Již na základní škole se u nás děti seznamují s kulturou starých Řeků a Římanů, ale i v pozdějších třídách se dozvídají jen málo o vzdálenějších národech. Je pochopitelné, že máme blíže k předkům, kteří žili stejně jako my v Evropě, než třeba k indiánům, původním obyvatelům Ameriky.

Měli bychom však vědět alespoň tolik, že kdysi před naším letopočtem i po něm existovala ve střední Americe říše, která trvala šestkrát déle než celé římské impérium. Máme na mysli mayskou kulturu. V poslední době o ní slýcháme stále častěji hlavně ve spojitosti s předpovědí konce světa. Má prý nastat už koncem roku 2012, ale jak dalece je možné brát takové předpovědi vážně? Podívejme se nejprve na mayské předpovědi, které se již naplnily. Je všeobecně známo, že mayští matematici a astronomové dokázali skvěle určit oběžné dráhy planet i zatmění Slunce a Měsíce.

Tak například dráhu oběhu Venuše kolem Slunce vypočetli s odchylkou pouhých 14 vteřin za rok. Zkoumali též důsledně sluneční aktivity a zjistili mimo jiné, že výskyt skvrn na Slunci se pravidelně opakuje. Tento fenomén viditelný i pouhým okem nebyl ovšem ničím výjimečným a například Číňané ho zaznamenali písemně již v době před naším letopočtem. Také Mayové svá pozorování zaznamenali ve svých tak zvaných svatých knihách.

Knihy krysy

Když v 16. století opanovali říši Mayů španělští dobyvatelé, spálili nesmírně cenné mayské zápisy jako pohanské bludy. Jen náhodou se zachránily některé z nich jako například Popol Vuh – Knihy krysy. Originál se ztratil, ale zachovala se kopie, která byla přeložena do latiny. Ta byla v roce 1864 zveřejněna francouzským biskupem Brasseur de Bourbourg.

Tato kniha Popol Vuh obsahuje řadu zajímavých předpovědí, z nichž některé se již naplnily. Na mayských stavbách pocházejících z dob nedlouho před naším letopočtem nalezneme v obrazové podobě některé z nich, jedna z předpovědí hovoří o čtyřech kosmických periodách, z nichž tři již uplynuly, a nyní se nacházíme právě na konci čtvrté. Každá skončila nějakou velkou katastrofou, třetí například světovou potopou.

Konec éry čtvrtého Slunce

Periody se podle posloupnosti nazývají éra prvního až čtvrtého slunce. Posledních dvacet let před koncem éry, v níž se právě nacházíme, má dojít k souběhu různých katastrof, jako jsou zemětřesení, sopečné výbuchy, tornáda a záplava. V této čtvrté periodě nazývané kapun dochází k silnému energetickému záření z centra naší galaxie. Mayské knihy předpověděly zatmění Slunce 11. června 1991 a opět 11. srpna 1999.

Poté má následovat řada katastrof, ale i stoupající množství válečných konfliktů po celém světě. Shodně s tímto proroctvím to předpověděl i Chilam Balam, jeden z mayských proroků, který žil před příchodem španělských dobyvatelů na Yucatanu.

Čím blíže ke klíčovému datu konce roku 2012, tím by mělo také přibývat sluneční aktivity a současně má vzrůstat teplota na zeměkouli, což má poznamenat klimatické i geologické podmínky. Rozhodující roli má nakonec sehrát kometa, která má dopadnout na naši matičku Zemi. Vedle předpovědi zatmění Slunce a vzrůstající sluneční činnosti se splnila i předpověď o změnách magnetického pole Země.

To mělo vliv nejen na orientaci například ptáků nebo velryb, ale zareagovaly i letecké společnosti. Původ energetického záření se nepodařilo vysvětlit, stejně tak jako nečekanou bouři na Slunci, jejíž záření dorazilo k naší planetě již po čtvrthodině, ačkoliv podobný dopad trvá obvykle nejméně dvě hodiny.

Názory a předpovědi soudobé vědy

Vědci se dnes domnívají, že podobné bouře vznikají v takzvané sluneční koróně. Mimochodem o energii Slunce vycházející z jeho středu se zmiňovali již mayští astronomové. Kromě jiného je stále průkaznější, že zemětřesení a záplavy, s nimiž máme vlastní zkušenosti i my, a zejména tornáda, jejichž počet a intenzita se stále zvyšuje, souvisejí s činností Slunce. Vědci z NASA spolu s kolegy z columbijské univerzity tvrdí, že naše Země dostává ze Slunce více energie, než sama do kosmu vyzařuje. S tím souvisí snížení ledové pokrývky, a to opět vede k celkovému oteplování a zvyšující se tendenci dalších přírodních katastrof.

Zatím se periody s enormními erupcemi na Slunci střídaly s obdobími klidu ve víceméně pravidelných 11letých cyklech.

K solárnímu maximu došlo v roce 2001 a pak nastalo ubývání aktivit i slunečních skvrn až do ledna 2008. Poté mělo dojít ke kyvadlovému nárůstu, ale to se nestalo. Naopak, bylo naměřeno minimum solárních větrů i radiového záření za posledních 55 let. Snížení sluneční aktivity si někteří vědci vykládají jako útlum svědčící o tom, že Slunce se uloží ke spánku a lidé zažijí další dobu ledovou, ale jiní pokládají útlum za pouhou přípravu na další maximum. Mělo by k němu dojít – věřte nevěřte – právě koncem roku 2012.

Postupné ochlazování naší planety si všichni umíme představit snáze než kolaps civilizace, k němuž by mohlo dojít při enormní elektromagnetické bouři.

Moderní rozvaděče elektrického proudu jsou vzájemně natolik propojeny, že jen několikadenní výpadek by napáchal nedozírné škody. Zastavily by se základní procesy, jako je distribuce pitné vody, telefonní a bankovní služby, doplňování paliva, potravin, léků atd. Taková katastrofa je nepředstavitelná, ale jisté je, že sluneční bouře nebývalých rozměrů by nás mohla rázem uvrhnout do středověku.

Těžko si lze představit, jak by mohl vypadat nový svět, ale při troše fantazie by mohl naplnit předpověď o novém životě "pátého Slunce" po prosinci 2012.

O tom staří Mayové nepsali, ale jejich předvídavost i znalost nebeských těles nelze popřít. Jejím prubířským testem bude zřejmě i konec roku 2012.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 7/2010.