebepoznání – písmeno I - Intuice /propozice/item/938-sebepoznani-pismeno-i-intuice.htmlKlikněte pro přidání
Slovo intuice pochází z latiny a znamená "nahlédnutí". Jde tedy o naši schopnost nahlédnout pod povrch věcí, do vlastního nitra, do své duše. Intuici je možno nazvat též vnitřní moudrostí. Představuje zkušenosti, které naše duše nasbírala během svých minulých inkarnací, neboli vtělení. Tyto poznatky zůstávají uloženy v našem nevědomí (podvědomí) a chceme-li být moudří, naučíme se je využívat.
Součástí našeho poslání na Zemi je uvědomění si své zodpovědnosti za sebe, a to znamená naučit se prostřednictvím intuice vnímat podněty své duše a naplňovat její potřeby.
U písmene "H" jsme se zabývali dvěma hemisférami našeho mozku. Sídlem intuice je pravá hemisféra, která je spojena s naším nitrem a s nevědomím, je centrem citlivosti, empatie a umožňuje vnímání věcí za hranicemi rozumového chápání.
Intuitivní informace tedy nezískáváme prostřednictvím smyslů z okolního světa, ale přicházejí z nitra, z nevědomí, a proto je intuice též nazývána "šestým smyslem". Pravou hemisféru v bdělém stavu používáme velmi omezeně. Proto je třeba naučit se zklidnit, uvolnit a odpoutat se od ovlivnění vnějším světem. Tím se dostáváme do meditační hladiny alfa, při níž se naše hemisféry propojují, a můžeme se prostřednictvím intuice dostat k informacím a zkušenostem uloženým v nevědomí.
Zejména při rozhodování jsou pro nás intuitivní informace nezbytné. Vzhledem k tomu, že každý je svobodnou bytostí s právem volby a zároveň každý zodpovídá sám za sebe, zodpovídáme každý za následky našich rozhodnutí, které se vrací k nám a nikoliv k tomu, podle koho, nebo kvůli komu jsme se rozhodovali.
Často se snažíme o rozumné rozhodnutí, při němž použijeme pouze svou levou hemisféru, jež je sídlem rozumu a soustředí se na okolní svět. Takové rozhodnutí pak vyhovuje ostatním a je jimi ovlivněno, následky jsou však pro nás samé málokdy příznivé. Navíc připomínám, že stejně nelze vyhovět všem.
Naučme se tedy rozhodovat moudře, tedy podle toho, jak to cítíme my sami. Přestaňme se ptát na názory druhých a zeptejme se sami sebe, co je pro nás to nejlepší a za co skutečně chceme také nést následky. Odpadne tak i známé a zbytečné svádění vlastních problémů a omylů na druhé.
Klidně riskněte i to, že se vaše rozhodnutí nebude někomu zamlouvat, neboť to se stane vždycky. Hlavní je, jestli jste s ním spokojeni vy sami. Ať už to pak dopadne jakkoliv, stačí si uvědomit svou vlastní zodpovědnost a podle získané zkušenosti se rozhodnout příště.
Instinkt
Toto slovo pochází též z latiny a v překladu znamená "podnět". Jde tedy o přirozený a vrozený podnět, který je zakódován v každém živém organizmu a cílem je vždy záchrana a zachování života. Centrem instinktu je tedy celé živé tělo, každá jeho buňka. Představuje vrozenou nápovědu jako reakci na nejrůznější podněty z okolí i ze samotného těla. Instinkt představuje naši "vnitřní zvířecí moudrost".
Představuje i naše spojení s přírodou a vlastní přirozeností. Naše tělo stále reaguje na určité prostředí, situace. Máte pocit, že byste odněkud nejraději utekli co nejdál? Pak jde právě o instinktivní reakci vašeho těla, které cítí nebezpečí nebo ohrožení.
Vzpomeňme si na pověstné krysy, které opouštějí loď ještě dříve, než se začne potápět. Zvířata reagují instinktivně dokonce ještě dříve, než situace nastane, protože to zkrátka cítí. Další schopnost daná instinktem je rozlišení prospěšného a škodlivého, a tak se zvíře v přírodě vyhne jedovatým rostlinám i tvorům. Tuto schopnost jsme zdědili též, jen jsme se jí přestali řídit.
Možná se stalo něco, co nastane, pokud zvíře ztratí svobodu. Instinktivní jednání samozřejmě vychází ze základního práva každé bytosti a tím je svoboda. Pokud je omezena, nebo zcela odebrána, zvíře chce instinktivně reagovat například útěkem, narazí však na mříže či ohradu. Nastává situace, kdy jsou "instinkty raněné". Pak zvíře, přestože má zajištěné základní potřeby, reaguje zuřivostí a agresivitou, nebo apatií a odmítáním potravy.
Člověk se stal sám svým vězněm a uzavřel se do vlastních pout. Stále něco musíme, stále něco nesmíme a tím si bereme svobodu a není divu, že jsme pak zlostní či apatičtí jako zvíře v kleci. Odtrhli jsme se od své přirozenosti, naše instinkty jsou raněné a nedokážeme pak rozlišovat a vyhnout se všemu škodlivému a jedovatému.
K bezpodmínečné lásce, kterou se učíme cítit k sobě samým, patří svoboda. Pouta a omezení jsou produktem strachu. Jediný, kdo nás může osvobodit, jsme my sami a tím se naše instinkty uzdraví. Je to proces, kterým procházíme při svém sebepoznávání.
Pak se naučíme poslouchat své instinkty, které nás dopředu upozorní na blížící se ohrožení či nebezpečí a intuice nám ukáže, jaké opatření a kroky je třeba učinit pro své bezpečí a spokojenost.
Inspirace
Toto slovo se dá přeložit z latiny jako vstoupení ducha nebo vzduchu, neboť v latině se tyto výrazy podobají (spiritus – duch, spirare – dýchat). V podstatě naším prvním nadechnutím ve fyzickém těle vstoupí duch do hmoty, aby ji oživil a dech znamená život. Prostřednictvím intuice přijímáme do vědomí podněty duše.
Inspirace je cestou, kterou se do našeho vědomí dostávají podněty ducha. Jde o informace, které nevychází ze zkušeností a poznatků naší vlastní jedinečné duše, ale zdrojem je duch, tedy celek, jehož jsme součástí a který obsahuje zkušenosti nashromážděné lidstvem za celou dobu své existence.
Zároveň někteří osvícení jedinci obohacují kolektivní vědomí zcela novými uměleckými díly a vědeckými objevy. Jsou totiž schopni obdržet jako první určité podněty přímo z Božího zdroje a mají spojení s vesmírnou moudrostí. Ve svých schopnostech jsme si všichni rovni, rozděluje nás jen to, do jaké míry je umíme využít.
Intelekt
Slovo pochází opět z latiny (intellectus) a označuje lidský rozum, jehož sídlo je v levé mozkové hemisféře. Je dán pouze člověku a tím se odlišuje od ostatních tvorů. Byl nám dán Stvořitelem jako největší dar, a tak by měl být také oceňován a užíván. Stal se však i důvodem ke vzniku lidské nadřazenosti nad ostatními živými bytostmi. Ve spojení se strachem je stále více zneužíván k boji s přírodou i s lidmi. Využití lidského rozumu nemá hranice, o čemž svědčí technický pokrok a vývoj naší civilizace. Je třeba, aby se tento pokrok ve smyslu bezpodmínečné lásky sladil s duševním vývojem každého jedince a zároveň se zastavilo ničení přírodního prostředí.
Všechny naše výše uvedené schopnosti můžeme umět používat a není třeba vybírat, která z nich je důležitější. Každá má svou specifiku a vynecháním kterékoliv z nich bychom se ochudili. Lze přece žít v technicky vyspělé společnosti a prostřednictvím intelektu se stále můžeme učit a rozvíjet. Zároveň dokážeme vnímat intuicí podněty své duše a naplňovat zde své poslání. Díky inspiraci můžeme vytvářet umělecká díla či originální projekty. Zdravé instinkty nás pak chrání a spojují s vlastní přirozeností. Pak lze prožívat skutečně naplněný a spokojený život.
Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 9/2010.