Žijeme ve světě energií. Ať se již věci kolem nás sebevíc snaží budit zdání hmotné reality, podstatou všeho jsou vibrace různých úrovní. Některé z nich vnášejí do našich životů radost a lásku, harmonizují duši, osvěžují tělo a naši mysl naplňují světlem. Jiné působí jak přesně mířená střela s obrovskou destrukční silou, jež nás nelítostně srazí na kolena. O tom, co je skutečnou příčinou energetických útoků a jak se jim lze účinně bránit, jsem si povídala s paní MONIKOU MANDOVOU, která se touto problematikou zabývá již více než deset let a která na toto téma přednášela na loňském pražském ezoterickém festivalu.

Zbloudilci na stezkách temnoty

Přednáška měla ohromný úspěch, což svědčí mimo jiné o tom, že dnes mnoho lidí válčí s tímto záhadným fenoménem a že tento boj bývá v mnoha případech neúspěšný. O přestávce se kolem obou přednášejících vytvořil takřka neproniknutelný houf posluchačů: každý z nich zažil podobnou zkušenost, kterou si nedokázal vysvětlit, každý chtěl poradit. Nikdy bych nevěřila, kolik z nás čelí ve svých domovech podobným duchovním úkazům. Obvyklé projevy duchovních entit, na něž si lidé ponejvíce stěžovali, byly například záhadné zvuky, které se ozývaly zejména v noci ("kdosi" se procházel po schodech, dveře místností se samy otvíraly a zavíraly, apod.), elektronické přístroje, které se samy spouštěly, nepříjemná atmosféra, jež den ze dne přímo hmatatelně houstla...

Nečekaní návštěvníci

Přednášku o energetických útocích jsem navštívila spolu s přítelkyní, kterou podobné problémy trápily již několik let. Poslední "útok" přišel shodou okolností den před zahájením ezoterického festivalu a byl natolik intenzivní, že se kamarádka rozhodla přijít věci na kloub stůj co stůj. A protože náhody neexistují, hned následujícího dne se jí k tomu naskytla jedinečná příležitost. Monika Mandová napočítala celkem třicet devět duší, které ji navštívily předchozího večera; svým vnitřním zrakem je vnímala jako temné shrbené postavy. Jak zjistila, jednalo se o duše lidí, kteří se v tomto místě zúčastnili krvavé bitvy, jež se měla odehrát někdy v průběhu osmého století. Společnými silami se pak tyto nešťastné zbloudilce pokusily odeslat do světla. Více než polovina z nich však odmítala odejít, a to kvůli kletbě, kterou na ně přítelkyně – coby svědek oné strašné události – tehdy uvalila.

Na radu paní Mandové na místě zrušila dávné prokletí a rázem se jí velmi ulevilo. Zmizela tupá bolest v zátylku i podivná apatie, které ji trápily už několik dní. Po příjezdu domů mi okamžitě volala – byla doslova nadšená náhlou změnou atmosféry a připadala si nyní mnohem čistší a lehčí, krásně a volně se jí dýchalo. Tuto příjemnou změnu si však užívali pouze krátce; již za pár dní uléhali s dobře známým pocitem, že je tu ještě kdosi cizí; zpět byly bezesné noci plné úzkosti a podivného napětí. Rozhodla jsem se, že s přítelkyní navštívíme paní Mandovou a na problém se znovu přeptáme.

Pomoc jako poslání

Během krátké chvilky jsme měly jasno. Její dům začaly navštěvovat další duše – z blízkého okolí, ale jiné doby. Tentokrát jich však bylo mnohem víc. Paní Mandová jich napočítala přes sedmdesát. Znovu jsme je společně odvedly do světla. Tím ale celá věc neskončila. Jak jsme se dozvěděly na základě podrobného rozkrytí svých minulých životů, dala si má přítelkyně kdysi podobné poslání – pomáhat, nejen lidem, ale i osamělým zbloudilým duším – sama do vínku. Je tedy na ní, aby se s tím vyrovnala a fakt, že ji navštěvují duchovní bytosti a prosí o pomoc na své cestě do dimenze věčné lásky, přijala jako realitu. S Monikou Mandovou jsme však hovořily i o celé řadě dalších věcí, o něž bych se s vámi nyní ráda podělila.

Co Vás kdysi přivedlo k této práci?

Má vlastní nemoc. S maminkou jsme odjakživa věřily, že nelze všechno řešit za pomoci klasické medicíny. Proto jsme pátraly po alternativních metodách. Velkou inspirací pro nás byla například americká autorka Adelle Davisová a její studie o zdravé výživě. Tou dobou jsem začala mít vážné zdravotní problémy, tehdy jsem však ještě nevěděla, že jde o energetické útoky. Trpěla jsem poruchami endokrinního systému a po narození dcery u mě lékaři diagnostikovali únavový syndrom. V mé krvi se našlo několik virů, které napadaly různé orgány. Podle rozboru to vypadalo, jako bych prodělala mononukleózu zároveň s boreliózou a hepatitidou. Léčba probíhala klasickým způsobem a já užívala vysoké dávky antibiotik, která mi však pouze přitížila. Situace se stávala neúnosnou. Byla jsem tehdy na mateřské dovolené, ale den co den jsem bojovala s patologickou únavou. Nakonec jsem se totálně sesypala a podlehla těžkým depresím.

Kdo Vám tehdy pomohl ze svízelné situace?

Nejprve jsem se svěřila svému muži. Manžel věděl, že věřím alternativním metodám, a proto mě vzal k MUDr. Jonášovi. Jeho terapie mi pomáhala, ale byla pro nás finančně dost nákladná. Zdravotní problémy tehdy měla také maminka a její kamarádka jí poradila, aby se nechala zasvětit do reiki. Poslechla a já jsem se k ní přidala. Od tohoto okamžiku nabraly události rychlý spád. Ráda bych v této souvislosti zmínila ještě jedno jméno. Před odchodem do důchodu se rodiče přestěhovali na Vysočinu a seznámili se s panem Václavem Mojžíšem a jeho ženou. Právě tento vynikající léčitel mi v té době v mnohém pomohl. Byl to můj rádce i učitel. Často vzpomínám na větu, kterou kdysi řekl a jejíž smysl jsem tehdy ještě nechápala: "Všechno je tak, jak má být." Pokaždé, když pracuji s karmickými zátěžemi, si tato slova znovu vybavím a uvědomím si, jak hlubokou měl pravdu.

Jak poznáme, že jsme se stali obětí energetického útoku?

O tom mohu nejlépe vyprávět z vlastní zkušenosti. V okamžiku, kdy se něco takového stane, pocítí většina lidí intenzivní bolest hlavy, která začíná v týlní části a pokračuje směrem nahoru. Čelo bývá rozpálené, někdy doslova hoří, jako při počínající chřipce. Bolest přechází dál směrem dolů po páteři. Někdy má člověk pocit, jako by byl doslova kýmsi "zaháčkován". Pokud s tím něco neuděláme, objeví se poruchy endokrinního systému a případně i blokace páteře. Následně může dojít k narušení krvetvorby a napadení jednotlivých orgánů, například sleziny nebo jater.

Jak to myslíte?

Subjektivně se sice můžeme cítit o něco lépe, ale ve skutečnosti pouze přejdeme do stavu určité apatie, kdy jsou naše emoce zcela otupěny. V takovém rozpoložení ztrácíme postupně zájem být účastni jakýchkoli duchovních procesů a pomalu dospějeme k přesvědčení, že vlastně nic nemá cenu.

Od koho může přijít energetický útok?

Těch možností je víc. Často nás tímto způsobem napadají lidé v našem okolí, např. kolegové v práci, někteří z našich známých, ale třeba i členové rodiny. Útoky mohou přicházet i od duší lidí, kterým jsme ve svých minulých životech hodně ublížili, nebo od bytostí, jež pocházejí ze zcela jiných světů.

Při své práci rozlišujete lidi na "kovové" a "křemičité". Můžete to blíže objasnit?

Ano, to je pravda. Jde však skutečně pouze o pracovní označení. První skupinu tvoří lidé s nižšími duchovními vibracemi, většinou jde o výrazně sobecky zaměřené jedince se stoprocentní karmou, tj. s maximálním karmickým zatížením. Přesto bývají velmi schopní a často dosahují významných společenských pozic, např. v politice nebo podnikatelské sféře. Obecně platí, že "kovové struktury" napadají "křemičité", tj. právě "kováci" bývají častými původci energetických útoků. "Křemičití" jedinci jsou jejich pravým opakem. Jde o lidi s vyššími vibracemi, od nichž se podobných útoků nedočkáme, protože to zkrátka neumí.

Proč zrovna "křemičití"?

Otázala jsem se kyvadla, a to mi z Mendělejovy tabulky vybralo právě křemík. Tento prvek se výborně hodí například pro přenos informací a spoustu jiných věcí, jejichž podstatu dosud ani neznáme. Křemík je také základním prvkem naší planety.

Jak se tedy bránit útokům "kováků"?

V prvé řadě musím zdůraznit, že vyslanou negativní energii není možné zneškodnit další negací. Pokud tak učiníme, celou situaci jenom zhoršíme a ještě více obrátíme proti sobě. Jedinou účinnou ochrannou je vyslat směrem k agresorům myšlenky světla a lásky. Vím, že mnohým z nás to může připadat obtížné, či dokonce nemožné, ale není jiná cesta. Tímto způsobem pasivujeme jejich zápornou energii, takže nám již neublíží. Velmi účinné je požádat o pomoc Boha, anděly a archanděly. V této souvislosti bych ráda zmínila Matku Sofii, což je asi nejmocnější léčivý archanděl. Výborně pomáhají také křišťály, které bychom měli nosit stále při sobě, a jakékoli další předměty, u nichž máme pocit, že nám budou prospěšné. Závěrem zmíním nejúčinnější z ochranných symbolů, jímž je pentagram. Ne však takový, jak jej známe, nýbrž ve tvaru květiny s pěti lístky . Stačí, když jej namalujeme na malý kousek papíru. Do jeho středu poté položíme lístek se jmény těch, o nichž si myslíme, že nám nějakým způsobem škodí. Navrch položíme kousek křišťálu a vedle můžeme zapálit svíčku. Tímto způsobem spolehlivě pasivujeme negace svých potenciálních nepřátel.

Řekla jste, že za těmito útoky mohou stát i duše lidí, kterým jsme ublížili v některém ze svých minulých životů. Jak si lze pomoci v takovém případě?

Nejdříve je třeba celou situaci rozkrýt a zjistit, co v minulých životech způsobilo současné problémy. Pokud je člověk ochoten o tom přemýšlet a připustit to, pak je duše rovněž ochotna ho opustit. Největší boj svádíme vždy sami se sebou. Jen když umíme být pokorní a dokážeme přijmout realitu svých životů, lze s tímto problémem něco dělat.

V této souvislosti se často hovoří o síle prokletí…

Ano, dávná kletba může mít na náš současný život velmi zhoubný vliv, který někdy zasáhne i celou rodinu. Měla jsem tu například chlapce, který měl vážné problémy s očima a čekal na operaci, jež by mu sice zrak nevrátila, ale aspoň by vyloučila další zdravotní rizika plynoucí z jeho nemoci. Když jsme rozkryli jeho minulé životy, zjistili jsme, že se v období středověku dopustil hrůzného činu – vypíchl někomu druhému obě oči a rodina dotyčného nešťastníka ho tehdy proklela. Jak vyšlo postupně najevo, problémy se zrakem měla celá jeho současná rodina. Babička před jedenácti lety přechodila spalničky a málem přišla o zrak, matku čeká závažná operace, atd. Dávná kletba postihla celý okruh chlapcových příbuzných, kteří v každém životě nějakým způsobem mají přijít o zrak.

Mohou útoky přicházet odjinud než od našich bližních z minulých či současných životů?

Ano, já sama jsem prožila jeden velmi zvláštní druh útoku, který jsem si zpočátku nedovedla nijak zdůvodnit. Na Silvestra jsme se známými lyžovali ve Velké Úpě. Ačkoli lyžuji velmi dobře a šlo o poměrně bezpečný terén, ošklivým a zcela nepochopitelným způsobem jsem si tu zranila koleno. Jak jsem později zjistila, tento útok mi poslala sama matička Země, jíž jsem kdysi ublížila. Šlo o velmi dávnou minulost, kdy jsem v Atlantidě proklela skutky černých mágů spolu s naší planetou, která tohle všechno dopustila. Odsud mimo jiné pramení i pozdější útoky "kováků" v mých dalších životech a je to i jeden z důvodů, proč mě někteří z nich vyhledávají.

Občas nás navštěvují duše jenom proto, abychom jim pomohli odejít do světla. Máte nějakou podobnou zkušenost?

Samozřejmě a ne jednu. Když jsme se například přestěhovali do svého nynějšího bytu, moje dcera zde nemohla spát. Stěžovala si, že vidí kolem sebe černé obličeje. Měla pravdu, bylo zde asi osmnáct duší. Podařilo se mi zjistit, že tento problém souvisí s oblastí, kde se byt nachází a s postavou kata Mydláře, který v Tróji kdysi bydlel. Nejednalo se však o starého kata Mydláře, který se tomuto řemeslu propůjčil z důvodu svízelné finanční situace a svoji práci dělal tak "humánně", jak to jen bylo možné. Šlo o jednoho z jeho synů, který v této tradici pokračoval. Na rozdíl od svého otce však našel v této práci očividné zalíbení a ideální způsob, jak uspokojit své zvrhlé choutky. Své oběti například s oblibou mučil. Záhadné postavy, které se objevily u dcery v ložnici, byly duše těch, kteří zemřeli rukou kata Mydláře mladšího.

Co tedy máme učinit, pokud se setkáme s nějakou zbloudilou duší?

Pomodleme se za ni a pošleme ji s láskou do světla. Bude nám za to nesmírně vděčná a my tím získáme věrného přímluvce…

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 04/2009.