Ještě neroztál všechen sníh v přírodě i ve městech, první jarní sluneční paprsky již lechtají na tváři a slibují také brzký výtrysk jarní zeleně. S ní též ovšem budou probuzeni i nejmenší zástupci živočišné říše jak viditelní, tak i jejich symbiotičtí, okem neviditelní a námi méně oblíbení cizopasnící tvorečkové známí pod jménem Borelie.

Po loňské sezóně, jak zjišťuji, ne všechny napáchané škody na lidských tělech těmito mikroby jsou zlikvidovány. A protože platí, že opakování je matka moudrosti, nikdo učený z nebe nespadl a čím více rad bude k tématu Borelií a boreliózy pojmuto do zásoby, tím rychleji se v případě potřeby vyplaví do vědomí, aby se zabránilo nepříjemným následkům, které jsou Borelie v těle člověka s včas neřešenými problémy schopny napáchat.

Každý z nás je jiný. Každý máme jinou konstituci, jiná slabá místa. Každému z nás se jinak rychle v těle ukládají toxiny. Jedno fyzické tělo snese více průchozích toxinů, druhé méně. Čím více usazených toxinů v těle, tím více se snižuje funkčnost propojení energetických drah, tím rychleji se také v těle tvoří takzvaná ložiska mikrobů, která spotřebovávají mnoho energie ke "strážení", aby nedošlo k nekontrolovanému roznesení do celého těla. Toxiny jsou různého druhu. Nepovažujeme za ně pouze chemické látky třeba v podobě léků, nebo chemie z potravin a vody, též vzduchu. Patří sem též různí a na různých místech "zapouzdření" mikrobi. Za toxiny považujeme i nezdravé, neřešené, potlačené emoce, které vytváří psychické toxiny, a místa s těmito toxiny jsou velmi nízce prokrvovaná, a tak se stejnou měrou podílí na energetických blokádách v těle jako toxiny vnímané jako hmotné. Místa zadržování toxinů nejsou jen vnitřní orgány, ale i vazivo a tuková tkáň.

Toto bazální vysvětlení, tolikrát již omleté v alternativních periodicích, jsem si dovolila zopakovat jako základ vědomostí i v případě Borelií, které nás čas od času napadají. A troufám si zdůraznit slovíčko "nás" jako své přesvědčení, že nikoho neobejdou, jen s každým navážou různé vztahy, od přátelských po hluboce antipatické, ve kterých lidský nositel může beznadějně prohrávat. Přátelským vztahem je pro mne takový vztah, kdy se v těle vytvoří protilátky díky kontaktům tělesných bílkovin s receptory Borelií, ale nic jiného dalšího se neprojeví. Borelie se v těchto případech nemají takovou tendenci usídlovat v nedostupných zákoutích lidského těla, nebo se aspoň neprojevují. Jak časté jsou právě takové reakce, není známo. Tímto směrem se prostě průzkum nevede, proč by člověk, který se cítí zdráv, navštěvoval lékaře a dobrovolně se nabízel k nějakým, ne vždy příjemným pokusům se svou tělesnou schránkou? Že takové situace jsou, vyplývá občas z preventivních vyšetření a také z těch, která jsou absolvována, když se prudce změněnými životními podmínkami směrem k horšímu změní i imunitní reakce a chování těla, pak člověk onemocní takzvaně neznámo proč a mezi příčinné faktory mohou být zařazeny i náhodně objevené, dávno získané protilátky proti Boreliím, o kterých nemá nositel ani tušení.

První krok při příznacích

Co dělat, když máme podezření na v těle uchycenou Borelii, neboť se necítíme nejlépe a dobře ví me, že jsme z tělesného povrchu odklízeli v nedávné době jedno, ne-li více přisátých klíšťat?

Pokud se kolem ranky po přisátém klíštěti či jinde na těle (ne vždy o klíštěti víme a Borelie mohou přenášet také třeba komáři, kteří přisátí nezůstanou!) udělá již nechvalně pověstný ostře ohraničený červený flek nejméně velikosti pětikoruny a navíc od centra začíná postupně blednout, je vhodné příliš neváhat, navštívit lékaře a nechat si odebrat krev na zkoušku protilátek. Většinou platí jistá pravidla jako třeba, že důkaz přítomnosti protilátek je možný až po několika týdnech od přisátí klíštěte, jenže s přírodou je to stejné jako s člověkem, pravidla ráda obchází. Stejně tak bohužel se může stát, že výsledky krve na protilátky přijdou z laboratoře falešně negativní, nebo falešně pozitivní. Záleží to na laboratoři, jejím postupu a na zatížení jistou chybou, neboť lidé i přístroje jsou proto tak dokonalé, aby byli i určitou měrou vyváženě chybující...

Dospěl-li lékař k souhrnné pracovní diagnóze, měl by při zvažování léčebného postupu dát přednost objektivním tělesným symptomům. Je-li tedy podezření na boreliózu v prvním stadiu, jednoznačně vítězí léčba vhodným antibiotikem. Jako bych slyšela nevrlé hlasy – copak není možná hned alternativní léčba? Na to je docela jednoduchá odpověď. Jelikož v našich podmínkách běžným životem zanášíme svůj organizmus kvantem toxických látek, jak jsem výše popsala, četné blokády v těle nereagují tak lehce na přírodní léčbu. A antibiotika, jsou-li rozvážně volena, jsou v tomto případě dobrým a rychlým pomocníkem. Je to stejné jako s atomovou energií. Záleží na volbě, jak a k čemu je a bude s ní nakládáno. Po přeléčení antibiotikem samozřejmě péče o tělo nekončí. Nutno po takové kúře pročistit aspoň čaji játra, ledviny, vyrovnat stav střevních bakterií. A pak, podle síly vůle postiženého, se pokusit o totální detoxikaci. Ta je však vhodná k řešení chronických záležitostí.

V prvním stadiu léčba antibiotiky

V mnoha případech však není Borelie v těle zlikvidována a může časem v důsledku nějakého nárazového oslabení těla nastat zvrat zpět k tělesným nepříjemnostem. Borelie mohou být také příčinou různých potíží, za kterými by odborník tohoto původce ani nehledal. Víme to mimo jiné i díky alternativním diagnostických metodám. Proto je dobré po nich pátrat v různých zákoutích těla u celé řady potíží, na které nenachází klasický lékař kloudné vysvětlení s pomocí jemu dostupných vyšetřovacích metod. Borelie se může skrývat za únavovým syndromem a celou řadou nespecifických potíží, kdy je pacient považován málem za hypochondra a směrován na psychiatrii. Ale i psychické, přesně školou definované potíže mohou mít na začátku právě Borelii. Není možné všechny problémy přesně specifikovat a rozepisovat se o nich na těchto stránkách. Pak ovšem v takových případech je dobré sáhnout po nozodě, což je homeopatiku podobný přípravek vyrobený ředěním Borelie. U nás bohužel špatně dostupné, vyrábějí se především v Německu firmou Stauphen-farma. Dají se také nahradit celkem rovnocenně informačními přípravky získaných přes Biotransfer, což je povětšině doména léčitelů, u lékařů spíše utajeně. A to není vše. Samozřejmě výše zmíněná očista nejen postiženého orgánu, ale i celého fyzického těla, sem také patří systematické úsilí o harmonii na duchu, na duši a tím i v těle. Metod je spoustu, zde se rozepisovat není mým cílem. Také dlouhodobé čištění fyzického těla rovnou místo cílených nozod je možné. Například přes sliznice. Ovšem nejen léčebně, ale již léčebně-preventivně, stále si tak udržovat zdravou krev, aby nedocházelo k zanášení orgánů. To je také účinná cesta. Pro někoho práce velmi těžká, neboť se rychle zanáší, jiný může více polevit, neboť sklony k zanášení nejsou u něho tak urputné. Jak jsem naznačila na začátku, jsme opravdu různí nejen povahově, ale i po této stránce fyzična.

K léčbě může přispět i astrologie

Zajímavá může být i výpověď astrologického kotoučku o jeho majiteli, kde má slabá místa, jež mohou být napadnutelná nejen Borelií. Vycházím ze známého poznatku, že Borelie, pokud se v těle uchytí, neohrožuje u všech ty stejné orgány. Mohou být za potížemi s klouby, srdcem, nervovým systémem. To jsou nejznámější lokality projevů boreliózy. Játra jsou zatížena vždy, nemají však navenek projev. Vytanula mi v mysli paní, která byla postižena Borelií v oblastí kloubů. Tak vážně, že kloubní štěrbiny drobných kloubů zápěstí vymizely a kůstky srostly. Tedy šlo o kloubní zánět způsobený Borelií. A tato paní měla silně obsazené znamení Kozoroha. Pět planet, přičemž k nim patřily i nedobře ozářené Saturn a Mars. To jsou planety, kterým se říká zlé, ale jejich nedobrý projev funguje jen za určitých předpokladů naznačených horoskopem. Kozoroh je zemské znamení, které je v dobrém případě odpovědné, vytrvalé, ale v negativní poloze může být velmi nepružné z nezdravě ortodoxních konzervativních zásad. A ta paní měla skutečně takové rysy, byla velmi ortodoxní v názorech a velmi přísná. Potřebovala trochu "změknout", povolit v kázni vůči sobě i k druhým okolo sebe. Projevit více citu, který je v protilehlém znamení Raka. Bylo však velmi těžké s ní o tom hovořit. I kázně tedy může být příliš, láska ladí s jemným veselím, kázeň by měla být sepnutá s láskou a pochopením pro slabosti své, a tak i druhých. Je to tedy především o sebelásce.

Namátkou si vzpomínám na jeden úspěšně léčený případ, kdy jistá pacientka v mládí trpěla opakovanými záněty dutin, ke kterým jistě přispívalo kuřácké mikroklima vytvářené jejími rodiči v bytě. A to byly velice dobré podmínky pro uchycení Borelie v mozku, když tato pacientka onemocněla v dospělém věku. První léčba antibiotiky byla sice účinná, ale nedostatečně hluboká, po léčbě došlo k rychlému návratu potíží a lékaři boj s nemocí vzdali. Mozkové buňky byly téměř mimo provoz, narušené byly jejich spoje, dráhy. Když nemocná pochopila, že od lékařů již nic dobrého nemůže vzejít, následovala další dlouhodobě prováděná a velmi intenzívní léčba cestou babských léčitelských kúr. Šlo především o očistu přes sliznice a magnetizérské zásahy. Intenzita byla možná jen díky dlouhodobé pracovní neschopnosti a následné uznané invaliditě, protože skutečně zabrala velkou část dne a počítala se ne na měsíce, ale na roky. A nutno říct, že byla úspěšná. Takový úspěch nebylo možno klasickou cestou vůbec očekávat, byla medicínsky odepsaná. Také však přišlo zjištění, že v okamžiku náhlého návratu ke všem slabostem dřívějšího života ať již stravovacím, nebo pohřeškům v chování se potíže v různé formě měly tendence navracet. Byl to případ velmi rychlého zanášení těla. A takové zjištění, že léčba je možná a zdraví lze udržet při velké osobní kázni, není dáno každému. Informace buď nepřijde, nebo se neuchytí, chybí vůle. Ke všemu člověk musí dozrát, tedy i k tomu, že máme volbu. Žít zdravý a naplněný hodnotný život, nebo živořit dík setrvávání v iluzích, v nenaplněnosti a v nezdravém těle. Jde o volbu k možnosti sebepoznání, sebekázně a lásky ke svému tělu, většina z nás zůstává zatím na půli cesty.

Tento článek byl zveřejněn v tištěné verzi časopise Phoenix 4/2010.