Zelená zelenina jak syrová, tak i vařená patří k potravinám s nejvyšším obsahem minerálních látek. Obsahuje mnoho hodnotných zásad, jež tělo bezpodmínečně potřebuje. Denní porce zeleniny je proto v zásadité stravě nepostradatelná.

Jako syrová je nejvhodnější mrkev a kedluben. Obzvlášť velké množství minerálů je obsaženo v čočce, pórku, dýni a v červené řepě. Nejbohatší na minerály je však špenát a petržel. Nejrychlejší čisticí účinek pocítíte poté, co sníte chřest. Za velmi významné v zásadité stravě jsou považovány olivy, neboť jsou velmi bohaté na draslík. Z tohoto důvodu byste měli při přípravě jídel používat co nejčastěji právě olivový olej, nejlépe přirozeně lisovaný za studena a z prvního lisu. Pokud se pro vás stanou olivy a olivový olej denní součástí jídelníčku, uděláte svému tělu obzvlášť dobře. Zcela nepostradatelné pro zásaditou výživu jsou brambory. Je to ideální potravina pro všechny, jejichž tělesné tekutiny jsou překyselené – a to se v současnosti týká většiny z nás. Brambory vážou v žaludku kyseliny a tím napomáhají při zánětech žaludeční sliznice a jiných žaludečních potížích. Jejich výrazný zásaditý účinek však v podstatě prospívá celému organizmu. Tato hlíza také posiluje nervovou soustavu a zvyšuje odolnost proti stresu. V mnoha kulturách je česnek ceněn jako léčivá rostlina. Je vskutku jedním z nejbáječnějších "léků" přírody. Je zjištěno, že je ideálním regulátorem žláz. Vzhledem k rozsahu jeho účinků je možné v něm spatřovat skutečné tonikum. Zvlášť intenzivně působí na věnčité cévy, posiluje imunitní systém, snižuje krevní tlak a hladinu tuků v krvi, a to bez vedlejších účinků.

Koření dokáže kouzla

Také řada koření má kvůli vysokému obsahu minerálních látek silný zásaditý účinek. Pozornost si v tomto ohledu zaslouží především skořice a bobkový list, bílý pepř, kopr a majoránka, kmín a cibule. Nade všemi však vévodí černý kmín. Již před půldruhým tisíciletím prorok Mohamed ve své knize Hadith hlásal, že černý kmín může vyléčit každou nemoc. Moderní medicína dochází k poznatkům, že toto koření (nigella sativa) je schopné znovu obnovit hladinu minerálů v těle a organizmus optimalizovat. Olej z černého kmínu obsahuje hodnotné, několikanásobně nenasycené mastné kyseliny, které jsou pro tělo nepostradatelné. Sotva který prostředek dokáže tak snadno a účinně pomoci tělu, aby ještě lépe plnilo své znamenité funkce, což se velmi rychle projeví zlepšeným zdravotním stavem. Zcela zvláštní postavení zaujímá v poživatinách bílý přírodní jogurt. Nejenže odstraňuje zárodky onemocnění, které vyvolávají žaludeční a střevní potíže, ale zároveň také potlačuje tvorbu nádorů, a tak chrání organizmus před rakovinou. Přírodní jogurt, samozřejmě v malém množství a ne denně, patří k základním potravinám u některých dlouhověkých národů. Měl by se tedy pravidelně objevovat v naší stravě.

Význam nejdůležitějších minerálních látek

U minerálů a stopových prvků se jedná o anorganické elementy, které samy o sobě sice nedodávají žádnou energii, ale rozhodující měrou se podílejí na všech důležitých pochodech lidského těla. Protože je tělo samo nevytváří, musí se tyto látky denně přidávat ke konzumovaným poživatinám, a to ve více než dostatečné míře, neboť jsou neustále vylučovány potem, močí a stolicí. Rozlišujeme tzv. většinové prvky, jejichž koncentrace obnáší více než 50 mg na 1 kg tělesné váhy, a tzv. stopové prvky, které jsou sice potřebné jen v nepatrném množství, ale pro vyvážený průběh životních procesů jsou stejně nepostradatelné. Následuje seznam minerálních látek a stopových prvků, které jsou považovány za esenciální, tudíž životně důležité.

Většinové prvky: draslík, fosfor, hořčík, chlór, sodík, vápník.

Stopové prvky: arzen, cín, fluor, chrom, jod, kobalt, křemík, mangan, měď, molybden, olovo, selen, vanadium, zinek, železo. Ve spojitosti se sodíkem řídí draslík vodní prostředí našeho těla, přičemž sodík je zodpovědný za zadržování a uskladňování vody a draslík se stará o řádné vylučování. Navíc ještě "nabíjí" svalstvo energií a zajišťuje jeho pružnost a vytrvalost. Je nepostradatelný i při syntéze bílkovin. Jeho zhodnocení však silně omezuje příliš vysoká spotřeba kuchyňské soli. Kromě starších lidí, kteří převážně trpí většinou skrytým nedostatkem draslíku v těle, jsou to i sportovci a milovníci sauny, jimž chybí, jelikož právě potem se vylučuje velké množství draslíku. Při jeho nedostatku dochází k hromadění vody v těle, tvoření edémů, rychlé únavě již během malého zatížení, k takzvanému "línému" střevu a narušení srdeční činnosti, omezení funkce močového měchýře a k poklesu hladiny krevního cukru. Zásobu draslíku si můžeme doplnit konzumací ovoce, zeleniny, salátů, brambor a rýže natural. Také luštěniny, jako např. bílé fazole, jsou velmi bohaté na draslík.

Hořčík – je důležitý pro udržení srdečního rytmu a napomáhá při náchylnosti ke stresu. Přitom nejenže zklidňuje, ale zároveň dodává duchapřítomnost a větší všímavost. Jako spouštěcí látka je zcela nepostradatelný pro téměř 300 aktivních enzymů látkové výměny podílejících se na bílkovinné syntéze a důležitých při tvorbě obranných tělísek imunitního systému. Při nedostatečném množství hořčíku v těle nám chybí energie a snadno se rozrušíme, při jeho velkém nedostatku jsme dokonce dezorientovaní. Tělo vyžaduje denně 400 až 600 mg hořčíku, neboť musí být k dispozici pro každý nervový impulz. Zemědělská půda, která je přehnojená a vyčerpaná, předává rostlinám hořčík jen sporadicky, proto mnoha lidem chybí.

Vápník – v našem těle se nalézá kolem 1 až 1,5 kg vápníku. Asi 95 - 98% z jeho celkového obsahu je vázáno v kosterním systému a zajišťuje potřebnou pevnost a pružnost kostí. Bez přítomnosti vápníku by se nevyvinuly zdravé kosti ani zuby, proto je jeho potřeba vyšší především v období dospívání. Stejně nepostradatelný je však také pro funkci nervů a svalstva, k nimž patří i srdeční sval. Nedostatek vápníku vede k nervóznímu napětí, potížím při usínání i spánku, ztrácí se přirozená veselost a vyrovnanost. Dochází k odvápnění kostry a tím k zvýšenému riziku lámavosti kostí. Vzniká napětí, křeče ve svalech, únava a naše tělo se překyseluje. Nejzávažnějším následkem chybějícího vápníku v organizmu je osteoporóza, kterou může doprovázet velmi bolestivé zhroucení obratlů. Ten, kdo kouří, pije kávu, jí hodně masa, nebo právě užívá antibiotika či kortizony, potřebuje obzvlášť mnoho vápníku. Úměrně věku vyžaduje tělo 1 až 1,5 gramu vápníku denně. Jeho hlavním "dodavatelem" je zelenina, hlavně listová, ořechy a semínka (dýňová, slunečnicová, sezamová apod.). Dodatečný přísun izolovaného kalcia nijak neprospěje, jelikož vápník může být optimálně využit pouze ve spojitosti s fosforem a hořčíkem. Důležitá je proto takzvaná biologická použitelnost vápníku. Sladkosti, pečivo z bílé mouky, hotová jídla nebo měkký sýr velmi ztěžují jeho vstřebávání. Z tohoto důvodu mnozí trpí nedostatkem vápníku v těle, především pak ženy v menopauze. A ještě nezapomeňme: překyselení těla, které neustále spotřebovává část vápníku k neutralizování, samozřejmě jeho nedostatek ještě zvyšuje. Nepostačí však, pokud se ho pokusíme doplnit v jeho biologicky dostupné podobě. Tělo nutně potřebuje i dostatek pohybu, aby mohlo uskladnit vápník v potřebném množství. Jestliže jsou zásobárny vápníku naplněny, "daruje" nám tento minerál klid a veselost, čímž se výrazně zlepší kvalita našeho života.

Nejdůležitější zásadotvorné stopové prvky a jejich účinek

Chrom – je kovový mikroprvek, jenž je v potravinách přítomen jen v nepatrném množství, např. ve výrobcích z celozrnné pšeničné mouky, v pivním droždí a houbách. Velmi důležitou roli hraje především při látkové výměně cukru. Bez jeho přítomnosti je narušeno prostředí inzulinu. Chrom vytváří zásadité látky a umožňuje usazování glukózy v buňkách.

Jód – patří k základním, tudíž nepostradatelným stopovým prvkům, neboť bez jódu přestane správně fungovat štítná žláza. Pokud jíte pravidelně ryby, měla by být vaše spotřeba jódu zajištěna, v opačném případě nutně konzumujte jodovanou sůl. Při nedostatku jódu pracuje organizmus sotva na polovinu. Dospělý člověk potřebuje asi 100 až 150 mikrogramů jódu denně, aby byl dostatečně výkonný. Pokud jste neustále unavení, bez podnětů, snadno vychládáte a bez zvláštního důvodu přibýváte na váze, pak příčinou může být právě nedostatek jodu.

Mangan – je nepostradatelný nejen pro zdravé a výkonné svalstvo, ale i kvůli bílkovinné syntéze a látkové výměně tuků a uhlovodanů. Tento stopový prvek běžně přijímáme především v listové zelenině, celozrnných obilninách, luštěninách, červené řepě a ořechách. Pokud často jíte maso a uzeniny, potřebujete obzvlášť hodně manganu a měli byste ho tělu dodávat v potravinových doplňcích – přibližně 50 mikrogramů denně.

Měď – se podílí na stavbě enzymů a brzdí začínající záněty v těle. Avšak nejdůležitější je především pro přeměnu železa v hemoglobin, krevní barvivo, nezbytné pro přenos kyselin. Pokud jíte často listovou zeleninu, pravděpodobně tím bude pokryta vaše denní spotřeba mědi. Trpíte-li však na časté záněty, měli byste uvažovat o zvýšené spotřebě mědi.

Molybden – důležitou součástí látkové výměny purinu je stopový prvek molybden, jenž napomáhá zabránit kloubním potížím a dně. Molybden najdeme v listové zelenině, výrobcích z celozrnné mouky a v luštěninách.

Selen – optimální průběh mnoha tělesných funkcí je závislý na selenu. Ten zabraňuje onemocnění srdce či krevního oběhu, rakovině i předčasnému stárnutí. Selen je antioxidační mikroživina, obsažená v semenech a klíčcích.

Síra – v žádném případě není jen škodlivá, ale zároveň i nepostradatelná pro tvorbu důležitých vitaminů jako thiamin nebo biotin, které by bez ní nemohly být syntetizovány. Biologicky použitelná je obsažena v cibuli, pažitce, pórku a pivním droždí.

Zinek – je velmi důležitý pro nesčetné tělesné funkce a hraje zvláštní roli při chorobných změnách kůže, poruchách funkce ledvin a jater, stejně jako při oslabeném imunitním systému. Záleží především na jeho biologické použitelnosti, jak dalece je pokryta jeho potřeba. Běžnými dodavateli zinku jsou ryby a vejce, v nejkoncentrovanější podobě jej nalezneme v ústřicích. Během onemocnění rakovinou je mnohonásobně víc vylučován, musí se proto v dostatečné míře doplňovat.

Železo – tělo dospělého člověka obsahuje asi 4 g železa, jež z velké části slouží k tvorbě červených krvinek a při tom má klíčovou funkci při transportu kyselin. Kromě toho se využívá při každé přeměně energie v buněčném těle. Ztráty železa se dají jen s obtížemi nahradit, jelikož je nedostatečně biologicky použitelné. Velké množství tohoto hodnotného prvku se ztrácí především během menstruace, není tedy divu, že právě ženy často trpí jeho nedostatkem. Nalezneme ho ve špenátu, mangoldu, petrželi, pšeničných klíčkách a v prosu (jáhlách).

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise PHOENIX  v čísle 2 / 2008.