Až se děti naučí, že štěstí nespočívá v tom, co člověk má, nýbrž v tom, čím je.

Až se naučí, že dávat a odpouštět přináší více uspokojení než brát a mstít se.

Až se naučí, že utrpení nelze překonat sebelítostí, nýbrž vůlí a silou ducha.

Až se naučí, že nemohou ovládnout svět kolem sebe, ale mohou být pány sebe samých.

Až se naučí, že jejich vztahy k ostatním lidem mohou vzkvétat jedině tehdy, budou-li si cenit přátelství více než svého ega, kompromisu více než své pýchy a budou-li více naslouchat než radit.

Až se odnaučí nenávidět lidi, jejichž odlišnosti se bojí, a naučí se bát vlastní nenávisti.

Až se naučí, že více radosti jim přinese schopnost dokázat své bližní pozvednout než falešná schopnost srážet je.

Až se naučí, že chvála, jíž se jim dostává, může být lichotivá. Ale nemá žádný význam, není-li provázena sebeúctou.

Až se naučí, že hodnota života se měří ne léty strávenými hromaděním majetku, nýbrž okamžiky rozdávání sebe sama – dělením se o svou moudrost, vzbuzováním naděje, osušováním slz a přibližováním se srdcím jiných lidí.

Až se naučí, že krása člověka není viditelná očima, nýbrž srdcem, a že čas i životní útrapy zanechávají své stopy pouze na vnější slupce, charakter může díky nim rozkvést do krásy.

Až se naučí, že nesoudit lidi a vědět, že každému jsou dány do vínku dobré i zlé vlastnosti a to, jak se rozvinou, záleží na pomoci, jíž se člověku dostane, či na překážkách, jež mu jiní postaví do cesty.

Až se naučí, že každému z nás se dostalo jedinečného "já" a že smyslem života je dělit se se světem o to nejlepší z onoho daru.

Až se děti naučí všem těmto zásadám a jejich praktickému uplatnění v životě, pak přestanou být dětmi – stanou se oporou všech, kdo je poznají, a budou příkladem celému světu.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 03/2009.