Občas mě až přivádí v úžas zjištění, jak velkou negativitou je zahalen okolní svět. Kolik lidí spoustu věcí odmítá, z kolika úst zaznívají slova odsudků a nedůvěry. A to nejen v případech, kdy se reálný stav věcí jeví hodným oprávněné kritiky, ale i tehdy, nejsme-li s to dokázat platnost určitého jevu. V takové chvíli, spíše než bychom se otevřeli pohledu, jenž nějakým způsobem přesahuje naše běžné vnímání, volíme druhou, snazší variantu, jíž je odmítnutí. Naše nynější století je v mnoha směrech stoletím hlouposti, jejímž základem je právě negace. Mějme však na paměti: čím je život negativnější, tím se zároveň stává bezvýznamnějším.

Hlupák a génius

Ivan Sergejevič Turgeněv napsal krátký, ale nesmírně poučný příběh: v jednom městečku žil velmi inteligentní člověk, jenž byl ostatními považován za génia. V témže městě žil také hrozný hlupák – idiot. Jednoho dne přistoupil tento hlupák ke géniovi a požádal ho, aby mu řekl, jak se stát inteligentním. Génius se ho zeptal, zda opravdu chce být inteligentní, nebo jako inteligentní pouze vypadat. Stát se inteligentem je totiž velmi dlouhý proces, ale působit takovým dojmem je velmi snadné. Hlupák řekl, aby mu ukázal tu snazší cestu, že stačí, když bude inteligentně vypadat.

Všechno odmítat

Génius mu vysvětlil, že stát se inteligentním předpokládá možnost dělat chyby, ale chce-li tak pouze vypadat, nesmí nikdy chybovat. Hlupák byl netrpělivý a požadoval, aby mu trik ihned vysvětlil. Nato mu génius pošeptal něco do ucha. A od toho dne začali všichni ve městě považovat hlupáka za inteligentního člověka. Lidé se podivovali: "Jak se tento člověk mohl stát tak inteligentním? Co mu asi řekl ten génius?" Jednoduše mu poradil, aby každý výrok, který uslyší, ihned negoval. Když někdo řekl: "Něco na tom uctívání idolů je," hlupák okamžitě odpověděl, že na tom vůbec nic není. Zpočátku si však nebyl příliš jistý, proto se zeptal génia: "Mohu tak mluvit, i když o té věci nic nevím?"

Není víry bez důkazů

Inteligentní člověk mu odpověděl: "Nestarej se, zda něco víš, nebo nevíš, pouze všechno, co uslyšíš, okamžitě neguj. Řekne-li někdo, že Kalidásova díla jsou vynikající, namítni pouze, že je to všechno odpad. Poruč jim, ať ti dokáží, že je to výborné! Když někdo řekne, že Beethovenova hudba je nebeská, odpověz, že i v pekle hrají takovou hudbu, a řekni mu, aby dokázal, jaká je to nebeská hudba. Jednoduše všechno odmítej a bude-li ti někdo odporovat, vyzvi ho, aby dokázal svoje tvrzení." Za dva týdny se stal hlupák v celém městě známý svou inteligencí. Lidé o něm začali říkat, že je velmi hloubavý a že je těžké ho pochopit. Když někdo pochválil Shakespearovu poezii, namítl, že je to všechno odpad; kterýkoliv školák může také napsat básně. Lidé byli poté na rozpacích, neboť v takové situaci mohli jen stěží dokázat svá tvrzení.

Pozitivní znamená pravdivý

Žádná pravda nemůže být poznána bez toho, abychom my sami byli pozitivní. Čím je život negativnější, i když zvenčí se může jevit zcela opačným, tím bude vnitřně prázdnější a přízemnější. Negativita znemožňuje přístup pravdě, blaženosti a kráse do hlubších dimenzí našeho bytí. Všechny povznášející zážitky se uskutečňují pouze v mysli, která je pozitivní.

Kdykoliv řekneme "ne", něco v naší mysli se uzavře. Přemýšleli jsme někdy o působení slov? Zavřeme-li se v pokoji a nahlas vyslovíme "ne", zjistíme, že celé naše srdce se stáhne a uzamkne. Když řekneme nahlas "ano", dočkáme se zcela opačného efektu: naše srdce rozevře křídla a vzlétne. V našich ústech se nerodí pouze slova, jejich vyslovením se vytváří i jistá paralelní událost.

Kdosi se jednou zeptal svatého Augustina: "Co je tvým uctíváním? Co je tvou modlitbou?" Svatý Augustin odpověděl: "Ano, ano a ještě jednou ano, Pane můj! To je mé uctívání, to je celá má modlitba."

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 06/2009.