Není nic nového na myšlence, že situace v době konce Atlantidy má mnoho společného se situací dnešní. Přesto se pokusím nastínit nové paralely těchto dvou významných předělů v historii lidstva. To, že dnešní doba je takovým významným předělem, začíná být stále více zřejmé každému člověku. Velká většina těch, kteří se touto otázkou pozorně zabývají, nepochybuje o tom, že dojde k zásadním změnám. A jaké ty změny budou, záleží na každém z nás.

V současné době je na Zemi vtěleno mnoho duší, které byly inkarnovány v dobách z konce Atlantidy, čímž nemíním pouze časový rámec jejího katastrofického zániku, ale i události a jevy, které tomu předcházely a k tomuto zániku vedly. Důvod, proč se tyto duše inkarnovaly v této době, spočívá v tom, že si chtějí – a některé pro svůj vývoj potřebují – zopakovat určité věci s tím, že pro velmi podobnou situaci naleznou pro sebe a tím i pro společnost jiné řešení.

Disharmonie – začátek konce

Rád bych upozornil na jeden aspekt, který není v souvislosti s Atlantidou a věkem po ní následujícím tak zdůrazňován, ale dle mého názoru má velký význam pro současnou společnost a její nepříliš ideální stav. Takřka ve všech tak zvaných duchovních teoriích a filozofiích je kladen velký důraz na harmonii a vyváženost všech energií – zejména energií, pro něž jsou všeobecně používány názvy jang a jin a jsou charakterizovány jako mužská a ženská. Dosažení určité míry harmonie těchto základních principů je důležité pro funkčnost všech systémů od buňky přes člověka, rodinu, společnost, planetu, hvězdnou soustavu, galaxii či Vesmír. Pokud jedna energie příliš převažuje, je řádná funkce systému ohrožena a samoregulační mechanizmy organizmu (ať již buňky či Vesmíru) směřují k obnovení rovnováhy.

Existence Atlantidy spadá do rozsáhlé časové epochy, kdy po velmi dlouhou dobu byla harmonie energií jin a jang ve společnosti, ale i v prostoru Země udržována i přes občasné výkyvy, kterým se však neubrání žádný, ani sebedokonalejší systém; už z toho prostého důvodu, že při dosažení absolutní harmonie a vyváženosti utichá veškerý pohyb a vývoj.

Zjednodušeně řečeno síly ve společnosti byly rozloženy tak, že muži, u nichž převládá jangový charakter, měli na starosti světské věci a disponovali k tomu příslušnými pravomocemi, stejně jako ženy měly na starost věci duchovní. Pojem pravomocí však nelze chápat tak, jak jim rozumíme dnes – tedy většinou taxativně (vyčerpávajícím způsobem) vymezených nějakým zákonem (státním či církevním).

Tak, jak je i v této době všeobecně rozšířeným zvykem, jsou v každé větší společnosti a téměř na všech stupních hierarchie většinou dlouhodobě a oficiálně dvě nejvýznamnější funkce. Náčelník (král, kníže, prezident, předseda vlády, velitel… a duchovní (šaman, medicinman, kněz, papež…). Co je charakteristické pro současnou společnost s převažujícím jangovým charakterem, je to, že obě tyto nejdůležitější funkce zastávají v převážné míře muži. Stejně tak je tomu i v tajných společnostech a u globálních elit.

V Atlantidě po dlouhou dobu byli vládci muži a kněžky ženy a jejich vzájemné pravomoci byly vyváženy a vzájemně respektovány. Dokonce i v samotném závěru bylo toto ustanovení, byť již jen formálně, dodržováno.

Pod jangovou nadvládou

Někdy je obtížné přesně rozlišit, co byla příčina a co následek, ale i toto rozdělení mělo vliv na dlouhodobé udržení harmonie mužské a ženské energie jak ve společnosti, tak i na Zemi. Porušením této harmonie pak došlo k negativnímu vývoji společnosti v Atlantidě a v důsledku toho víceméně na celé Zemi. Všechny vlivy zemské, mimozemské či nadpozemské, které na tom měly "zásluhu", popíšu jindy. Právě i kvůli této disharmonii došlo ke konci existence Atlantidy k rozdělování lidí na příznivce a uživatele magie a ty, kteří šli dále cestou lásky, dobra a milosrdenství. V současné době dochází k témuž, pouze slovo magie je možno nahradit slovem technologie.

Celé následující období pak mužský prvek ovládl kompletní informační pole a tím i moc nad světskou a duchovní stránkou společnosti. Toto zcela evidentní potlačení ženského prvku je charakteristické takřka pro všechny společnosti, národy, rasy a náboženství. Jedině snad s výjimkou bájných Amazonek a řeckých kněžek zaujali muži od doby Atlantidy pozice i v oblastech, které v dlouhých dobách historie Země, a nejen té, byly přirozeně (nikoliv mocensky) vyhrazeny ženám.

Pokud by někdo chtěl poukázat na to, že se dnes situace mění, a argumentovat ženami jako Thatcherová, Merkelová, Clintonová a pododobně, tak se jedná o zjevné neporozumění problému.

V dnešní době se prosazují a jsou ve společnosti prosazovány ženy jangového charakteru do jangových funkcí a profesí, čímž samozřejmě k žádnému vyvažování obou základních energií nedochází. I mnohé ženy v sobě dnes ženský prvek vědomě potlačují, aby se v současné společnosti vůbec mohly prosadit.

Ženy mají blíže k pravdě

V dnešním, takzvaném demokratickém systému se žena s převažující jinovou energií nemůže prosadit ani v komunální, natož pak vrcholové politice, ani jako manažerka firmy. Nebo snad někdo zná ženu, která se prosadila ve veřejném životě svou duchovností či láskyplností?

A když se přesuneme do oblasti víry a náboženství, tedy do sféry jinové energie, kde v dávných dobách dominovaly ženy, tak je situace ještě výraznější. Takřka všechny funkce (s výjimkou některých křesťanských církví) papežů, patriarchů, biskupů, kardinálů, kněží, imámů, rabínů, dalajlámů, lámů, ale i šamanů a medicinmanů zastávají jen muži. Výsledkem je situace, kdy církve jsou organizace, jejichž (více či méně skrytým) cílem je boj o moc, a dějiny lidstva jsou dějinami válek a krveprolití.

Absence ženské energie a lásky je zde zcela evidentní. Jak absurdní je v této souvislosti představa: "Láskyplná žena synovi zbraň žehná, aby vyřešil své zmatky vraždou syna jiné matky".

Ženy mají v současné době blíže k "pravdě" (popisu skutečnosti shodnému se skutečností) než muži, a to z jednoho prostého důvodu. Muži obecně vnímají skutečnost více levou hemisférou, zjednodušeně řečeno rozumem, zatímco ženy obecně vnímají skutečnost spíše pravou hemisférou – intuicí. Informace, které zpracováváme rozumem, jsou nám většinou zprostředkovávány někým jiným, a tak pravděpodobnost, že tyto informace jsou deformované a manipulované, ať už záměrně či nechtěně, je poměrně velká. Na druhé straně u informací, které se k nám dostávají intuicí, je pravděpodobnost deformací a manipulací podstatně menší. Rovněž princip jednoty (s Bohem, se zdrojem, se vším a všemi) v určitém protikladu s principem duality je více vlastní ženám, protože většina z nich v roli matky zažila jednotu se svým dítětem.

K boji na potlačení ženské duchovnosti byly použity všechny prostředky. Je známo, co církev provedla s rolí Máří Magdalény, i jak bylo nakládáno s ženami, které byly obdařeny schopnostmi pracovat s ženskou energií a byly označovány za čarodějnice.

Při jisté míře zjednodušení lze říct, že žena-matka je tak jediná uznávaná jinová role ženy ve společnosti. Takže jedině bohorodičky se dostaly na místa jinak vyhrazená mužům.

Desatero "zákázání"

V podstatě všechny velké církve a velká náboženství omezovaly ženský princip a princip bohyně potlačovaly na minimum. Bůh všech velkých náboženských systémů je rodu mužského.

I pohádky jsou často obrazem této dlouhodobé manipulace a deformace a většinou z čarodějnic udělaly ošklivé a zlé bytosti.

Kniha Babička je dílo, které oslavuje ženský princip – na rozdíl od dnešní doby, kdy jsou oslavovány typy žen jako političky, nebo sportovkyně, herečky či modelky.

Mezi námi žijí ženy, které jsou všemi milovány, takové prototypy babiček od Němcové. Ty se však nikdy neprosadí. Toto vše je manipulováno tímto směrem záměrně, protože kdyby nám vládly takovéto babičky, nikdy by nemohlo lidstvo stále válčit. Nikdy by svět nebyl uspořádán tak nemilosrdně a nelidsky. A nikdy by nebyly děti vychovávány a vzdělávány tak, jak jsou.

Za současného stavu společenského systému se nikdy nemůže dostat moudrá žena k tomu, aby měla vliv na chod událostí. Dokonce i v rodinách se role moudrých babiček často omezuje pouze na službu ostatním členům rodiny a rozdávání lásky, ale málokdy je dotyčná hlavou rodiny.

Obraz pany Marie i Máří Magdalény byl uměle zdeformován. V myslích prostého lidu se však obraz bohyně stejně nepodařilo potlačit. Pana Marie je stále glorifikována a mnoho lidí a zejména žen se k ní modlí, a tak je zachováván princip bohyně v povědomí lidí jako ženský princip lásky a intuice ve srovnání s mužským principem síly a rozumu.

Z pohledu principů jin a jang je možné srovnávat i přikázání ve Starém a Novém zákoně. Nejedná se o rozbor jednotlivých přikázání, ale o zcela zásadní věc, která spočívá v tom, že v Novém zákoně jsou přikázání ("přikázání" není v tomto případě zcela vhodný výraz) formulována pozitivně: "Miluj Boha a miluj bližního svého jako sebe sama!". Kristus byl nositel jinové energie, která měla vyrovnat jangovou energii Starého zákona, kde jsou přikázání formulována jednoznačně mocensky a negativně: "Nezabiješ, nesesmilníš, nepokradeš…" a tak dále. Jsou to zcela jednoznačně zákony mužského "boha" přikazujícího a vlastně spíše zakazujícího, takže správný název by byl "zakázání".

Role žen pro budoucnost

V této souvislosti považuji za vhodné upozornit na jednu zajímavou skutečnost. Všechny duchovní nauky uvádějí, že mentální afirmace (potvrzení) by měly být pozitivní. Tedy například, chci-li zhubnout, tak nesprávná afirmace je "nebudu tlustý" a správná je "jsem štíhlý".

Jako zjednodušený a relativně nepřesný příklad si zkuste představit "neauto", "nečervenou barvu", "nečlověka". Vždy po zaznění některého z těchto pojmů se vám vybaví základní pojem bez "ne" a pak pracně zkusíte logicky zpracovat pojem s "ne", ale stejně se vám nevybaví konkrétní věc, ale například všechny barvy, které nejsou červené, nebo vše, co není auto. Desatero je negativně formulováno, což je v rozporu se základními zásadami mentálního ovlivňování reality a zejména sebe pozitivními afirmacemi. Výsledky působení Desatera na ty, kterým bylo původně určeno, a posléze i víceméně na celé lidstvo a jeho vývoj, jsou dostatečně dobře známy a také jsou v souladu s všeobecně známými teoriemi o nevhodnosti negativních afirmací.

Je velmi zajímavé, proč jsou jednotlivá "zakázání" Desatera formulována jako negativní imperativy (příkazy). Jistě tušíte, kdo a s jakým záměrem je předal Mojžíšovi a jak byly negativní výsledky působení Desatera předpokládány a zamýšleny. Takže tak, jak v Atlantidě končila rovnováha mužského a ženského principu s tím, co pak následovalo, tak je dnes velká příležitost a nutnost opětovného obnovení této rovnováhy a harmonie a rozhodující úlohu mohou sehrát ženy jako nositelky principu jin a ženské energie, lásky a intuice.

Závěrem se obracím na všechny ženy s prosbou, aby nechaly plně působit ženský princip ve svém já, vnesly ho do informačních polí Země a pomohly tak obnovit harmonii ženského a mužského principu, principu Boha a Bohyně na Zemi.

Prosba k ženám, aby pomohly zachránit náš svět svou láskou, přijetím principu láskyplné bohyně, není přehozením odpovědností z nás mužů, kteří jsme tento svět přivedli na pokraj zkázy. Toto je prosba, aby ženy vrátily Zemi plnohodnotný ženský princip – princip Bohyně – a uvedly ji opět do harmonického stavu s vyváženou mužskou a ženskou energií. Nejedná se o vítězství jedněch sil nad druhými, ale o znovunavrácení harmonie.

Na kolena, ženy, teď před vámi klekám a trochu smutno je mi, prosím vás, otevřete svá srdce a staňte se opět bohyněmi. Také prosím muže, co vidí doma služky, otevřete své třetí oko a objevte velekněžky.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 7/2010.