Velmi zajímavá myšlenka zazněla ve snímku "Co my jen víme!?" (What the Bleep Do We Know!?), který vřele doporučuji ke zhlédnutí. Z pohledu kvantové fyziky, která dnes zřejmě představuje vrchol vědeckého poznání, je naše mysl schopna zpracovat z vnímané reality pouze tu část, která odpovídá vžitým vzorcům a přijatým rámcům. Jinými slovy, uvědomujeme si pouze to, co známe.

Vidíme jen to, co chceme

Naše oči fungují jako kamera, která snímá mnohem více, než je mozek schopen vyhodnotit. Až při různých stavech změněného stavu vědomí, soustředění nebo meditaci se třeba rozpomeneme na obrazy, které jsme kdysi dávno sice zahlédli, ale vůbec si neuvědomili. Ve zmiňovaném filmu jako příklad tohoto fascinujícího jevu je zmíněna situace, kdy k břehům Karibských ostrovů připlula Kolumbova flotila, ale domorodí indiáni na moři žádné lodě neviděli, protože jejich mysl nic podobného neznala. Jen místní šaman pozoroval na obzoru nezvyklé čeření vody. Až po několika dnech přemýšlení, co toto podivné čeření vody způsobuje, spatřil přibližující se Kolumbovy lodě. Teprve poté, co o svém vidění řekl ostatním a ti mu uvěřili, spatřili ostrovní obyvatelé to, co on. Pro mnoho lidí je tento příběh asi jen stěží uvěřitelný, neboť jsme zvyklí svým smyslům plně důvěřovat. Ovšem závěry kvantové fyziky a především praktické pokusy jasně dokazují, že naše vlastní smysly nás denně klamou, přesněji řečeno, my sami chceme být klamáni.

Neviditelný pavouk

To, co považujeme za vnímanou realitu, je pouze projekce naší mysli, našich zkušeností, přijatých pravidel i omylů. Pokud se sejde více pozorovatelů nějakého děje, který zcela nezapadá do běžných rámců, je zajímavé se každého zvlášť posléze zeptat na to, co vlastně viděl. Jednotlivé výpovědi se budou velmi výrazně rozcházet. Může jít např. o konfrontaci při náhodném pozorování UFO, různých duchovních zjevení, kulového blesku či jiných jevů, které dotyční do té doby neměli možnost spatřit a vytvořit si potřebné zkušenosti. Sám jsem něco takového také zažil společně se svým bratrem při naší cestě po Blízkém východě. Za letní noci jsme procházeli po místní vesnici, kde jsme bydleli, neboť jsme horkem nemohli spát. Pod štítem jednoho domku, přímo před pouliční lampou, jsem si všiml obrovské dokonalé pavučiny. Pavouka jsem ale žádného neviděl. Říkám bratrovi, že by mě zajímalo, jaký pavouk si utkal takovou velkou pavučinu. I on byl zvědavý, tak jsem vzal klacík, že trochu zabrnkám na pavučinu a majitel odněkud přiběhne. V okamžiku, kdy jsem se chtěl dotknout středu pavučiny, jsem ale šokem uskočil dva metry zpět. Přímo uprostřed totiž celou dobu seděl monstrózní pavouk, do kterého jsem klackem vrazil. Má i bratrova mysl ho totiž byla ochotna přijmout za skutečného, až když se začal rozčileně hýbat. Problém byl v tom, že sám jsem doma v dětství všemožnou havěť choval, včetně exotických brouků, obřích švábů apod. a měl jsem jasnou představu, jak může být pavouk maximálně velký. Při nejlepší vůli jsem si dokázal představit pavouka velikosti lidské pěsti, ale tento exemplář byl až děsivě obrovský. Jen jsme se na sebe s bratrem udiveně podívali a raději zmizeli z pavoukova dosahu.

Modli se a pracuj!

Ve východních zemích mají po duchovní stránce problém s naším iluzorním viděním světa již dávno zpracován a vyřešen, svět je zkrátka májá – pouhý klam. Nikdo si proto nedělá více starostí, než je třeba. My Evropané jsme na tom o poznání hůř. Zbytečně se zaplétáme do osidel vlastních klamů a složitých konstrukcí. Aktuálně jsme se chytli do pasti vytvořené ekonomické krize. Nebýt uměle vyvolaného strachu, díky kterému lidé začali rekordně šetřit a méně utrácet, vše by mohlo jít ve starých kolejích dále. Myšlenková konstrukce se stává realitou, když ji přijme dostatečný počet lidí. Díky agresivním a všudypřítomným mediálním tlakům se potřebné informace šíří v našem světě neobyčejnou rychlostí a zhoubnou silou. Dnes je to kupříkladu teprve třetí den, co se v televizi objevily první informace o viru prasečí chřipky v Mexiku. Až budete číst tento článek, předpokládám, že již bude v našich myslích vytvořen matrix světové pandemie a strachu. Obří farmaceutická společnost Baxter se výhodně zbaví svých starých neudaných vakcín proti ptačí chřipce a i mnozí z nás pod tíhou strachu k jejím mnohamiliardovým ziskům také dobrovolně přispějí. Rád bych, aby má slova působila pokud možno pozitivně, proto vám snad mohu dát dobrou radu: Vyhýbejte se lidem, kteří nás z jakéhokoliv důvodu čímkoliv straší. Pokud to nebude třeba, zbytečně se nenervujte u televize nebo při čtení novin či internetových zpráv. Skutečný život je jinde. V lese je krásně celý rok, květiny na loukách jsou tu pro nás také bez ohledu na to, co se děje kolem. Věnujte se svým dětem, zahrádce, choďte se psem na procházky. Kdo chce apokalypsu, ten ji bude mít. Vy chtějte více. Vyhledávejte sobě rovné a obklopte se skutečnými přáteli. Nikdo nezůstane sám, neboť Bůh své děti neopouští. Všechno je tak, jak má být. To si opakujte večer před usnutím i ráno po probuzení. Nezapomeňte poděkovat za každé nové ráno, protože to je velký dar. Boží milost nehledejte ve zkostnatělých církvích ani u falešných mistrů, ale přímo ve svém srdci. K přijetí Boha není třeba žádného prostředníka, stačí pouze pokora. Nečekejte na nějaký druhý příchod Krista, vždyť on nikam neodešel, a již 2000 let je tu s námi a čeká přímo vedle nás na naše zavolání. Blíž už jít nemůže, poslední krok je na nás. Je připraven nás trpělivě vyslechnout, nebojte se mu svěřit své trápení. Pracujte poctivě a myslete přitom na Boha. Pro klid vašich duší a k rozjímání nechť vám slouží tato 300 let stará moudrost neznámého autora:

• Jdi klidně uprostřed rozruchu a spěchu a vzpomeň, jaký mír může být v tichu.

• Dokud je to možné, bez ztráty tváře vycházej dobře se všemi lidmi.

• Říkej svou pravdu tiše a jasně, také oni mají svůj příběh.

• Naslouchej ostatním, třeba i omezeným a nevědomým, vyhýbej se hlučným a svárlivým osobám, otravují ducha.

• Jestliže se budeš srovnávat s jinými, můžeš se stát domýšlivým nebo malomyslným, neboť vždy se najdou lidé větší i menší než ty.

• Raduj se stejně z toho, čeho jsi dosáhl, jako ze svých plánů. Udržuj zájem o vlastní životní cestu, jakkoli skromnou, je to opravdové bohatství v proměnlivém duchu.

• Buď opatrný ve svých záležitostech, protože svět je plný podvodu, ale nenech se tím zaslepit. Mnoho lidí zápasí o velké ideály a všude je život plný hrdinství, buď sám sebou!

• Zvlášť nepředstírej city a nestav se cynicky k lásce, neboť tváří v tvář vší vyprahlosti a rozčarování je věčně svěží jako tráva.

• Přijímej klidně, co ti radí léta. Až přijde čas, s půvabem odlož vše, co náleží mládí.

• Rozvíjej sílu ducha, aby tě mohl chránit v nenadálém neštěstí a netrap se s představami. Mnoho obav se rodí z únavy, nudy, samoty.

• Buď k sobě přísný, ale ne tvrdý. Jsi dítětem vesmíru, ne méně než stromy a hvězdy. Máš právo být zde.

• Ač je ti to jasné, či ne, vesmír se nepochybně rozvíjí tak, jak má.

• Žij přesto v pohodě s Bohem, jakkoli si to představuješ, ať jsou tvé úkoly a usilování v hlučném zmatku života jakékoliv, udržuj pokoj ve své duši.

• Přes všechny nedokonalosti je to krásný svět. Neumdlévej. Jdi za štěstím.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 07/2009.