Když v roce 1945 vybuchla nad Hirošimou první atomová bomba, zahynuly při její explozi statisíce lidí. Přímo v epicentru této katastrofy se lidé vypařili tak rychle, že po některých z nich zůstal na zemi jen otisk jejich stínů. Z lidských bytostí se staly neviditelné shluky atomů… Hranice mezi viditelným a neviditelným je však pomyslná, neboť ji pevně určuje naše smyslové vybavení, které není dokonalé. Ale jak dosvědčují naše zkušenosti s tzv. mimosmyslovým vnímáním, existují prý osoby, jež za tuto hranici občas nahlédnou a někdy bývají svědky velice bizarních jevů, jakými jsou třeba kontakty lidí s UFO fenomény.

Podle těchto osob (senzibilů) spočívá skutečná neviditelnost vlastně jen ve změně struktury hmoty, ať již prostřednictvím fyzikálních, nebo chemických procesů. Údajně už za druhé světové války probíhaly v USA experimenty s vytvářením elektromagnetických silových polí, jejichž cílem bylo zneviditelnění různých předmětů.

V roce 1943 tak mělo být dosaženo silného pulzačního elektromagnetického pole, až vznikl jakýsi zářící mlžný oblak, za nímž nebylo pro vnější pozorovatele vůbec nic vidět. Tehdy se údajně obětí jednoho takového experimentu stala americká loď Eldridge s lidskou posádkou, která prý téměř celá zahynula. Do celého tohoto riskantního pokusu měl být zaangažován i význačný vědec Nikola Tesla, který se teorií pulzačních elektromagnetických polí již dlouho zabýval. Jeho smrt ve stejném roce je tak některými záhadology dodnes vysvětlována jako velice podivná náhoda…

Přesto se dnes zdá, že šlo jen o pouhý mýtus, jehož vývoj lze vysledovat až od počátku 50. let minulého století. Neexistuje totiž jediný přesvědčivý důkaz, že k takovému riskantnímu experimentu, který měl stát tolik lidských životů, skutečně došlo. A americké námořnictvo takovou událost striktně popírá. Do historie tato událost poté vstoupila pod názvem Philadelphia Experiment… Lékaři dnes jednoznačně potvrzují, že pokud se člověk dostane do vlivu silného elektromagnetického pole, výrazně to ovlivňuje jeho mozkovou činnost. Lidé, kteří byli takto postiženi, mohou například trpět epilepsií, ztrátou schopnosti rozlišovat mezi realitou a halucinogenními představami, jež se mohou dokonce, byť jenom zdánlivě, trojrozměrně vizualizovat. Koneckonců proč ne, když náš mozek funguje vlastně jako hologram?

Je proto pravděpodobné, že pokusy se zneviditelňováním hmotných objektů, včetně lidí, pokračují. Objevily se dokonce i zprávy o tom, že se podobnými pokusy na sklonku druhé světové války zabývali i nacisté a nakonec dospěli k vynálezu letounu, který překonával všechny tehdy známé technické parametry. Měla to prý být jedna z jejich tzv. zázračných zbraní, využívající právě sílu elektromagnetických pulzačních polí.

Někteří ufologové jsou dnes přesvědčeni, že typickým příkladem takových experimentů bývá pozorování výskytu některých UFO fenoménů. Podle řady informací, jež jsou mnohým ufologickým organizacím k dispozici, se tyto pozoruhodné objekty někdy přemísťují z místa na místo tak, že náhle přestanou být vidět. Buď jsou obklopené jakýmsi mlžným oparem, nebo podivnou září. Z takové mlhy, či záře se však najednou jako blesk vyloupne evidentně hmotné těleso. Je proto možné, že tyto objekty jsou obklopené podobným pulzačním elektromagnetickým polem, o němž se v souvislosti s Philadelphia Experimentem dodnes hovoří.

Tyto UFO fenomény tedy pravděpodobně obklopuje silné elektromagnetické pole, jež následně způsobuje efekt neviditelnosti. Tomu odpovídají i poznatky lidí, kteří se s takovými objekty setkali zblízka. Náhlé vypnutí motorů a světel aut, paralyzace centrálního nervového systému, spojená s paměťovou amnézií, to vše svědčí o působení takového silového pole. Snad jde o výsledek nějakých tajných vojenských experimentů. Ale je to jisté?

Záhadná zmizení lidí

Občas totiž dochází i k záhadným zmizením lidí. Prostě se před zraky jiných osob najednou rozplynou. Ačkoli jde o fenomén dost vzácný, není vyloučeno, že i zde máme co dělat s působením nějaké nám dosud neznámé fyzikální reality. Co se přitom děje, to ale nevíme. Objevují se pouze spekulace o přechodech do jinodimenzionálního prostoru, paralelně koexistujících časoprostorových smyčkách apod. Takovým způsobem se prý nenávratně ztratil i legendární zakladatel Říma Romulus. Řecký historik Plutarchos k tomu uvádí, že zmizel uprostřed všelidového shromáždění na Martově poli: "Sluneční svit náhle pohasl a všechny obklopila udivující temnota, z níž se ze všech stran ozývalo strašlivé burácení a vanuly bouřlivé vichry. Když bouře pominula a zavládlo opět světlo, v obavách hledali lidé svého krále, ale marně…" Stejně zvláštním způsobem prý zmizel i proslulý antický mág Appollónios z Tyany, o němž napsal pojednání římský historik Flavius Filostratos zhruba sto let po smrti této významné antické osobnosti. V roce 81 n. l. byl předvolán před římského císaře Domitiána, aby se zde zodpovídal z obvinění, že proti němu osnoval spiknutí. Nakonec ho ale díky jeho obratné obhajobě osvobodili a tehdy Appollónios vmetl císaři do tváře slova: "A ty mně nezabiješ, neboť ti pravím, že nejsem smrtelný." A zmizel. Před zraky shromážděných soudců se najednou jakoby rozplynul. Římské historické anály se zároveň zmiňují o historikovi Drusovi Caiovi, který ještě jako malé dítě zmizel ze své kolébky. Ačkoli byl prohledán celý dům i jeho okolí, po malém chlapci se slehla zem. Rodiče už si mysleli, že dítě musel někdo unést, když následujícího dne byl hoch nalezen u okna v nejvyšším patře domu, jak se dívá do sluncem osvětlené krajiny pod sebou… Rovněž Ježíš Kristus Nazaretský prý po svém zázračném zmrtvýchvstání náhle zmizel. Křesťanská tradice sice hovoří o jeho nanebevstoupení, ale dočteme se o tom pouze v některých evangeliích. Jiná o tomto zázraku mlčí. Ale tak, či onak, co se dělo s Ježíšem poté, co se naposledy setkal se svými učedníky, zůstává dodnes tajemstvím. Nový zákon nechal tuto otázku otevřenou… To vše ale mohou být jen legendy. Ale co říci na případ sedmiletého Dennise Martina, který v roce 1969 podnikl se svými příbuznými výlet na Grea Smoky Mountains? Dospělí malého chlapce ani na okamžik nespustili z očí, a přesto náhle zmizel, když šel právě vedle svého otce. Jako když se rozplyne… Případ byl šetřen policií, ale k žádným uspokojivým závěrům se tenkrát nedospělo. Že by se toto dítě stalo obětí zločinu, nebo neštěstí a rodiče se to báli přiznat? Tak, či onak, Dennis Martin, ani jeho pozůstatky nikdy nalezeny nebyly.

Zdá se tedy, že fenomén neviditelnosti opravdu existuje a patří do té škály paranormálních jevů, které jsou pro nás dosud tajemstvím. A zatím nezbývá než konstatovat, že mezi nebem a zemí vskutku existuje mnoho věcí, jež jsou dosud nad možnosti našeho rozumového uvažování.

Co je za tím vším, se lze pouze dohadovat. Někteří soudí, že by mohlo jít o zvláštní druh únosů lidí mimozemšťany, jiní zase, že by se mohlo jednat o náhodný souběh fyzikálních realit, tvořících pak efekt zneviditelnění v průniku do jiného časoprostoru. Ale jistota, co za těmito záhadnými zmizeními lidí opravdu je, stále chybí…

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise PHOENIX v lednu 2008.