Tak rádi bychom získali kontrolu nad svým životem. Zbavili se úzkosti a strachu a všech dalších nepříjemných pocitů, ze kterých jsme učinili své každodenní průvodce a jež vytrvale paralyzují všechny naše snahy o to znovu vstát a jít, postavit se čelem problémům a s vírou a lehkostí začít konat věci ve svůj vlastní prospěch. Pro většinu z nás, bohužel, stále platí, že tento záměr zůstává i nadále jen nesplněným přáním.

A přece se v životě každého člověka čas od času objeví okamžik, kdy se zdá, že se vše obrací k lepšímu. Že konečně může být tím, čím se odjakživa toužil stát, a že všechny věci, po nichž celý život prahnul, jsou náhle na dosah. Tyto krátké zkušenosti představují jakýsi bod zlomu, křižovatku, ukazatel na naší cestě životem. Škoda jen, že jim nevěnujeme tolik pozornosti, kolik si zaslouží; mnohdy vůbec žádnou – vždyť jde přece pouze o náhodu, ne? A tak z pomyslných výšin padáme znovu na zem a tento pád je často ještě tvrdší a bolestnější než ten předchozí. Proč to všechno děláme?

Člověk jasně vnímá svou fyzickou přirozenost. Vidí sebe jako bytost z masa, krve a kostí. Ale tato bytost je ještě něčím mnohem víc než jejím pouhým fyzickým projevem! Tělesná stránka je mnohem méně významná ve srovnání s naší duchovní podstatou. Jsme v prvé řadě vibrací a energií a až následně fyzickou bytostí. Pouze tehdy, až tento fakt vědomě přijmeme a pochopíme, budeme schopni naplnit skutečný důvod toho, proč jsme tady, právě teď a v tomto těle. Potom se navždy rozplynou veškeré obavy, strach a nejistota. Pak konečně zakusíme pocit ryzí radosti z "pouhého bytí".

Život s námi nesmýká. To my sami.

Je jasné, že v tomto ohledu se mnozí z nás cítí dezorientováni. Celý život vnímali svět pouze z hlediska fyzických projevů, včetně sebe samých, a tento pohled je pro ně zcela nový a jen stěží pochopitelný. To se však radikálně změní v okamžiku, kdy si uvědomíme jednu zcela zásadní věc: vše, co se kolem nás děje, jsou fyzické projevy našich vlastních vibrací! Často se stává, jak procházíme životem a pozorujeme svět a všechny jeho fyzické vlastnosti, že se necháme vtáhnout do výsledků těchto vibrací tak, že přestaneme vnímat samotné vibrace; ty jsou ovšem nezbytnou příčinou veškerých dějů. Poté se logicky dostaví pocit, že jsme "vlečeni životem", "smýkáni během událostí" a že jsme "pouhou loutkou a obětí na jevišti života". Místo, abychom se soustředili na to, co všechny události, které prožíváme, vyvolává, topíme se v oceánu viditelných jevů a snažíme se zoufale dostat zpět na bezpečnou pevninu. Hlavní problém je tedy v tom, že nahlížíme věci ze zcela opačného konce, nepátráme po příčinách a ze všech sil se snažíme ovlivnit pouze následky – tak, aby pro nás byly co nejméně bolestné. V tomto postoji nás navíc vehementně utvrzují i ostatní, kteří se, podobně jako my sami, s větším či menším úspěchem, snaží "nějak protlouct životem". Odpovězme si však upřímně: je zde člověk proto, aby se stále s něčím rval, něčemu se bránil, před něčím utíkal? Tkví smysl života ve vyhýbání se kolizím, horečném shánění prostředků nutných pro přežití a boji o holou existenci? Předtím, než se nad dotazem zamyslíme, "vypněme" na pár okamžiků rozum, beztak není s to pojmout tak obšírné abstraktní téma, a zaměřme se na pocity ve svém těle. Odpoví-li přesto někteří z nás "ano", nepochybně ucítí odmítavou reakci svého nitra. Možná nám tělem projede nepříjemný chlad, dostaví se tíha kolem žaludku, nebo se nám náhle začne hůře dýchat. U každého je to trochu jinak, ale smysl této reakce je jasný: odpověděli jsme špatně, tak to prostě není a být nemůže.

Víme, kdo opravdu jsme

Jak již bylo řečeno, celý svět se skládá z vibrací, včetně nás samých. Naše těla disponují naprosto dokonalými vibračními převaděči, díky kterým nazíráme okolní svět z hlediska jeho fyzických projevů. Naše oči převádějí vibrace, a proto vidíme. Naše uši převádějí vibrace, proto můžeme slyšet. Náš nos převádí vibrace, a proto máme smysl čichu atd. K tomu, abychom si uvědomili, kým doopravdy jsme a co je pravým smyslem naší pozemské existence, nám slouží další speciální vibrační převaděč – naše emoce. Ty nám v každém okamžiku poskytují náznaky vibračního vztahu mezi fyzickým tělem a naší nefyzickou podstatou. Je proto velmi důležité, abychom porozuměli svým emocím, naučili se je lépe vnímat a důvěřovat jim. Cíl je zřejmý – dosáhnout spojení fyzické i nefyzické části. Někdo také mluví o návratu ke své podstatě nebo napojení na Zdroj energie… Na samotné formulaci však příliš nezáleží. Jde o to chtít a umět dosáhnout tohoto báječného spojení, které představuje optimální vyjádření života a náš nejpřirozenější stav bytí.

Mnozí již možná začínají tušit, jak na to. Stavu "kdo opravdu jsme" lze dosáhnout vhodným vibračním nastavením. Představme si rádio – máme velkou chuť poslouchat jazzovou hudbu, kterou milujeme, ale na zvolené frekvenci právě probíhá šíleně nudná diskuze o finančním krachu jedné z nadnárodních firem. Chvíli čekáme, kdy už to skončí, ale po půl hodině to vzdáme, vypneme rádio a otráveně jdeme spát. Přitom by stačilo pootočit knoflíkem a naladit jinou stanici. Naše těla nejsou vybavena speciálním ladicím systémem nebo stupnicí, která by nám oznámila, na které frekvenci se právě nacházíme (a kterou tím pádem také vysíláme), ale tuto informaci nám mohou poskytnout naše emoce. Věnujeme-li jim dostatečnou pozornost, doslova cítíme způsob našeho vibračního naladění na náš Zdroj.

Nová naděje přináší nové odpovědi

Psát o něčem a prožívat totéž jsou dvě zcela odlišné věci. Tím chci jen říct, že já sama, ačkoli přesně chápu systém vibrací a jeho význam, se i nadále potýkám s jeho aplikací v každodenním životě. Není divu. Vyrůstala jsem, podobně jako spousta jiných lidí, v prostředí, které bylo s to akceptovat existenci výhradně světa materiálních hodnot. A i když jsem už jako dítě tušila, že je to jen jedna polovina pravdy (a to ještě zdaleka ne ta lepší), neměla jsem možnost získat důkaz, který by mě přesvědčil, že se vážně nemýlím. Pohlížela jsem na svět od "toho druhého konce", a tak mi skutečné příčiny všech jevů zůstávaly ukryté. Během dospívání se objevily "první vlaštovky", např. kniha Josepha Murphyho o moci podvědomí, díky které jsem poprvé v životě získala hmatatelný důkaz toho, že naše myšlenky výrazně ovlivňují hmotný svět. Od té doby jsem přečetla desítky knih na podobné téma, ale v každé z nich mi chybělo to podstatné – jak dosáhnout skutečné harmonie, naladění na svůj duchovní zdroj, sama za sebe, aniž bych jen nekopírovala "duchovní manuál" druhých. Výsledky se tedy dostavovaly pouze se střídavým úspěchem. Až jsem to nakonec vzdala s tím, že "zaručený recept" prostě neexistuje. Pak jsem si dva roky dala pauzu. Žádnou knížku pojednávající o tomto tématu jsem nejen nepřečetla, ale ani neotevřela. Před pár měsíci mi ale přesto padla jedna do oka. Byla jsem právě v knihkupectví a vybírala kuchařku pro kamarádku k narozeninám. Hned vedle se nacházel regál s ezoterickou literaturou. Když jsem procházela kolem, zrak mi sklouzl na jednu z knížek. Vzala jsem ji do ruky téměř hypnotizovaná, jako by za mě v tu chvíli jednal někdo jiný. Prolistovala jsem prvních pár stránek a už jsem ji nepustila. Protože jsem s sebou neměla dost peněz, pro kuchařku jsem se vrátila další týden… Tu knížku jsem přečetla jedním dechem od začátku až do konce. A potom ještě několikrát. Byl to přesně ten druh sdělení, který jsem potřebovala. Něco zcela jiného než všechny ty informace, které jsem čerpala z dalších knížek. Nejspíš proto, že autoři knihy Moc a síla přesného záměru dokáží všechny lidské problémy nazírat ze zcela odlišné perspektivy a jejich interpretace je snadná a naprosto zřetelná. Možná je to tím, že uvažují jiným způsobem než lidé na Zemi. Esther a Jerry Hicksovi zaznamenali v této knize poselství svých nefyzických přátel – skupiny vysoce vyspělých duchovních učitelů, kteří sami sebe souhrnně označují jménem Abrahám a kteří tento manželský pár kdysi sami oslovili s prosbou o předání některých důležitých informací. Jejich myšlenky mě doslova nadchly a vzbudily ve mně novou naději a vnitřní radost. Dovolte, abych se s Vámi nyní podělila o Abrahámovo učení.

Země je báječné místo k životu

Smrt jako další nový začátek – tak zní název jedné z prvních kapitol této knihy. Právě vědomí věčnosti je podle Abraháma dobrým výchozím bodem k tomu porozumět celistvosti lidské bytosti. Většina z nás nahlíží smrt jako konec naší životní zkušenosti. Člověk je však věčnou bytostí. Smrt proto neznamená konec, stejně jako narození neznamená začátek. Každý z nás je věčným Vědomím a nikdy jím nepřestane být. V okamžiku fyzické smrti pouze dochází k tomu, že naše vědomí mění svou pozornost a zaměření – přestává být soustředěno na fyzickou osobnost a zaměří se plně na nefyzickou říši. V té chvíli za sebou necháváme všechen strach, hněv, lítost, nenávist a pocity méněcennosti a vnoříme se zpět do radostné, ryzí perspektivy láskyplné pozitivní energie, jež je naší jedinou pravou podstatou. Když se pak znovu rodíme do materiálního světa, jsme plní horlivé touhy a nadšení, a to z mnoha dobrých důvodů:

• víme, že jsme věční, jsme si plně vědomi toho, kdo jsme, jsme si zcela vědomi své vlastní hodnoty;
• víme, že přicházíme do prostředí, které obsahuje nesmírnou různorodost zajímavých složek; rozumíme zákonům vesmíru a tvoření, jsme mistři stvořitelé a víme o tom;
• jsme nedočkaví vzít na sebe svou novou podobu, aby prostředí, které nás obklopuje, mohlo inspirovat naše nové touhy, přání a preference;
• víme, že všechny tyto touhy jsou pocitem Života, proto si neděláme starosti s kontrasty, jež zažíváme, neboť chápeme jejich účel;
• nepřišli jsme sem, abychom museli dokazovat svou cenu a získávat uznání za úsilí, které vynaložíme zde v tomto těle, protože si uvědomujeme svou věčnou podstatu;
• víme, že život se bude navždy rozpínat a že není účelem – naším ani kohokoli jiného – něco dodělat nebo ukončit;
• rozumíme tomu, že rozpínavost je přirozeným výsledkem našeho zaměření na kontrast, neboť víme, že kontrast způsobuje, že budeme žádat;
• víme, že kdykoli požádáme, vždy je nám dáno, a proto se naprosto nesnažíme vyhýbat se kontrastům, neboť rozumíme síle jejich zaměření;
• rozumíme Zákonu přitažlivosti a ceníme si jej;
• víme, že důvodem VŠEHO je radost!

Pomoc láskyplných učitelů

To jsou hlavní z celé řady důvodů, proč právě zrozená duše vstupuje s tak ohromným nadšením do hmotné časoprostorové reality. Pravdou však zůstává, že na tyto důvody časem zapomínáme, vytěsňujeme je stále víc ze svého vědomí, takže se záhy ocitají až kdesi v největších hlubinách našeho nitra. Existují však i nadále a v životě jsou momenty, kdy se znovu – aspoň na pár okamžiků – vynoří zpátky na světlo. V takových chvílích zažíváme "nepochopitelnou" radost, cítíme se živější, vděční a nadšení, různé věci vidíme náhle zcela jasně a nezkresleně. Proč? Je to prosté – dosáhli jsme znovu spojení. Jinými slovy, opět víme, kým jsme, a tušíme obrovský potenciál všech našich přirozených možností. To je optimální stav našeho bytí. Nezakoušíme jej však příliš často, čímž se připravujeme o nesmírnou radost z vědomého tvoření. A právě to je smyslem Abrahámova učení – pomoci nám naladit se na tento nevyčerpatelný zdroj lásky a žít svůj život jako jeho jediní a skuteční tvůrci v pravém slova smyslu. Tak, jak jsme si sami kdysi předsevzali…

S použitím knihy Moc a síla přesného záměru, Ester a Jerry Hicks; PRAGMA

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 9/2010.