V roce 1993 jsem měla úraz na lyžích a nemohla jsem pořádně chodit, natož dál sportovat. S jakoukoliv sportovní aktivitou byl naráz konec. Nebylo to příjemné, ale musela jsem se s tím smířit. To, co se zprvu jevilo jako neštěstí, vyústilo posléze v zázrak: v můj osobní i – "pro celé lidstvo". Začala jsem se dozvídat informace o tom, jak zvládnout celosvětovou krizi.

Nic není náhoda. Po úraze jsem najednou měla čas i na něco jiného nežli běhání po horách a hraní míčových her. Dostala jsem se na meditační kurz, kde jsem po pár dnech v sobě uslyšela slova: "Napíšeš knihy na pomoc lidstvu". Bylo to absurdní a bláhové najednou. Co já, středoškolačka, obyčejná ženská, asi tak může lidstvu přinést převratného? Vždyť neznám nic, co by někoho zajímalo, lekla jsem se. Leč ihned následoval dovětek: "A uděláš si na to čas, nebo se ti něco stane a stejně si ho na to uděláš." Hlavou mi běžela představa, že jsem si zlomila obě nohy, rok ležím nemohoucně v nemocnici – a píši knihy. Nevěděla jsem, co mám dělat. Do té doby jsem nenapsala kloudně ani řádek, natož nějaký článek, o knize nemluvě. Ani lektorka kurzu mi neuměla poradit: "Nevím, co to znamená", řekla, "ale být tebou, nebrala bych to na lehkou váhu."

Informace jsem nebrala na lehkou váhu

Přišla jsem domů, zavřela oči a udělala to, co jsme se naučili na kurzu – uklidnila jsem se. Potom jsem poprosila duchovní svět o informaci, co mám psát. V tom se mi před zavřenýma očima objevil obraz zelené tabule a na ní byly fosforeskujícími písmeny napsány pokyny: nekritizuj, nepomlouvej, neroznášej poplašné zprávy, každou zápornou větu utni třeba v půli a dokonči ji kladně, odpusť všem a odpouštěj opakovaně.

Začalo se přede mnou odvíjet základní karmické učivo vysvětlující uvolnění z našich nedobrých bloků – a psaní knih začalo. (Vše o blocích najdete v mé první knize "Základní učebnice štěstí – Úmluvy s Bohem pro lidi 3. tisíciletí"). Zprvu jsem jen vše poctivě zapisovala i a prosila o další informace. Co se dělo, se nedalo přehlédnout – ani to nešlo brát na lehkou váhu. Od první chvíle jsem věděla, že informace nepocházejí z mé hlavy. Slova v nich obsažená jsem do té doby vůbec nepoužívala, vazba jako např. "utni třeba v půli" zněla až starosvětsky. Ale v nápisech jsem nic neměnila, podstatu věcí vystihovaly úplně dokonale.

Svými slovy bych to lépe neřekla. Toto "opisování z tabule" trvalo po tři dny. Potom najednou "buch", jako by se zavřela voda a od té doby jsem se takto nedozvěděla už ani řádku, ale během těch pár dnů jsem pochopila, že na psaní nejsem sama. Bylo mi pomáháno, abych knihy ku pomoci napsala. Úkol jsem přijala a vážila jsem si každého slova, které se ke mně dostalo. K textu mě napadaly i prosté malůvky, které učivo ještě lépe vysvětlovaly. Zapisování informací a kresba duchovní podstaty lidí se od té doby staly stěžejními věcmi mého života.

Informace přicházely, kdy se jim zachtělo

Kdykoliv v průběhu dne: při procházce lesem, při jízdě autem, ráno po probuzení. Vždy jsem všechno poctivě zapsala. Jenže jsem si všimla, že informace jsou jednou věcí a můj život druhou. Vždyť já jsem v té době pomlouvala i kritizovala, vůbec jsem neodpouštěla. Bylo mi jasné, že to takhle dál nepůjde. Začala jsem všechno, co jsem se dozvěděla, aplikovat i v praxi. Nemohla jsem dál žít postaru. Jen jsem nevěděla, jestli o tom, co vím, mám hovořit, či pouze psát a nikomu nic neříkat. Tu a tam jsem pár informací vypustila, jenže lidé o změny nestáli. Myslela jsem si tedy své a naučila jsem se mlčet až do doby, kdy lidé sami začali o svých trápeních povídat a začali se ptát. Potom jsem mohla začít i já. Ale obezřetně, pomalu, s citem. Ctím plně vesmírné zákony, které se ke mně jako informace o pěkném soužití lidí na Zemi dostaly (viz 2. Kniha: Vesmírné zákony). Úvodní vesmírný zákon zní: "Každý (dospělý svéprávný) člověk má právo si o sobě rozhodovat." Respektuji rozhodnutí každého člověka a nesnažím se nikoho násilím zachraňovat, jednak to ani nejde a navíc místo prosazování dobra by to vzbuzovalo v lidech odpor. Každý máme právo pokračovat si životem podle svého, vyvíjet se tempem, které si zvolíme – třeba i celý život prožít ve stagnaci. To skutečně můžeme. Jenže je za tím jedno velké ALE.

Ona to tak úplně není pravda, že můžeme donekonečna stagnovat v nesmyslech. Myšlenky nás lidí, to je nesmírně silná a navíc tvůrčí energie – i když není očima vidět a její působnost nezvážíme ani na těch nejjemnějších vahách! Vůbec si neuvědomujeme, co svým myšlením na Zemi způsobujeme. Nesmyslné myšlenky plné arogance, přehlíživosti, hlouposti a násilí mají hrubší energii nežli ty poctivé, ušlechtilé, pozitivní. A jsme rázem u roku 2012, o němž se často hovoří ve spojitosti se změnami, které přijdou.

Poprvé píši o své vizi

Nikde jsem to, co si přečtete dále, dosud nenapsala. Důvod byl prostý: nechtěla jsem riskovat, že si mou vizi někdo vysvětlí jako strašení lidí. Teď je však situace jiná. V souvislosti s rokem 2012 se vyskytují hlasy, které nikoho nenechají na pochybách. A to, že nejde o zhoubu lidstva, ale o výzvu k řádným krokům dál. A k tomuto tvrzení se přikláním i já.

S lidmi z meditačního kurzu jsem byla na několikadenní akci v objektu starého mlýna. Spali jsme společně ve velké meditační místnosti, ale protože byl krásný teplý večer, rozhodla jsem se vzít si spací pytel a noc prožít pod hvězdami venku. Ještě jsem nestačila usnout, když mi hlavou šla vize: "Dojde k dělení lidstva. Kdo "zabere" půjde nahoru, ostatní dolů". Lekla jsem se slov "ostatní dolů" a v myšlence zaprosila, mohu nějak pomoci svým dětem, aby to zvládly? "Nemůžeš za nikoho nic udělat. Každý jde "nahoru", či zůstává ve stagnaci – sám za sebe. K dělení bude jednoduchý klíč."

Učivo o vývoji jedince i společnosti do škol

Víte, v čem je "klíč", který určí, co s kým bude? Je to nesmírně prosté: posun směrem nahoru znamená začít se svým řádným duchovním vývojem. Z postojů, jež nyní zaujímáme, se vydat lepším směrem, a to v jakékoliv oblasti: ve vztazích, v práci, při upevňování svého zdraví, jakkoliv začít pomáhat dobru v nejširším možném měřítku. O ničem jiném ve svých knihách nepíši, nežli právě o tomto nejzákladnějším "karmickém učivu na záchranu lidstva"! Informace nabízím dospělým i do škol, jako základ ke smysluplnému životu: k pozitivnímu přístupu k práci, k domluvě mezi lidmi, k upřednostnění moudrosti před hamižností a násilím.

Záleží na každém z nás, jak informace o nutnosti vývoje vezmeme vážně – a jak je následně využijeme.

Proč už se podle karmických učebnic, jak nazývám tyto výukové knihy ve školách neučí? To se neptejte mne, tuto otázku pokládám já vám. Nezvládnu toho víc než-li psát knihy a vysvětlovat, čemu z nich kdo nerozumí. A to je i mým životním posláním: mám psát a vysvětlovat. Další záležitosti týkající se šíření knih, uvedení knih do škol po celém světě, to je úkol pro někoho z vás. Píši knihy na pomoc lidem. Striktně odmítám sdílet s pomatenými lidmi paniku, kterou šíří s blížícím se rokem 2012.

Čas, který má být oslavován

A naštěstí pozitivní přístup k životu nemám sama. Představím vám Drunvalo Melchizseda. Tento pán strávil více než 25 let prací s Mayi. Čtrnáct let se věnuje oboru matematiky zvaného "posvátná geometrie" – snaží se porozumět energetickému poli lidského těla. A nám všem sděluje: "Lidstvo si vytvořilo mnoho ‚pravd‘ ohledně mayských předpovědí. Máyové se chystají promluvit, učinit pravdivé proroctví a důvodem je, že cítí zodpovědnost. Říkají, že nemáme mít absolutně žádné obavy, ale jsou tu jisté věci, které se předpokládají, abychom udělali, což souvisí s vnitřní úrovní vědomí. Není moc co dělat externě. Nepomůže vám vykopat si díru, dát do ní hromadu jídla a zbraní. To nic neřeší. Souvisí to s vazbou lidského srdce. Musíme být soustředění do našich srdcí spíše než v našich mozcích a také musíme být spojeni se srdcem Země. Země je živá bytost a je si vědoma každé menší věci na jejím povrchu. Pokud jste ve svém srdci spojeni se srdcem Země (s Dobrem), tak není se čeho obávat. Budete ve správný čas na správném místě.

Strávil jsem mnoho času s domorodými kmeny po celém světě. Neshodují se v každém detailu, avšak v hlavní myšlence a porozumění celku ano. Uvědomují si, že toto je doba mimořádného lidského rozvoje – změna. Z jejich pohledu jde o "čas, který má být oslavován a člověk z něj má být nadšený". Lidstvo se blíží k přesunu na novou úroveň vědomí. Buďte srdeční a zůstaňte spojeni se srdcem Země (s Dobrem). Podle Mayů nejde o změnu, která nastane v jeden den. Proces změn začal v roce 2007 a potrvá přibližně sedm let.

Čas, ze kterého máme být nadšeni

Pan ing. Jan Konfršt k tomu říká: "za každé nadechnutí." Ve světě plném polopravd a násilí je to bláhové přání. Stejně jako se jeví nemožné knihy o pomoci lidstvu dostat do škol jako to nejzákladnější, co mají všichni lidé na světě znát. Ale všeho jenom do času. Doba se urychlila, co stačilo včera, to už dnes hrubě překáží. Nevystačíme si s tím, co momentálně považujeme za vrchol. Měl by to být důvod ke smutku? A proč? Proč se na všechno, co se děje, na celý svůj život, na budoucnost lidstva nepodívat jako na výzvu možnosti postoupit vývojem dál? Tak nějak to myslí i Mayové. Není proč se děsit. Ale uvědomit si, že každá myšlenka má určitou energii – a potažmo ovlivňuje i hmotu Země – to budeme muset zvládnout co nejrychleji všichni.

Strach je negativní záležitost. A celosvětový strach, zloba, nenávist, vyvyšování se jeden nad druhého – všechny negativní myšlenky lidstva, to je fakt problém. A ten by nás mohl nepříjemně zasáhnout. Druhé lidi nemáme možnost změnit k lepšímu, každý má skutečně právo rozhodovat se, jak on chce. My však máme povinnost nenechat si od zlých lidí ubližovat.

Čím můžeme pomoci sobě a vlastně i celému lidstvu?

Prací na sobě, pozitivním příkladem druhým. A zde naše možnosti pomoci končí. A tak se co nejrychleji – každý sám za sebe vydejme "při dělení lidstva" vědomě cestičkou směrem nahoru! Nechť moudrost a láska je nám průvodcem i rádcem nejvěrnějším. A o tom všem jsou mé knihy. Někdo "shůry" si mě vybral jako hlásnou troubu ku pomoci. Zda však uslyšíte slova směřující ku pomoci a budete jich dbát, to už je na vás. Ráda zapíši vše, co se ke mně dostává. I to, jak informace aplikuji v praxi: jak jsem si našla pravého partnera, dala si do pořádku vztahy, poznala karmické úkoly českého národa. Víte, že máme za úkol podpořit smysluplné věci a být ostatním příkladem? To fakt pár jedinců nezvládne. Čím víc lidí pochopí "velikost doby" a uvede v život ty nejprostší věci: vybuduje si krásné partnerství, pochopí a vylepší si mezilidské vztahy, postoupí k upevnění svého zdraví a vydá se k plnění osobního životního poslání, tím lépe to s námi všemi dopadne.

Ale nečekejte, že někdo ve vašem okolí vykročí a udělá to za vás. Na to skutečně nespoléhejte, všechno je jinak: vy sami musíte začít. Jestli s pomocí mých knih, v nichž jsou praktické návody jak na to, i nekonečné množství příkladů lidí, kteří svou cestu ze stagnace "nahoru" zvládli, to už je na vás. A vaše zbrusu nová – víc pozitivní – energie podpoří nejenom vás osobně, vaše děti, lidi v blízkém i vzdálenějším okolí, ale potažmo pomůže řešit krizi na celém světě. Začít a jít, to je dnes moc potřeba. Potom nejenom rok 2012, ale i roky další budou časem, ze kterého budeme nadšeni.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 2/2010.