Mnozí lidé u nás toho o tomto hrůzostrašném jevu asi mnoho nevědí, protože neměli možnost se s ním blíže seznámit. Nejsou také zatím zveřejněny žádné informace o tom, že by se u nás nějaký případ samovznícení odehrál. V literatuře je však tento zatím nevysvětlený fenomén popisován a doložen řadou konkrétních případů, které se staly v minulosti v různých místech světa.

Problematikou samovznícení se zabývá například spisovatelka Jenny Randlesová ve své knize Paranormální jevy. Výraz spontánní vznícení (samovznícení) vyjadřuje způsob, kterým se lidské tělo údajně dokáže samo zapálit bez pomoci jakéhokoli vnějšího zdroje. Bez jakékoli příčiny, která by mohla způsobit hoření, postižená osoba najednou začne hořet a ocitne se v plamenech. O tom, jaká to musí být hrůza, šok a utrpení pro postiženou osobu, jistě není pochyb. Málokdy je při takovém náhlém, neočekávaném vzplanutí přítomen nějaký svědek a popáleniny bývají většinou smrtelné. Jak se uvádí ve zmíněné knize, v několika případech však lidé přežili, nebo celou událost viděli očití svědkové. Uvádí se, že se jedná o modravý plamen, který se nejčastěji objeví v oblasti břicha postiženého, jež je údajně sídlem zničujícího ohně. Mnohem častější jsou případy pouhého podezření na samovznícení poté, co byly nalezeny pozůstatky těla. Zjevně velice intenzivní, i když záhadně lokalizovaný oheň se objevuje uvnitř místností. Sežehne většinu těla oběti, ale v mnoha případech zůstává nedotčena jeho některá část jako například končetina, chodidlo či prsty nohou nebo rukou, případně obě končetiny, včetně nepoškozené látky oděvu, nebo ohněm nepoškozené nejbližší okolí. Z ostatních částí těla zůstane jen popel, dokonce i z kostí.

Oheň jako mystérium

Kromě důkladného zpopelnění lidského těla, jež šokuje i otrlé požárníky a policisty, kteří jsou k případu přivoláni, existuje další důvod, proč padá podezření na jakýsi nadpřirozený oheň. Bezprostřední okolí oběti, i když se v něm nacházely velice hořlavé látky, jako jsou například pohovky, záclony, lůžkoviny aj., většinou zůstává ohněm nepoškozeno, nebo je zjištěno pouze nepatrné poškození. Staly se případy, kdy postižená osoba ležela na lůžku, sama úplně podlehla ohni, ale lůžkoviny zůstaly zachovány. V literatuře je popisován případ manželů, kteří se samovznítili v automobilu. Jejich těla zcela shořela, ale ošacení zůstalo ohněm netknuté. Tyto skutečnosti velice matou odborníky, kteří byli svědky mnoha dalších podobných případů uhoření, při nichž však bylo okolí oběti ohněm zcela zničeno. Možná, že zde je ukryt nějaký nový, zatím nepoznaný druh mohutné energie, který je zatím nevyužitý a dává o sobě vědět jen ve vzácných a zvláštních případech samovznícení. Můžeme si položit otázku: není to nějaká módní záležitost, která se objevila v posledních letech, jako například UFO, obrazce v obilí, různé tajemné záhady objevující se v časopisech, o nichž široká veřejnost vyslovuje určité pochybnosti?

Hrozba minulosti...

Případy samovznícení osob se objevovaly již v dávné minulosti. Prvním doloženým případem je událost, ke které došlo v červnu roku 1613 ve městě Christchurch v Dorsetu. Jistá žena se vzbudila za burácení hromů a blesků a zjistila, že manžel, dcery a malá vnučka uhořeli v posteli. V tomto případě by se mohlo spekulovat i o tom, že byli zasaženi bleskem (mohli bychom podezírat i kulový blesk, jehož účinky jsou v mnoha případech nebezpečné a jehož podstata dosud nebyla odborníky uspokojivě vysvětlena). Tělo muže však stále hořelo, i když jej vynesli z místnosti. Potom ještě hořelo celé tři dny, dokud z něj nezbyl jen popel.

Mnohem charakterističtější je případ, který se stal v roce 1731 v Cecině v Itálii. Jedna šlechtična si šla večer lehnout s pocity "únavy a tíže". Příštího rána našli vedle postele pozůstatky jejího těla. Zbyla z ní jen část nohy od chodidla po koleno, tři prsty a kus lebky. Okna a celý pokoj byly pokryty páchnoucími sazemi a po okenních tabulkách stékala nažloutlá olejovitá látka. Kromě vlastního těla oheň nesežehl téměř nic. Lůžkoviny zůstaly netknuté a prozrazovaly, že žena právě vstala z postele, když se uvedená tragédie samovznícení stala.

...i současnosti

Dne 25. května roku 1989 27letý muž z Maďarska cestoval se svou ženou autem. Náhle se mu udělalo nevolno, a tak zastavil a vystoupil z auta. Vtom ho obklopila modrá záře. Muž se zhroutil mrtev k zemi. Během jediné sekundy úplně zuhelnatěl. Podobný případ se udál v roce 1980 v britském Chorley. Hasičská hlídka obdržela hlášení požáru v jednom starém domě. Když dorazila na místo, naskytl se jí děsivý pohled. Budova byla v pořádku, v kuchyni domu však ležela žena sežehnutá na popel. Z ubohé nešťastnice zbyly jen nohy od kolen dolů. Rozběhl se kolotoč vyšetřování. Kriminalisty i požární experty však záhy zarazilo něco zcela nepochopitelného a stěží vysvětlitelného. Přestože byla převážná část těla ženy proměněna v popel a v místnosti tedy musel vzniknout obrovský požár, který tělo spálil, neneslo okolí sebemenší stopy po poškození ohněm. I snadno vznětlivé látky v bezprostřední blízkosti mrtvé ženy zůstaly zcela nedotčeny. Navíc se vůbec nepodařilo najít zdroj tak obrovské teploty. Celá tato událost byla nakonec uzavřena jako nevysvětlitelný případ a do kolonky příčina úmrtí ženy bylo zapsáno nic neříkající "nešťastná náhoda".

Jsou známy i případy, kdy bylo u děsivé smrti samovznícení přítomno několik svědků. V roce 1967 byli londýnští hasiči přivoláni k požáru. V domě nalezli muže, kterému šlehal z břicha silný modrý plamen. Oheň se podařilo uhasit teprve solným proudem vody z hasičské stříkačky. Nešťastník byl však mrtev. V roce 1985 na studentské koleji v britském Widnesu před zraky vyděšených kamarádů sama od sebe uhořela dívka. Scházela ze schodů, když se jí náhle za krkem rozzářilo oslnivě namodralé světlo. Pak zahalily bolestně křičící studentku plameny a proměnily ji v popel.

Záhada trvá

Jistý britský programátor Paul Castle dokonce samovznícení přežil, jako jeden z mála případů postižených osob. Šel po ulici, když horní část jeho těla náhle zachvátily plameny. Muž se duchapřítomně vrhl k zemi a oheň uválel. Událost dodnes nebyla objasněna.

V dřívějších dobách se podobné věci vysvětlovaly jako boží trest seslaný na postiženou osobu, nebo naopak jako mučednictví. Tak byl například vykládán případ, kdy se roku 1776 florentský kněz Gio Maria Bertholi vzňal přímo v kostele při mši před zraky věřících. Později vznikla teorie, podle které se předpokládalo, že samovznícení způsobuje alkohol. Uvádělo se, že uhořelé oběti před tragickou událostí požily tolik alkoholu, že se v nich vznítil. To je ovšem naprostý nesmysl. Mnozí zesnulí byli přísní abstinenti, nehledě na to, že takové spálení tkání a kostí by nedokázalo ani několik sudů čistého lihu. Další teorie samovznícení lidského těla je známá pod pojmem knotový nebo svíčkový efekt. Při této teorii se lidské tělo přirovnává ke svíčce. Kosti jsou knot a jsou obklopeny tělesným tukem, podobně jako je knot svíčky obklopen lojem. Zde se ale předpokládá, že oheň způsobí nějaký vnější zdroj, například že hořící cigareta spadne na oděv postižené osoby apod. Ani tato teorie však neobstála. V současnosti se bere v úvahu další, modernější teorie, vycházející ve své podstatě z aury lidského těla a čaker. Zde se využívá našeho éterického dvojníka – aury (éterický obal kolem živých bytostí, který je silně nasycen energií). Aby se tato energie hned nevyzářila do okolí, má kolem sebe jemnou, pružnou a velmi odolnou membránu. Může se stát, že něco tento ochranný obal naruší. Děje se tak většinou v některých z uzlových míst aury, kde běžně dochází k výměně energie, tedy v takzvaných čakrách. Proud energie vyrazí ven a stane se z něj žhavý plamen. Na ostatních místech ovšem obal ještě drží: tak vznikají případy, kdy člověku vyrazí oheň z některé části těla. Tento jev se přirovnává k nafouknuté pneumatice propíchnuté hřebíkem. Může se stát, že v jediném okamžiku se rozpadne obal aury jako celek. Tehdy dojde k vyzáření energie aury v podstatě ihned a člověk se doslova promění v hořící pochodeň. Tato novodobá teorie sice vysvětluje mnohé ze záhadných samovznícení osob, ale zatím není známo, že by byla ověřena a doložena konkrétním případem. Teorie je jedna věc, dokazování je ale obtížnější. Věřme, že přijde doba, kdy bude tento záhadný jev odhalen a bude vysvětlena jeho pravá podstata. Lze však s jistotou předpokládat, že cesta k jeho odhalení bude dlouhá a velice náročná.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 08/2009.