Lidé ke mně přicházejí s nejrůznějším trápením. A otázky typu: "Kde najdu pravého partnera?" nebo "Proč nemám pořádný vztah?" bývají velice časté. A já už dlouho standardně sděluji: "Bůh existuje, Láska je. A je to jediná realita na tomto světě…"

Žijeme v kouzelném světě, kde nic nevíme jistě. Nežli se povzneseme na úroveň dokonalého poznání, do bodu, který označuji písmenkem "Z" a připisuji k němu, že se jedná o 100% harmonii, jsme všichni ve stavu tušeného. I já jsem po celý svůj život Lásku pouze tušila. A i když mi okolí signalizovalo nejrůznějším způsobem, že žádná láska není, že svět funguje na principu podlosti a násilí, nepřijala jsem to, nenechala jsem se tím zmást. Někde hluboko v sobě jsem měla ukrytou informaci, že všechno musí být jinak – že Láska nejen existuje, ale já na ni mám nárok – je tím jediným, pro co stojí za to žít.

Kde je partnerská láska?

Proč se na světě tolik trápíme mezilidskými vztahy? To je takový problém vzít za ruku toho pravého a říct si: budeme spolu žít hezky až do smrti – a také to posléze udělat? Proč nám dá tolik práce toho pravého potkat? Musíme procházet bolestnými zkušenostmi, nežli k lásce dojdeme? Podle mne je to stejné jako s nemocemi: nemusíme vůbec trpět, ale protože jsme málo vstřícní k pravdě kolem nás a v nás, mnohdy to bereme právě oklikou přes nemoci a bolavé vztahy. Nikdo nás životu v lásce neučil. Přesněji, před dvěma tisíci lety nám Ježíš Kristus přesně popsal, co to je, ale umlčeli ho dříve, nežli stačil svoji misi dokončit. Byl tak velkým trnem v oku tehdejším vládcům, že se rozhodli ho zlikvidovat. Šli mu po krku nevybíravým způsobem, hrozila mu smrt. Tehdy se do všeho vložila "vyšší moc". Těžko se to slovy popisuje, ale vy mě pochopíte, když řeknu, že byl tak velkou osobností, že nebyl karmický důvod k tomu, aby zemřel násilnou smrtí… Muselo být mu pomoženo, ať se kolem dělo cokoliv. V okamžiku, kdy ho odváděli, aby ho vláčeli ulicemi a posléze přibili na kříž, to už nebyl on. Lidmi byl viděn, jako by to byl on a jen málo z nich znalo pravou skutečnost. Představte si, jak kouzelník Copperfield zhmotňuje, anebo nechá zmizet např. lokomotivu. Tak nějak podobně se to stalo: člověk Ježíš Kristus cíleně odešel z koloběhu dějin do ústraní a tam – znám jen pro hrstku svých nejbližších – dožil až do přirozené smrti. Poslední fáze jeho života, jak ji běžně známe (ukřižování) proběhla, ale místo něho tam figurovala fikce. Ukřižování jako akt bylo třeba lidem "přehrát" – mnoho z těch, kteří ukřižování přihlíželi, se až tam pod křížem rozhodlo, co vlastně chtějí – zda nadále zůstanou k nepravostem laxní, anebo se přikloní na stranu dobra. Jen hrstka lidí už tenkrát znala pravdu. Patřil k nim i Jidáš, kterého běžně považujeme za zrádce, a on byl přitom druhem nejvěrnějším… Ježíš Kristus po "ukřižování" odešel do ústraní, po čase se i oženil, měl rodinu, děti a dožil – davy nepoznán – normální civilní život. A co tam místo něho dohrálo roli přibitého na kříž? Fikce, hmotná podoba jeho těla… Ať to již nazveme různými slovy, tak nějak to bylo. Je to pro mnohé skutečnost hodně nová? Anebo vás ani nepřekvapí, že ten, kdo přijde absolutně čistý a bez jediné poskvrny plní, co je třeba, nemůže zemřít rukou smrtelníka, byť ten by byl třeba i hodně agresivní?

Láska neumírá

Mně osobně informace o Kristu překvapily jenom na chvíli. Poté přišla nesmírná úleva! Vždyť já jsem celý svůj život věděla, že zlo má jenom omezenou platnost a láska vždycky zvítězí! Tak jasné mi to najednou bylo, stejně jako že jedna a jedna jsou dvě. Nikdo nemůže lásku trvale popřít a nastolit opak – tlak a nesmysly. Boží dílo mezi námi lidmi je právě takové: nezničitelné a věčné… A kdokoliv se dá cestou Lásky – a to nemusí dosahovat takových výšin jako sám Kristus – tomu bude pomoženo… A vrátímeli se zpět k partnerství: ten si pravého partnera najde. Je však důležité si říci: "Vztah budu žít jen s tím pravým. Nepůjdu se svými nároky níž, do své blízkosti si pustím pouze toho pro mne nejlepšího. A jestli nemám pravého partnera v tomto životě poznat, přijímám to bez reptání. Má-li to tak být, zůstanu do konce života sám." Dnes toto, co zde píši, vyučuji. Ukazuji desku stolu a po ní jezdím rukama: tady jsme my lidé, tady se pohybujeme – na ploše. Žijeme plošně, všichni bez výjimky. A podle toho naše vztahy vypadají: jsou ploché. Bez chuti a bez zápachu. Zamilovanost nás vtáhne do fikce krásné lásky, cítíme se povýšeni a vše je rázem tak jednoduché. Ale když toto šálení opadne, jsme zase jen na desce stolu: nula od nuly pošla – když jsme se výš vlastní pílí nepozdvihli, jsme zase jen dole.

Partnera najdeme v Bohu

Ptáte se, kde najít pravého partnera? Odpovím vám velice jasně: v Bohu. A co to znamená? To, že tuto otázku navždy vypustíte ze svého repertoáru. Je hloupá a bezobsažná. Hodí se jen do plochého světa, kde se žijí nesmysly. Ego velí něco chtít, po něčem se pídit, dostat se k tomu, získat to do svého života. Partnera nemůžete chtít, nedostanete se k němu chtěním, nezískáte ho, když se po něm budete pídit. Tudy cesta nevede. Musíte na to moudřeji: láskou. A jak se to dělá? Láska ví, že všechno, co potřebujete, už máte. Partnera máte – právě teď je ve vašem životě fyzicky přítomný. A že ho očima nevidíte? Jak byste také mohli! Partner Je, ale mimo váš dosah. A kde je? Nad vámi! Nikde ho hledat nemusíte, nejdříve ze všeho máte povinnost si uvědomit, že partner je, ale vy jste se k němu z plochosti žití dosud nepozvedli. A tak, chcete-li partnera, zdvihněte hlavu. Podívejte se na Lásku, která je nad vámi na nebesích – a k ní zamiřte. V prostoru Božím, v oblacích nad vámi sídlí Bůh – a Váš partner. A vy, když se dosud po partnerovi ptáte, prozrazujete tím na sebe, že jste mezi nešťastníky v plochém světě (na desce stolu) a marně tam jezdíte zprava doleva ve snaze partnera najít. Už víte, jak k němu? Došlo vám, že je nesmysl se ptát: kde je? Otázku musíte klást jinak. Nežijete-li smysluplné partnerství a moc byste si to přáli, ptejte se na jinou věc: "Kde jsem já?" Na sebe se ptejte, na svou dosaženou úroveň, sebou se zabývejte. Partner je, ale nemůže za vámi do plochého světa, tam je místo jenom pro nedovtipy. Kdo chce žít hezké vztahy, musí výš. Je to geniálně vymyšleno, že? Svět je opravdu absolutně dokonalý. Láska je, Řád funguje a nikdo Dobro neobejde žádnou cestičkou: že by zůstal v plochosti žití a k tomu měl pěkné vztahy. Zkoušet tento nesmysl můžeme – a mnozí to dělají po celý život… Jsou přilepení na desce stolu v plochosti žití a domáhají se smysluplného partnerství. Já nikomu jeho marnost počínání neberu, jen říkám, že svět funguje jinak. Kdo chce, ten se plochosti žití pustí a zamíří ke smysluplnému partnerství.

Boha nelze ošidit

Řád, Bůh se ošidit nedá. Nikdo ho neobejde, žádná cesta vedoucí k partnerství bez pročištění vlastních negací není. Abychom partnera uviděli, nesmí v nás být negativní myšlenky o vztahu, o životě. Musíme se vyčistit, odlehčit a tím se k partnerovi pozdvihneme.

Abyste našli pravého partnera, tak jediné, čím si musíte plnit mysl a posléze i život, jste vy sami – sebou se musíte zabývat, máte za úkol odpoutat se od nesmyslů. Pokládejte si otázky: "Proč jsem ještě v plochém světě? A co udělám proto, abych se z plochosti žití povznesl k partnerovi?" To jediné vás musí zajímat, chcete-li k Lásce skutečné dojít. A Bůh? Jakou v tom hraje roli? Měří poctivým metrem. Nikomu nezalže, všichni skrze Něj uvidí pravdu o sobě. Kdo je sám a pravého partnera nemá, tomu Bůh neublíží tím, že by do jeho blízkosti vhodného člověka "nastrčil". Kdepak, takto nás nemate. Nelže, že si lepší věci zasloužíme bez očisty sebe sama. Kdo není odpoutaný od nesmyslnosti plochého žití, ten musí mít šanci svá pochybení poznat. Do nečistoty bytí pěkný vztah nepatří. Na desce stolu v každodenních hrách ega si musíme mít šanci ověřit, co nefunguje. A když to už víc nechceme a rozhodneme se pro něco lepšího, můžeme se pohnout vývojem dál. Že to trvá dlouho a nejde to? Skutečně si to myslíte? Jestli vás napadají tato slova, tak to už jste zase v plochém rozměru života. Nabízím pohled jiný: což takhle si uvědomit, že Láska je jediná realita života? Že žít ve smysluplném partnerství je normální a přirozená záležitost a vše ostatní je nesmysl pramenící z ega? Na partnerství není třeba čekat celá desetiletí! Můžeme je žít teď hned… a když ne hned, tak určitě během krátké doby. Tak rychle se posuneme k partnerovi, jak hodně lásky si dovolíme...

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 06/2009.