Všechno vzniklo z lásky a na lásku se také v konečném důsledku všechno promění. Toto je výchozí idea, na které jsou založené naše techniky na odblokování citového napětí. Věříme, že každá i sebemenší křeč (dysfunkce) v těle má prapůvod v někdy potlačené, nevyužité emoční energii.

Emoce jsou motorem života a vznikají proto, aby nám život ulehčily, nebo zkomplikovaly, prostě vytvořily náš život se vším všudy. Jelikož žijeme v civilizovaném světě, nemůžou se všechny emoce zužitkovat, a proto se je člověk naučil v sobě potlačovat. Například pracovník ve službách nemůže svému klientovi vyjádřit nenávist za to, že ho 10krát poslal do skladu a nakonec si nic nekoupil. Mile se na něj usmívá, ale přitom ve svém nitru pociťuje spalující pocit odporu, zlosti, křivdy. Pak ale přijde sympatický člověk a on na své předešlé pocity zapomene. Emoční energie je však nezničitelná a zakousne se do určitých struktur v těle.

Jak se říká, stokrát nic umořilo osla, a tak postupně, aniž by si to člověk uvědomoval, se napětí zvyšuje a stále více brání volnému toku životní energie.

V těle se nic výjimečného nestane bez toho, aby se to také neodzrcadlilo na reflexních zónách. Většinou to bývají slabá místa, například okolí krční páteře.

Prakticky již ve stádiu vzniku energetické blokády můžeme nacházet bolesti v odpovídajících reflexních ploškách. Majitel těla však o těchto bolístkách neví. Pociťuje je až při přesném zmáčknutí. U dlouhodobých blokád se z utajených reflexních bolestí stávají otevřené. Lidi cítí na rukách, nohách, ale i jiných místech na těle zvláštní bolesti. Vůbec si přitom nejsou vědomi toho, že by se někdy byli uhodili, nebo něco podobného. I ortopéd je často bezradný, protože rentgen a další vyšetření nic ne ukázaly. Tyto bolesti jsou dobře známé například na loktech a říká se jim tenisový, nebo oštěpařský loket. Ten vznikne i u člověka, který v životě nedržel v ruce tenisovou raketu, natož oštěp. Lokty jsou zóny zrcadlící stav žlučníku. V žlučníku se usazují nerealizované zlosti a agresivita. Takže, když si někdo stěžuje na bolesti loktů, ihned se ho ptáme, zda v sobě automaticky nepotlačuje zmiňované emoce. Na jednou stranu by se emoce neměly potlačovat, protože to škodí zdraví, ale na druhou stranu přináší jejich přílišné ventilování nepříjemnosti ve vztazích. Co s tím tedy dělat? Pro své klienty jsme proto vyvinuli jednoduchou, ale přitom velmi účinnou techniku. Vždy, když vyvstane silná emoce (negativní, ale i pozitivní, protože i ta vychyluje z citové rovnováhy), tak jí pomocí autosugesce přemění na lásku. Tak, že to třikrát zopakují. Například: "Zlost přeměňuji na lásku, zlost přeměňuji na lásku, zlost přeměňuji na lásku."

Tato technika je jednoduchá a velmi účinná

V procesu léčení, při kterém jsme svým klientům průvodci, to lidé zvládají excelentně a cítí i okamžitou úlevu. Ale v proudu života není vůbec jednoduché uvědomit si probíhající emoce. Na to je potřebný určitý trénink. Jeho základem je dostat mysl pod kontrolu, co musí proběhnout už ráno, ihned po probuzení. Jsou to staré pravdy, které znali již zenoví mistři. Proto doporučovali sednout si hned po probouzení s rovnou páteří a dýchat přitom do břicha. Nesoustředěná mysl vydrží sledovat rovnou pozici a dýchání do břicha tak 15-20 vteřin a hned si bloumá někde jinde. Pozná se to podle toho, že už nesedíme rovně a nedýcháme do břicha. Při prvních pokusech je to úplně v pořádku a nesmíme si s tím dělat starosti. Postupně, každodenním tréninkem, dokáže mysl vydržet u hlubokého dýchání a rovné pozice i celých pět minut. Dobré výsledky se objeví už po 14 dnech. Finta je však v tom, že se to musí udělat ihned po probuzení. Samozřejmě, že až po vykonání základních ranních potřeb. Pokud by se mysl nechala po probuzení bez kontroly, jak je to u všech "normálních" lidí, tak by nasedla do rozjetého vlaku obvyklého myšlení, ze kterého v průběhu dne vystoupit je téměř nemožné.

Další podmínkou proto, aby technika na přeměňování emocí fungovala, je víra, že to funguje. Jakmile si to člověk vyzkouší, tak si potvrdí, že to funguje. Tok životní energie v lidské bytosti je nejvíce závislý na otevřenosti srdeční čakry. Možná, že to je i nejdůležitější úkol nás lidí na této Zemi – udržet otevřené srdce v každé možné situaci. Pak je vždy všechno v pořádku. Srdeční čakra pracuje podobně jako clona na kameře; okamžitě se přizpůsobuje světelným podmínkám tím, že se otevírá nebo zavírá. Podobně i člověk podle toho, v jakých podmínkách se octne, se buď cítí dobře, nebo ne. Například, když potkáme nám velmi příjemného člověka, tak cítíme dobrý pocit, radost, protože srdeční čakra je otevřená. Avšak stává se, že cítíme úzkost nebo strach a ani nevíme proč a najednou zpoza rohu vyjde nepříjemný soused. Přiškrcení srdeční čakry vyvolalo objevení se negativních emocí. Lze s tím vůbec něco dělat, když to funguje tak samo a automaticky? Samozřejmě, že ano. K tomu však, aby nám emoce sloužily k užitku, si je musíme být schopni uvědomit.

Například partnerské vztahy jsou jednou z nejtěžších zkoušek, ale hlavním problémem je vlastně uzavření srdeční čakry. Lidi, kteří se na začátku milovali a neuměli si ani představit, že by se někdy mohli rozejít, se po určitém čase dokážou absolutně nenávidět a dělat si podrazy. Láska je však otázkou rozhodnutí a neustálé práce na sobě. Pokud by měli chuť oba na sobě pracovat, tak by ještě mohli dosáhnout otevření srdeční čakry a mohli by tedy znovu k sobě pocítit přitažlivost a lásku. K tomu by mohl posloužit rituál, který každý z partnerů provádí samostatně. Znovu je to třeba udělat ráno, přede vším ostatním. Každý z partnerů na tom pracuje samostatně. Představuje si, že ze svého srdce do srdce partnera vysílá zelenou a růžovou energii (barvy srdeční čakry). Tuto představu si stačí udržet asi deset vteřin. Žádný z partnerů se nestará o to, co s tou energii udělá ten druhý. Prostě to jen udělá a už z toho má příjemný pocit. Výsledkem budou všichni, kdo to vyzkoušejí, mile překvapení.

Láska má svůj protějšek – strach. Mezi tím se nachází celé spektrum pozitivních a negativních emocí. Lásku a strach chápeme jako světlo a stín. I stín je vlastně pouze hra světla. Kdyby nebylo světla, tak ani stín by nikdy nemohl vzniknout. Věřte, že to funguje.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 4/2010.