Klášter byl podle legendy založen na místě, na kterém markrabě Leopold III. nalezl na černém bezu svatební závoj své manželky. Historie je však jiná.

Celá legenda

Po svatbě s Agnes, dcerou císaře, stál markrabě Leopold III. s novomanželkou na balkoně svého hradu a ukazoval jí své, a tedy i její panství. V ten moment zavál velmi silný vítr a strhl Agnes z hlavy svatební závoj. Marné byly všechny pokusy služebnictva závoj zachytit. Dlouho nebyl závoj nalezen. Po devíti letech při jednom z lovů chytili psi Leopolda III. stopu a nikdo je nemohl zastavit. Markrabě rozkázal, aby je nechali volně běžet. Sám byl zvědav, co psy tak vyvedlo z míry a přitahovalo. Psi se zastavili u černého bezu a na něm Leopold III. našel zcela neporušený svatební závoj milované Agnes. Navíc se mu zjevila Panna Maria a naznačila mu, že by si přála, aby právě na místě nalezení závoje nechal postavit klášter. Leopold uposlechl přání z nebe a v roce 1113 vyplnil svůj slib. Tolik legenda.

A historická pravda

Po svatbě s Agnes v roce 1113 přestěhoval Leopold III. svoji rezidenci do Neuburgu, dnešního Klosterneuburgu, a o rok později zde založil klášter. Klosterneuburg leží na okraji Vídně a augustinský klášter patří neodmyslitelně k historii města.

Leopold III. položil základy své rezidence na kopci nad Dunajem, na místě, kde původně stál římský kostel. A o rok později založil klášter. Roku 1133 přišli do Klosterneuburgu augustiáni, kteří v duchu pravidel řádu, jsou to pracující mniši, zvelebili klášter, který je od středověku dodnes nadregionálním duchovním centrem pro vědu a umění.

Po svatořečení Leopolda III. v roce 1485 se jeho hrob stal často navštěvovaným poutním místem. Od té doby se šíří sláva kláštera. Od 17. století je Leopold oficiálním patronem Rakouska.

Verdunský oltář

Příkladem slávy může být především Verdunský oltář mistra Nikolause von Verdun.

Je nejcennějším uměleckým předmětem kláštera a jedním z nejvýznamnějších uměleckých děl světa svého druhu. V každém případě je to nejlépe uchovaný předmět ze středověku. Byl nazván podle svého tvůrce Nikolause von Verdun. S názvem francouzského města známého z bojů v 1. světové válce nemá nic společného. Celý vznikl v Klosterneuburgu. Byl zhotoven po desetileté práci v roce 1181. Původně byl součástí kazatelny. Po požáru v roce 1330 byl předělán na křídlový.

Má celkem 51 tabulí uspořádaných ve třech vodorovných plochách, které odpovídají Písmu svatému. Ta nejhořejší prezentuje dobu před Mojžíšem, střední dobu mezi Mojžíšem a Kristem a ta nejspodnější představuje dobu křesťanství. Smysl díla vysvětluje latinský text. Z technického hlediska je to nesporně mistrovské dílo, které díky výjimečně trvanlivému emailu přetrvává v plné kráse do dnešních dnů.

Klášter Klosterneuburg uchovává ve svých sbírkách celou řadu uměleckých děl od nádherných děl barokních až k modernímu malířství. Umění není na štěstí schováno, ale zpřístupněno návštěvníkům a klášter prezentuje i výsledky svých vědeckých prací, které osvětlují blíže umělecká díla, jež jsou ve sbírkách kláštera.

Při sakrální cestě se setkáte s další významnou památkou, a sice sedmiramenným svícnem.

Pozornost si zaslouží velké varhany od pasovského stavitele varhan Johanna Freundta. Patří k významným varhanám Evropy a pravidelně se rozeznívají v rámci varhanních koncertů.
Budete obdivovat císařské apartmány, tapiserie a mramorový sál.

Rakouský Escorial

V Klosterneuburgu měla podle přání císaře Karla VI. vzniknout přímo gigantická rezidence po vzoru španělského Escorialu. Stavba trvala 10 let a po smrti císaře v roce 1740 byla zastavena. Císařské apartmány zůstaly jen snem španělského Escorialu.

I když rezidence nebyla dokončena, její dostavená část tvoří neodmyslitelnou siluetu města. V roce 1114 začal klášter pěstovat víno. Vídeň je tak jediným hlavním městem, které má svoje vinice. Hrozny pocházejí ze čtyř různých odrůd. V roce 1860 byla v Klosterneuburgu jako první na světě založena dokonce vinařská škola.

Vinice s rozlohou 103 hektarů patří k největším v Rakousku. Zábavou pro mladé i starší je slavnost Fassrutschen, která se koná na podzim, v den výročí úmrtí Leopolda III. Je načepován sud, který pochází z roku 1704 a má obsah 56 tisíc litrů, jinak 1000 věder. Sud není samozřejmě plný vína, ale jen symbolicky. Co je však pravé, je klouzání dětí po sudu.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise PHOENIX v čísle  "10/2009".