Existuje neznámý jemnohmotný svět, který mnozí z nás dosud nejsou schopni pochopit a který se přesto nachází velmi blízko. Dnes již není možné žít podle zásady "nic nevidím, nic neslyším". Pozemský život každé lidské bytosti je předurčen úkoly, jež je třeba zvládnout. Za duší, která míří na Zem, vlaje zlatý závoj, který nás doslova zaplavuje informacemi z jemnohmotného světa. Bez znalosti jeho zákonitostí nepochopíme svou pozemskou misi ani to, že svůj život máme pouze pronajatý a že za tuto službu budeme muset dříve či později skládat účty.

Zemská energetická centra

Starořecký filozof Platón kdysi tvrdil, že Země se podobá koženému míči, který je sešitý z dvanácti rovnostranných pětiúhelníků a z dvaceti rovnoramenných trojhúhelníků. Jejich spojnice (švy) představují energetická centra neboli čakry Země. Když moskevští odborníci na biolokaci zkoumali zeměkouli, objevili právě takový systém čaker, přičemž vyšlo najevo, že část z nich kosmickou energii přijímá (světlé čakry) a zbytek vyzařuje pozemskou energii (tmavé čakry). Na západní polokouli napočítali sedm světlých čaker, naopak na východní jich nalezli čtyřikrát víc. Také tmavých čaker bylo na východě dvakrát víc než na západní polokouli. Všechny vyspělé civilizace se rozvíjely právě v oblasti uvedených energetických zlomů.

Centrální energetická osa protíná severní, respektive jižní pól. Severním přichází energie z vesmíru a prostřednictvím jižního odchází nepotřebná a zpracovaná energie Země. Tento energetický systém do sebe dále zahrnuje složité propletence drobných energetických sítí, tvořených jednotlivými poli, jejichž vzájemné hranice se mění v závislosti na denní době a různých vesmírných vlivech. Výsledkem je rozšíření nebo semknutí polí – takové jevy nazýváme dýchání Země.

Planeta dýchá

Poprvé se Země zhluboka a dlouze nadechne s prvními paprsky slunce, kdy doslova "hltá" světlou kosmickou energii, což se projevuje rozšířením hranic světlých buněk a semknutím tmavých. Poté dojde ke stejně mohutnému výdechu, plocha tmavých polí se zvětší na úkor světlých a následuje normalizace rytmického dýchání až do soumraku, přičemž všichni pozemšťané čerpají blahodárnou kosmickou a sluneční energii.

V noci pak její příliv ustane a vše "usne" až do dalšího rána. Ukázalo se, že dýchání Země reaguje také na události, které se odehrávají v okolním kosmickém prostoru. V souvislosti s přeletem Halleyovy komety nad naší hvězdnou oblohou v březnu 1997 se například zvýšila frekvence dýchání z obvyklých třiceti až čtyřiceti na dobu okolo jedné minuty. Země se tehdy skutečně "zadýchala". Uvedený stav trval až do února následujícího roku. Změny však pocítila nejen naše planeta, ale i lidé: došlo k náhlému zhoršení chronických onemocnění, prudce narostl počet výjezdů sanitek rychlé záchranné pomoci a mnoho dalšího. K udivujícím zjištěním dospěli také vědci, kteří prováděli měření zemského dýchání během vesmírného experimentu v moskevské oblasti. K určení proudění vzduchu ve vyšších vrstvách atmosféry vypouštěla družice periodicky do prostoru mraky barevného plynu. Na každý takový oblak reagovala Země odchýlením z rytmu, tedy jakýmsi "kýchnutím".

Vesmír – gigantický hologram

Nyní obrátíme pozornost k hvězdnému nebi. Vědcům se již podařilo prokázat, že hmotné prostředí, jež zaplňuje vesmír, tvoří fyzikální vakuum, tj. látka, která zůstane v prostoru, pokud z něj bez výjimky odstraníme veškerý vzduch a elementární částice. Tímto způsobem nevznikne prázdno, nýbrž specifická hmota, prapůvodce všeho ve vesmíru, z níž vznikají elementární částice, které následně vytvářejí atomy a molekuly. Fyzikální vakuum představuje jednotného "nositele" polí – všechna dosud známá pole (gravitační, elektromagnetické, torzní) tvoří jeho různé fáze. To znamená, že veškerý prostor mezi planetami je naplněn mnoha poli, která pak mají řadu odstupňování, např. elektromagnetické pole se dále dělí na pole optické, rentgenové a další.

Všechna uvedená pole představují "jemnou látku", kterou však člověk nemůže vzhledem ke svým fyzickým omezením spatřit, ale je to jako se vzduchem, který dýcháme. To, že jej nevidíme, neznamená, že neexistuje.

Struktura světa

Informační pole vesmíru má mnoho vrstev a ve své struktuře připomíná ruskou matrjošku; každá vrstva je hierarchicky propojena s vyššími rovinami až do Absolutna. Jedná se o roviny s rozdílnou energetickou hustotou, přičemž každá "vyšší" vrstva prostupuje všechny "nižší" vrstvy. Vesmír se skládá ze světů, které mají odlišnou podstatu. Existují světy jemnohmotné, ale také světy hutné, jejichž energie je koncentrovaná. Stejně tak existuje i prostředí pevných látek, jako je například náš fyzický svět na Zemi, kde se nachází energie v mimořádně hutném stavu. Vrstvy s různou hustotou energie představují energetická pole, která generují vlny různých vibračních frekvencí.

Naše vrstva pevné hmoty tvoří energetická pole, jež jsou zdrojem vln o nízké frekvenci; vrstvu z hutné hmoty představují pole, která generují vlny vyšší frekvence, zatímco jemnohmotná vrstva zahrnuje pole, která vytvářejí vlny vysokých a supravysokých frekvencí.

Svět čistého vědomí

Jemnohmotný svět může mít mnoho vrstev, přičemž ty horní mají jemnější energetickou strukturu. Jemnohmotný svět současně obsahuje sadu zvláštních vzorových informačních matric, podle nichž se realizuje stavba hmotného světa. Existenci jemnohmotného světa dokázali vědci z různých zemí na základě výzkumu fenoménů vědomí v psychofyzice a kvantové mechanice. Na druhé straně musí tento svět, jako svět čistého vědomí, obsahovat informace o všem hmotném. To je ale docela komplikované, neboť zahrnuje mimo jiné také myšlenky, přírodní zákony, algoritmy rozvoje, databáze. Musí mít tudíž nesrovnatelně složitější strukturu než hmotný, tělesný svět. Badatelé tedy dospěli k názoru, že existuje jemnohmotný svět čistého vědomí.

Pojem svět vědomí zahrnuje veškerý informační a energetický prostor vesmíru včetně hmotného i jemnohmotného světa. Takové světy prostupují vším a zajišťují spojení s Božím absolutnem, na jehož počátku bylo slovo – logos. I. G. Šipov, člen Ruské akademie přírodních věd, učinil v tomto směru následující závěr: "Tvrdím, že existuje nová fyzikální teorie, jež vznikla na základě představ Alberta Einsteina. Uvádí určitý stupeň reality, jehož synonymem je podle náboženství Bůh. Jedná se o skutečnost, která nese všechny příznaky božství. Existuje jakési nadvědomí, které je spojeno s absolutním nic; toto nic nevytváří hmotu, nýbrž plány a úmysly."

Jemnohmotná těla člověka

Teoretický fyzik Anthony Martin se zmiňuje o sedmi lidských tělech, která jsou do sebe vložena a v ezoterice jsou označována ustálenými pojmy: fyzické, éterické, astrální, mentální, kauzální, budhické a átmické. Se stejnými termíny pracuje také bioenergoinformatika, věda, která se v současnosti propracovala až k výzkumu informační aury člověka čili ke kauzálnímu tělu. Badatelé někdy jemnohmotná těla označují jiným způsobem: éterické tělo jako tělo astrální neboli životní počátek; mentální tělo čili instinktivní rozum; kauzální tělo neboli intelekt, budhické tělo jako intuici, átmické tělo jako naše nesmrtelná bytost (vyšší "já").

Zmíněných sedm těl disponuje odlišným stupněm vibrací. Éterické, astrální a mentální tělo můžeme zařadit mezi nižší jemnohmotná těla, ostatní řadíme mezi vyšší.

Nižší jemnohmotná těla

Nejhutnějším tělem je fyzické tělo člověka. Vnímá informace, které přicházejí ze smyslových orgánů a jsou v podstatě zpracovávány jako reflexy; jedná se o nejjednodušší soustavu, která "implantuje" organizmus do konkrétního prostředí jeho existence. Životaschopnost tohoto těla zajišťuje jeho éterická část. Éterické tělo je nejhrubší částí jemnohmotného těla. Podobá se lehkému obláčku plynu, který obklopuje kontury fyzického těla a představuje vyzařování fyzických buněk. Během lidského života se od daného jedince neodděluje. Prezentuje prostředí, které spojuje tělesnou schránku člověka s jeho duchovní součástí a tvoří generátor energie a informací.

Do každé buňky se díky éterickému tělu dostávají všechny myšlenky, pocity, přání, usměrňují se aktivity člověka a jeho snažení. Astrální tělo neboli tělo emocí je ve srovnání s éterickým jemnější a má vyšší vibrační frekvenci. Prostupuje éterické i fyzické tělo a v závislosti na své síle výrazně přesahuje hranice tělesné schránky. Může se oddělit a získávat informace bez prostřednictví fyzického těla (výstup z těla, mimotělesné cestování). Veškeré emoce jsou pouze různými stavy astrálního těla.

Mentální tělo neboli tělo myšlení představuje vibrační proudy s ještě vyšší frekvencí, které jsou šířeny za hranice fyzického, éterického i astrálního těla. Jeho holografická podoba se neustále dynamicky mění podle rytmu našich myšlenek. Na jeho základě fungují všechny intelektuální operace.

O první čtyři stupně, tedy o fyzické, éterické, astrální a mentální tělo, se člověk dělí s celým živočišným světem. Astrální a mentální tělo můžeme dobře zaregistrovat Kirlianovou metodou ve vysokofrekvenčním poli. Tato těla totiž tvoří to, čemu jsme až dosud říkali biopole, někdy se také označuje jako zvířecí duše.

Taťjana a Vitalij Tichoplavovi, Neomezené možnosti člověka, Eugenika

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise PHOENIX v čísle  "11/2009".