Existuje neznámý jemnohmotný svět, který mnozí z nás dosud nejsou schopni pochopit a který se přesto nachází velmi blízko. Dnes již není možné žít podle zásady "nic nevidím, nic neslyším". Pozemský život každé lidské bytosti je předurčen úkoly, jež je třeba zvládnout. Za duší, která míří na Zem, vlaje zlatý závoj, který nás doslova zaplavuje informacemi z jemnohmotného světa. Naše smysly jsou však vlivem okolností natolik otupělé, že tyto životodárné proudy nejsou s to zaznamenat. Abychom se mohli ponořit do hloubi své duše, musíme vědět, nebo alespoň věřit, že vůbec existuje a že naslouchá radám nekonečného duchovního světa.

Badatelé Americké společnosti pro psychický výzkum se snažili zjistit, do jaké míry se astrální dvojník během mimotělesného putování řídí vědomím a jak se přitom mění funkce fyzického těla. Údaje naměřené během "cestování" dvojníka zpravidla poukazovaly na změny dýchání, zrychlení pulzu, snížení elektrického potenciálu kůže či nepatrné odchylky mozkových biorytmů. Naprosto šokující je však skutečnost, že astrální dvojník při odchodu z fyzického těla plní zadané úkoly, navštěvuje např. určená místa, získává potřebné informace a analyzuje je, a dokonce dokáže ovlivnit přístroje, přičemž po návratu do fyzického těla přesně a do detailů vypravuje o absolvovaných činnostech. Překvapivé byly také výsledky s dvěma pokusnými osobami, které vědci požádali, aby vystoupily z těla a podnikly výlet na planetu Merkur. Parapsychologové hodlali srovnat jejich informace s údaji, jež měla poskytnout vesmírná sonda NASA. Experiment probíhal několik dní před tím, než se k této planetě přiblížila sonda Mariner 10. Závěry byly šokující: údaje od pokusných osob a technické záznamy z vesmírné sondy se zcela jednoznačně shodovaly. Obě osoby předpovídaly přítomnost slabého magnetického pole na planetě. Tuto skutečnost badatelé ani nepředpokládali, neboť Merkur má velmi malou rotační rychlost. Přesto se tyto údaje shodovaly se zprávou NASA. Navíc obě pokusné osoby přesně popsaly vzhled povrchu planety. Výsledky experimentu byly notářsky ověřeny.

Zhmotňování myšlenek

V polovině 20. let se v Paříži odehrála seance určená pro širokou veřejnost, při níž mělo dojít k materializaci jakési bytosti ze záhrobí. Sezení, jehož se účastnila řada ruských vědců a lékařů, vedl spiritista Jan Guzik. Výzkumníci se média zeptali, co jim může ukázat, na což Guzik odpověděl otázkou: "Co byste chtěli vidět?" Badatelé toužili spatřit cokoli z onoho světa, co by po sobě zanechalo jasnou a přesvědčivou stopu. Guzik souhlasil a požádal je, aby připravili mělkou nádobu naplněnou rozehřátým parafínem. Poté zkřížil ruce na prsou a začal upínat svůj zrak do nádoby. Po několika minutách spatřili přítomní jakési slabě fosforeskující záření, které se vznášelo nad talířem. Krátce nato zpozorovali zřetelný, poměrně hluboký otisk lidské ruky s mírně roztaženými prsty. Jeden z vědců požádal pána domu, aby mu okamžitě donesl rychle tuhnoucí sádru a vzniklou stopu zalil. Po několika minutách badatelé odlitek změřili, porovnali jej s rukama média a všech přítomných, avšak nenalezli ani sebemenší podobnost mezi otiskem a daktyloskopickou analýzou rukou zúčastněných.

Svými "kouzly" se zhmotňováním je proslulý také avatár Satja Sai Baba v Indii. Oživuje zemřelé, léčí nemocné, jednoduše a bez problémů zhmotňuje nejrůznější předměty. O setkání s ním vypráví věhlasný výzkumník paranormálních jevů Lyall Watson: "Během cesty do Indie jsem potkal člověka, který dokáže dělat téměř stejné zázraky jako Kristus… Mění kameny na sladkosti, květiny proměňuje v drahokamy, ze vzduchu vytváří svatý popel, který dokáže vyléčit řadu nemocí… Sai Baba vládne takovou silou myšlenky, že dokáže ovlivňovat vědomí volných částic a podněcovat je ke slučování, až stvoří hmotu. Dokáže elektrony a protony nasycovat energií, aby se určitým způsobem slučovaly a vytvářely různé prvky."

Psychická chirurgie a léčitelé na Filipínách

Filipínští léčitelé jsou proslulí svými operacemi, při nichž využívají svého psychokinetického působení. Mohou tak provádět řezy bez pomoci skalpelu, pronikat do lidských útrob, aniž by předtím provedli sterilizaci nebo umrtvení, a okamžitě poté zacelovat ránu jediným pohybem ruky. Proslulá léčitelka Ljudmila Kimová navštívila Filipíny celkem dvakrát. Poprvé v roce 1992, aby studovala tajemné mistrovství léčitelů, podruhé o rok později, aby zde podstoupila složitý chirurgický zákrok. Kimová je přesvědčena, že filipínští léčitelé patří k jedinečným osobnostem. V jejich auře totiž převládají teplé tóny; kromě obvyklé bílé a zelené barvy disponují také silným fialovým sloupcem. Panuje názor, že tato barva představuje kosmickou energii. V auře Evropanů naproti tomu převažují studené odstíny a fialová úplně chybí.

Samotnou operaci popisuje Ljudmila Kimová následujícím způsobem: "Nejprve léčitel rozkládá nad pacientem ruce. Jeho prsty jsou lehce ohnuté a proudí z nich ostré, jemně průzračné bílé světlo. Konečky prstů se prodlužují, vypadá to, jako by z nich vystupovaly ostré břitvy. To vše trvá jen okamžik, načež léčitel prsty roztahuje, rozšiřuje zářící proud a pokládá ruce na postižené místo. Téměř okamžitě vytryskne krev, při průniku do aury nemocného se ozve prudké cvaknutí jako při slabém elektrickém výboji a ve vzduchu je cítit ozón jako po bouřce… Jakmile nade mnou Džun Labo roztáhl své ruce a položil je na moje břicho, ucítila jsem, jak mým organizmem projel velmi silný proud průzračné energie a tělo se okamžitě zahřálo. Poté jsem vnímala, jak k jeho rukám ze všech částí mého těla začala proudit energie. Levou rukou mě lehce stiskl a něco vytáhl z mého těla. Pravou rukou začal vyndavat z břicha srůst, který byl, jak se později ukázalo, dlouhý dvacet centimetrů a který pomocí levé ruky utrhl. Ukázal mi jej, vyhodil do koše a začal si umývat ruce, aniž by se vzdálil od operačního stolu. Jeho asistenti mi začali utírat krev a bez sebemenších bolestí jsem vstala."

Telekineze a teleportace

Výjimečnou schopnost působit s pomocí psychokineze na statické objekty prokázala Niněl Sergejevna Kulaginová. Ve více než pětadvaceti různých státních vědeckých laboratořích v Moskvě i v tehdejším Leningradu probíhaly od roku 1964 pokusy, které měly ověřit její schopnosti. Kromě telekineze, tedy působení na lehké předměty a střelku kompasu, Kulaginová několikrát prokázala schopnost tzv. hmatového zraku – dokázala rukou "číst" různé texty. Exponovala látky citlivé na světlo, kontaktně i bezkontakně v lidech vyvolávala pocit pálení a zanechávala na jejich těle popáleniny. Podstatně, i o několik jednotek, snižovala pH vody, vytvářela v různých tekutinách kyselé prostředí, ovlivňovala šíření laserového paprsku, několikanásobně zvyšovala vodivost vzduchu. Dařilo se jí zmírňovat bolest a terapeuticky působit při zánětlivých onemocněních. Pozoruhodný experiment provedl vědec Saul Paul Sirag, který Gellerovi podal naklíčené semeno fazolu zlatého a poprosil ho, aby "vrátil čas". Geller stiskl semeno v dlani, a když přibližně po třiceti sekundách dlaň otevřel, ležel na ní bob bez jakýchkoliv známek klíčení. Zdá se, že jev, který byl později nejednou zopakován, svědčí o psychokinetickém působení i na kategorii času. Co se týče teleportace (okamžitý přesun v prostoru), neznáme v současnosti příliš mnoho případů. Určitě však existují. Moskevský psychoterapeut Nikolaj Ivanovič Trojanov se více než padesát let velmi vážně zabýval magií a ovládal řadu technik, které mu umožňovaly provádět zcela jedinečné věci. Mohl např. teleportovat svému příteli v USA unikátní ikonu z libovolného chrámu. Při svých hodinách např. ukazoval svým žákům fotografii prstenu s drahokamem a tvrdil, že ztracený šperk patří jeho známé. Úkolem jeho žáků bylo podniknout astrální výstup, najít prsten a teleportovat jej.

Telepatie a jasnovidectví

Jednoho letního rána roku 1977 se skupina pracovníků telekomunikační společnosti CBS v Chicagu setkala s několika výzkumníky, kteří prováděli experiment v rámci programu "Vzdálené vidění". Agent společně s pracovníky televize odjel autobusem do centra města a v určenou dobu jeden z pracovníků zapnul generátor náhodných čísel, s jehož pomocí musel určit číslo obálky z balíčku, který tvůrčí skupina předem připravila. V každé z obálek byl vložen popis cesty k cíli, jenž se nacházel třicet minut jízdy od centra. Náhodně vybraným cílem se stala Rockefellerova kaple na území chicagské univerzity. Když se agent a jeho průvodci dostavili na uvedené místo, začali se procházet kolem kostela, zašli i dovnitř, vše natáčeli na video a diskutovali o všem, co spatřili. Percipient (příjemce) se v přítomnosti zbylých členů televizního štábu musel snažit popsat, kde se bude nacházet agent za hodinu a patnáct minut. "Spatřil" následující: "Vidím procházet lidi… Vidím masivní dřevěné dveře s černou závorou, nade dveřmi je něco jako kupole. Mám pocit, že agent otevírá dveře a vchází dovnitř… Zdá se mi, že je to kostel… Vidím sochu, je to mramorový anděl ve vlajícím hávu, nad jehož hlavou je svatozář… před mýma očima se objevuje oltář", a tak dále.

Je pochopitelné, proč se o senzibily tolik zajímala CIA, KGB, rozvědka a mnozí další. Jednu z předních pozic na seznamu vytipovaných senzibilů zaujímal Ivan Dmitrijevič Fomin, bývalý novinář, který dlouhodobě léčil členy Ústředního výboru strany i s jejich rodinami. V devadesátém roce přijal pozvání velitelství leteckého spolku v Kubince, kde byl požádán, aby zjistil příčinu dvou leteckých katastrof. Fomin podle fotografií zesnulých letců určil důvod jejich smrti. Jeho závěry se přesně shodovaly s výsledky šetření letecké inspekce a od té doby jeho schopností často využívalo velitelství armády i kriminální policie.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 08/2009.