Pel zrozeného dne visel nad krajinou. Kosmický chrám se chystal znovu na velkolepou obnovu Měsíce, náš malý státeček na velké státní kroky a já mířila do moravské metropole, do Brna. Tentokrát ne pracovně, ale nahlédnout do prastaré duše města, obdivovat tajuplná zákoutí a nalézt alespoň některé z otisků jeho paměti.

Dobrých tisíc let existuje tradice zdejšího církevního centra. Proto nebylo divu, že jsem si schůzku s brněnským kamarádem Martinem dala u božího stánku. Jde sice o novodobější kostel z roku 1914 – Neposkvrněného početí Panny Marie v Křenové ulici, ovšem jeho andělští služebníci stojí za vidění: navenek úmyslně zbaveni ženské něžnosti mlčky nabízí nahlédnutí do posvátných textů. Před zlými silami ochraňují svými mohutnými křídly, která prozrazují jak sílu, tak i skrývanou jemnost. Obrazy křídel, roztříštěné a opět poskládané, svítí i ve vitrážových oknech. Bohužel, zamčený vchod nám zabránil v hledání vlastního energetického bodu zvonice, o kterém se zmiňuje pan Kozák, znalec silových míst. Ten také poukazuje na zbytky cizí psychické energie mimozemského původu z doby neolitu ve výše zmiňované ulici.

Platan

Na první příchozí, jež se rozhodli kdysi osídlit kotlinu řek Svratky a Svitavy, si ale jistě budou pamatovat dva obří platany nedaleko Zvonařky. Tito velikáni se totiž dožívají stáří až 2000 let. U nich bylo naše druhé zastavení. Mezi stromy, bez honosu, hledíc jinam než na zem, postává patron, světec a mučedník, dle atributů Jan Nepomucký. Pod jeho velením jsme uctivě odložili své kabely, abychom, plni pokory, prohodili s veličenstvy stromy pár slov. Úctyhodné rozměry příbuzného platanu východního si kdysi zamiloval i král Xerxes při svém vojenském tažení u Kallatebu. Kdysi jsem na jedné brněnské přednášce "Kam putuje duše z pohledu různých náboženství" tohoto perského vládce zmiňovala, neboť byl za svého života oslněn nejen zelenkavě skvrnitými platany, ale i Zarathuštrovou naukou. Je však nutno dodat, že platany, ač samy velmi dobře snášejí městské ovzduší, neplní funkci léčivých stromů, zvláště, pokud s nimi přijdou do styku alergici.

Všimli jste si, jak zvláštní někdy vane vánek v ulicích mezi domy?

My ano, na pěší zóně! Tam také stojí za povšimnutí nárožní dům U Tří kohoutů. Domnívám se, že okřídlení géniové mají nejen směle čelit vzdušnému elementu, ale nejspíše představují bdělost vůči zlu. Podle lidové magie dokonce mohou vyjadřovat i správnou volbu místa pro další osud rodiny. Do čilého obchodního ruchu se zdál být zabraný Zelný trh. Jak mne poučil Martin, podle místních prostě "Zelňák". Ruchu shovívavě naslouchá jeho kamenná kašna – Parnas z roku 1696, do které autor vytesal obrazy ze starověké řecké mytologie: bojujícího hrdinu Hérakla, Hydru a hrozivého psa Kerbera. Komu z vás zvěrokruh přidělil vodní živel jako mně, tomu jistě bude zde také tak dobře!

Pobledla jsem až o pár kroků dál v kryptě, nalézající se hned pod kostelem Nalezení sv. Kříže na Kapucínském náměstí. V ponurém světě, s mystériem Smrti visící ve vzduchu, leží těla nebalzamovaných, ale vysušených mumií kapucínů, stejně tak i jejich mecenášů a dobrodinců z významných rodů. Zde se musím čtenářům přiznat, že i když nejspíše mniši odcházeli z tohoto světa usmířeni a odevzdaní, přesto z nás tísnivý pocit spadl až na ulici, v měkké a konejšivé bělosti dne, po důkladném otřepání. Všem zájemcům o toto místo vřele doporučuji nejdříve provésti ochranu křížem: stačí se dotknout čela dvěma prsty, ukazováčkem a prostředníčkem v místě třetího oka, na hrudi v místě srdeční čakry a horizontálně kříž dokončit doteky na ramenou.

Další cesta, která vedla na půdu nejposvátnější, na Petrov

Přes něj údajně přechází od Znojma "dračí žíla" dále na Obřany a Svatý Kopeček u Olomouce. Energeticky silný dóm biskupské katedrály Sv. Petra a Pavla položil své základy na starších původního údělného hradu, o němž je vedena zmínka z konců let 1090. "I umění je přísná řehole," napadlo mne při pohledu na řemeslníky, kteří se přičinili na rekonstrukci vnitřních prostor proto, aby se v nich zaskvěly, jak na růženci času, jedinečné násklenné malby. Před vstupem do tichých zahrad jsem si všimla kamenné desky zazděné do fasády se zvláštním, řekla bych zrcadlovým obrazcem. Ten mezi sebou svírá iniciály CB. Grafické schéma zcela jistě vyjadřuje skrytou ideu, jejíž rozšifrování laskavě ponechám místním luštitelům kryptogramů. Napovím jen, že obrácením monogramu se dostáváme k údaji "před Kristem". Postoupili jsme k terasám, a i když město v mlze připomínalo jen náčrtek ze skicáku, přesto jsem "ji" zahlédla mezi střechami: sochu Svobody! Kolik je jich na světě? Snad jen tři? Poté nám zvony a zvonky z celého Brna oznámily, že je čas na sestup a ukojení hladových útrob. Zdálo se, že Martinem doporučovaná pizzerie Alcapone se k tomu přímo nabízí...

Lákalo mne staré Brno

V okolí Mendelova náměstí jsme marně pátrali po podivném vousatém skřítkovi z reliéfu, jemuž autor daroval zatrpklý úděl, vězení od pasu dolů ve lvím těle. Ale nepohněváni, že se nám schoval, stanuli jsme před architektonickým skvostem – gotickou bazilikou Nanebevzetí P. Marie s přiléhajícím klášterem Augustiánů. Zakladatelkou areálu, původně cisterciánské řehole, byla poslední manželka Karla IV., žena s rusalčí tváří, samotná Eliška-Rejčka, a to léta Páně 1323. V průsečíku kněžiště a malé příčné lodi, pod dlaždicí s iniciálou E, má i místo svého posledního odpočinku. Pozlacená vstupní vrata, plná symbolů okřídlených býků, ryb a slonů, se zásnubami Slunce a Měsíce, i s květinami, nám však neumožnila do baziliky vstoupit. Přesto se opodál pootevřela branka, a cizí muž, jehož jsme oslovili, nás obdaroval publikací s nezbytnými informacemi z historie: o příchodu Augustiánů do českých zemí brzo po založení řádu roku 1256, o jejich horlivé stavební činnosti, o touze po plodech vědeckého bádání i školské činnosti. Jaké stopy zanechalo plenění husitskými vojsky, ale i o pozdějších letech, příznivějších, o tom, jak se také do osudu kláštera promítly dějiny země a nejbližšího okolí; o uměleckých dílech, jež byla pro klášter vyrobena, nebo mu věnována. Svého času jsem studovala Knihy sv. Augustýna, kvůli mystice čísel, neboť tento církevní učitel se velice rád zaobíral numery, a zvláště pak těmi vyskytujícími se v Bibli. Vážný zájem o bádání prozrazoval na bratry Augustiány i největší knižní fond v Brně. Významným teologem a profesorem přírodních věd, jehož nauky o dědičnosti proslavily konvent, se stal právě J. G. Mendel (1822 - 1884), na jehož památku náměstí nese jméno.

Oběti byly dobrovolné?

Šprýmovný průvod zaznamenal Martin Na Úvoze: drobná astrální bytost udělala malý vír a přeskočila do nakloněných větví porostů. Mlha houstla; pochodně strážných lamp v parku se rozsvítily. Prošli jsme kolem pravoslavného chrámu Gorazda a stoupali na vrcholek kopce, k pevnosti Špilberk. Kolem roku 1073 ležela na úpatí levobřežní ves – Brenne. Pan Kozák předpokládá, že na kopci se nacházelo obětiště. Hned za branou jsme si tedy projevy zbytkové energie prověřili virgulí; můj citlivý společník vnímal i jakýsi průsvitný sloup, jehož podstata byla z průzračně modré a zelené. I pod zastřeným vlhkým závojem bylo na hradbách příjemně. Zvonkohra! Zase slyšíme prostředníky mezi lidským a božským! Když vábivý zvuk z nádvoří utichl, ozval se Martin; celý den si totiž pohrával s alikvótními tóny a nyní téměř liturgicky souznějícími tóny ozvučel nádvoří. Nádherná akustika nás doslova dostala! Cítila jsem, že po staletí uzavřená studnice lidských osudů znovu obnovila své vtělení – ale mnohem lepší, a kdo dnes duchovně žízní, tomu vzkáže: přijď! Po hudební produkci ještě rychle pořídit foto překrásných dveří s hvězdicovitým reliéfem..a již opouštíme pevnost.

Pak se můj mladý průvodce rozloučil

Ubírala jsem se ulicemi, nakoupila pár drobností, občerstvila hroznem vína, a přemýšlela o druhé naplánované schůzce. Nedílnou součástí historie bývají i legendy. K tajemstvím "z onoho světa" má blízko i jeden prastarý řád, jenž svou působnost rozvinul do mnoha zemí. Na jeho přítomnost mne upozornil i obrovský sedmiramenný svícen, ve skutečnosti symbol Stromu Života, artefakt z "klášterního pokladu". Laskavý čtenář jistě pochopí, že nyní vynechám popis setkání s oním rytířem chrámového meče. Jak praví neméně starý text z Alchymistické věže: "Poklad templářů bude moci najít zase jen ten, kdo je templář..."

Životadárná vůle města svými výboji světel docela dobře vzdorovala podvečerní tmě; všude byla spousta lidiček vracejících se z práce. Pravé, hypermoderní novodobé městské "tržiště", oblíbené i v pozdních hodinách, jsem nalezla v Olympii, kam mne pozval kamarád Martin.Chtíc nechtíc musím uznat, že i taková místa mají už svého "ducha". Ten nabízí neutrální území, kam přicházíme vzpřímeně, neřkuli triumfálně, kde před ničím neprcháme, zdvořile korzujeme a rozmlouváme. Rozmlouvali jsme i my u výborné kávy se šlehačkou a bylo si o čem povídat, protože "moji Brňané mi rozumějí."

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 04/2009.