Před šedesáti lety vystoupil v Německu na veřejnosti muž, který se díky svému zázračnému působení dostal přes noc na titulní stránky novin a také na kacířskou hranici úřadů. Jednalo se o smutnou dobu po druhé světové válce, kdy Německo bylo vybombardováno a země zničena. Obyvatelstvo bylo zdecimováno a mnozí neměli ani to nejnutnější k přežití.

Tu se náhle dověděli ti nejubožejší – nemocní, bez nadějí a bez prostředků – že přece jen existuje nějaká naděje: jistý Bruno Gröning je prý veřejně činný coby zázračný léčitel a je tu prý pro všechny. Navíc nepožaduje ani peníze, ani zbytečné formality.

Život Bruna Gröninga

Bruno Gröning se narodil jako čtvrté ze sedmi dětí v jedné obyčejné dělnické rodině v Gdaňsku, bývalém hlavním městě západního Pruska. Již jako dítě upoutával pozornost svými léčebnými schopnostmi. Během první světové války často navštěvoval místní lazarety. Po pěti letech základní školní docházky se začal učit na kupce, ale jeho otec, zedník, si přál, aby se syn rovněž vyučil nějakému řemeslu. Proto se Bruno vyučil truhlářem, ale ekonomické zmatky po první světové válce jej nutily k četným příležitostným pracím. V roce 1927 se oženil. Roku 1943 musel nastoupit do německého wehrmachtu a v březnu 1945 se ocitl v ruském zajetí. Dosáhl však toho, že byl společně se svým útvarem již na konci roku 1945 propuštěn. Jako Němec byl Gröning odsunutý z Pruska do západního Německa. Ačkoli sám byl téměř bez prostředků, zasazoval se v dobrovolné pomocné službě o pomoc odsunutým a mnohé pomoc hledající vyléčil. Jeho nenápadné pomáhání pokračovalo v úzkém kruhu, a to až do března 1949, kdy ve vestfálském městečku Herfordu uzdravil devítiletého syna jednoho inženýra z velmi těžké choroby (svalová atrofie). Pan Hüslmann, otec onoho chlapce, byl natolik vděčný, že chtěl, aby se zázračná síla, kterou Bruno zprostředkovával, dostala k co nejvíce lidem, a proto dal Brunovi Gröningovi svůj dům k dispozici. Tu nastala nová dimenze v působení Bruna Gröninga: již nebyl k lidem volán, nýbrž oni přicházeli k němu – a to po tisících.

Léčení duchovní cestou

Působení Bruna Gröninga je doprovázeno často svědky, nezřídka také skeptickými lékaři. Veškerá setkání a uzdravení z této doby jsou tedy svědecky prokázaná a mnohá z nich jsou i písemně doložená, zvláště díky děkovným psaním uzdravených. Bruno Gröning nikdy nechtěl, aby mu lidé popisovali své nemoci. Bezprostředně totiž rozpoznal vnitřním zrakem, co lidem chybí. Uzdravení samotné proběhlo na základě jeho slov a neznatelných gest, většinou se ani nemusel lidí dotknout. Toto krátké působení postačilo, aby nevidomí znovu prohlédli, ochrnutí se postavili a nemocní zažili na místě buď úplné, nebo přinejmenším zřetelné zlepšení svého stavu. Bruno Gröning vždy zdůrazňoval, že léčení potřebuje čas a že se po působení mohou vyskytnout léčebné bolesti (nazýval je "regulačními bolestmi"), které trvají, dokud se tělo vlivem léčivé síly trvale nezregeneruje. Kamkoli Bruno Gröning přišel, zažívali početní nouzí trpící nevysvětlitelné pomoci a uzdravení. Lidé vyléčení stejně jako ostatní přítomní pociťovali vlny štěstí, vděčnosti a nové radosti ze života. "Pro nás, kteří jsme byli s ním, a i pro ty další, kteří to také viděli, bylo Gröningovo působení na zástupy jako tažení zázraku, jako vítězné tažení nějaké ne válečné, nýbrž smířlivé a pomáhající moci," napsal jeden novinář a očitý svědek z Herfordu v Müncher Mekur 24. června 1949. "Síle tohoto obrazu nemohl nikdo odolat. Herforďané, známí coby skeptici, a ti, kteří šli cestou do práce kolem, se v širokém kruhu postavili za policejní zátarasy a toho dne mohli sledovat účinnost Gröningova působení. Bylo to, jako by se před ním rozestoupilo moře, tak procházel zástupy, seskupenými okolo aut. Chodil od auta k autu, tu vyměnil několik slov, tu stiskl ruku a onde položil pár otázek, poprosil, aby ho informovali o svém dalším stavu a aby znovu přišli – a vedle něho a za ním se lidé rozestupovali a vstávali z invalidních vozíčků. Gröning vzal ochrnutým berle a odhodil je stranou. Nikdo nemohl ujít síle tohoto obrazu.

Prorok ve vlastní zemi

Biblické scény, v nichž se nemocným, ochrnutým a slepým dostalo spontánního vyléčení, nezůstaly dlouho nerušeny. V květnu 1949 vydalo vedení města Herfordu Brunu Gröningovi totální zákaz působení. Stalo se tak z velké části na nátlak tamní lékařské komory. Bruno Gröning opustil Herford a působil na jiných místech. Majitel "Traberhofu”, velkého hřebčince v Rosenheimu u Mnichova, mu – poté, co byl uzdraven - nabídl, aby se tam usadil a načerpal tolik potřebný klid. Bruno Gröning nabídku přijal, ale novináři místo jeho pobytu brzy odhalili a zveřejnili palcovými titulky. To vedlo k tomu, že do Rosenheimu přijíždělo ještě více lidí než do Herfordu. V jednu chvíli se na loukách Traberhofu nacházelo zhruba 30 tisíc lidí – bylo to moře nemocných a invalidů. I zde došlo k mnoha uzdravením.

Ačkoli Bruno Gröning vyhledával spolupráci s lékaři, následovaly další a další zákazy působení a záhy byl proti němu dokonce veden proces, jehož výsledkem bylo Brunovo osvobození, udělené s velkými výhradami. Bylo mu řečeno, že jednal "v nevědomosti o právním pozadí své činnosti", přičemž se jeho osvobození prakticky rovnalo zákazu léčení, neboť nyní již "právní pozadí" znal. Proto mohl od té doby působit jen v malých kruzích. Ale i zde nemohl pracovat nerušeně, neboť jeho činnost brzdili domnělí pomocníci, kteří na něm chtěli zbohatnout. Vykázáni nakonec do patřičných mezí mu někteří z nich přísahali pomstu a spojili se s jeho odpůrci. Byl otevřen nový soudní proces, a to kvůli "usmrcení z nedbalosti".V této době přicházely lákavé nabídky ze zahraničí a Bruno Gröning mohl lehce zbohatnout a stát se slavným. Z Ameriky mu kynuly dolary, které by získal, pokud by se rozhodl nastoupit turné po Americe. Gröning však odolal všem svodům a zůstal v Německu, ačkoli mu zde neustále házeli klacky pod nohy. Gröningův plán zřídit léčebny i v jiných zemích byl zmařen. V roce 1958 mu byla soudně zakázána veškerá léčebná aktivita v celém Německu. Na počátku roku 1959 odjel do Paříže, kde také 26. ledna 1959 zemřel. Zde se člověku připomíná stará pravda: "Prorok bude ve vlastní zemi zneuznán." (Mt 13, 57; Jan 4, 44) Krátce před tím než zemřel, pronesl Bruno Gröning tato slova: "Co museli mí protivníci učinit, vykonali beze zbytku a tím skončili. Rovněž i já jsem učinil, co jsem musel – ale toto je teprve začátek!"

Rehabilitace zneuznaného

Bruno Gröning předpověděl, že bude působit i po své smrti, což se v průběhu následujících padesáti let také celosvětově potvrdilo. Vděční uzdravení podrželi dílo Bruna Gröninga v podobě semínek, která vzešla, když znovu nastal vhodný čas, aby se tato setba ujala v nové dimenzi a rozšíření. Pionýrskou práci odvedla Grete Häusler (1922-2007), která v roce 1979 založila Kruh přátel Bruna Gröninga, nábožensky nezávislé sdružení lidí, kteří pomáhají ve svém volném čase bez nároku na odměnu. Díky působení tohoto Kruhu bylo učení Bruna Gröninga o pomoci a léčení duchovní cestou znovu oživeno a rozšířeno po celém světě. V současné době se ve více než sedmdesáti zemích světa nacházejí společenství přátel Bruna Gröninga, kteří se pravidelně scházejí, aby si vyměnili zkušenosti a aby mohli společně přijímat Boží léčivou sílu. Nevysvětlitelná vyléčení pokračují až do dnešních dnů. Jedenkrát ročně vychází publikace s nejnovějšími zprávami o úspěších z celého světa, které prošetřuje a dokumentuje od začátku devadesátých let Lékařsko-vědecká odborná skupina (MWF) Kruhu přátel. Jedná se o celosvětové sdružení několika tisíc lékařů, léčitelů a dalších příslušníků zdravotních profesí.

Heilstrom

Nakolik byla léčebná činnost Bruna Gröninga senzační, natolik jednoduché bylo její vysvětlení: původně se člověk nacházel v nedílné jednotě s Bohem, ale když z ní vypadl, oddělil se od Božího zdroje a vydal se všanc zlu, nouzi a bídě. Ale Boží, všudypřítomně působící síla je bez hranic a jako "Heilstrom" má také neomezenou léčivou sílu. Kdo se znovu této síle otevře, může zažít uzdravení a různorodé formy pomoci. "Bůh nám dává veškeré Své dobro, my jen musíme To, co nám posílá, do sebe přijmout." Toto spojení se s Heilstromem a přijetí léčivé energie z Božího zdroje nazýval Bruno Gröning "Einstellen". Mnozí lidé tak prosí za sebe a za vlastní uzdravení, za přání svého srdce nebo také za dobro druhých lidí, za celé lidstvo, přírodu a Zemi. Když se jednotlivec nebo skupinka einstellen, vznikne taková atmosféra, která umožní příjem Heilstromu, v důsledku čehož dochází k uzdravením. Tento jev připomíná slova Ježíše Krista: "Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich." (Mt 18,20) Tento klíč k duchovním skutečnostem mají k dispozici všichni lidé, jen nesmíme dovolit, aby nás o něj někdo okradl (nevíra, stres, rozptýlení, ateizmus, egoizmus atd.). Dnes, kdy se selhání moderní civilizace projevuje stále zřetelněji, jsme my lidé vyzýváni k tomu, abychom Boží princip prosby a přijetí znovu integrovali do svých životů a abychom se znovu vědomě spojili s Boží prasílou, "Heilstromem". Vzory a pionýři jako Bruno Gröning nám mohou pomoci, abychom si vzpomněli na naše vlastní božství a propojení s Bohem.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise PHOENIX v čísle  "10/2009".