Je zajímavé, že věda a mystika dospěly k nové úrovni shody ohledně podstaty reality a dalších spirituálních otázek, jež se dosud zdály být pro vědu neuchopitelné. Po staletí hinduističtí mystici tvrdí, že mají přímé poznání těchto univerzálních pravd, které, jak uvádějí, k nim přicházejí jako výsledek čtyřiceti let meditací v himálajských jeskyních. S využitím rigorózních vědeckých metod a teoretických konstrukcí vědci nedávno dospěli ke stejné pravdě – nebo, spíše bychom měli říci, vyslovili stejný předpoklad. Nyní lze s jistotou říci, že kvantová fyzika skutečně dokazuje to, co mystici vědí již po staletí.

Je vzrušující pozorovat, jak se spojují dva způsoby přístupu a dospívají k pravdě. Věda a spiritualita se konečně spojily a z vědců se stávají mystici moderní doby.

Přesto, navzdory pokroku, kterého jsme dosáhli, musíme s veškerou pokorou mít na mysli, že tyto předpoklady ve své pravé podstatě nereprezentují celou pravdu. Velké tajemství toho, jak vesmír funguje a jaký je vyšší cíl lidského života, zřejmě stále ještě leží mimo pouhé chápání smrtelníků. Zdá se, že předpoklady, k nimž jsme dospěli, jsou pouhým přiblížením se tomu, co by mohla být pravda.

Předpoklad: Na rozdíl od většiny západních náboženských představ nejsme lidské bytosti s příležitostnou spirituální zkušeností. Spíše jsme spirituální bytosti s lidskou zkušeností.

To není jen hraní si se slovíčky. Představuje to zásadní posun našeho myšlení o tom, kdo jsme, a našem vztahu k Bohu. Místo toho, abychom se viděli jako "padlí" a odtržení od Boha, tento předpoklad říká, že jsme stále spojeni s Veškerenstvem a že život ve fyzickém těle je jen krátká mezihra s cílem něco se naučit a vyrovnat energii. Říká také, že Bůh žije v každém z nás spíše než tam někde nahoře, a poukazuje na naši duální lidskou duchovní podstatu.

V myšlence, že jsme spirituální bytosti s lidskou zkušeností, je skryta fenomenální síla. Představuje přímou hrozbu pro Ego, které se skládá z nakupení přesvědčení, která nás utvrzují v tom, že jsme odtržení od Boha a jsme předmětem jeho hněvu za to, že jsme spáchali prvotní hřích tím, že jsme se od něho odtrhli. Jestliže však nejsme odtržení, ale naprosto spojení, Ego přestává existovat.

Předpoklad: Máme fyzická těla, která umírají, ale jsme nesmrtelní. Po staletí filozofové debatují o složení "duše". Tato diskuse začala mnohem dříve, než se do sporu o její podobu dostali Platon a Sokrates. Spory pokračují dodnes a shoda je stále v nedohlednu. Pro účely této debaty je však duše definována jako součást našeho já, která představuje čisté vědomí spojené s větším oceánem vědomí, které tvoří Veškerenstvo. Přesto, pro účely naší inkarnace, bere na sebe duše individuální charakteristiku, kterou lze přirovnat k jediné kapce z téhož oceánu nebo ke kousku Božské látky. Protože jsme součástí Veškerenstva, vždy existujeme jako duše. Duše nemá žádný počátek ani konec, existuje mimo čas a prostor a je nesmrtelná. Během naší inkarnace nás duše udržuje ve spojení se světem Božské pravdy a s Veškerenstvem a odpovídá za náš duchovní vývoj. Jakmile se duše inkarnuje, dostává se do spojení s tělem i s osobností, což dohromady představuje identitu. Tu si vytváříme sami pro sebe a stojí na našem vlastním sebepojetí, které prezentujeme světu jako celek. Tak se naše duše stává předmětem stresů lidské existence a může dokonce onemocnět. Velmi mnoho dnešních chorob, jako například rakovina, začíná jako hluboké onemocnění duše. Šamani říkají, že duše se zlomí, nebo rozštěpí a její části skutečně mizí a ztrácejí se v minulých událostech, zvláště v traumatech. Značná část léčebné práce šamanů se točí kolem myšlenky návratu duše. Zda se duše inkarnuje jednou, nebo stále znovu a znovu, je předmětem sporů po staletí. Mnohé církve a náboženství nemají tuto záležitost vyřešenou dodnes. Východní náboženství však vždy zahrnovala reinkarnaci mezi svá duchovní přesvědčení. Já nepovažuji reinkarnaci za ústřední pro Radikální odpuštění a nezáleží na tom, jestli v ni věříte, nebo ne. Jestliže je vám myšlenka reinkarnace cizí, přeskočte následující řádky. O reinkarnaci existují důkazy, zvláště nesmírné množství výpovědí lidí, kteří se ocitli tváří v tvář smrti. Tato svědectví jsou si tak podobná jak obsahem, tak i kvalitou, že je stěží můžeme vyvrátit. Účinek těchto zážitků blízkých smrti na jejich životy byl také více méně stejný. Ze stejných zdrojů také vyplývá, že naše duše se nejen inkarnují mnohokrát, ale nepřicházejí do fyzického života osamocené. Výzkum minulých životů svědčí o tom, že naše duše zřejmě přicházejí zpět znovu a znovu spolu s ostatními z naší skupiny duší, aby vyřešily jednotlivé karmické nerovnováhy.

Energetické nerovnováhy – karma

Během naší cesty k celistvosti vytváříme energetické nerovnováhy, které se musí zase uvést do původního stavu. Tyto nerovnováhy označujeme jako karmu. Například když někoho využíváme nebo podvádíme, musíme někdy zakusit, jaké to je, když někdo podvádí nebo využívá nás, aby se energie vyrovnala. Není to morální cvičení; nemá to nic do činění s dobrem nebo zlem. Jak už jsme několikrát poznamenali, vesmír je neutrální. Děje se to prostě jako vyrovnávání energie a řídí to zákon příčiny a důsledku, který říká, že každá akce vyvolává stejnou reakci. Lidé, s nimiž hrajeme, a hry, které s nimi hrajeme, to všechno je o vyrovnávání energie. Naše duše se léčí a zaceluje pokaždé, když vyvážíme karmické energie.

Proč radikální odpuštění znamená neuvěřitelnou hodnotu pro naši duši

A protože ve světě Božské pravdy neexistuje čas, všechny naše inkarnace probíhají současně. Když se v jednom životním běhu vyléčíme, léčíme také ostatní inkarnace. Použití Radikálního odpuštění v jednom životě proto znamená pro duši neuvěřitelnou hodnotu, protože současně léčí všechny ostatní inkarnace. Představte si např. kolektivní karmu, která se vyrovnala tím, že Nelson Mandela odpustil celé generaci bělochů v Jihoafrické republice to, jak zacházela s černochy. Ze stejného důvodu si zkuste představit kolektivní karmu, kterou zbývá vyrovnat v Americe za to, jak se zacházelo s otroky a původními americkými Indiány. Naše Duše nás vždycky posouvá směrem k uzdravení a neustále vytváří situace, které nám skýtají možnost vyrovnat karmickou energii. Pokud se toto léčení neuskuteční na úrovni Božské pravdy, máme tendenci znovu vytvářet nerovnováhu prostřednictvím bludného kruhu zášti a pomsty a udržováním vědomí oběti. To udržuje kola karmy v neustálém pohybu. Radikální odpuštění poskytuje jednu z nejlepších cest, jak tato kola zastavit, protože celý koloběh rozbíjí. Jestliže máte i po tom, co bylo řečeno, problém s pojetím reinkarnace, prostě ho ignorujte.

Předpoklad: Zatímco naše těla a naše smysly nám říkají, že jsme samostatné individuality, ve skutečnosti jsme všichni jedno. My všichni individuálně vibrujeme jako součást jediného celku. Nejsme naše těla. Nejsme naše Ega. Nejsme naše osobnostní já nebo role, které každodenně hrajeme. Pokud tomu věříme, posiluje to naši víru v odtržení. Držíme-li se tohoto přesvědčení, nemůžeme si vzpomenout, kdo skutečně jsme – individuální duše stvořená jako součást Boha a existující v jednotě s Bohem.

Předpoklad: Když byly všechny naše duše zajedno s Bohem, pohrávali jsme si s myšlenkou, že by bylo možné se odtrhnout. Ta myšlenka, jež se stala iluzí či snem, v němž nyní žijeme, nás chytila do pasti. Je to sen, protože k odtržení ve skutečnosti nedošlo. My si jen myslíme, že došlo - a ta myšlenka dala vzniknout systému přesvědčení, který nazýváme Ego.

Jak jsme se sami vyhnali z ráje

Kdysi jsme byli naprosto obklopeni Veškerenstvem – Bohem. Neměli jsme tvar, neměnili jsme se, byli jsme nesmrtelní a znali jsme pouze lásku. Pak nás napadla myšlenka. Byli jsme zvědaví, jaké by to bylo, kdybychom sestoupili do fyzické reality a zažili opačné energie - jako formu, změnu, odtržení, strach, smrt, hranice a dualitu. Chvíli jsme si s tou myšlenkou pohrávali, ale vždycky jsme si mysleli, že můžeme z toho pokusu kdykoli vycouvat, kdybychom se rozhodli ten nápad realizovat. Neviděli jsme v tom žádné nebezpečí. Tak jsme se rozhodli a snížili jsme naši energetickou vibraci, abychom kondenzovali naši energii do fyzické formy. V tom procesu jsme zapomněli na naše spojení s Bohem a představovali jsme si, že jsme se od něho skutečně odtrhli a že žádná cesta zpět do Veškerenstva neexistuje.

Ten sen se pro nás stal příliš skutečným a pak nás začala pronásledovat vina za to, že jsme spáchali tento (prvotní) hřích a odtrhli jsme se od Boha. Začali jsme se bát, že na nás Bůh sešle svůj hněv za to, co jsme provedli. Tato mocná víra v hřích, vinu a strach se přeměnila v Ego, a to se stalo tak mocnou silou v našem životě, že v naší mysli stvořilo svět ovládaný strachem. Náš svět je tedy více ovládán strachem než láskou.

Ego není naše osobnost

I když máme tendenci Ego personifikovat, není samostatnou jednotkou. Nepředstavuje naši osobnost. Ego zastupuje soubor hluboce zakořeněných přesvědčení o tom, že jsme odtržení od Boha. Extrémní moc těchto podvědomých přesvědčení, které se prosazují prostřednictvím viny, strachu, represe a projekce, vytváří dojem, že Ego žije v nás. Ego nás udržuje v pasti lidského světa a ve stavu spánku (nevědomí), ve snu o tom, že jsme se odtrhli od Boha.

Předpoklad: Když jsme se rozhodli experimentovat s fyzickou inkarnací, Bůh nám dal naprostou volnost prožít si tento experiment jakýmkoli způsobem, který si zvolíme, a jak si pro sebe najdeme cestu zpět do Veškerenstva. Svobodná vůle se maximálně cení. Navzdory tomu, o čem se nás snaží přesvědčit Ego, Bůh se na nás nezlobil za to, že si pohráváme s myšlenkou o odtržení. Bůh nám dává všechno, co chceme, cokoli si vybereme a nijak to nehodnotí. Kdykoli ho požádáme o pomoc prostřednictvím modlitby a Radikálního odpuštění, vždy naši prosbu vyslyší.

Předpoklad: Život není nahodilá událost. Má svůj účel a poskytuje nám možnost rozvinout Božský plán s příležitostí v každém okamžiku si vybrat a rozhodnout se.

Při pohledu z lidského světa se může zdát, že jsme se dostali na svět biologickou náhodou. Náš jediný význam spočívá v tom, že se naši rodiče milovali a spustili řetězec biologických událostí, jež nazýváme těhotenství a porod. Může to také vypadat, že jediná cesta ke zvládnutí naší životní zkušenosti spočívá v tom, že se naučíme hodně o fungování světa a osvojíme si dovednosti, jež nám umožní řídit co možná nejvíc zdánlivě náhodné okolnosti našich životů. Čím větší nadvlády dosáhneme nad fyzickými okolnostmi našich životů, tím lepší naše životy budou. Z pohledu Světa Božské pravdy je to naopak. Z této perspektivy představuje náš příchod na planetu Zemi dobře uváženou, plánovanou a vědomou volbu. Plán zahrnuje výběr lidí, kteří budou fungovat jako naši rodiče. Také zdánlivě nahodilé události našeho života se připisují postupnému rozvíjení božského plánu, který je předem dohodnutý a z hlediska duchovního růstu naprosto účelový. Čím více se mu podřídíme bez toho, abychom se snažili ho řídit, tím klidnější budeme. Na první pohled to vypadá jako fatalistický pohled. Avšak není to pouze osud. Ve skutečnosti božský plán umožňuje značnou dávku tvořivosti a pružnosti a ctí princip svobodné vůle. Spolu s Duchem se podílíme na tvorbě okolností našich životů a bez výjimky dostaneme přesně to, co potřebujeme. To, do jaké míry vzdorujeme tomu či posuzujeme to, co dostáváme, určuje, zda naše životní zkušenost bude bolestná, či radostná. To, jak uchopíme životní zkušenost pak závisí na tom, abychom vstoupili do života plně a s vírou, že je o nás skutečně dobře postaráno a že máme neustálou podporu. Radikální odpuštění nás posunuje tímto směrem.

Předpoklad: Fyzická skutečnost je jen iluze vytvářená našimi pěti smysly. Hmota sestává ze vzájemně propojených energetických polí, jež vibrují na rozdílných frekvencích.

Pro většinu lidí je obtížné vypořádat se s myšlenkou, že fyzická realita je iluze vytvářená našimi smysly. Ken Carey potvrzuje potíže, které s touto koncepcí máme. Ve své knize, jež je výsledkem channelingu, došly duše, které hovoří jeho prostřednictvím, k zajímavým poznatkům. Vyprávěly, že když se dostaly do Careyova těla a pocítily všechny jeho smysly, prostě užasly. Teprve potom pochopily, proč lidské bytosti vnímají svět jako reálný. Naše smysly vytvářejí tak přesvědčivou iluzi, že dokonce tyto neinkarnované duše docenily, proč nám to činí takové potíže. Je obtížné mít neustále na mysli, že fyzický svět je prostě iluze. Avšak začínáme se pohybovat tím směrem, který tuto myšlenku podporuje. Nedávno začali vědci hovořit o lidském těle jako o nepřetržitosti mysli a těla. Taková terminologie nám skýtá poznání, že naše těla jsou něco víc než buňky, molekuly a atomy. Nauka o energiích nám říká, že ve skutečnosti jsou naše těla hutná kondenzace vzájemně propojených energetických polí a stejně jako u hologramu veškerá hmota sestává z energie vibrující v určitých vzorcích. Hologramy jsou zdánlivě skutečné trojrozměrné obrazy tvořené laserovými paprsky.

Uvědomme si, že vše je jenom vibrace

Některá energetická pole kmitají na frekvencích, které lze pozorovat a změřit. Lze jim přiřadit fyzikální hodnoty, jako je váha, objem, tvrdost a proměnlivost. Takovým energetickým vzorcům dáváme jména jako dřevo, ocel, kůže nebo whisky. Všechno fyzické prostě představuje energii kmitající s takovou frekvencí, jež můžeme odhalit našimi pěti smysly.

Přesto se nám tato koncepce zdá podivná. Získali jsme takovou důvěru ke svým smyslům, které nám zprostředkovávají okolní svět, že si stěží dokážeme představit, že se naše těla skládají nejenom z toho, co můžeme vidět a cítit. Přesto je ve velice reálném smyslu fyzický svět iluze vytvářená našimi smysly. Představte si na okamžik jeden z kovových pilířů podpírajících budovu. Vypadá dostatečně pevně a náš hmat a zrak nás informují, že se jedná o něco pevného, silného a těžkého. Avšak my také víme, že tento pilíř se skládá výhradně z atomů. Naše poznání o atomech nám říká, že každý atom se skládá z protonového jádra, kolem něhož obíhá nesmírně vysokou rychlostí jeden nebo více elektronů. Abychom se poučili o prostorových vztazích mezi jádrem a elektronem, představme si basketbalový míč uprostřed fotbalového stadionu. A teď si vybavte předmět velikosti golfového míčku, který obíhá kolem basketbalového míče rychlostí tisíce mil za hodinu a opisuje kruh o poloměru velikosti stadionu. To nám dává hrubou představu o velikostních rozdílech mezi jádrem a elektronem a obrovským prostorem mezi nimi. Z toho můžeme vyvodit, že atom se skládá z 99,99 % prostoru. Protože hmota se skládá pouze z atomů, musí se také skládat z 99,99 % prostoru. Takže i opěrný kovový pilíř je 99,99 % prostoru. Vy jste také 99,99 % prostoru. Pilíř vypadá tak hutný ze stejného důvodu jako vrtulka v elektrickém fénu, když je v chodu. Když se fén netočí, vidíte mezi jednotlivými listy vrtulky prostor a můžete tam vložit prst. Když se vrtulka začne rychle otáčet, nejsou už mezery vidět. Navíc, když se pokusíte vložit mezi listy ruku, narazíte na neproniknutelnou stěnu. Stejně jako listy vrtulky je každý fyzický materiál složen z množství elektronů, které se otáčejí tak rychle, že se našim smyslům jeví jako pevné. Kdyby se elektrony v pilíři, který podpírá budovu, přestaly točit, pilíř by okamžitě zmizel. Kdyby se přestaly točit také ostatní elektrony, zmizela by celá budova. Nezůstaly by po ní žádné ruiny, ani prach, prostě nic. Přihlížejícímu by se zdálo, že budova se prostě vypařila, nebo zmizela. Hmota je prostě vibrace – nic víc, nic míň. Naše smysly jsou naladěny na tyto vibrace a naše mysl je přeměňuje na hmotu. Zní to divné, ale je to tak.

Předpoklad: Máme nehmotná těla a také fyzická těla. Naše fyzické tělo kmitá na frekvenci hmoty (lidský svět), zatímco dvě nejvyšší z pěti nehmotných těl kmitají na frekvenci bližší Duši (Svět Božské pravdy). Kromě masa a kostí našeho fyzického těla sestáváme také z energetických vzorců, které nemůžeme vidět nebo měřit. Nazýváme je nehmotná těla či nehmotná pole. Kmitají na frekvencích o oktávu nebo dvě vyšší než těla kondenzovaná ve hmotu a jsou mimo dosah našich smyslů a většiny detekčních nástrojů. Jedná se o tělo éterické, emocionální, mentální, příčinné (intuitivní pole) čili duše.

Éterické tělo

Éterické tělo nese energetickou formu těla. Zajišťuje trvání vzorců, harmonií a disharmonií v těle, zatímco tělo se samo neustále obnovuje. Vaše tělo není stejné jako před rokem, protože ve vašem těle neexistuje žádná buňka starší než jeden rok. Éterické tělo je v interakci s vaším genetickým kódem a pamatuje si, kdo jste, tvar vašeho nosu, vaši výšku, předsudky, které v sobě držíte, co rádi jíte, vaše slabé a silné stránky, vzorce vašich chorob atd.

Emocionální tělo

Emocionální tělo kmitá o oktávu výš než éterické pole. Je známé také jako astrální tělo. Zaplavuje éterické pole a bioenergetická pole fyzického těla a projevuje se v těle ve formě pocitů. Emoce tvoří myšlenku připojenou k pocitu, jež obvykle vyústí ve fyzickou odezvu či akci. Když energie plyne volně mezi éterickým polem a fyzickým tělem, vše společně skvěle pracuje. Když ale omezíme naši emocionální energii prostřednictvím popírání či potlačování, vytváříme energetické bloky jak v éterickém, tak i v emocionálním poli, a také v našem fyzickém těle. K posunu ve vnímání, který odpuštění vyžaduje, nemůže dojít, když v našem emocionálním těle držíme zlobu a zášť. Jakoukoli překážku v emocionálním těle je třeba nejprve vyčistit.

Mentální tělo

Toto pole řídí naše intelektuální fungování a odpovídá za paměť, racionální myšlení, konkrétní myšlení a podobně. Samozřejmě, že jsou ještě vědci, kteří stále tvrdí, že myšlení a další mentální procesy lze vysvětlit v termínech biochemie mozku. Postačí, když řeknu, že vědci, kteří se řídí logikou kvantové fyziky jsou přesvědčeni, že mysl jde za hranice mozku, dokonce za hranice těla. Věří, že mozek a mysl na sebe vzájemně působí holograficky a že každá buňka obsahuje otisk celku. Mnoho výzkumníků je přesvědčeno, že paměť sídlí v holografické podobě v energetickém poli, které existuje vně našeho těla. Důkazy o tom přináší jako vedlejší produkt transplantační chirurgie. Jeden slavný příběh se týká pacienta, kterému transplantovali játra. Několik měsíců po operaci se mu začal opakovaně zdát sen, který nemohl pochopit. Po pátrání vyšlo najevo, že člověku, jehož játra dostal, se tento sen zdál po mnoho let. Vzpomínka na tento sen byla zjevně uložena v buněčné struktuře jater.

Příčinné tělo či intuitivní pole

O další oktávu výše leží tělo, které můžeme nazvat naší duší, Vyšším Já či naším spojením se Světem Božské pravdy. Nazývá se také příčinné tělo, protože vytváří most do duchovní říše. Zatímco mentální pole se týká idejí a myšlenkových forem na konkrétní rovině, toto pole je řeší na pojmové, abstraktní a symbolické rovině. Zabývá se podstatou, intuicí a přímým poznáním. Příčinné tělo sahá za individuální a proniká do kolektivní mysli - nebo do toho, co Jung označuje jako kolektivní nevědomí, jedinou mysl, s níž se všichni individuálně spojujeme a k níž hledáme přístup. Myšlenka jemných těl, která se harmonicky zvedají, není vůbec nová; je součástí mnohých duchovních tradic po celém světě, zvláště východních.

Předpoklad: Univerzální energie jako životní síla a vědomí přicházejí do našeho těla systémem čaker. První tři čakry jsou spojeny s lidským světem, zatímco čtvrtá až osmá se více blíží Světu Božské pravdy.

Energetická centra – čakry

Navíc k oceánu energie obsahujícímu naše jemná těla, jež vibrují na různých frekvencích, máme my, lidské bytosti, systém energetických center, jež se řadí v našem těle vertikálně. Ta jsou známa jako čakry - kruhy energie připomínající víry.

Čakry působí jako transformátory. Přijímají energii či životní sílu (prána, čchi, Božská energie), jež k nám přichází z vesmíru a převádějí ji na frekvence, které se dají využít v biomolekulárních a buněčných procesech fyzického těla. Čakry také představují místa, v nichž se každé z jemných těl spojuje s fyzickým tělem a přináší tak do našeho bytí různé roviny vědomí. Zpracovávají naše každodenní zážitky, myšlenky a pocity, a přitom také nesou dlouhodobá data vztahující se k naší osobní a kmenové historii, tradiční vzorce myšlení a archetypy. První tři čakry mají úrovně vědomí, jež vibrují na nižších frekvencích existenčního řetězce, a mají své kořeny v lidském světě. Nesou energii archetypu oběti. Tradiční odpuštění je jediným typem odpuštění možným s vědomím prvních tří čaker. Vědomí, které přichází prostřednictvím páté, šesté, sedmé a osmé čakry, jsou spíše spojena s energiemi Světa Božské pravdy, zatímco čtvrtá čakra - srdeční, tvoří spojnici mezi lidským světem a Světem Božské pravdy. Navíc každá čakra je spojena s nějakou žlázou s vnitřním vyměšováním a koresponduje s určitým nervovým centrem v dané oblasti. Každá má také barvu a zvuk, které jsou jí vlastní, a každá z nich zásobuje jistou část těla. Čakry také slouží jako informační databanky a procesory propojené s částmi těla, k nimž náleží a k jejichž fungování slouží.

• První (základní, kořenová) čakra nese data spojená s tím, že jsme zakořeněni v matičce Zemi, a otázky základní důvěry, bezpečí a vůle žít. Tato čakra navazuje na kmenové/společenské vědomí.

• Druhá (sakrální) čakra nese data spojená s tvořivostí, sexuální energií, penězi a vinou. Tato čakra, stejně jako první, vychází z kmenového/společenského vědomí.

• Třetí (solar plexus) čakra přenáší data týkající se moci a řízení, společenských a rodinných vztahů, zrady a hněvu. Tato čakra je také řízena kmenovým/ společenským vědomím.

• Čtvrtá (srdeční) čakra nese data ohledně záležitostí srdce, vztahů, lásky, péče a soucitu. Je to první čakra, jež energetizuje individualitu a sebeurčení nezávislé na skupinovém vědomí.

• Pátá čakra (krční) obsahuje data o věcech vyjádřených nebo potlačených v otázkách osobní síly, individuální vůle a tvořivého vyjádření. Je řízena individuálním, nikoli skupinovým vědomím. 

• Šestá čakra (třetí oko) nese data vztahující se k intuitivnímu poznání, jasnovidnosti a k vůli poznat pravdu. V tomto případě pravda znamená poznání nikoli definované skupinovým vědomím, ale přímo z individuální zkušenosti kosmického vědomí.

• Sedmá (korunní) čakra nese data o duchovním uvědomování a spojení se Zdrojem.

• Osmá čakra, jež leží nad hlavou, představuje naši smlouvu či dohodu o inkarnaci a obsahuje naše životní poslání.

Ačkoli je systém čaker v centru zájmu východních medicínských tradic, západní lékařská věda mu nevěnuje naprosto žádnou pozornost. Na západě obecně velmi málo lidí uznává zásadní důležitost čaker pro naše zdraví, duševní pohodu a vibrační úroveň.

Ve skutečnosti jsou rozhodující. Když se tato energetická centra dostanou do nerovnováhy - například když jsme emocionálně rozrušení nebo traumatizovaní - změní směr rotace, začnou kolísat a v některých případech se téměř úplně uzavřou. Zloba, zášť a bolest mají sklon uzavírat srdeční a krční čakru, vina a nedostatek víry oslabují sakrální čakru atd. Důsledkem takové energetické nerovnováhy může být letargie, celkový neklid, nízká sexuální aktivita, neschopnost mluvit pravdu a celá další řada příznaků, pro něž nelze z lékařského hlediska najít příčinu. Jestliže čakra zůstane v nerovnováze po dlouhou dobu, je nevyhnutelné, že se to projeví dříve či později jako nemoc ve fyzickém těle. Jak jsme poznamenali u jemných těl, nemoc téměř vždy začíná v energetických polích – která zahrnují čakry - a postupuje do fyzického těla, kde se nakonec projeví jako nemoc nebo fyzické zhroucení.

Naštěstí lze čakry navrátit do rovnováhy velice snadno. Existují lidé, kteří jsou dostatečně citliví, cítí energii čaker a také znají techniky, jak je vyrovnat. Většina forem energetické medicíny, jako je akupunktura, homeopatie, aromaterapie a mnohé další, působí přímo na čakry a přivádí je do rovnováhy.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 05/2009.