Říká se: "Mnoho slov, mystikova smrt." Budu se proto snažit neunavovat vás zbytečně prázdnými slovy. Pravda je podle mě zcela prostá a jednoduchá, a to platí i o základních otázkách našeho bytí a pozemské existence. Kolik zavádějících informací bylo třeba vypuštěno jen na téma karma?

Před dvaceti lety jsme karmu znali jen z koupelny, zato dnes se utápíme v nekonečném množství neskutečně obsáhlých a bláznivých systémů. Přitom by stačilo, kdyby tento u nás nový východní pojem někdo jasně a srozumitelně přeložil do češtiny. Karma je zkrátka očištění. Každý máme svou karmu, jinak bychom nebyli zde na Zemi.

Země je totiž ideální místo pro naše očištění. Boží prozřetelnost vše řídí tak, abychom se narodili do přesně takového prostředí, kde naše karma bude co nejrychlejší, neboť jde o to vrátit se domů.

Karma je vlastně Boží vůle, takže vlastně vůbec nejde o nějaký nový duchovní pojem, spíše jen módní záležitost, podobně jako hraní si s čakrami, reiki či odkrývání minulých životů. Ale zpět k tématu. Kristus řekl: "Mé království není z tohoto světa."

A je to skutečně tak

Jsme děti Boží. Někdo se zatoulal dále, někdo zůstal poblíž, ale vrátit se nakonec musíme všichni. Jisté je, že na svůj domov jsme mnozí již zcela zapomněli. Před dvěma tisíci lety nám však náš nebeský Otec hodil záchranné lano v podobě svého jediného syna. Lidé tehdy tančili kolem zlatého telete, podobně jako dneska, kdy peníze jsou vyvyšovány nade vše. Bránu do království Božího si ale zlatým klíčem neotevřeme. Není tam totiž žádný zámek a brána je otevřena dokořán pro všechny, naše duše je však zatěžkána těžkými hříchy – závistí, pomluvami, lží, nenávistí… Karma je dar, jak můžeme svou duši očistit a vystoupat až k nebeské bráně.

Kristus nám kromě svého učení bezpodmínečné lásky zanechal na Zemi i své planoucí srdce v podobě utěšitele – Ducha svatého, který k nám ve chvílích duševního ztišení promlouvá jako vnitřní hlas či intuice. Díky své absolutní oběti na kříži se Kristus stal věčně živým, jeho moc a láska zůstala otištěna v každé živé buňce, v každém atomu.

Karma je součást jeho nekonečné milosti, která dokáže spálit všechny letité nánosy z našeho pomýlení a bloudění. Záchranné lano hodil Bůh všem, ne každý je ale připraven nechat se z bažiny své nevědomosti vytáhnout na světlo pravdy. Někdo ve své pýše a namyšlenosti začne spřádat raději vlastní lano z pomotaných bludů. Bez pokory a upřímné touhy po pravdě a Bohu to ale nejde. "Bože, zachraň mou duši! Chyboval jsem a bloudil. Odpusť mi mé viny. Veď mě po tvých cestách a přijmi prosím zpět svého ztraceného syna/ dceru."

Svěží a čistý vánek nás pak jako pozdrav z Božího království bude ovívat po tváři stále častěji, když se zaposloucháme do krásné hudby, zadíváme na úchvatné umělecké dílo, dokonalou květinu či tvář bližního. Přátelský dotek, sdílení radosti i smutku, nezištná pomoc či odpuštění najednou nabudou zcela nového rozměru.

Každé setkání, vyřčené slovo i pohyb mraků po obloze, vše dostane svůj vyšší smysl a naše cesta domů bude volná.

Tento článek by zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 3/2010.